TheCiko5 komentáře u knih

Naprosto unikátní díl Zeměplochy. Těžké melodično je určeno především pro muzikanty, hudebníky, skladatele, výrobce nástrojů i violisty. Románový příběh Zuzanky a Impa má opět spoustu postav a dějových oblouků, jak je u Pratchetta zvykem. Pratchett však rovněž přesně popsal zvuky různých nástrojů, nebo obvyklé vyjednávací postupy manažerů. Závěr děje je obestřen až ambientní atmosférou, která ale velmi pěkně vygradovala a dala tak závěru potřebný punc.
Propracované, překvapivé, přesné, poutavé... a zábavné !

6 27.11.2021

Danny se spíš než jako milovník a znalec žen osvědčil jako výborný pozorovatel a skvělý vypravěč. Prima sezona, tolik typická svým jazykem, je anatomií chlapeckého mozku a detailní analýzou jeho myšlenových pochodů. Z jednání Dannyho a "jeho" dívek cítíme obavy, opatrnost, ale také zvědavost a smyslnost. Nádherné vyprávění určené k detailní studii charakteru postav. :-)

6 22.11.2021

Podivnou knihovnu vnímám jako hranici mezi jakousi astrální romantickou povídkou a absurdním hororem. Některé postavy mají až "Vianovský" charakter, ale některé texty se čtou jak pasáže z Coehla. Zapůsobilo to na mě atmosférou, protože i díky krásným a velkým ilustracím jsem si připadal jako někde v japonské galerii.
PS: O důvod víc, proč nemám rád knihovny a knížky si raději kupuji!!!

6 20.04.2021

Strašně se mi líbilo, že King se úplně vyprdl na nějakou pointu, na nějaký závěr, vyústění... Důraz na napětí a pozornost čtenáře je zabalený do uzounkého dialogu dvou postarších novinářů a mladé stážistky. Oba pánové vyprávějí slečně o záhadné vraždě, která se na místním ostrově stala před desítkami let. Jejich vztah je veskrze příjemný, plný vzájemného respektu a nic nenasvědčuje tomu, že by měl přijít nějaký dějový zvrat, nebo snad dokonce vyřešení případu vraždy. A teď to nejlepší: Nic takového nepřijde! Místo toho si nás King utáhl na vařené nudli a mě nezbylo nic jiného, než zavřít knížku a pomyslně zatleskat. Autor, jak ho ještě neznáte!

6 31.07.2019

Už mi pozvolna, co se týče obdivných serenád na počest Pratchettovy fantazie, dochází fantazie. Nevím, jak mám popsat pocit, který jsem zažíval při proklouzávání jednotlivými komickými i dramatickými situacemi, které mi autor předkládal. Neskutečně propracované charaktery jednotlivých členů Městské hlídky i lady Berankinové mě přivedly k myšlence, že se Pratchett s každým dílem Úžasné Zeměplochy neuvěřitelně zlepšuje. Zvládá těžší obraty, přirovnání jsou trefnější, zápletky jsou rafinovanější.... zkrátka mám ze Stráží obrovskou radost a těším se na "mistrovu" další knížku !

6 09.08.2016

Murakami. Autor většinou opěvovaný a pozitivně kritizovaný. Norské dřevo. Kniha, která autorovi vynesla nadlidskou popularitu. Co hodnotit, aniž bych zdvojoval již napsané komenty...?
Snad jen onu lehkost japonského prostředí, ve kterém se děj oderává, snad jen plynulost rozhovorů a komunikace jednotlivých postav, snad jen volně na sebe navazující vyprávění, které by mohlo (i přes kapitolování) pokračovat ještě dvěstě stran a já bych jen nasávat atmosféru a nechal se vodit Murakamiho perem dál a dál...

6 02.04.2015

Trochu jsem se vyděsil, když jsem si přečetl, že se jedná o román, psaný pro mládež. A na literaturu a'la upíří deníky jsem opravdu nebyl zvědavý. Jenže se mi během čtení knihy stala malá příhoda, která by se dala shrnout do jedné věty: Nikdy jsem nečetl lepší román,který by byl zároveň autorova prvotina.
Jako čtenáři samozřejmě registrujeme jisté zlehčování děje v podobě ubírání postav, spoléhání na magii a nadpřirozeno... Ale je zajímavé, že jediné postavy,které jsou v knize fyzicky popsány, jsou Kain a Roland. Všechny ostatní si člověk musí domýšlet a představovat, což beru trochu jako hlavní (ale skoro jedinou) komplikaci při čtení.
Nechybí děj, napětí a jakási přesnost - děj autor směřoval k určitému bodu, ani v nejmenším se nejedná o psaní na náhodu. Dokážu si představit jasný emoční i dějový graf celé knihy...
Přečteno za pět hodin, za pět hvězd.

6 06.12.2014

Neskutečná práce Marka Haddona ! Vím,že se tento spisovatel ve svých dalších knihách prezentuje stylem ne nepodobným jiným britským autorům. V této knize ale více než bravurně zvládá jak autistický způsob myšlení (jednoduché věty,přímé odpovědi,založené na matematice a logice,vysvětlivky,odbočky,atd.) tak zároveň drží vypravěčskou linii na hodně vysoké úrovni. V příběhu,který se soustředí na Christophera-autistu, jsou jasně vidět a především cítit emotivní zvraty a jako se v mlžném pražském ránu zjeví na obzoru Pražský hrad jako strašidelný strážce svého města,tak úplně stejně se za první linií (Christopher) zjevuje strašák v podobě rodičovského konfliktu. Představa,že pečlivě vystupňovaná vzájemná nenávist rodičů může razantním způsobem ukončit sen jejich autistického syna v podobě maturitní zkoušky z matematiky,je poměrně drsná a až žalostně reálná...
Příloha ke knize by zasloužila dalších pět hvězdiček,ale bohužel tomu vůbec nerozumím...:-)
Obrovský obdiv k panu Haddonovi. Do velmi těžké látky se ponořil hluboko a zodpovědně.

6 24.11.2014

V první řadě nejde ani tak o rafinovanou brutalitu,kterou je kniha napevno omotaná a která Vás nutí se od knížky podvědomě odtáhnout,ale především o srovnání dvou odlišných světů. Za prvé to jsou "obyčejní lidé", žijící na vesnicích,lidé,které velmi často potkáváme i my,kteří zkrátka žijí kolem nás. Za druhé to je představitel dětské generace,navíc autor sám,který měl to "štěstí",že se narodil s takovou vizáží,s jakou se narodil. Vesničané,kteří za denního světla vesele chodí do kostela a dojí krávy,o pár hodin později - pod rouškou noci - promyšleně týrají,znásilňují,lžou,kradou a zabíjejí. Odnáší to autor sám a v jeho textu je tolik bolesti a smutku,že si čtenář nutně musí položit otázku: Tohle dělá z lidí válka?
Doporučuji všem,kteří mají rádi napětí,násilí a strach. Ano... strach jsem měl i při čtení. Bál jsem se,že bych někdy mohl něco podobného zažít...Zahoďte Kinga, sáhněte po Kosinském !

6 20.10.2014

Tak jsem pochopil, že Henri Perruchot není jen velmi kvalitní životopisec a historik, ale v neposlední řadě se tady bavíme o fantastickém spisovateli.
Zpracování života takového malíře, jakým byl Cézanne, muselo vyžadovat nemalé množství trpělivosti a literárního umu. Tento malíř totiž nebyl trpaslík, popíjející absinth, námořník - podnikatel, ani šílenec s uřezaným uchem. Takovéto typické charakteristické jevy se do životopisu zapracovávají velmi snadno. Cézanne byl prostě jen zvláštní chlapík, který se celý život, milimetr po milimetru, tah po tahu dál zlepšoval, a to, že je slavný, ho už ani moc nezajímalo. Šlo mu hlavně o malování jako takové. O tvorbu. O proces. Impozantní. Inspirující. Inu... "Pracujmež!"

5 13.04.2021

Je to neuvěřitelné, ale knihu jsem více po více než osmi měsících dočetl. Samozřejmě. Dílo je rozsáhlé, rozvleklé, košaté a jaksi neubíhající. Autor se pozastavuje nad věcmi, nad kterými se dnešní spisovatel sotvakdy jen zamyslí. To knize logicky ubírá na tempu. Navíc překlad Václava Černého zasahuje možná až do samých kořenů českého jazyka, takže pro dnešní případné mladé čtenáře je to oříšek k nerozlouskutí.
Já ale tuto knihu uctívám jako jednu z nejstarších pohádek a dobrodružných vyprávění na celém světě.

5 31.01.2020

Kniha má systém, řád a pevné kontury. Děj plný krve, šrámů, mýdla a močení do polévek se kouskuje. Kouskuje se tak moc, že se Vám myšlenky snaží rozdělit na dobré a špatné. Na ty, co rezolutně nesouhlasí a na ty, co jsou potají a potichoučku pro. Které jsou ale které? Každý z čtenářů této knihy jistojistě zažil nutkání někomu omlátit hlavu o ústřední topení. Můžu říct, že po přečtení Klubu rváčů jsem se přistihl, že přemýšlím, zda by nějaký takový klub nebyl i v Praze...
Nad tématy, která jsou dle mého názoru prvoplánová, se ale vznáší další, mnohem závažnější téma, a to problém schyzofrenie. Autor mistrně implantoval rozdvojení osobnosti do druhé poloviny knihy. Doteď nevím, co je skutečnost, co je Tylerův výmysl a představa a co obyčejná nepodstatná pravda...

5 13.07.2016

Takřka filmově zinscenovaný hloubkový ponor do potemnělého Tokia je kratičké dílko, sloužící k naší rychlé představě o propletených osudech několika zdánlivě nepodstatných lidí. Murakami nás zavádí skrz obyčejné dialogy a všední dekoraci až na samý krajíček lidské fantazie a zkouší naší pozornost například i fiškuntálskou hrou s televizní perspektivou. Nebyl by to již zmíněný autor, kdyby celý děj neovoněl (tentokrát o něco temnějším) odérem jazzové hudby. Spousta námětu k přemýšlení, spousta zajímavých nevšedních a obyčejných postav.

5 17.12.2015

Postavy jsou vykreslené tak,že jejich vlastnostem a (zlo)zvykům čtenář třeba ani zpočátku neuvěří, ale zároveń mají tak obrovsky silný charakter,že by bylo až nemožné jim nepodlehnout. Vztah Franny a svalnatého hlavního hrdiny mě vzrušoval, Franka jsem "sympaticky" neměl rád, Lilly měla spoustu krásných myšlenek,snový otec rodiny,silná ruka Juniora Jonese... Romantické plynutí děje občas přerušila na první pohled nelogická bizarní až brutální a cynická tragédie, která však ve výsledku působí jako vodítko a motiv celé linie příběhu. Irving je jeden z mála autorů, u kterých si myslím, že svojí knihu skutečně promýšlí až do konce. Osobně nemám důvod dát méně než pět hvězd.

5 08.01.2015

Osobně upřednostňuji spíše "fyzické" fantasy,a tak mě tento "magický" díl zabavil o trochu méně,než předchozí. Na můj vkus málo výpravné,přislo mi,že i postav bylo poskrovnu,krásně vykreslená Bábi,o to míň Esk. Jedno velké mínus jde ale na vrub Talpressu,tolik gramatických chyb a redakčních překlepů jsem zažil snad jen v Blesku...

5 26.10.2014

Další úžasný Pratchett, tentokrát upíří. Famózní dialogy, zvlášť Ovískova náboženská polemika s Bábi stála za to.
Terryho se nejde nabažit!!!

4 16.08.2024

Ano. Mám rád, když se na děti nešušňá a nešišlá. Ani ústně, ani v knížkách. Spousta autorů předpokládá, že když píše knížku pro děti, dítě musí být nutně slaboduché, anebo alespoň úplný trotl. Ne tak dámy autorky, jejichž práce si velmi, opravdu velmi cením, jelikož psaní knihy pro mládež DNES není žádná legrace. Je skvělé, když si v takové knížce děti přečtou slova jako penis, vulva, pinďour a exhibicionista (nebál bych se, že je znají už ze školky) a nepůsobí to levně, výchovně a hlavně ani protivně. Toho se vždy bojím nejvíc. Že hlavní postava vystoupí ze stránek a s rákoskou v ruce nás učí odříkávat "pojmy". Ne. Pepina je zajímavá, má nadhled a především humor.
Skvělá práce!

4 14.02.2021

Je to opravdu zvláštní. Texty jsou svěží, jako kdyby byly sepsány před rokem. Absolutně na nich není znát tíha doby. Hodnotné, inspirativní a.... pravdivé.

4 04.01.2021

Jé... to mě mrzí... Celou knihu jsem zoufale čekal na tempo vyprávění, kterým si mě Mo získala v jiných Cafferyho případech. Pořád jsem čekal na lehce šokující a nečekané zvraty, kterými v jiných knihách Mo bezesporu disponuje. V Kůži se všechno jakoby o 40 procent zpomalí a autorčin přístup tak trochu zleniví. Nerad to říkám, ale kdybych neměl ke srovnání většinu autorčiných knih, tak třeba hodnotím lépe. Ale vzhledem k tomu, že její další knihy velmi dobře znám a jsem z nich nadšený, musím napsat - NUDA...
Promiň Mo... :-/

4 11.11.2020

Ono je to těžké...
Na jedné straně máte geniálního autora, který svou slovní zásobou a myšlenkovými a psychologickými pochody si nic nezavdá s absolutní špičkou...
... a na straně druhé tu máte knihu, která sama o sobě není nic. Stylově je to jen výpad do Kerouacova mozku, okořeněný Célinovým citem pro beznadějnost s kapkou Corsovy poezie... Takže... já nevím... :-)
Dohromady vlastně pecka.
Pojďme dál.
"Hodiny"? ;-)

4 11.09.2020