TheSarcasm komentáře u knih
Knížky Petera Jamese mám moc rád, ale s touto jsem měl první půlku velký problém. Neustálé řečnění a nikam se neposunujicí děj mě málem donutily knihu odložit. Naštěstí jsem vytrval, protože druhá polovina je už docela jiná káva. Konečně klasická Jamesovka na kterou jsem čekal. Né, že by to byla zas až taková bomba, ale určitě dost zachránila rozpačitý úvod. Z dnešního pohledu už může ten popisovaný IT svět působit trochu úsměvně, ale zas až takové retro to ještě není. Myšlenka vědomí uvězněného v počítači není sice úplně nová, ale stále dost děsivá.
Tak to mě dostalo. Po přečtení 15 minus jsem tak nějak očekával, že to bude dobré - a bylo to ještě lepší. Líbily se mi vnořené příběhy, přičemž ten o dívce s transplantovaným srdcem považuji za nejsilnější část celé knihy. Podobně jako 15 minus i Krysí requiem začíná jako selanka, která postupně a pomalu dograduje až k brutalitě a masakrům za které by se nemusel stydět ani Stephen King. Nevadila mi zřejmá inspirace Orwellem (dokonce si myslím, že to byl i záměr) ani na můj vkus až příliš patetický závěr. Je jen velká škoda, že tak dobrá kniha má tak málo přečtení. Za mě určitě doporučení a obdivné kudos autorovi, kterého řadím k Romanu Burešovi jakožto svým tuzemským oblíbencům.
Tak u této knihy jsem si docela naběhl. Před časem jsem četl knihu Zuřící lev a ta se mi moc líbila. Nějak jsem ale pozapomněl, že hlavní hrdinou byl zotročený řecký boxer jménem Leon. Bohužel komentář Endyho17 ještě nebyl, takže jsem si zakoupil Leona v domnění, že se jedná o další příběh ze starého Říma o kterém Roman Bureš tak úžasně píše. Nevím v čem je Leon oproti Zuřícímu lvu přepracován, kostra příběhu i některé detaily, které se mi vybavily jsou každopádně stejné. Zuřící lev na mě zapůsobil víc, ale především proto, že jsem ho četl dříve. Kdo četl Zuřícího lva nemá cenu se pouštět do Leona a naopak, v každém případě se ale jedná o nádherný příběh bez ohledu na to ve které verzi je čten.
V kleci není špatný thriller, ale nějaká pecka taky ne. Chápu, že v každé pořádné detektivce musí být pachatel někdo kdo se tak úplně nečeká a obvykle je to někdo jiný než na koho to vypadá. Navíc, pro zvýšení dramatičnosti děje, dochází k souhrnu náhod, které by v normálním životě byly asi těžko představitelné. Nicméně přesto by měl být pachatel i ty náhody alespoň trochu uvěřitelné. Mám pocit, že zde to bylo někdy už trochu za hranou.
No paráda. Žádné zbytečné mudrování a filozofování, ale svižný děj, zajímavé prostředí a vděčný, byť mnohokrát provařený, námět. Nehledám na příběhu mouchy, ale spokojeně si chrochním, protože jsem si čtení moc užil.
Docela napínavé, svižné. Čte se dobře. Občas ale už poněkud přitažené za vlasy, především ten závěr.
Dobré. Mohu za sebe doporučit. Souhlasím přitom s komentáři níže, že té překombinovanosti a náhod bylo až moc, ale děj má spád, o napětí není nouze a sám vyšetřovatel docela ujde, tak ty občasné nelogičnosti rád odpustím. Trochu jsem se bál jestli tam nebude moc nějakého nadpřirozena, ale mé obavy se naštěstí nepotvrdily. Četl jsem od Petera Jamese ještě pár dalších knih a určitě budu i nadále pokračovat.
Zajímavá kniha. Nepovažuji se za žádného fanatického eko alarmistu ani skeptika, takže se na podobné informace snažím dívat pokud možno objektivně. Musím nicméně přiznat, že spíše skeptické názory mi zatím dávají větší smysl, než bláznivé věštění apokalypsy. Obávám se, že různé Grety a pošuci lepící se k silnicím dělají pro věc medvědí službu. Na druhou stranu bych se rozhodně nebránil přečíst si podobně napsanou knihu jako "Obchodníci se strachem" z opačného úhlu pohledu.
Kniha mi moc nesedla. Vadil mi ten poetický styl v kontrastu s věcností televizního seriálu díky němuž jsem se ke knize dostal. Přesto tato kniha ve mě jen umocňuje už i tak dost děsivý dojem z černobylské katastrofy.
Nedočteno. Ztráta času. Slátanina. Nejvíc mě ale na tom vadil ten divný, rádoby vtipný styl vyprávění.
Slušná jízda. Co tedy dokázali ti hrdinové všechno vydržet a přežít... Styl mi občas trochu připomínal knihy Matthewa Reillyho. Námět není nijak originální, ani zpracování. Všechno jsme už asi dříve někde četli, ale děj hezky odsejpá, napětí graduje, atmosféra houstne a hnusárny jdou občas až na hranu, co chtít od takové knihy víc? Dávám palec nahoru a jdu se poohlédnout po Krysim requiem.
Knížka je určitě zajímavá a stojí za přečtení. Životní příběh Josefa Hasila je svědectvím nejenom o jeho mimořádné osobě, ale především o době ve které se odehrává. Co mne však zklamalo to byl způsob literárního zpracování. Já jsem se tedy ve všech těch jménech a akcích totálně ztrácel, což mě dost rušilo a kazilo zážitek ze čtení. Když porovnám "Návrat Krále Šumavy" s, v rámci žánru, podobnou knihou "Zatím dobrý" musím bohužel nějakou tu hvězdičku srazit.
Krásná knížka, stejně jako "Hana", ale třeba i "Žítkovské bohyně" nebo "Vyhnání Gerty Schnirch" Kateřiny Tučkové. Všechny tyto knihy se nejenom krásně čtou, ale hlavně podávají svědectví o naší historii, době nepříliš vzdálené, o obyčejných lidech, kterými jsme mohli být klidně i my. Moc doporučuji.
Po přečtení anotace, komentářů i profilu autorky mi stále nebylo jasné co od knihy očekávat, zda thriller nebo spíš nějaké romantické čtení. Nezbylo než si "Skryté zlo" přečíst a rozhodně nelituji. Podle mého názoru se jedná o klasický thriller s určitou milostnou linkou, ale nic co by nějak rušilo nebo degradovalo žánr kamsi na červenou knihovnu. Naopak, alespoň můžeme být v napětí jak dopadne nejen ta kriminální, ale i ta romantická zápletka. Podobně jak zmiňují níže i jiní, jsem byl překvapen finálním rozuzlením. Byla to moje první kniha od Sandry Brown a dalším se bránit nebudu.
"Nehoda" je standardní thriller, neurazí ani nenadchne. Celý děj se, více či méně, odvíjí k očekávanému konci. Jak se postupně seznamujeme s Jamesem nemůže ale nepřijít na mysl otázka, jak může někdo podlehnout (navíc opakovaně) takovému zjevnému kreténovi. V reálném životě se to asi týká týká převážně žen, ale ani muži nejsou výjimkou.
No, tak takhle si tedy brilantní thriller nepředstavuji. Theo mi zvlášť sympatický nebyl, jeho motivaci jsem moc nechápal a jeho chování bylo, mírně řečeno, zvláštní. Vůbec všichni mi tam připadali takoví nějací divní. Na druhou stranu ale kdo by dokázal normálně fungovat při takových ztrátách krve, že...
No teda... To bylo tak praštěný až to bylo skoro až fascinující. Netuším co chtěl vlastně básník říci, ale užil jsem si knížku náramně. Vosí továrna je přesně ta kniha kterou bych doporučil každému, i když vlastně nevím proč.
No tak já nevím. Od Jamese Pattersona mám přečteno hafo knih, ale asi jsem z nich nějak vyrost nebo co. V poslední době mě jeho knihy připadají jako spíchnuté horkou jehlou. Vím, že na něho píšou i jiní autoři a mám pocit, že je to dost znát. Ne, že by se třeba "Mistrovský tah" nedal číst, ale když se nad tím zamyslím... SPOILERY
Máme dva střelce, kteří vraždí, nevíme proč, vlastně ani koho, kdo si je najal, za jakým účelem. Nedozvíme se jak se dali Denny a Mitch dohromady, proč fungují zrovna tímto způsobem. Proč Denny zabil Mitchovu matku, jaký mělo smysl aby sám na sebe zavolal policii/FBI a začal jim nesmyslně pálit do auta místo aby prostě zmizel. Co ten vraždící profesor - jaký to mělo kontext? No a nakonec sám Kyle Craig - génius zločinu, cha! Proč zabil tu agentku? A co vlastně měl být ten mistrovský tah? Ta Kyleho závěrečná fušeřina, kdy se nechá zlikvidovat sprejem na vlasy? A to mu to ještě Alex usnadnil. Přestože je on i rodina v ohrožení a platí si drahou ostrahu, pobíhá nahatý po pláži, přičemž bouchačku si samozřejmě nechá doma.
Nemohu si pomoct, ale tato kniha mi přijde poněkud odfláknutá.
I když pominu tu aktivistickou linku a pokusím se podívat na knihu nezaujatě, pořád mi zůstává poměrně značná slátanina. Chování osob je naprosto zmatené a zcela nereálné no a ta(ty) konspirace, to už je úplná fantasmagorie. Musím se přiznat, že jsem moc nepochopil kdo s kým a proč ani jaké měli motivy a už vůbec kdo byl vlastně klaďas a kdo záporák. Snad jediná čistá duše tam byla ta holka z Kliniky co byla šťastná když mohla prožít noc svázaná v autě na zadním sedadle. Hvězdičku přidávám za snahu českého autora napsat moderní thriller a příště bych poprosil méně naivity a více propracovat zápletku.
Chrise Cartera považuji za extratřídu mezi autory drsných detektivních thrillerů, proto mám na něj vyšší nároky a očekávám více než je v tomto žánru standard. "Sochař smrti" určitě není špatný, ale úplná pecka taky ne. Ve finále mi přišel pachatel v porovnání se svými činy poněkud nereálný. Určitý problém vidím i v překladu, kdy angličtina oproti češtině méně rozlišuje muže a ženy což může trochu mást. Co mě ale dostalo bylo udávání výšky kdy příslušná osoba měřila přibližně 163 cm apod. (chápu, že je to dáno převodem amerických výškových jednotek, ale to mohl překladatel vychytat aby to nepůsobilo divně).