ThePeace135 komentáře u knih

Knihu jsem vybrala pro splnění jednoho z bodů Čtenářské výzvy. Před pár lety jsem zaznamenala film se stejným názvem, aniž bych věděla, že má svou knižní předlohu. No, čekala jsem asi trochu víc - víc srandy, víc čehokoliv, na druhou stranu má ta knížka hodně co do sebe. Když si odmyslíte postavu Hitlera, tak ukazuje na to, jak jednoduché je "zblbnout" dav... Ono na tom v podstatě něco je... Všichni se tenkrát dušovali, jak už nikdy nedopustí, aby se něco podobné ještě kdy stalo a ono stačí tak málo, aby dav šel znovu slepě za jediným člověkem... Klobou dolů před autorem, který se pustil do vyprávění příběhu očima Hitlera i pokusu odhadnout jeho myšlenkové pochody, stejně jako před znalostí historických souvislostí napasovaných do dnešní doby... I tak jsem ale od knihy očekávala trochu víc... Hlavně mě zaráží, že nikdo nepřijde na to, jaká je ve skutečnosti pravda a nechají šíleného nacistu pobíhat v uniformě po současném Německu a znovu "kázat"... Na druhou stranu, Hitlerovo seznamování se se současným světem a jeho okouzlení "interletem" mě neskutečně bavilo a hlavně se autorovi nesmí upřít vskutku originální nápad :)

6 11.10.2017

PRO NĚKOHO MŮŽE KOMENTÁŘ OBSAHOVAT SPOILER!!
Místy nervy drásající pohádka pro dospělé o tom, kterak jeden psychopat ke štěstí přišel... Z jednoho nevinného setkání, kdy ona s ním jen nezávazně flirtovala si ale on odnesl posedlost a touhu získat jí a žít s ní celý život. Aby Teo - na první pohled obyčejný kluk, ve skutečnosti však podivínský student medicíny, jehož nejlepší přítelkyní je mrtvola ženy, sloužící k výuce na hodinách patologie, a jíž Teo důvěrně pojmenoval Gertruda - získal přízeň Clarice - výstřední, bohémské studentky umění - je ochotný udělat pro to naprosto cokoliv. Clarice se stává jeho drogou. Lstí z ní vymámí telefonní číslo, adresu bydliště i školy. Když ho ale Clarice konfrontuje a dá mu jasně najevo, že o něho nemá zájem, v Teovi se probouzí dosud nepoznané násilnické sklony. Clarice omámí, nacpe do obřího růžového kufru a vydává se s ní na road trip podle filmového scénáře, který ona sama zrovna píše. Cíl je jednoduchý... přesvědčit Clarice, že ji bezmezně miluje, že ona miluje jeho a že spolu můžou být šťastní až do smrti... o to paradoxnější je konec knihy.
Kniha mě zaujala už podle anotace, nicméně větu "STEJNĚ NAPÍNAVÉ JAKO FILMY ALFREDA HITCHCOCKA A HORORY STEPHENA KINGA" jsem nebrala raději vůbec v potaz, jelikož mi bylo jasné, že slouží ke zvýšení prodeje, a rozhodně nepojednává o kvalitě knihy. I přesto byla kniha čtivá, velmi dobře napsaná a že si člověk místy říkal "je vůbec možné, aby někdo byl takový magor" bylo jen vedlejší. 4 * za zajímavý nápad, perfektní vykreslení postavy, kterou jsem nesnášela od začátku až do konce a 5tá * za konec knihy. Protože tomu se opravdu říká "happy end"!!

6 31.05.2017

Tohle bylo takové pohlazení po duši... jeden by neřekl, že z něčeho tak tragického, jako je smrt nejbližší osoby, může vzejít něco tak krásného a křehkého, jako je přátelství mezi dvěma naprosto rozdílnými lidmi - mladou ztřeštěnou dívkou a mrzoutským důchodcem (a taky jedním psem a jednou slepicí :) )... Za mě psáno stylem Fredrika Backmana, což je absolutní srdcová záležitost, a i díky tomu se Tisíc metrů ode dna řadí mezi jednu z nejlepších knih, co jsem četla.

5 24.01.2023

Netušila jsem, že mě to bude bavit až tak moc. Na knihu T.T. jsem se těšila od chvíle, co byla uvedena v edičním plánu. Jeho statusy na sociálních sítích mě vždycky bavily a tahle kniha teda ještě víc. Naprosto upřímně, bez příkras nám poodhaluje svůj život (nebo aspoň to, co si pamatuje), lidi se kterými se potkala, a kteří jsou nebo byli pro něj důležití, svou rodinu. Neprezentuje se ale jako úspěšný fotograf, skvělý syn, manžel, otec. Naopak. Prezentuje se tak, jak sám sebe vidí a jak jej vnímá nejspíš i jeho okolí. Jako sebestředný floutek, co miluje tenisky, hodinky (a obecně spoustu věcí), svůj byt, je často protivnej jak pr**l a žít s ním je zatraceně těžký.
Kdyby napsal román stylem jakým napsal svojí"zpověď", už teď vím, že by mě to neskutečně bavilo.

5 05.03.2021

Fredrika Backamana mám neskutečně ráda už od první knihy, kterou jsem si od něj přečetla. Když se mi dostal do rukou Medvědín, čekala jsem další dílo podobné těm předchozím (Ove, Babička, Britt-Marie), možná jsem si říkala, že od poslední knihy jen vyměnil fotbal za hokej... Ale už to, že styl obálky je jiný, než u předchozích třech knih mi měl napovědět, že tady se bude jednat o něco jiného. Hodně silný příběh, který se zabývá několika ožehavými tématy (znásilnění, otázka trestu a viny, vyčlenění z kolektivu, gay orientace), které se všechny odehrají ve víru malého městečka uprostřed lesů, kde není dost prostoru a hlavně tolerance na to, to všechno snést. Příběh nejen pro mladší čtenáře, kteří se snáze ztotožní s hlavními hrdiny a třeba i s jejich osudy a problémy, ale určitě i pro starší čtenáře, možná i rodiče, aby věděli... aby prostě věděli. Navíc styl jakým to Fredrik psal, byl pro mě naprosto famózní.

Dokonalost sama. Knih jsem s touto tematikou přečetla spoustu, ale tohle má prostě navíc přidanou hodnotu tím, že je to komiksové zpracování, kde navíc nevystupují lidé, ale zvířata, kdy každý druh zvířete představuje jednu lidskou rasu. Neuvěřitelně silný příběh, kdy osudy rodiny žijící za druhé světové války hluboce ovlivní i ty, co se narodili až dlouho po jejím skončení.

5 12.03.2019

Miluju tuhle knihu, miluji Jennifer Hillier. Po knize jsem sáhla poté, co jsem náhodou zde na databázi narazila na recenzi. Obálka i anotace mě upoutaly, tak jsem to zkusila a nelitovala jsem ani na chviličku. Je až s podivem, kolik zla se může soustředit v jednom velkém zábavním parku, v jednom malém americkém městečku. Ale příběh super, děj parádně gradoval, nikde nebyla hluchá místa, postavy nebyly černobílé, takže jste chvílemi opravdu nevěděli, komu se dá věřit a komu ne... Konec možná tolik překvapivý nebyl neboť jsem to tušila už delší dobu, ale stejně mi ta postava byla svým způsobem sympatická :)
A jako bonus navíc, ten klaun na obálce mě konečně přiměl sáhnout po dočtení po Kingovu "TO".

5 10.03.2019

Dvě hvězdy, protože nějaký vtip to má, ale jinak... knihu jsem dočetla ani ne do půlky a i když jsem si napůjčovala i ten zbytek k tomu, další deníček fotrů, matek, manželů, manželek a nevím koho ještě, vím jistě, že si je ani nepřečtu. Většina lidí v mém okolí mi říkala, jak je to dokonalý, jak u toho brečeli smíchy a kdesi cosi... já ale říkám ne. Situace vyhnané mnohdy tak do extrému, že by jim nemohl věřit ani samotný Čeněk... navíc prakticky každá scéna zakončená blicím miminem... Autor chtěl prostě za každou cenu pobavit, nicméně u mě to mnohdy místo salev smíchu vyvolávalo pocity zoufalství, jestli je opravdu možné klesnout až takhle hluboko... V porovnání s knihou Fredrika Backmana "Co by můj syn měl vědět o světě", která je opravdu vtipná, nápaditá a dojemná, je tohle hodně levná napodobenina.

5 21.06.2018

Knihy podobného žánru normálně nečtu, ale anotace mě zaujala, hodila se mi do Čtenářské výzvy, tak jsem udělala výjimku a rozhodně jsem neprohloupila. Originální příběh, který krásně odsýpá, nejsou tam žádná hluchá místa, naopak, je to psané stylem, který vás nutí otáčet jednu stranu za druhou. Navíc celou dobu držíte palce Connorovi, Rise i Levovi, aby jejich příběh dobře dopadl, zároveň ale nechcete, aby byl konec... Navíc je to příběh o něčem sice tak trochu fantaskním ale dost možná ne zcela nemožném. Představa, že by Vám za pár let mohli v klidu transplantovat i tu nejmenší buňku v těle je úžasná, proces jakým k tomu dochází už tolik ne. Nicméně smekám před autorem za poutavé a originální dílo.

5 18.11.2017

Po přečtení Bábovek, které se mi nesmírně líbily, jsem zatoužila po dalším skvělém vyprávění a stylu psaní Radky Třeštíkové. No, neměla jsem se asi zas až tak těšit. Nemůžu říct, že by mě Osm nějak vyloženě zklamalo, ale bůhví jaká pecka to taky nebyla. Mnoho postav, z nichž mi nebyla sympatická ale lautr ani jedna, děj, který sice rychle ubíhal a nebyla tam ani žádná hluchá místa, ale taky ani moc nenadchl. Detektivka bych tomu tedy neříkala, i když dobře, v anotaci píší "s detektivní zápletkou" a ano, byl tam "pokus o vraždu", okey, tak nějak mi možná ve výsledku uniklo, kdo že to vlastně střílel, ale hlavně, práci policie podle vylíčení autorky bych snad ani nekomentovala. Chápu, nebyla to žádná kriminálka New York, ale takový idioty by snad u policie ani zaměstnat nemohli... Prostě příběh o slečně co nejdřív neměla nic, pak mohla mít relativně všechno, ale chtěla víc a víc než bylo zdrávo a nakonec za to i docela draze zaplatila... Bábovky mi přišly jako top, u Osmičky bych řekla, že to trochu kleslo, ale předchozím autorčiným dílům dám ještě šanci a pokud vydá další knihu, určitě si ji přečtu.

5 26.10.2017

Nečekala jsem žádný brilantně propracovaný příběh a ani jsem ho nedostala, přesto na mě čekalo poutavé vyprávění jednoho malého chlapce, který se během příběhu změní v dospělého muže. Chlapce poznamenaného tím, kdo byli jeho rodiče i prarodiče, stejně tak i dobou a prostředním ve kterém vyrůstal. Syrový příběh, který nic nezkrášluje. Ano, možná tam byly až lehce fantaskní věci, jako například Bůh jezera, kterého se všichni báli a posílali mu své oběti, ale i tak se mi příběh více než líbil.

5 20.09.2017

Dívce ve vlaku jsem se úspěšně vyhýbala dva roky od doby, kdy způsobila obrovský boom nejen ve světě, ale i u nás. Do vody mě zaujalo na první dobrou, ne proto, že všude psali, že je to od autorky bestselleru Dívka ve vlaku, to se mě netýkalo, ale zaujal mě děj i zasazení do malého anglického městečka... Nejprve jsem sáhla po Dívce ve vlaku, která byla překvapením. Nelze úplně říct, že milým, ale ve výsledku jsem možná proto na Do vody těšila ještě více. Většina těch co knihu už četli říkali "bacha na velké množství postav", "ztrácela jsem se ve všech těch lidech tam, bylo jich až moc" a "pokud si nezačneš od začátku psát seznam postav, nikdy se v nich nevyznáš" ... tak jsem si poctivě od začátku zapisovala jména postav a pár informací o nich a ve výsledku to bylo k ničemu :) 12 postav vyprávějících svůj příběh mi nepřijde rozhodně moc, neztrácela jsem se v tom ani omylem, naopak bylo příjemné číst část některé ze scén z pohledu jedné postavy a její pokračování z pohledu druhé, tohle mě totiž na příbězích vyprávěných několika postavami baví nejvíce, že se můžeme na věc podívat z různých pohledů a úhlů... Trošku mě ze začátku mátlo, že některé postavy jsou psané v ich a některé v er formě, ale i na to se dá časem zvyknout ;) děj knihy byl výborný, skvělý námět, promyšlené do detailu, krásná návaznost mezi jednotlivými postavami, přesto mi to ale ke konci přišlo trošku nedotažené a ten konec byl vyloženě divný... čekala jsem nějakou akci, snahu o útěk, cokoliv a ne prosté přiznání a nastavení rukou na pouta :/ Jedno se ale musí nechat, kdo byl vrah jsem skutečně netušila až do samého odhalení a vlastně až do úplného konce knihy :) líbilo se mi i to, že na konci nám autorka prostřednictvím všech postav dala ještě nahlédnout, jak se jejich osudy vyvíjely dál. Kniha se rozjížděla celkem pomalu, ale pak nabrala krásný spád a nešlo ji odložit a vzhledem k tomu, že mi celkem hodně připomínala "Prázdné místo" od mé nejmilovanější J. K. Rowling (ať už prostředím, množstvím postav, líným plynutím si příběhu), nelze knihu hodnotit jinak než velice kladně :)

5 27.08.2017

Harry Potter je mojí největší srdcovou záležitostí ze všech, na jeho příbězích jsem vyrostla a jeho hrdinové rostli se mnou, proto bylo nezbytností přečíst si i Prokleté dítě. Chápu, že u toho J. K. musela být, je to její dítě, které měla "prodat" na prkna co znamenají svět, ale možná se pod tohle podepisovat neměla. Kniha celkově špatná není, ale forma scénářů mi moc nevyhovuje (vyjma klasických dramat od Shakespeara) a prostě mi tam chyběla ta klasická omáčka okolo, kterou J. K. umí tak dokonale. I tak jsem se ale ráda vrátila ke starým známým postavám a přečetla jsem si, jak se jejich osudy vyvíjely dál. Malý Albus je sice trochu méně sympaťák než táta Harry v jeho letech, zato Scorpiuse jsem si vyloženě oblíbila... pravda, že některé věci tam byly tak trochu jako pěst na oko - Draco spolupracující s Harrym, Ronem a Hermionou, navíc oslovující je křestními jmény, což mimochodem dělala i McGonagallová nebo Snape ve svém lepším já, a to mi tam prostě nesedělo... Hlavně doufám, že to nebude chtít nikdy nikdy zfilmovat, protože po odchodu úžasného Alana Rickmana si ani nedovedu představit, kdo by měl propůjčit tvář Severusi Snapeovi. 5* si ale kniha i přesto zaslouží, protože když už nic jiného, je to prostě Harry Potter!

5 19.08.2017

Knihu jsem prostě musela mít, vždyť ji napsala J. K. Rowling, to co na mě ale čekalo uvnitř jsem nečekala... na její rozvláčnější styl psaní jsem si zvykla už z Prázného místa, všechno se pomalu rozvíjí, nic uspěchaného, všechno promyšlené do nejmenších detailů. A to je přesně to, co na jejích knihách miluji, nic neponechá náhodě, všechno má svůj důvod, všechno se včas vysvětlí... Cormoran Strike mi byl neuvěřitelně sympatický od samého začátku, i když ho autorka zrovna v barvách nevylíčila, Robin taky nebyla k zahození, ale nejvíce oceňuji to, že narozdíl od většiny knih, kdy už ještě před polovinou vím jak to dopadne, případně i kdo je vrah, tady jsem byla naprosto vedle jak ta jedle až do samotného konce... prostě mistr svého řemesla se pozná a na poli detektivního žánru se Rowlingová uvedla naprosto excelentně :)

5 18.08.2017

Zajímavá a poutavá kniha, která mě zaujala už jen tím, že se v ní autor věnovala záhadě, kterou vlastně nikdy nikdo neobjasnil, narozdíl od některých jiných autorů, kteří rádi stále dokola a dokola píší o něčem, co už všichni dávno víme. Nejedná se o klasické vyprávění, ale o popis cesty Djatlovovy expedice doplněné o reálné časové údaje, záznamy z deníků některých členů, autentické fotografie z jejich vlastních fotoaparátů i fotografie z "místa činu"... je pravda, že tak od poloviny knihy se stále dokola opakovaly ty stejné hypotézy, co se asi mohlo stát a konec už mě trochu nudil... I tak jsem ale ráda, že si autor nehrál na vyřešení záhady, nepředhazoval nám svoje teorie a pravdy a nepřesvědčoval nás o tom, co se tehdy určitě stalo, ale sesumíroval dohromady všechny dostupné informace, dokumenty a fotografie a poskytl nám ucelený pohled na průběh výpravy, která skončila strašlivou smrtí všech jejích členů (krom jednoho, který se kvůli zdravotním komplikacím vrátil) a i když se pravděpodobně nikdy nikdo nedozví, co se tehdy skutečně stalo, kniha mě velmi bavila...

5 18.08.2017

Někdy prostě nejlepší a nejhezčí příběhy píše sám život. A tak Láďa Zibura, který není žádný spisovatel, napsal prostě knihu o tom, co se mu dělo, když si vzal batoh na záda a vyrazil napříč Tureckem, aby došel až do Jeruzaléma. Dotazy některých, jestli všechno v knize se skutečně stalo, nebo si to autor vymyslel, mi přijdou celkem zcestné, vzhledem k tomu, že v knize není nic tak neuvěřitelného a skvělého, co se Zibimu stalo, že by si to musel vymýšlet. Láďa Zibura nám nechtěl popsat jak vypadá Turecko a Izrael, nechtěl nás vzít na ta nejúžasnější a nejkrásnější místa pro obě země typická. Chtěl nám ukázat, že i v tak "obávaných" zemích jakými Turecko a Izrael jsou, žijí srdeční a milí lidé. Prostě nám jen popisoval svoje každodenní radosti, když našel u někoho nocleh, když si s ním dal někdo šálek čaje, pozval ho na večeři nebo jen kus řeči, i strasti, kdy neměl kde složit hlavu, došla voda a vedro bylo až k padnutí. Chtěl nám ukázat, jaké kouzlo má pěší turistiky a nejspíš chtěl i motivovat lidi, aby vypnuli monitory, nasadili krosny a vyrazili. A možná se trefil, po dočtení jsem měla chuť vzít si bágl a vyrazit :)

5 11.08.2017

Bridget Jonesová je prostě Bridget Jonesová :D film viděný snad milionkrát, po knize sáhnuto až teď, 19 let od jejího vydání... Nutno podotknout, že je kniha ještě zábavnější než film a díky tomu, že jsem tentokrát přistoupila k opačnému pořadí - film / kniha, jsem po celou dobu měla před očima ztřeštěný obličej obtloustlé Renée Zellweger... Brigetino neustálé se potácení mezi Danielem Cleverem, který snad nikdy nedospěje a Marcem Darcym, který je zase dospělý až moc, okořeněné těmi nejrůznějšími trapnými a šílenými situacemi, no co víc si jako příjemnou letní oddychovku přát... 4* + ta pátá za to, že jako představitele Marca Darcyho si Helen Fielding vybrala právě Colina Firtha, po kterém Bridget celou knihu tak zoufale vzdychá :)

5 20.07.2017

Po vynikající Dívce v ledu přišel ještě napínavější a dramatičtější Noční lov. Robert Bryndza dokazuje, že je mistrem svého řemesla, který dokáže udržet čtenáře v napětí až do konce i přesto, že vraha odhalil už zhruba v polovině knihy. O to zajímavější to ale bylo. Díky tomu jsme totiž měli možnost nahlédnout přímo do "hlavy" pachatele a chvílemi vnímat svět jeho očima, což nám pomohlo pochopit, co ho vedlo k tomu udělat to, co udělal. Jediné co mě přeci jen trochu unavovala bylo věčné formální oslovování. Nejsem si jistá, jestli na pracovišti, kde se v podstatě všichni znají, je vážně nutné říkat si "detektive šéfinspektore" či "superintendante".
Noční lov je jedna z mála knih, která dostála tomu, co nese na své obálce a sice titulu "Světový bestseller". Toto označení na knihách totiž většinou vede jen ke zvýšení prodeje. U Nočního lovu je tomu ale skutečně tak. A já se velmi těším na další případ detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové.

5 09.05.2017

Tak nějak musím souhlasit s komentářem Danago hned pode mnou. Bohužel po absolutním nadšení z prvního dílu, které postupně klesalo u dílu druhého jsem díl třetí četla tak nějak ze setrvačnosti. Mám ráda Láďův humor, jeho příspěvky na sociálních sítích mi vždycky zlepší den, ale na třetí knihu mi to prostě nějak nestačilo. Nemyslím si, že by to bylo prostředím, naopak. Oceňuji, že Láďa jezdí po méně vyhledávaných zemích a snaží se lidem zprostředkovat, že i na takových místech může být hezky a příjemně, ale prostě mě tenhle díl nebavil. Nebudu v tom více hledat a pokud vydá další knihu, dám mu ještě šanci. Přeci jen je to princ Ládík :)

4 10.03.2019

Řekněte mi, kde doteď byla Emily Rodda, že jsem o ní nic neslyšela? Ačkoli čtenářský vkus mojí slečny šéfové se krajně liší od toho mého, jednou mi zničeho nic začala vyprávět o téhle sérii a přinesla mi první díl... A bože to je boží... Jo je to možná pro mladší čtenáře, ale já to přečetla během odpoledne. Večer pak ještě druhý díl a během pár dní i ten zbytek... a byla jsem uchvácená. Ať si říká kdo chce co chce, nevyrostla jsem na tom, nemám k tomu citový vztah z dětství, přečetla jsem si to v pětadvaceti a Deltoru prostě miluju.

4 10.03.2019