TheCiko5 komentáře u knih
Moje první knížka od Kinga. Nevím,jestli se tématu dá říkat thriller,detektivka,nebo snad dokonce horor,nicméně mi vyprávění přišlo v 90% poklidné a místy až pohádkové. Samozřejmě,King má neuvěřitelný cit pro jakési podvědomé napětí. Čtete pozvolný, zatím nic neurčující text z pohodlí své postele,ale někde mezi třetím levým a čtvrtým pravým obratlem Vás bodavě mrazí. Celkově ale nevím,jestli tento pocit stačí k plnému hvězdičkovému zisku,ale mě zatím moc ne. Ale až přečtu dalšího Kinga,třeba své hodnocení pozměním.
Věru nevím kde začít. Jsem toho názoru,že literární dílo,charakterizované jako román, by mělo obsahovat alespoň stopy děje. Jistě,příběh tu je,ale v případě,že mi k jeho shrnutí stačí čtyři věty,jedná se (alespoň pro mě) o děj naprosto plochý a až zoufale předvídatelný. A ještě navíc od tohoto už beztak chatrného příběhu vedou slepé uličky v podobě nepodstatných osudů (jak sama autorka přiznává - "ten a ten je pro Palův příběh zcela nepodstatný"). Nejsmutnější je ale,že se o "nepodstatnosti",či spíše naprosté zbytečnosti osudu postavy dozvíte až po jeho dočtení. Autorka Vás pěti stránkami navnadí na vedlejší linku a na konci páté stránky se dozvíte, ..."že to vlastně není až tak důležitý..." Připadalo mi to,jakoby se sama autorka ubezpečovala uprostřed knížky,o čem chce vlastně psát. Co se týče postav,připadalo mi,že hlavní hrdina Pal má snad všechny vlastnosti,které existují. Je mužný,dětinský,ostrý,sexy,vysoký,sentimentální,starostlivý,sobecký,okouzlující,egocentrický,puritánský,otcovský,něžný... prostě úplně cokoliv Vás napadne,tak to je Pal. Normálnímu člověku,který by měl tolik charakterových vlastností by praskl mozek,ale Pal ještě k tomu přednáší a bádá na univerzitě v Oslu.
Dál mi přijde,že "román" byl napsán především z pohledu univerzitního profesora a ne spisovatele,nebo alespoň vypravěče. Schopností vyprávět tedy paní Uri rozhodně neoplývá. Bohužel. Krásné téma,ale absolutně "nevymláceno". Přehršel odborných názvů oborů,jazyků,předmětů,přednášek,výzkumů,jak už jsem zmínil prve,na úkor děje. A to mi u románu vadí nejvíc.
Spolu s životopisem Charlieho Chaplina se jedná o nejlepší biografii v mé knihovně. Je zajímavé dávat si do souvislostí situace,ve kterých se Bukowski ocital a co zrovna při tom psal. Čtenář tak dojde k zajímavým závěrům... Přišlo mi,že autor trochu psal i ve stylu Bukowského,což považuji za zajímavý prvek. Doporučuji nejen fandům Bukowského,ale i fandům dobrých životopisů.
Knihu jsem četl na střední a jednotlivé charaktery mě natolik upoutaly,že jsem chtěl hru okamžitě zdramatizovat,což se mi bohužel nakonec nepovedlo. Mrzí mě to,protože kniha je dramatická, čtivá a srozumitelná i mladšímu čtenářovi.
Mé první fantasy spolu s Kevinem z Locksley a nemohl jsem si vybrat lépe ! Přečteno nejméně čtyřikrát a doufám,že číslo není konečné !!!
Jasně. Na jednu stranu to je šokující, přípustné, nemravné, neslušné, cokoliv chcete. Na druhou stranu je to ale pekelně dobře napsané. Dialogy, linka, tah, gradace, finále, všechno. Pecka
Úžasné komplexní zamyšlení nad tradicí, která zaplaťpánbůh stále přetrvává. Plynulé čtení, jakoby se ani nejednalo o vědeckou práci, ale o povídkový román.
Doporučuji nejen folkloristům!
Dumitru Crudu napsal fantastickou knížku. V podstatě se jedná o skvěle propracovaný povídkový román, v němž se postavy potkávají, prolínají, ale hlavně ovlivňují. A závěrečný dodatek Stařena a dívka? Tím autor knížku naprosto vystřelil na měsíc!!!
Doporučuji!
Rozhovory o rozhovorech. Myšlenky, poezie, špetka filozofie. Humor, nohy, chlast. Psaní, vůně, drogy. Jaký byl doopravdy? Jak voněl? Jak psal? Ále co. Srát na to. Jdu se vykoupat.
Každý z nás máme vztah se svojí matkou, s svými rodiči. A každý z těchto vztahů je něčím specifický, jiný... Těžko proto hodnotit knihu, kde je ústředním tématem právě tento vztah. Dítě posláno pryč z nějakého důvodu. Motiv mámy jasný, pro dítě nepochopitelný. Hezký střet generačních názorů... pěkně napsané.
Pěkná sonda do života celé Afriky. :-)
Vyprávění je pěkné a hezky se čte, ale obsah logicky vydá na tisíc stran. Z toho důvodu mi přijde, že autorka v poslední pětině knihy už "spěchá", aby byl kone. Kapitoly se zestručňují, věty zkracují, vyprávění osekává na kusé informace.
I tak ale moc pěkné dílo a zpětně gratuluju k cestě !
Naprosto famózní kniha!
Způsob, jakým Vás autorka vtahuje do atmosféry Římského Fóra, je naprosto dokonalý! Úžasně prokreslené charaktery Medullovy rodiny i římských státníků. Z naprosto každé věty textu stříká inteligence autorky na všechny strany. Ohromující erudovanost a k tomu ještě unikátní práce s českým jazykem. Čumím jako blázen.
Velice doporučuji!
Otázka za milion dolarů:
"Může být herec dobrý dramatik?"
Odpověď je prostá. Ano i Ne.
Jistě. Autor dbá na text a jednotlivé charaktery. ( Ty jsou velmi pěkně nastíněné, ale bavme se o motivaci těchto postav. Polovina postav motivaci nemůže mít. Neustále hledají, tápou, šlapou vedle. A nositel "děje", nebo alespoň myšlenky je člověk, který pije, fetuje a chce se zabít. Co chce dokázat? Zabít se? Vyvolat soucit? Nevím.
Z toho vyplývá, že závěrečná katarze je až zoufale předvídatelná a tudíž hra postrádá rytmus, napětí a tím pádem i děj.
Jestli mají monology Richarda napovědět něco o jeho motivaci, důvodu, záměru, tak ani tady se to bohužel nepovedlo.
V Česku i díky lokálním konotacím nehratelné.
Bohužel, mrzí mě to...
Tohle bylo prostě tak těžké.... Byl jsem lehce zhýčkán přirozenou plynulostí Heitzových Trpaslíků, a tak jsem v rytmu této knihy trochu tápal. Ohromné množství odborných termínů a neustálé hledání pravého významu daných slov tempu četby rozhodně nepřidalo. Jako blesk se vždy na moment vynořilo zapálení, svižnost, ale naneštěstí pouze v ojedinělých sekvencích. Mrzí mě to. Ale těším se na pokračování.
Krásná knížka.
Autor si nehraje na přílišné beletristické vyprávění, spíš se zaměřuje na fakta. Jedná se o dokument, který si umím představit dokonce i na televizní obrazovce. Jasné, stručné, příjemné.
Márquez se ve svých ranných povídkách celkem zřetelně snaží tancovat na hranici mezi životem a smrtí. Spíš ale než na slavnostní melancholický waltz jsem se díval na cha-chu řízlou polkou a charlestonem. Dobře, chápu, že hranice mezi životem a smrtí může být docela tenká, někdy dokonce úplně zmizí, ale tady jsem nevěděl co si vybrat. Ať jsem se zaměřil na postavy, energii, děj, emoce, formulace, či myšlenku, vždycky jsem se ocitl v autu. Příliš experimentu, málo formy. Za zmínku stojí povídky : "Žena, která chodívá o šesté", "Jak černý Nabo nechal čekat anděly", nebo "Muž přichází v dešti". Tam jsem zavnímal autorem udávaný směr. Tam jsem se stal pozorným čtenářem. Jinde bohužel ne.
Jeden z nejútlejších souhrnů Shakespearova díla a přesto enormně obsáhlý. Autor se zaměří na každou jeho hru, na každé období, na každý sonet. Konotace, souvislosti, výtah z děl, osobní život, prostě tady najdete všechno. Doporučuju!
Taneční soutěž "Šaffova ostroha" má svůj zvuk i mimo východní Slovensko. Mezi tanečníky na Slovensku se traduje, že ten,kdo se dostane na "Šaffovku", jakoby už vlastně vyhrál. Zažil jsem to. Zažil jsem tu atmosféru vydýchaného sálu kulturního domu, zpocené muzikanty a udychané tanečníky. Elektrizující napětí v zákulisí by se dalo krájet, vzduch houstne a mě se zrychluje dech. Začínám se rozcvičovat...
(ze vzpomínek F.C.)
Ale no tak!
Začínám být pomalu alergický na mediální kampaně, vehementně propagující a do nebe vychvalující autory, kteří zkrátka nejsou českou veřejností dostatečně prověřeni. Takový autor, respektive takové dílo nemůže v Čechách uspět a je odsouzeno k okamžitému zapomnění.
Kniha chvilku připomíná slohovou práci, chvilku mám pocit, že nahlížím do policejního záznamu a rejstříku trestů. Bez emocí, bez osobního názoru na věc, strojeně, nezábavně. Bohužel.