TheSarcasm komentáře u knih
Knihu jsem četl až po shlédnutí filmu a musím přiznat, že mi to četbu trochu ochudilo. Nemyslím, že by kniha přidala proti filmovému zpracování něco navíc, spíš naopak, film se mi líbil možná i víc. Na rozdíl od Erlif si myslím, že číst knihu po filmu je už zbytečné.
Příběh jako takový je ale skvělý. Druhý díl si ujít nenechám.
Přesto mi stále vrtá hlavou - jak v tom domě venčili psy? :-)
Kdo začne číst první knihu od Reillyho, a netuší o co jde, tak možná bude dost překvapen. Nás, zkušené čtenáře jeho příběhů, už jen tak něco nerozhodí. Přečetl jsem je všechny. Vždycky si říkám - Ježíš to je ale ptákovina, ale stejně jdu na další. Jeho knihy mají v sobě určité kouzlo, kterému nedokážu odolat. No a ty klišé - malá holčička, zlí politici, supermani, tedy zde superwoman, sci-fi technologie.... Prostě paráda. Já osobně kromě Polární stanice miluji i jeho prvotinu Souboj - ta je totiž úplně mega šílená.
Harlan Coben píše skvělé thrillery, tento to jenom potvrzuje. Jeho knihy jsou nejenom napínavé, ale i docela chytře napsané. Zápletka má každopádně hlavu a patu no a ještě ta romantická linka...
Logika příběhu dost pokulhává. Samotná zápletka je tak překombinovaná, že jsem jí ani pořádně nepochopil. Hlavní hrdina je sice hodně zvláštní, ale máme Dextera, takže taky nic úplně originálního. Přesto to celé funguje nad očekávání dobře. Z docela pochybných ingrediencí vznikl nakonec kupodivu dobrý koktejl. Možná i proto, že více než příběh jako takový prostě zaujme hlavní hrdina, který je (bez ohledu na svou inspiraci Dexterem) opravdu neuvěřitelný svéráz. Mrchožrout ani jako celek ale rozhodně nenudil. Přečetl jsem ho jedním dechem a těším se na druhy díl.
No, myslím, že Ken Follet napsal už lepší knihy. Celý ten příběh mi připadal takový nějaký naivní a amatérský, nelogičností tam bylo až přespříliš (především ten závěr). Přitom Follet tento typ literatury psát umí, třeba Sršeň, Kavky, Oko jehly nebo i Smrtící kód se mi líbily mnohem víc.
Dobré. Po delší době detektivka, která nepostrádala logiku, spád a zůstala napínavá až do konce.
Ze začátku mě to docela bavilo, ale ten závěr jsem moc nepochopil.
Za mne slabší z Jamesových knih. Děj je dost předvídatelný a takový jednoduchý. Žádný nápad nebo zvrat který by se nečekal.
Tak já nevím. Když se dívám na vesměs nadšené komentáře čtenářů, mám pocit, že jsem četl jinou knihu. Přitom thrillery Jussi Adler-Olsena mám rád, Ženu v kleci považuji za jeden z nejlepších vůbec. Tato kniha se mi ale moc nelíbila. Nepochopil jsem proč se do toho motal příběh smrti Carlova strýce, nebo ten starý případ kdy byl Carl a jeho kolega postřelen, resp. zastřelen. Žádné souvislosti s vyšetřovanou záležitostí jsem si nevšiml. V postavách jsem se ztrácel a v těch časových rovinách taky. Ani pasáže věnující se Carlovu průjmu, či tomu jak mu klapalo z nosu do polévky mi moc vtipné nepřipadaly. Jsem se svým názorem v menšině, ale za mne zatím určitě nejslabší díl série.
Roman Bureš je moje srdcovka, ale z této knihy nejásám jako obvykle. Bohužel musím dát trochu za pravdu čtenáři buriankovi, který hodnotil níže, byť zase až tak kritický nejsem. Přišlo mi, že se jednalo spíš o dvě povídky než ucelený příběh (nepochopil jsem proč byla ta část dějově probíhající později předsunuta). Souhlasím, že nápad a vůbec potenciál asi zůstal dost nevyužit. Možná mi tam chyběli ti Římané, aspoň, že náckové zůstali :-)
Že by se mnou cloumalo tolik emocí jako při čtení této knihy, to jsem už dlouho nezažil. Asi by se tam nemusel každý s každým pořád prát a vůbec by mohlo být méně toho patosu, ale zase by se pak čtenáři nedraly slzy do očí pomalu v každé kapitole. Svět Medvědína a jeho postaviček mě úplně pohltil, a teď po dočtení už mi chybí. Krásná kniha.
Taky mě ze začátku trochu štvala ta rádoby vtipnost za každou cenu, ale postupně jsem si na to zvykl a pak už mi to zas až tolik nevadilo. Děj se slušně rozjede a postupně dostane spád zprvu nečekaný. Exkursy do života běžných policajtů mi připadaly reálné a uvěřitelné, chování hlavního hrdiny místy už tolik ne. Nicméně detektivka je to docela dobrá, české reálie bonusem navíc, kapitoly rozumně krátké, takže za mě OK.
Tak to byla teda síla. Osobně mi ale neseděl styl příběhu psaný formou dopisů. Především v první části knihy jsem měl pocit, že se nic moc neděje a děj se dost vleče. Naštěstí, i díky komentáři parvitase níže, jsem vytrval. Po narození Kevina už kniha dostává větší spád. Rozhodně se nejedná o lehké čtení, žádný klasický rádoby psycho thriller, kterých je všude plno. Proto taky asi čtenáře zasahuje více než zprvu očekává. Ke konci už tušíte, ale když to přijde tak z toho stejně sakra mrazí. Toto je jedna z knih, která mi uvízne v hlavě na hodně dlouho.
Sice asi nejsem cílovka takových knih, přesto jsem se bavil náramně a čtení si užil. Asi nejvíc mě na tom bavila ta osvěžující politická nekorektnost. Děj Je jednoduchý a má rychlý spád. Jako oddychovka funguje výborně. Podobně jako třeba akčňárny Mattheva Reillyho.
Některé hlášky jsou ale fakt boží. Třeba tato: „Ahoj Labibku, jsem zvrhlý židovský teplouš a zřídím ti prdel tak, že tě Alláh nepozná. Ale neboj, nebude to moc bolet, jsem obřezaný,“
Přestože mi inspektor Callanach nebyl vůbec sympatický, jedná se, podle mého soudu, o velmi dobrý thriller. Opět se potvrdila stará pravda, že si ženy - autorky v popisu kruťáren a brutalit se svými mužskými kolegy nijak nezadají. Podobnost se stylem Chrise Cartera zde zcela jistě sedí.
Určitě to není špatná knížka, naopak. Přestože je příběh poněkud překombinovaný, nepostrádá zásadní logiku a především - až do úplného závěru - pořádnou porci napětí. Audie Palmer je dost zoufalec, který se, občas poněkud ne úplně logickými kroky, snaží vyřešit nějakou situaci, spíš než aby se primárně domohl spravedlnosti. Co jsem ale nepochopil - proč neutekl dřív a čekal až na den před vypršením trestu?
Trochu jiný thriller než klasické akčňárny s hromadami mrtvol. Příběh si uchovává tajemno a přestože spěje k poměrně očekávanému konci, stále udržuje v napětí. I když nedochází k nějakým šokujícím zvratům, mnohokrát mne napadlo ... že by to nakonec bylo všechno jinak?
Klasická Chris Carterovka, kterou kupodivu nepsal Chris Carter. Jednu hvězdičku ubírám za klišé kdy se padouch, jakmile je jeho identita odhalena, toto vždy nějak telepaticky okamžitě dozví, další naopak přidávám za úchylný deník, který mě bavil nakonec snad úplně nejvíc.
No, jako školní práce na téma “Klišé a stereotypy v dobrodružné literatuře” dobrý, ale jinak škoda času. Myslím, že komentář 1972Sixo níže je ještě docela milosrdný. Pravda, když borci nejsou schopni trefit z bezprostřední blízkosti samopalem 10ti metrového ještěra, který se objevuje a mizí hbitě a nenápadně jak liška tak to už je docela na pováženou.
Za mě dobrý. Čekal jsem Kinga, dostal jsem Kinga. Upřímně, taky bych možná upřednostnil méně té duchařiny, ale to bych si musel vybrat ke čtení třeba Chrise Cartera nebo nějakého toho seveřana, že? Postava Holly byla pro mne příjemným oživením. Oceňuji, že Mistr nenechal tak svéráznou postavičku odejít s Billem Hodgesem a vrátil ji na scénu.