TheRaven komentáře u knih

Vývoj medíny od pravěku až po jednadvacáté století. Vzhledem k národnosti tvůrců samozřejmě větší důraz na francouzské lékaře a badatele, ale jinak velmi pěkný přehled, ve kterém nechybí víceméně žádné podstatné události či milníky dějin lékařství. Kresba je podařená, ustavičné snahy o humor občas taky a rozsah tak akorát. Rozhodně doporučuju.

4 01.11.2020

Sice kniha plná zajímavých informací, leč zabalených do podivně chaotického celku slepeného z kapitol použitých v autorově knize z roku 1985 (Labyrint říše rozumu), přepisů televizních dokumentů a rozsáhlých výňatků z časopisů, blogů i jiných internetových stránek, přičemž využívány jsou v podstatě jen české zdroje, což u tak bouřlivě se rozvíjejícího tématu zavání průšvihem. Sem tam text doplňují ještě poznámky profesora Františka Vyskočila, který se hned na začátku knihy plné aplikované evoluce vymezuje poněkud neobratně proti evoluci. Celkově tedy nemilé překvapení, i když někteří čtenáři si v tom jistě něco zajímavého najdou. Budou však muset hledat a zůstat ostražití.

4 06.03.2020

Ať chceme, nebo ne, Charles Darwin svou celkem jednoduchou, avšak dobře podloženou teorií přírodního výběru naprosto změnil naše nahlížení na živou přírodu. Všeobecně se ví, že zásadní roli ve formování jeho názorů hrála cesta kolem světa (hlavně však po Jižní Americe), kterou ve třicátých letech 19. století absolvoval na lodi Beagle, což čtivě popsal v dodnes pozoruhodné, leč pro mnoho čtenářů patrně přespříliš obsáhlé knize Cesta kolem světa. Tuto slavnou výpravu se nyní rozhodli komiksovou formou představit francouzští tvůrci Fabien Grolleau a Jérémie Royer a nutno dodat, že výsledek je překvapivě zdařilý. Výtečný komiks, který zachycuje klíčové momenty Darwinovy cesty, formování jeho názorů, a vlastně i Darwina jako člověka – anglického gentlemana a humanistu, který odmítá otroctví a uvědomuje si rovnost všech ras, přesto se nedokáže oprostit od představy západní kultury jako té nejvyšší a nejpokročilejší.

4 11.11.2019

Jak představit zajímavé otázky moderní fyziky i mladším čtenářům a neunudit je k smrti? Což takhle připravit směs, která nabídne napínavý příběh využívající některých nejnovějších fyzikálních poznatků, ať už je to teorie relativity či kvantová mechanika? Martinu Sodomkovi se v Mimoprostoru přesně takovou směs namíchat podařilo, a to navíc ještě okořeněnou o báječný ilustrační doprovod.

4 11.11.2019

Joseph Lister byl bezesporu jednou z klíčových postav medicíny devatenáctého století, a i proto je možná trochu zarážející, jak málo je jeho přínos k revoluci chirurgie připomínán. Díky prozíravosti i odvaze postavit se zástupu vlivných kritiků se mu podařilo zachránit miliony životů, a nejen to – úspěch jeho antiseptických metod byl i výraznou podporou pro Pasteurovu mikrobiální teorii. Umění řezničiny, které Listera nevykresluje jako nějakého nedosažitelného nadčlověka, ale spíše coby inspirativního lékaře a člověka z masa a kostí, je výtečným, čtivým a fakty nabitým dílem, které ne náhodou získalo cenu za nejlepší popularizační knihu (PEN/E. O. Wilson Literary Science Writing Award) pro rok 2018. Rozhodně doporučuji.

4 11.11.2019

Že kniha nemá v českých dinosauřích vodách obdoby, je naprosto bez debat. Jedná se o velmi kvalitní monografii, která T. rexe představí opravdu do detailu a v nejširších ekologických a evolučních souvislostech. Na druhou stranu si nejsem úplně jistý, nakolik svazek zaujme čtenáře s ryze laickým zájmem o dinosaury (ač se tak prezentuje), protože pro ně to nejspíš bude dílo poněkud suché a ne zcela snadno stravitelné. PS: Rimbalovy ilustrace tradičně vynikající.

4 10.11.2019

Docela rozsáhlá sbírka (18 povídek), která, jak už to tak bývá, kvalitativně trošku kolísá. S řadou textů se pravidelní čtenáři tohoto typu literatury navíc mohli setkat už v jiných souborech, ale zopakování si leckterých z nich spíše potěší než naopak. K nejlepším kouskům určitě patří Jasan, který skrývá jedno nepěkné tajemství, Mezzotina, příběh o hodně zvláštním obrazu, a dost možná i vůbec nejlepší povídka sbírky, či Martinův korec, povídka složená převážně ze soudních zápisů, pozoruhodná svou potemnělou, bezútěšnou atmosférou. Potěší i řada dalších textů a neurazí ani ty průměrnější, byť se mi ke konci zdálo, že některé náměty se lehce opakují. 70 %.

4 11.09.2019

Řekl bych o chlup lepší než Prostě Hawking! Pěkné shrnutí nejen podstaty, ale i geneze teorie relativity (a nejen to), včetně jejích implikací pro povahu vesmíru, navíc vylíčeno vtipně, stručně i srozumitelně. Stejně jako u předchozí knihy je třeba ocenit sympatický ilustrační doprovod a kratičké testy připojené ke každé kapitole, jež prověří, nakolik byl člověk při čtení pozorný.

4 02.04.2019

Třebaže je Algernon Blackwood jedním z předních anglických autorů duchařských a mysteriózních povídek, v českých překladech se jeho texty prozatím objevovaly jen sporadicky v různých povídkových antologiích. Nyní se k nám konečně dostala v češtině i jeho známá novelka Vrby a nutno přiznat, že autorovu reputaci rozhodně potvrzuje. Ostrůvek odříznutý od světa, rozbouřená řeka, skučící vítr a stále narůstají pocit, že něco není v pořádku. A ty proklaté vrby. Skvělý příklad, jak pomalu, ale neúprosně budovat hutnou atmosféru s využitím těch nejvšednějších prostředků. Díky a doufám, že Vyšehrad se k překladu některých Blackwoodových textů ještě vrátí.

4 06.10.2018

Pokud jste o Teslovi už něco četli, tak po informační stránce vás kniha Davida Kenta nijak zvlášť neobohatí, ale už jen kvůli působivému a vskutku originálnímu grafickému zpracování doporučuji nejen znalcům Tesly, nýbrž i těm, kteří si na životopisy vědců jinak moc nepotrpí. (Jinak, zpracování může působit bulvárně při první otevření knihy – i na mě tak působilo –, avšak po jejím přečtení patrně doceníte, jak nápadité to ve skutečnosti je).

4 22.04.2018

Tematicky i šíří záběru na českém trhu rozhodně jedinečná kniha. Za mě osobně od autora asi jedna z nejlepších. Možná je to i tím, že se tentokrát zdržel nějaké té zbytečné vaty, která se mu občas do textů vloudí. Doporučuju všema deseti.

4 23.10.2017

Stručná, ale velmi vydařená knížečka, která velmi přístupnou formou představuje vznik eukaryotické buňky, bez které by svět nikdy nebyl takový, jak jej známe. Autor navíc srozumitelně přibližuje různé molekulárně biologické metody i obecnější fenomény (evoluce, symbióza), takže nelze než doporučit, i přestože servírování jednotlivých témat působí občas trochu zmatečně.

4 20.08.2017

Sturat Clarke u nás zatím není známý jako mnozí jeho kolegové věnující se popularizaci astronomie a astrofyziky, ale Neznámý vesmír v 10 kapitolách mu jistě pár nových příznivců získá. Kniha láká na nejnovější vesmírné výzkumy, leč nutno dodat, že těm se věnuje vždy jen pár stran na konci každé kapitoly, jinak jde spíše o exkurzy do historie bádání, což je nicméně pro pochopení otázek, jež si v současnosti klademe, rovněž důležité. Neznámý vesmír je sepsán neuvěřitelně čtivě a srozumitelně a nejspíš s ním nebudou mít problém ani naprostí laici. Každopádně jen tak dál a doufám, že se u nás Clarke chytí (na kontě už má přes 20 knih, u nás dosud vyšly všehovšudy 3).

4 05.07.2017

Souhlasím, že pro každého, koho zajímá biologie (a zejména evoluce) a rád by znal i pozadí různých zásadních problémů tohoto oboru, je Sappova kniha povinností. Autor se zabývá historickým vývojem biologie od Lamarcka až téměř po současnost a různé myšlenky a osobnosti uvádí v kontextu dobových názorů a znalostí, díky čemuž je vše notně zajímavější, než jak to podávají různé přežvýkané dědkologie. Pro českého čtenáře bude nepochybně pozoruhodné, jak to bylo s Mendelem a jeho znovuobjevením, ale kniha nabízí i mnoho dalších zajímavých informací, třeba jak probíhalo formování Darwinovy evoluční teorie, a jaký byl její osud do chvíle, než se stala součástí tzv. moderní syntézy.

4 19.05.2017

Cesta do středu Země je jednou z mých vůbec nejoblíbenějších verneovek, možná i proto, že dává naplno vyniknout Vernově bezkonkurenční fantazii, zvlášť v případech, kdy se jedná o zcela hodnověrné líčení něčeho, co dosud nikdo neviděl či nepodnikl. Kupříkladu sestup sopkou do hlubin Země je neuvěřitelně působivý i dnes. Vzhledem k tématu a počtu postav se navíc jedná o příjemný komorní příběh, který těží z přitažlivé zápletky a čtenáři poskytuje spousty zajímavých informací o historii Země, geologii, paleontologii, ale vůbec i o stavu a vývoji vědeckého poznání v devatenáctém století. Pár zajímavostí z knihy si můžete přečíst v podrobnějším rozboru zde: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/podivuhodne-cesty-julese-verna-zastavka-treti-cesta-do-stredu-zeme-6383

4 27.08.2016

[čteno vydání od Vilímka, 1927] Ne nadarmo je jméno A. Laurieho spojováno s Julesem Vernem a Magnetová hora je jedním z vynikajících příkladů, proč tomu tak je. Podobnost stylu obou autorů je vskutku pozoruhodná a paralely nenacházíme pouze v rovině vypravěčského stylu a výstavby děje (i charakteru postav), ale Laurie podobně jako Verne zakládá příběh na pokud možno přesvědčivém vykreslení toho, kam až může lidstvo vést technický pokrok. Důvěru čtenáře si získává jak srozumitelným popisem různých technických vynálezů, ověnčených poznatky z chemie a fyziky, tak i realistickým popisem přístrojů dosud nevynalezených (například sluneční mini-elektrárna fungující na principu ohřevu vody – jakýsi sluneční parní pohon). Příběh navíc buduje na základě současných vědeckých teorií, v tomto případě především úvahy o povrchu Měsíce, jeho atmosféře, možné přítomnosti života, ale i o tom, jak Měsíc vznikl. Zajímavostí je, že podobně jako Verne má Laurie velkou zálibu v elektřině. Celkově kniha působí tak, že kdyby byl na obalu uveden jako autor Jules Verne, neměl bych problém tomu věřit. A tento pocit ještě umocňují zcela vynikající ilustrace G. Rouxe, kterého známe právě z mnoha verneovek. [malý spoiler] Magnetová hora navíc dějově trochu působí jako určité propojení románů Ze Země na Měsíc a Na kometě. Konec konců v knize je i narážka na první jmenovaný román, když jedna z postav připomíná, že pokus o dobytí Měsíce v Americe již nedávno proběhl, leč jeho podmínky jsou jen těžko opakovatelné. [konec malého spoiler].
Děj je ve výsledku zajímavý a kniha čtivá (zvláště v tomto starém překladu). Celek je samozřejmě pořád trochu naivní a v některých místech lehce nedotažený, ale to snad tolik nevadí. Zaujme například kritika snadnosti zakládání akciových společností (Laurie byl později členem Socialistické strany), popřípadě popisy násilností páchaných muslimy, jejichž „prorok rozkázal vyhladiti nevěřící,“ což dává v některých pasážích připomenout i různé dnešní problémy.
Heslovitě pár poznámek na závěr: Slunce se stane v budoucnu dominantním zdrojem energie (lodě, železnice, atd.) // Pyritová hora v poušti coby obrovský magnet odizolovaný okolním pískem přetaveným ve sklo.

4 12.07.2016

Až na konec vesmíru působí jako takové příjemné povídání o životě jedné nahluchlé počtářky hvězd a několika velikánů astronomie první poloviny 20. století. Až po přečtení této úzké knížečky čtenáři pomalu dojde, že tohle byl příběh jednoho z největších objevů astronomie v minulém století. Příběh toho, jak jsme poznali nepatrnost Země, Sluneční soustavy, respektive celé naší galaxie v nesmírně rozlehlém vesmíru, který se navíc stále rozpíná, což nasvědčuje tomu, že někdy musel být menší, ba že dokonce není věčným a neměnným kontinuem. George Johnson si mě svým uvolněným stylem získal a mam skoro chuť si jeho knihu dát co nejdříve ještě jednou a vychytat všechny ty důležité detaily prohozené jen tak mezi řečí.

4 18.06.2015

Už chápu, jak je možné přečíst tlustou užvaněnou bichli za jeden den a být na sebe kvůli tomu hrdej. Tahle odbočka do světa ženských románů potvrdila v podstatě všechny představy, jaké jsem o tomhle žánru měl: banální, ufňukané, bez děje a hlavně sympatických postav, jejichž problémy by se daly brát vážně. Nikdy víc.

4 05.05.2014

Život a smrt planety Země je v zásadě shrnutí známých faktů a vykreslení budoucnosti Země a života na ní. To je nepochybně velice příhodné téma pro popularizaci a autoři ho uchopili dobře, především co se týče dlouhodobé (stamiliony až miliardy let) perspektivy. Samozřejmě líčení konkrétního konce života v jeho různých formách je spíše spekulativní, ale založené na racionálních úvahách. Přesto jsem v posloupnostech a průběhu vymírání čichal nějaké nejasnosti, ale to v zásadě ani tak nevadí. Trochu na škodu je, alespoň v první polovině knihy, neustálé opakování základní myšlenky, a to stejnými slovy a pravidelně v každé kapitole, až už čtenář občas dostává pocit, že ho autoři považují za idiota. Podobně můj dojem z četby trochu pokazily některé detaily, jako předpoklad, že za patnáct tisíc let bude někomu chybět ropa či uhlí (myslím tak, že po zmíněných surovinách nikdo neštěkne už za pár desítek/stovek let, natož aby mohly stát za energetickou krizí za několik tisíců let), nebo trochu překroucená, nebo spíše nedořečená interpretace Lovelockovy teorie Gaia (pro zájemce doporučím spíše původní publikace samotného Lovelocka, vyšlé i v českém překladu). Neshodnul bych se s autory ani na některých jejich subjektivních vývodech (např. velmi omezené možnosti technického pokroku), ale to je spíš už na diskuzi nad pivem, protože je to všechno doslova ve hvězdách. Na druhou stranu jsem rád, že se autoři vyvarovali (ale ne zcela) svůdné možnosti, aby z pozice vědecké autority pojali svůj text jako poplašnou zprávu pro lidstvo, které by se konečně mělo vzpamatovat a přestat si ničit svou krásnou planetu, čímž by text pro mnohé jistě ztratil na přitažlivosti. Dobře také, že i zhodnocení načrtnutých faktů a jejich důsledků pro lidský život ve všech jeho aspektech nechali autoři na úsudku čtenářově. P.S. posunutí planety kometou velmi zajímavé!

4 31.01.2014

MODERNÍ VĚDA Emanuela Rádla je v první řadě výbornou příručkou k metodologii a filosofii vědy (záměrně tímto spojením odkazuji na znamenitou knihu B. Fajkuse „Filosofie a metodologie vědy“, Academia, 2005). Rádl nabízí základní charakteristiky samotné vědy, jejích metod, cílů, nejrůznějších pojmů, pojetí, teorií, apod. Sám autor na prvních stránkách přiznává, že obdobné téma se ani nedá uchopit zcela nezaujatým pohledem, proto celá kniha vyniká Rádlovým osobitým přístupem a patrným důrazem na myšlenky z jeho pohledu zásadní. Mnohé kapitoly jsou navíc výborným exkurzem do dobového vědeckého smýšlení o nejrůznějších otázkách (viz Rádlův pohled na „mrtvý“ darwinismus či na Einsteinovu teorii relativity), což přímo vybízí k následnému srovnání s moderními názory na danou tématiku. S vědomím současného stavu poznání samozřejmě mohou v takto staré knize některé pasáže působit poněkud úsměvně, ale i přesto považuji Moderní vědu za velmi přínosnou a neuvěřitelně podnětnou knihu. Obzvláště doporučeníhodná je pro filosofy, metodology či historiky vědy, a především pak pro všechny, kdož se na utváření vědeckého světonázoru nějakým způsobem podílejí, tedy pro samotné vědce.

4 29.11.2012