TetaEli
komentáře u knih
Zítra přijde Olah
Martin Sichinger
Narozdíl od anotace bych k Poláčkovi knihu nepřirovnávala, ale byl to zajímavý příběh i o tom, jak se děti dokáží i se sebeabsurdnějšími situacemi vypořádávat. Moc dobře zpracované a zase jiný úhel pohledu na éru našich dějin, kdy byl člověk člověku vlkem více než kdy jindy.
Dirigentka
Maria Peters
Trnitá cesta ke splnění snu, který společnost považuje přinejmenším za bláznovství. Příběhu by možná slušelo větší propracování, ale je velmi čtivě a zajímavě napsaný, rozhodně mezi knihami o silných ženách nezapadne.
Mé vnitřní dítě chce vraždit všímavě
Karsten Dusse
Stejný vzorec a stejný humor jako v prvním dílu, co očekáváte, to také dostanete - a já jsem s tím moc spokojená. Je to rozhodně knížka (série), o kterou se ráda podělím s těmi, kdo jsou na stejné vlně.
Neřest v L.A. 1781 - 1909
Liz Goldwyn
Jako většina komentujících i já jsem měla jiná očekávání, ale byla jsem příjemně překvapená. Napůl románové, napůl faktografické zpracování problematiky trhu s bílým masem v LA na konci devatenáctého století je podáno velmi přístupnou formou a doplněno velkým množstvím obrazového materiálu. Náhodná výpůjčka, výborná volba.
Nekonečná pláž
Jenny Colgan
(SPOILER) Jenny Colgan mám ráda a na pokračování Kavárničky na pobřeží jsem se moc těšila, ale jak jen to říct... Všechny charaktery se zploštily, střídání milostných linek mi přišlo na sílu, příběh Saifa a Lorny pro mě byl až k nedočtení. Zbytečně moc těžkých témat na tak malém prostoru, s ohledem na jejich závažnost by stačilo jen jedno z nich pořádně propracovat. Co se týče představení Charlieho jako Flořina ex mě až pobavilo (vždyť spolu ani nechodili!), autorka si sama protiřečí, když jako důvod, proč Charlie není s Florou, bylo jeho zjištění, jak silný je vztah s Joelem, a ne nůž na krk od budoucího tchána ohledně přerušení financování jeho obchodních aktivit, atd. Poslední třetina knihy měla aspoň trošku spád, jinak bych neváhala ještě se slabším hodnocením. Škoda.
Anděl v podsvětí
Juraj Červenák
Celou sérii jsem objevila až díky letošním martinusáckým Tajemným knihovnám, ale tyhle skvělé historické detektivky si mě získaly. Čtu je samozřejmě hezky popořadě a konečně jsem se propracovala k mé rodné Plzni. A musím říct, že podle popisu se v historickém centru i pod ním krásně orientuji, za což teda před autorem klobouk dolů. Jen škoda, že notář, když je po kapitánově boku, ztrácí hodně ze svého charismatu :)
Číst, snít a milovat
Abbi Waxman
Cesta k přečtení této perly vedla hodně po povrchu - veselá obálka s knížkami a kočkou a šup, už šla se mnou z knihovny domů :D Ale zamilovala jsem se do svižného tempa, vtipu a milého příběhu o tom, že žít o samotě a v osamění je velký rozdíl. Příběh s nalezením nové rodiny může znít sice trochu přitažený za vlasy, ale na druhou stranu, proč ne. Jestli jsou všechny autorčiny knížky a postavy takhle vtipné (a podle jejích webovek soudím, že ano), mám asi nového favorita pro pozvednutí nálady. A romantické knížky o knížkách - co víc si přát.
Madame Piaf a píseň lásky
Michelle Marly
Edice Významné ženy je skvělý počin a možná proto jsem k této knize kritičtější - sice je poutavě napsaná a do příběhu jsem se dokázala ponořit, nevadí mi ani, že hlavní dějová osa zahrnuje poměrně krátký časový úsek z umělčina života, ale přišlo mi, že vnitřní motivace a vývoj charakteru jsou popsány spíš u Yves Montanda než u Edith. Z mého pohledu by byla vhodnější větší konzistetnost toho zda se text ve francouzštině překládá, či se na něj jen dál bez překladu odkazuje, přece jen znalost tohoto jazyka není až tak běžná jako u angličtiny. Z těchto důvodů hodnotím jenom třemi hvězdami, ale i tak můžu knížku s klidným srdcem doporučit.
Žlutý ptáček zpívá
Jennifer Rosner
Vzhledem k tomu, že k tématu už mám něco "načteno", oceňuji originální a poetický přístup a to, že téma lásky (v mnoha jejích nuancích) přebije téma zla a násilí.
Poslední rok 1938
Ilse Tielsch
Milé čtení o nemilých věcech, útlá knížečka vzpomínek malé Elfi na přelomové události v malém sudetském městečku z čistého pohledu dítěte, které svou budoucnost vidí buď u cirkusu, nebo u severoamerických indiánů, a nechápe, proč by ji mělo najednou trápit, kdo je Čech, kdo Němec a kdo Žid...
Vraždi všímavě
Karsten Dusse
Tempo svěží, humor černý jak ranní káva, mindfulness v praxi nejen v mafiánském prostředí... Skvěle jsem se bavila a těším se na pokračování.
Život je šlehané hruškové pyré
Martina Mia Svobodová (p)
(SPOILER) "Každý jednou dostane tu svoji porci pyré a je jen na něm, jestli se tím začne pořádně prokousávat. Je jedno, jestli je starej, nebo mladej. Je jedno, jak je v očích jiných úspěšný nebo bohatý. Každý se jednou v životě probudí a nechce už dál. Protože tam někde uvnitř sebe všechno, co máme vědět, víme. Sami sebe neoklameme. Neukřičíme."
Kábus (Evelína) cestou svého života ztratila sebe sama. Ztratila odvahu neschovat se za uniformitu. A tak se vydá na putování se svým Rozumem a Citem do labyrintu vlastní minulosti, rozhodnutí a pohnutek, aby nalezla ztracenou rovnováhu.
Pocitově mi knížka připomínala závěrečnou část Sofiina světa, nereálnost reality nahlížená s dětským údivem. Rozsahem jednohubka, obsahem bomba, která by měla mít viditelné varování, že může vést k přemýšlení.
Pařížský architekt
Charles Belfoure
Knížek zpracovávajících téma holokaustu a druhé světové války obecně jsem přečetla hodně, od osobních výpovědí až k fiktivním románům. Většinu z nich mám ale spojenou buď s českým prostředím, nebo s koncentračními tábory, a proto jsem chtěla nahlédnout i do jiné země a jiné společnosti a Francie lákala. Za mě se jednalo o poměrně nezáživné zpracování, ale neznamená, že jsem si děj, popis Paříže a atmosféru neužila. Uvěřitelnější a lépe napsaná mi však přišla Pařížská knihovna od Janet Skeslien Charles.
Mount Kodaň
Kaspar Colling Nielsen
Překvapivě čtivá a překvapivě absurdní, pokud dáváte přednost klasickému románu nebo povídkové knížce, nebude asi pro vás. Základní myšlenka mě zaujala velmi, některé střípky bláznivé mozaiky mě bavily více, některé méně (například z Tenisového šampiona mi dlouho nebylo dobře), díky rozsahu je to velmi kvalitní dovolenkové čtení.
Poslední kacíř: Román ze středověké Prahy
Martin Chadima
Na román jsem se dlouho těšila, po přečtení zdejších komentářů jsem se ale ke čtení nějak nemohla odhodlat. Srovnání se Jménem růže je absolutně mimo a jedná se jenom o marketingový tah a vůči čtenáři, který se pustí do 621 stran s nadšením, to není moc fér. Mně popravdě rozvláčnost vyprávění ani komplikovanější jazyk nevadily, ale bohužel mě více zaujaly disputace, než děj samotný, což je možná důvod, proč zůstávám u hodnocení třemi hvězdami. V mém případě byl problém, a nevím, jestli to měl někdo podobně, že mi Ondřej z Ježova jako hlavní postava nebyl vůbec sympatický ("Chvíli je zmítán nezřízenou veselostí, za okamžik propadá domýšlivosti a povýšenosti. Je to lehkomyslník a nezaslouží si naší důvěry.") a s tím, jak se příběh posouval, se to rozhodně nelepšilo. S ohledem na překombinovanost zápletky a chaotičnost děje bych očekávala alespoň reálnější osoby. Pokud by po mně někdo chtěl jeho popis, popravdě nevím, co odpovědět - Petr z Pelhřimova byl rozhodně čitelnější a uvěřitelnější.
Nicméně aby můj komentář nevyzněl příliš negativně - dílo jsem si přečetla ráda (jsem ovšem také ráda, že se jednalo o knihovní výpůjčku), oceňuji využití magického sedmikostelí, popis husitské Prahy (nejedná se o odbornou publikaci, tak mi nepřesnosti tolik nevadí) i přiblížení náboženských a myšlenkových proudů tehdejší doby, které v dnešní sekulární společnosti stojí za připomenutí. Kdyby se autor vešel do pěti set stran, prospělo by to nejen ději, ale i celkovému dojmu.
Trhlina
Jozef Karika
Na začátku jsem si říkala, že to bude jasných 5 hvězd, příběh byl dobře vystavěný, uvěřitelný, se čtením se mi nechtělo přestávat. V poslední třetině se však rozdrobil, předpokládám, že to byl záměr autora, aby nebylo nic jisté ani pro čtenáře, ale zatajený dech se nekonal a už jsem odpočítávala stránky do konce. V hodnocení bych se po dočtení přiklonila ke 3/5, ale celkový dojem z knížky mám pozitivní, rozhodně je to skvělé téma (tyto polomystifikace) a po většinu doby bylo skvěle zpracované.
Kdyby zdi promluvily
Debí Áśápúrná
Ke knize jsem se dostala v rámci Čtenářské výzvy 2024 a podle anotace jsem čekala něco jiného, souborem povídek a zejména drsnějším humorem a sarkasmem v nich obsaženým jsem byla příjemně překvapena. Povídky jsou krátké, ideální na čtení v mhd, skvělé pro seznámení se s indickou společností pro ty, kdo o ní, stejně jako já, nemají hlubší povědomí.
Žít navěky
Dara Horn
Knihu jsem dostala jako dárek zdarma k objednávce z jednoho nakladatelství a dlouho mi ležela netknutě v knihovně, protože anotace mě zas tolik nelákala. Konečně jsem se k ní dopracovala a musím říct, že jsem velmi příjemně překvapená. Zajímavé téma výborně podané, střídání časových rovin a poutavě popsaná historická linie, myšlenky, které vás donutí k zamyšlení (nejen ohledně věčného života, ale i ne/možnosti vymanění se ze stereotypů)
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
(SPOILER) Na Sudetský dům jsem se hodně těšila, ale občas je velké očekávání následováno ještě větším zklamáním. Velmi pozitivně hodnotím téma, je jedině dobře, že ho někdo dokáže předávat přístupnou formou, protože je to stále část našich dějin, o které raději nemluvíme. Nicméně, a zde bych ráda citovala klasika: "Nevím věru, co Vám vytknouti dříve, zda chatrný děj, mátožnost postav, či veškeré prohřešky proti zákonům dramatu, které jste stihl učiniti již během prvního jednání." Děj samozřejmě není přímo chatrný, jen je velmi předvídatelný - např. zmínka o psu na jedné z prvních stran je napsána tak, že je vám jasné, jaký neblahý osud tohoto člena rodiny potká, a kdybyste to náhodou neodhadli napoprvé, nápověd bude na velmi krátkém prostoru více, atp. Velmi nemile mě překvapila plochost postav. Přestože se autor snažil nechat nahlédnout do myšlenek jedné každé hlavní postavy, tyto osoby mi splývaly - pokud bych odmyslela kontext, neodhadla bych, zda zrovna situaci nahlížím optikou ženy, muže, původních obyvatel, či přistěhovalců. Nemohla jsem se ubránit srovnání např. s Karin Lednickou. Ale pokud můžu věřit zdejším komentářům a ve druhém díle je patrný posun, jsem jedině ráda, protože autor je mi na základě rozhovorů s ním, které jsem slyšela nebo četla, velmi sympatický.
Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Rob Wilkins
Na první knížku Zeměplochy jsem před léty narazila v podstatě náhodou, ale jak už to tak bývá, to nejlepší si nás najde samo. Celý svět a hlavně humor, s jakým je popsán, mě vtáhl a jedná se o knížky, ke kterým se vždy ráda vrátím (některé hlášky jako "odpusťte mi mou klačtinu" jsem převzala do svého běžného denního slovníčku). Na Terryho životopis jsem se neskutečně těšila a rozhodně nezklamal - není v tom žádný kalkul, nikdo se nechce přiživit na jeho odkazu, je vidět, že o něm psal někdo, kdo ho velmi dobře znal a byl v podstatě součástí rodiny. Bylo rozhodně zajímavé nahlédnout i do zákulisí literárního byznysu.
