TheRaven komentáře u knih

Nesmírně poutavě napsaná kniha o objevování elektřiny, válce elektrických proudů, první popravě na elektrickém křesle, tvrdém boji o patenty, světové kolumbovské výstavě v Chicagu v roce 1893, spoutání energie Niagarských vodopádů pro výrobu elektřiny a samozřejmě o Edisonovi, Westinghouseovi a Teslovi. Poprvé jsem Říši světla četl někdy v roce 2012, kdy mě naprosto uhranula, ale po těch letech už vzpomínka docela vybledla. Dal jsem si proto po dvanácti letech opáčko a fungovalo to stejně dobře. Díky taky za doslov, byť stručný, o elektrifikaci v českých zemích.

5 27.01.2024

Náročné do jisté míry samozřejmě ano, jak píše předchozí komentující, ale přesto napsané jasně a srozumitelně i pro zájemce bez předchozí orientace v problematice. První část je víceméně vymezením problému a poskytuje definici všech zásadních pojmů. Následně se probírá historie, současnost a budoucnost klimatu na území ČR a dopady klimatické změny (KZ) na města, krajinu či ekosystémy. Proklatě dobrý je příspěvek věnovaný degradaci půd vlivem současného způsobu hospodaření, kterou KZ ještě umocní. Nádherně totiž ukazuje nejrůznější souvislosti, jež člověka bez hlubší znalosti problematiky prostě nenapadnou (rozpad půdních společenstev vlivem nadměrného hnojení apod.). Hezká je i kapitola o biodiverzitě či závěrečné pojednání o antropocénu. Jen část věnovaná mitigačním opatřením a adaptaci na KZ mohla poněkud zevrubnější, když už se odkaz na tyto otázky objevuje i v podtitulu knihy. Celkově jsem však spokojen a je fajn, že Academia připravila aktuální publikaci o KZ pro širší veřejnost.

5 01.05.2023

Přiznám se, že hlavní motivací k přečtení téhle nepříliš rozsáhlé knížky pro mě bylo Lewontinovo jméno, kterého znám jako spoluautora slavného článku (z roku 1979) o spandrelách a kritice přílišného adaptacionistického pohledu na evoluci (napsal ho spolu s dalším levicově smýšlejícím biologem S. J. Gouldem). Trochu jsem se obával, že text musel po těch více než třech desítkách let notně zastarat, ale nestalo se, nebo alespoň ne zásadní měrou. Byť některé jednotlivé faktické údaje už samozřejmě neplatí, na poselství celého textu, jenž kritizuje především biologický determinismus a jeho zneužívání pro ospravedlňování stávajících společenských pořádků, sociobiologii, Dawkinsův sobecký gen, vyzdvihování jedince na úkor společnosti, příkré oddělování genů od prostředí a řadu dalších věcí, to nemá příliš vliv. Naopak se jedná o celkem provokativní sbírku esejů (původně rozhlasových přednášek), které čtenáře přinejmenším popíchnout k promýšlení či revidování některých všeobecně zažitých představ. (PS: V textu používáný termín rodový výběr [patrně "kin selection"] se dnes překldádá jako příbuzenský výběr.)

5 16.02.2023

Naprosto famózní a na českém trhu stále (i po více než deseti letech) zcela ojedinělá kniha, která poskytuje v rámci možností srozumitelný úvod do evodevo (evolučně vývojové biologie), jedné z poměrně mladých disciplín biologie, jež díky zapojení poznatků z embryologie zásadním způsobem prohlubuje a dotváří pohled na evoluci veškerého pozemského života (třebaže se autor soustředí výhradně na ten živočišný). Carroll zde líčí například, co mohlo být podstatou kambrické exploze, kterak se rozrůzňovali obratlovci, jak se z víceméně téhož genetického základu vyvíjely různé typy končetin nebo co může podnítit vznik kreseb na křídlech motýlů. Všechno jsou to ale jen příklady, jež mají ukázat, jak se mohla z relativně skromného základu během půl miliardy let vzejít tak obrovská rozmanitost živých forem. Za pozornost rozhodně stojí i doslov Antona Markoše, který k tomu, co bylo řešeno na předchozích stránkách, přidává nový úhel pohledu. (čteno podruhé, po deseti letech)

5 05.02.2023

Jelikož jsem ke Králi ve žlutém nepřistupoval v podstatě s žádným očekáváním (neměl jsem tušení, o čem by to mělo být, byť jsem na zmínky o díle narážel dlouhá léta), nebylo moc co zklamat. První povídka (Nápravce reputací) naopak příjemně navnadila k dalšímu čtení. To se ještě chvílí neslo v příjemně zlověstném duchu, třeba i díky celkem zábavnému Žlutému znamení, jež se ne zas tak dávno objevilo ve sbírce Přízraky, zázraky & spol. Druhá polovina překypující strojenými romantickými příběhy mi bohužel ani trochu nesedla. A rozhodně bych v tomto případě netvrdil, že sbírka je rozmanitá, neboť posledních čtyři povídky jsou, jak se tak říká, „na jedno brdo“ a splývají v jeden přeslazený cumel.

5 17.05.2020

Zábavná detektivka z akademického prostředí, s nímž má autorka coby bioložka dostatek zkušeností, což se příznivě podepsalo na uvěřitelnosti postav, dialogů i celkové kostry příběhu. Nicméně právě postav je v Případu mrtvých filosofů možná až zbytečně moc a nebýt úvodního představení všech protagonistů, k němuž jsem se zejména v první polovině několikrát vracel, asi bych se z neustálého zmatení kdo je kdo ani nevymotal. To ale není nutně vina množství postav, ale spíš absence nějakých snadno zapamatovaných rysů, podle kterých by čtenář okamžitě poznal, s kým má zrovna tu čest (řečová vada, nějaký zlozvyk, oblíbené slovo apod.). Zkrátka by neuškodila silnější charakterizace, poněvadž samotné jméno, zejména zní-li zcela všedně, obvykle nestačí. Například u Radka Martínka a Mirka Matouše jsem tápal skoro až do konce. Každopádně detektivní složka a především výborná pointa hodně pobaví a akademiky snad ještě víc než „normály.“ Celkově velmi příjemné čtení, a pokud se jednalo o autorčinu beletristickou prvotinu, klobouk dolů a doufám, že se k žánru ještě někdy vrátí. Klidně i v nějakém obsáhlejším útvaru, protože potenciál rozhodně má.

5 06.03.2020

Monumentální pohled na evoluci života z perspektivy nenápadné, ale nesmírně důležité buněčné organely, mitochondrie. Nick Lane se mitochondriemi zabývá už dlouho a je to vidět. V knize postupně velice důmyslně, poutavě a s nesmírným přehledem vysvětlí, jakou roli mitochondrie sehrály při stvoření eukaryotické buňky (klíčovou!), co nám říkají o vzniku života nebo jak souvisejí se vznikem teplokrevnosti, dvou odlišných pohlaví či stárnutím a smrtí. Jednoduše vynikající popularizační kniha, která není jen o mitochondriích, ale dává nahlédnout pod pokličku biologické evoluce jako takové. Ukázková odborná popularizace.

5 20.02.2020

Léta se mi nepřihodilo, abych si chtěl večer rozečíst knihu, a nakonec raději obětoval pár hodin spánku, než odložil dočtení na druhý den. Machen při volbě názvu „Hrůza“ ani trochu nebalamutí. Příběh odehrávající se v roce 1915 na waleském venkově, kde se záhadně ztrácejí a umírají lidé, se od prvních stránek topí v temné a znepokojivé atmosféře, která s každou další stránkou ještě houstne. Jednotlivé střípky do sebe sice začnou poměrně brzy zapadat, ale dohromady tvoří tak strašlivý obraz, že se mu nedá a ani nechce věřit. Celou dobu se mi snad pro způsob vyprávění či rozkrývání pravdy vkrádaly na mysl nejlepší kousky od Johna Wyndhama, a ani bych se nedivil, kdyby se Machenem nechal lehce inspirovat. Snad jediným zklamáním je úplný závěr, poslední stránka či dvě, kde vypravěč nabízí vlastní vysvětlení, proč se to vlastně všechno stalo, nicméně vysvětlení, které alespoň pro mě knihu maličko sráží. Až se jednou do Hrůzy pustím znovu, raději budu dělat, že ty poslední dvě stránky neexistují a nenechám si ten pocit naprostého děsu ničím kazit.

5 06.02.2020

Nečekaně poutavý úvod do oboru kvantové biologie, o němž jsem měl dosud, tak jako patrně většina čtenářů, představu přinejlepším mlhavou. I když se to na první pohled může jevit jako nesmysl, stále jasněji se ukazuje, že kvantová mechanika nějaký význam pro život přece jen má, zbývá však ještě neskutečně mnoho práce, než odhalíme, jak velký ten význam je. Jak už to tak u čerstvě narozených vědeckých oblastí bývá, má i kvantová biologie ambice rozpoutat revoluci, nicméně odpověď na otázku, jestli se takové očekávání naplní, je ještě hodně předčasná. Krom několika podloženějších příkladů se autoři Života na hraně musejí v mnoha ohledech uchylovat k více či méně uvěřitelným spekulacím, což ale na kvalitě knihy nijak neubírá. Své domněnky a hypotézy se snaží teoreticky podložit co největším množstvím, byť leckdy nepřímých důkazů, a díky tomu čtenáři představí řadu zajímavých koutů biologie i života samotného. Každopádně jsem zvědavý, jak se bude tahle oblast dál vyvíjet.

5 08.01.2020

Zpočátku mě poněkud štvala autorova lenost v líčení atmosféry či prostředí a neustálé využívání laciných berliček typu „To je jako v Texaském masakru motorovou pilou. A to je jako v Blair Witch. A tohle úplně jako ve filmu …“ Nicméně velmi podařený závěr podobné neřesti či zbytečné rozkecávání docela vynahradil a moc pěkně ukazuje, jak vybudovat strach, úzkost či nejistotu se vskutku minimalistickými prostředky.

5 12.12.2018

Inu, nejsem žádný znalec Kinga, ale z toho, co jsem dosud četl, zatím jednoznačně nejroztahanější román, a to opravdu hodně a opravdu zbytečně. Samotný námět poměrně zajímavý a docela dobře zpracovaný (zárodky společnosti, psychologie davu, My versus Oni, manipulace pomocí strachu), nicméně ve chvíli, kdy dojde na sny a roli náboženství (?) trochu úlet. Závěr prapodivný, to už tak ovšem u Kinga bývá. Obávám se však, že z celé knihy si za měsíc nebudu pamatovat nic jiného než neustálý koloběh: erekce, sex, pomočení se, semeno, zvracení, sex, pomočení se, masturbace, erekce, semeno, zvratky, sex, svrbění v podbřišku, zvratky, ustřelená hlava, sex, moč, semeno, sex, erekce, ustřelená hlava, moč, zvratky, sex, semeno.… Nevím, ale řekl bych, že King má (měl) nějaký docela zásadní duševní problém. Je trochu divné, když postavy na jakoukoli situaci reagují buď pozvracením (či pomočením) se, nebo tak, že dostanou erekci (u které to v lepším případě i skončí).

5 18.08.2018

Ibáñez není první ani poslední, kdo se snaží nějakým způsobem popularizovat otázku čtvrtého rozměru, s důrazem na dopad této myšlenky na všechno od literatury přes výtvarné umění po architekturu. Pár let zpátky se podobnými otázkami zabýval třeba Michio Kaku v Hyperprostoru nebo Lawrence M. Krauss v knize Skryté za zrcadlem. Ibáñez ale tématu věnoval celý svazek a neutápí ho ve spoustě dalších zajímavých myšlenek, proto je pro mě svým způsobem přínosnější coby krátký, přesto vyčerpávající úvod do tématu. Oceňuju i zajímavé pohledy do historie či návody, jak si vůbec nějaký ten čtvrtý rozměr (aspoň nejzákladnějších těles) představit. Příjemné pokračování nové populárně naučné edici a jen doufám, že v podobném duchu se jí bude dařit i nedále.

5 09.02.2018

Na to, že se jedná o Yongovu knižní prvotinu, tak skutečně klobouk dolu. Vynikající a neuvěřitelně čtivá kniha o významu mikrobů pro život mnohobuněčných organismů, člověka nevyjímaje. Rozhodně mohu doporučit jako ideálního průvodce mikrobiálním světem.

5 30.08.2017

Jak je patrné už ze zdejších komentářů, kniha bude čtenáře nepochybně rozdělovat. Weinberg totiž své pátrání po původu moderní vědy odpálil docela zostra a jeho povýšené vysmívání se řeckým filosofům působí, pokud ne slabomyslně, tak alespoň nepatřičně. Nicméně zcela jasně vyplývá z jeho názoru, že na dějiny vědy je třeba pohlížet měřítkem dnešních znalostí, což je sice pro profesionální historiografii vědy víceméně zapovězené, ale Weinberga v žádném případě nelze považovat za historika vědy. Na druhou stranu by byla škoda svazek kvůli autorovu občas arogantnímu vyjadřování odložit, protože nabízí mnoho zajímavých informací a pěkný, i když nutně omezený souhrn vývoje moderní vědy, který je však doplněn o zajímavé matematicko-fyzikální analýzy některých zásadních historických děl.

5 19.08.2017

Poměrně hutná kniha, které se snaží na základě analýzy naší dosavadní evoluce odhadnout, jaká se před námi rýsuje budoucnost. Nicméně výsledek moc růžový není, neboť autor se domnívá, že člověk už dokráčel na samý konec svého pozemského bytí a jediné co lze dělat, je si to s vědomím nevyhnutelnosti užít. Kniha je v jistém smyslu neuvěřitelně inspirativní (pohled na život a evoluci z hlediska termodynamiky, význam emocí v evoluci člověka, apod.), ale závěry, ač je autor podává jako pomalu nezpochybnitelné, jsou nanejvýš sporné a nedokážu se s nimi ztotožnit.

5 27.07.2017

Ridleyho Červená královna je svým způsobem klasika, o čemž konec konců svědčí i to, že se u nás letos (2017) dočkala již třetího vydání. I přesto, že se věnuje tématu, které se v průběhu času stále posouvá, Ridley ji napsal tak nadčasově, že je vynikající i po více než dvaceti letech od prvního vydání. Představuje totiž jak obecný pohled na možný evoluční vývoj pohlavního rozmnožování, včetně stovek úžasných příkladů toho, jak to dnes mezi různými živáčky chodí, tak zároveň nabízí i zajímavý vhled do posledních několika milionů let evoluce člověka, s důrazem na naše zvyklosti spojené s výběrem partnera a rozmnožováním.

Další parádní kousek od Tondy Markoše, a tak trochu z toho mám pocit, že se tedy pěkně organicky propojily myšlenky, které tak nějak průběžně nadhazoval ve svých předchozích knihách. Srozumitelně líčí možné cesty, jak mohl vzniknout veškerý pozemský život a zároveň i jasně podává, co si on sám pod tím „životem“ vlastně představuje. Není to sice úplně jednoduchá četba, ale v případě nutnosti se zas tak moc nestane, když čtenář sem tam nějakou tu příliš biochemickou či jinak obtížnou pasáž přeskočí. Kvůli přesahům do humanitních věd možná bude leckterý biolog k Evolučnímu tápání trochu skeptický, ale netřeba se hned lekat. Četba nebude marná určitě ani v případě, že byste autorovy závěry nesdíleli.
http://www.iliteratura.cz/Clanek/38105/markos-anton-evolucni-tapani-podoby-planetarniho-zivotopisu

5 19.04.2017

Asi nejsem sám, v kom název této knihy příliš velká očekávání nevzbudil, ale v tomto případě platí, že soudit knihu podle obalu se nemusí vyplatit. Sexuální poradna Dr. Tatiany je skvělé a originální pojetí populárně naučného textu v tom nejčistších slova smyslu. Formou dotazů různých živých stvoření na otázky sexu a rozmnožování se autorce podařilo na jednu stranu bavit a udržet čtenářovu pozornost, na tu druhou jí to umožnilo představit rozsáhlou mozaiku rozmnožovacích strategií a poukázat na jejich možný evoluční původ i výhody. A to vše aniž by se musela uchylovat k přílišnému zjednodušování. A kdyby tomu tak někdy bylo, rozsáhlá bibliografie odkáže čtenáře na primární zdroje a výzkumy, což z knihy dělá dokonalý úvod do studia problematiky evoluce rozmnožování a zároveň hodnotný rozcestník pro další studium. Je samozřejmě nutné zohlednit, že vývoj jde rychle kupředu a nejaktuálnější prameny musíte hledat jinde.
Na závěr se nemohu nezmínit o poslední kapitole, pojaté jako záznam humorné televizní show/debaty pro biologické devianty, ve které autorka probere to nejdůležitější, totiž proč vlastně existuje pohlavní rozmnožování, možnosti jeho evolučního původu a jaké má výhody – jestli vůbec nějaké – oproti množení nepohlavnímu. Škoda ještě, že nezbylo víc prostoru pro rozmnožování rostlin, ale to už by kniha nabyla rozsahu, který by mohl leckoho odradit.
Sexuální poradnu Dr. Tatiany jednoznačně doporučuji všem zájemcům o danou problematiku, ale i jako vhodný doplněk k odbornějším textům či učebnicím evoluční biologie.

5 24.05.2015

Možná jsem autorovi trochu nespravedlivý, ale jak jsem ho poznal z jeho textu, tak mu to nebude vadit ani v nejmenším a bude spíš rád, že jeho kniha vyvolala odezvu, ať už jakoukoliv. Rostislav Kocourek sebevědomým stylem kráčí od základů ekologie ke konkrétním environmentálním prohřeškům dnešní civilizace, k psychologii, kvantové fyzice či kosmologii. Ovšem jeho cílem není poznání samotné, ale jeho využití při směrování k jeho cíli, totiž stát se singularitou, nejvyšší to formou lidského bytí!
Chtěl jsem napsat víc (a třeba i jednou napíšu konstruktivnější text), ale ono je asi lepší si to přečíst osobně. Už jen zmíním, že věda a anti-vědecké přístupy jsou si rovny, protože nedokáží vysvětlit své pojmy jinak než tautologií. A východiskem je tedy obrat k základům náboženských nauk a k sobě samému (JÁ). Pak možná dojdete pravého poznání (bytí) a nebudete jen otroky současné úpadkové civilizace (která beztak za pár let zanikne). A je toho ještě hodně, ale objevování světa R. Kocourka si musí užít každý sám!
A jeden citát: „Dalo by se tedy říci, že stane-li se člověk přirozenou bytostí (úroveň kentaura), zbývá mu k dosažení dalšího poznání jediný úkol, a to učinit ze sebe laser.“ (uznávám, trochu nefér vytrhnout větu z kontextu, ale nemohl jsem jinak).
P.S.: "Pokud budeme předpokládat, že Bůh je síla, tak fyzika vlastně zkoumá Boha, tedy cíle vědy a teologie jsou totožné, jiná je pouze metoda."
A to je vše, přeji příjemnou zábavu.

5 24.01.2014

King se ve svém „skvělém nápadu“ tentokrát poněkud ztratil. Nejsem žádný oddaný fanoušek velkého Mistra, ale čtivost, dějovou propracovanost a především obvyklé bezchybné dávkování napětí a strachu mu nemohu upřít. Jsem nakonec rád, že jsem se k přečtení několika jeho knih nechal přesvědčit a o ztrátě času rozhodně mluvit nemohu. DRAČÍ OČI jsou však zatím tím nejhorším, co jsem od Kinga četl. Námět, který by vydal na povídku či krátkou novelu, je roztažen na více jak tři stra stran (dobrá, pětinu zabere číslování kapitol, ale stejně). Hlavní problém však tkví v tom, že Kingův styl se mi z knihy tak nějak zcela vytratil a klidně bych její autorství připsal nějakému tuctovému pisálkovi špatných pohádek. A zde je další potíž – nudný a nezajímavý příběh. Navíc naprosto chybí právě ono napětí, atmosféra a příjemné mrazení. Výjimkou budiž několik krátkých pasáží, kde už je autorův styl trochu patrnější. Možná zní má kritika nevěrohodně, když jsem celou knihu přečetl za necelé dva dny. Možná tam přece jen něco je, možná jsem už chtěl popojít dál. Šedý podprůměr. Slabých 50%. Klidně mě roztrhejte. Řbitov zvířátek své prvenství tentokrát obhájil velmi snadno.

5 03.11.2012