TheCiko5 komentáře u knih

Je to opravdu zvláštní. Texty jsou svěží, jako kdyby byly sepsány před rokem. Absolutně na nich není znát tíha doby. Hodnotné, inspirativní a.... pravdivé.

4 04.01.2021

Jé... to mě mrzí... Celou knihu jsem zoufale čekal na tempo vyprávění, kterým si mě Mo získala v jiných Cafferyho případech. Pořád jsem čekal na lehce šokující a nečekané zvraty, kterými v jiných knihách Mo bezesporu disponuje. V Kůži se všechno jakoby o 40 procent zpomalí a autorčin přístup tak trochu zleniví. Nerad to říkám, ale kdybych neměl ke srovnání většinu autorčiných knih, tak třeba hodnotím lépe. Ale vzhledem k tomu, že její další knihy velmi dobře znám a jsem z nich nadšený, musím napsat - NUDA...
Promiň Mo... :-/

4 11.11.2020

Ono je to těžké...
Na jedné straně máte geniálního autora, který svou slovní zásobou a myšlenkovými a psychologickými pochody si nic nezavdá s absolutní špičkou...
... a na straně druhé tu máte knihu, která sama o sobě není nic. Stylově je to jen výpad do Kerouacova mozku, okořeněný Célinovým citem pro beznadějnost s kapkou Corsovy poezie... Takže... já nevím... :-)
Dohromady vlastně pecka.
Pojďme dál.
"Hodiny"? ;-)

4 11.09.2020

Miluju badminton!
Miluju Petra Koukala!
A miluju tuhle knihu!
Peťo, respekt!

4 23.03.2020

Přečteno za pár dní. Mankell výborně popsal poválečnou Rigu. Až mikroskopický náhled do Wallenderovy duše a krásně vymalované charaktery obou lotyšských plukovníků. Takhle napsaný příběh se prostě nedá nepředstavit na filmovém plátně. A Mankell by si filmové (nikoliv televizní) zpracování zasloužil.

4 31.07.2019

Démanty, které zaujmou oko nejen znalce tehdejší doby, ale i člověka, který si dneska v poklidu dnešní doby zapálí červenou Marlborku, posadí se do vyhřívané Audiny a který s určitou dávkou sebeironie vezme tuto knížku do ruky. Je toho plná hlava a není z toho úplně příjemně po těle...ale tak to prostě má být.

4 15.02.2019

Huráááá ! Parafráze Fausta je úžasná ! Trochu jsem se obával "tloušťky" knihy a zhuštěnosti děje, neboť Pratchettův tříseti stránkový standard mě naplnil spokojeností už při třetím díle. Autor ale znovu mistrně rozjíždí další vrstvu Zeměplošské pohádky a kupodivu ani v tomto "rychlopříběhu" nechybí napětí, krásně vymalované postavy a Pratchettův všudypřítomný humor. A Oscara za hlavní roli ve filmu Erik získává Mrakoplaš !

4 30.11.2016

Něžný a šetrný obrázek klasického lidského problému : "Dokážu vyjádřit upřímný vztah k člověku teprve tehdy, pokud daného člověka postrádám."
Autor v této novelce velmi jednoduše, až obyčejně vyobrazuje přechod z lhostejnosti, drobného zájmu, hlubokého "uvědomnění si", až po vroucí lásku neznámého mladíka (pravděpodobně ne úplně dobře skrytý druh ich-formy) a ruské dívky Asji. Jiní, blíže nejmenovaní, místy až brutálně velkorománově nasteroidovaní spisovatelé ruské národnosti, toto téma zpracovávají v šestisetstránkových bichlích. Je milé seznámit se se spisovatelem, který umí stejně silnou emoci popsat v devadesáti stránkách. Velmi laskavé.

4 12.08.2016

Málokdo si dokáže formou něžného cynismu dělat legraci se svého osudu a z neštěstí kolem sebe tak jako Jan Borna. Průzračné balady plné zakrytých slz a usmívajícího se neštěstí. Nádhera Honzo !

4 26.10.2015

Většina povídek oplývá neochvějnou přítomností kvalitních dialogů a vnitřních monologů. A to je podle mě držák celé knížky. Bukowski netěží z přebujelé fantazie,nebo z překombinovaných literárních tvarů. Spokojí se (stejně jako později čtenář) s jednoduchou vyprávěcí formou. Na nic si nehraje. A že je "sprostej" ? Postavy sice zvrací,šoustaji,prdí,pijou a strkají si prsty do zadku,ale to přece není nic,co by někdo z nás alespoň jednou neudělal...:-) A "zevlák" Bukowski má prostě odvahu o tomhle "obyčejném" životě psát tak,jak jí neměla spousta lepších a slavnějších spisovatelů.

4 12.12.2014

Z hlediska historické důležitosti se dle mého skromného názoru jedná o naprostý unikát,co se týče žánru "deníkové biografie". Nechápu jak mohli autoři u spisovatele,o jehož životě se kolikrát vedou pouze dohady a který je dnes bohužel už jen předmětem debat v anarchistických kroužcích,sehnat takovéhle neuvěřitelné množství informací. Veliký respekt celému týmu autorů i Volvoxu. Děkuji,velmi potřebná, poučná, i zábavná publikace !
"Umění je skříň..."

4 13.11.2014

Díky této knize,kterou občas za sychravých nejen podzimních večerů přibalím s sebou do tramvaje,se usmívám,či dokonce směju,jako kdyby žádný sychravý nejen podzimní večer nebyl.

4 07.09.2014

Skvěle rozprostřené napětí! Příběh ve vlhku a mlze britských lesů a ve vypolstrovaných pokojích psychiatrické kliniky postupně nabývá a houstne. Napětí by se místy dalo krájet,občas jsem měl pocit,že se mezi mnou a knihou vytvořila jakási mrazivá křeč a nemohl jsem se od čtení odtrhnout,kolikrát dlouho do noci. Když jsem oči konečně odtrhl (což bylo zpravidla kolem druhé hodiny ranní) a zavřel knihu,cítil jsem se dost sevřeně ale zároveň se těšil,až knihu ráno v tramvaji zase otevřu. Krásně propracované hlavní postavy,ale občas jsem ztrácel orientaci v místech a lokacích.

4 19.08.2014

Pro mě dost atypický Remarkův román,ve své podstatě dosti komorní. Nebojí se ubrat válečný patos,pro něho tak typický. Zúžené a přesto citlivé dialogy,pouze čtyři pět hlavních postav,inu,velmi vkusné a překvapující...

4 29.05.2014

Na to, že autor vlastně ani ne na sto čtyřiceti stránkách nemá moc prostoru, dokázal velmi rafinovaně knížku rozdělit na čtyři subjektivní pohledy na tentýž děj. Každá postava má svůj osobitý styl vyprávění, svoji motivaci, svůj temporytmus. Fakt fakt. *
Velmi dobré, rychlé a intenzivní čtení.
Takové roztomile naučné populárně kontroverzní divadelní pornodrama. :-)

* Fakt fakt = naprostá a ověřená pravda.

3 22.08.2023

Nádherná práce! Autorka inspirativním způsobem odhaluje nejenom zákoutí duše a myšlení pana Bati, ale především nenásilnou formou ponouká čtenáře aby tytéž zákoutí objevovali sami v sobě. Musím se přiznat, že kolikrát se nejedná o věci příjemné a komfortní a samotnému mi při čtení některých pasáží nebylo dvakrát do zpěvu. Domnívám se ale, že přesně takové pocity by čtenář při čtení této knihy MĚL zažívat. Vždyť začít svůj život vnímat z jiné perspektivy a přiznat si, že nedělám všechno správně, je dle mého první krok k lepšímu. Cesta to bude nelehká, ale věřím, že tato knížka (ač to někdy bude nepříjemné a bolestivé) mi tu cestu příjemně vydláždí.
Gratuluju slečně autorce a všem čtenářům tuto knížku důrazně doporučuju!!!!

3 31.01.2023

Balzám na mojí poloitalskou duši!
Vyprávění až na pár minipasáží svištělo jak na tobogánu, spousta italských výrazů k doučení a příjemná atmosféra Říma vše jen podtrhovala. Svižné, příjemné.

3 16.02.2021

Tak i druhý díl od Michaely Krýslové je parádní! Drží stejnou formu jako u dílu prvního, ale má navíc tu výhodu, že už se těšíte na hlavní hrdiny, které znáte!
Moc milé, doporučuji.

3 20.10.2020

Nevím. Já si sibiřskou detektivku představuji trochu jinak.
Jistě, autor se nepochybně snaží navodit atmosféru zamlžené a profukující tajgy, ale bohužel tak činí na úkor jakékoliv vedlejší linky, názoru jiné postavy, napětí, závratného (nebo spíš jakéhokoliv) zlomu v ději, nedejbože přesného popisu emocí a hloubky ostatních postav. Činí tak pouze ze svého vlastního pohledu, resp. z pohledu vypravěče, a to je zkrátka zoufale málo. Mrzí mě to, ale myslím, že žánr "sibiřské detektivky" není úplně českou devízou.

3 29.09.2020

Tak tohle je prostě famózní ! Co na tom, že byl autor kritizován za přibarvování historických faktů. Vždyť to je román, prokrista !

3 12.03.2019