TheSarcasm komentáře u knih
No, na začátku se něco stane, pak se asi tři čtvrtě knihy vlastně nic neděje a nakonec se to vyřeší. Upřímně, celá ta ďábelská konspirace byla dost na hlavu postavená a hodně nerealistická. Kniha se ale četla dobře a, přestože bylo dost jasné o co jde, udržela si spád i napětí až do konce. Námět není úplně originální, něco podobného se objevuje např. v knihách "Dřív než půjdu spát" nebo "Mazací tramvaj", ty se mi asi líbily trochu víc. Možná bych doporučil autorce aby více zapracovala na závěrečných pasážích. Už u její předchozí knihy jsem si říkal, že by ta pomsta mohla být trochu trochu větší nářez, abychom si jí více vychutnali.
Příběh je postaven na dvou dějových linkách - jedné jakoby fantasy a druhé thrillerové, které se v závěru propojí. Osobně (a nejsem evidentně sám) mi ta mysteriozní nadstavba připadala zbytečná a moc mě nebavila. Za to část týkající se Maji, založená na skutečných historických událostech, byla výborná - napínavá, brutální i sama o sobě dost hrůzostrašná. Škoda, že si autor nevystačil jenom s touto a nezůstal více při zemi. Dramatičnosti by to neubralo, naopak. Potenciál na to určitě má.
Když se vám dostane do hlavy sám Stephen King, to je mnohem těžší kalibr než nějaký Brady Hartsfield. Tady už nepomůže Bill Hodges se svými kumpány, tady už nepomáhá nic. Kinga už se nezbavíte, naštěstí. Děkuji, mistře, za další skvělé počtení.
Čekal jsem hodně a dostal ještě více. Občas jsem si připadal jak v Imaxu. To snad ani nebyla kniha, ale epos přímo galaktických rozměrů. Už dlouho jsem nečetl nic tak imaginativního (jestli vůbec). Pro fanoušky sci-fi snad povinná četba. Nebál bych se trilogii zařadit k “Nadaci” nebo “Duně”. Kdo má rád tyto klasiky žánru měl by přečíst i “Vzpomínku na Zemi” jinak to je jako dát si vepřo, knedlo, zelo bez zela :-)
No, tak toto je má první kniha s takovým hodnocením. Nemohu si pomoct, ale jinak tuto slátaninu ocenit nedokážu. Ne, že by se to nedalo přečíst, jde v podstatě o takové chlapecké čtení, někdo má holt Old Shatterhanda a rudé bratry, někdo zase Hanse Wagemullera a jeho chrabré esesáky, ale tu glorifikaci vraždění "podlidí" ať už v Rusku nebo ve Vietnamu prostě nedávám. Možná by nebylo úplně od věci si uvědomit že ti teroristé, jak jsou partyzáni nazýváni (mimochodem Němci používali výraz bandité) byli prostě doma a tyto vždy spravedlivé nájezdníky nikdo nezval. Skutečně, představa esesáků kteří sice vraždí koho potkají, ale vždy spravedlivě, mi přijde naprosto scestná. Upřímně, největším překvapením pro mne bylo, že v dnešní době, kdy se zakazuje každá blbost protože není dostatečně korektní, taková kniha vůbec může vyjít.
Nebyla to špatná detektivka, v tomto případě asi spíš thriller, ale žádná pecka taky ne. Příběh je vystavěn podle klasického, mnohokrát použitého schématu. Že by něčím překvapil nebo šokoval, to jsem ten pocit neměl. Trochu mne zarazilo vykreslení charakteru hlavní postavy. Vyšetřovatelka Kim Stoneová má být poněkud asociální osoba s problémy v mezilidských vztazích (něco jako Saga Noren ze seriálu Most; upřímně, podoba s ní je až zarážející - nevím kdo od koho opisoval). Potom ale to neustálé “hláškování” s kolegy i ostatními mi do jejího charakteru moc nezapadá. Připadalo mi ještě, že je v některých situacích trochu cítit, že autorem je žena, to ale není kritika, jenom postřeh.
Po přečtení úžasných Ruin jsem byl zvědavý i na další knihu autora. No, nemohu říct, že by mne příběh nezaujal, ale nějak strašně nadšený jsem z něj taky nebyl. Na můj vkus už bylo těch náhod trochu moc a i jednání hlavních protagonistů bylo chvílemi stěží uvěřitelné. Na druhou stranu děj se odvíjí docela svižným tempem a určitě nenudí. Tato variace na téma co s lidmi dokážou udělat prachy a že z rozjetého vlaku se obtížně vystupuje ale nakonec za přečtení stojí.
Nakonec proč ne? Komu se líbil Ready Player One nejspíš ocení i Erebos. Námět je to určitě zajímavý. Já jsem se tedy nenudil.
Jedna z knih, kterou by si měl asi přečíst každý kdo má alespoň nějaké intelektuální ambice. Většina uvedených informací sice je tak nějak známých, nicméně kniha je napsaná velmi přehledně a příjemným jazykem. Je členěná do krátkých kapitol, které dodávají četbě spád. Čtení přímo vybízí k zamyšlení, mimo jiné, nad malicherností problémů které nás obklopují. Nejvíce mne zaujala závěrečná pasáž týkající se možné budoucnosti lidstva, proto si určitě přečtu i druhý díl Homo Deus.
V této souvislosti ve mně rezonuje zajímavá úvaha kdy Harari poukazuje na fakt, že budoucnost většinou neumíme správně odhadnout - "Když lidskou představivost inspiroval let Sputniku a Apolla 11, tvrdilo se, že do konce století budeme žít ve vesmírných koloniích na Marsu a Plutu. Nevyplnilo se téměř nic. Objevil se však nepředstavitelný Internet."
Tak tady musím dát palec nahoru. Podle mne naprosto srovnatelné se Zmizelou, Dívkou ve vlaku a podobnými světovými superšlágry. Autorka má asi trochu smůlu, že je Polka, mohla být třeba i hvězdou mezinárodního formátu. Ke knížce jsem se dostal spíš ze zvědavosti díky mazací tramvaji a tuzemským reáliím, ty ale nakonec nejsou v příběhu vůbec podstatné. Jde čistě o psychologický thriller, který by se mohl odehrávat kdekoli. Líbilo se mi členění úhlu pohledu více osob, svižný děj i gradující napětí. I když je téma v poslední době už hodně provařené a závěr byl trochu uspěchaný, autorka dokázala zaujmout a to se cení.
Co k tomu ještě dodat? Krásné, smutné, kruté, o naději, lásce... Bohužel příběh není ze středověku, ale z nedávné současnosti. Afghánistán není na jiné planetě, žijí tam lidé jako my, a přece nám připadají jejich starosti tak cizí a vzdálené. Moc bych jim přál aby v této části světa konečně zavládl mír a i pro ně se staly osudy lidí jako Marjam a Lejla "pouhou" historií.
No paráda. Od knížky jsem nic moc nečekal, ale o to více dostal. Původní pochybnosti nad tím, že se jedná o českého autora vzaly rychle za své, naopak české reálie byly příjemným oživením. Vyprávění mělo spád, stále se něco dělo, i když, pravda, závěr spíš působil jako konec prvního dílu. Bohužel, pokud vím, pokračování neexistuje. Škoda, určitě bych si ho přečetl. Kromě příjemného zážitku z četby si beru ještě ponaučení - přestat podceňovat české autory. Mohou být lepší než věhlasní zahraniční hitmakeři.
Tak co k tomu dodat. Taková rádoby hra na autenticitu ala Blair Witch. Že bych se u toho nějak bál (možná trochu v závěru) to úplně říct nemůžu. Že bych byl napnutý jak to dopadne - tak to ano. Styl knihy koncipované jako přepis vyprávění hlavního protagonisty se mi líbil a myslím, že příběhu docela sedl. Nemohu autorovi upřít, že se mu podařilo udržet mou pozornost a zvědavost po celou dobu četby a ještě k tomu vzbudit zájem o pohoří Tríbeč.
"Odkaz..." je velmi podobný knize "Zatím dobrý". V podstatě se jedná o stejný příběh vyprávěný podobnými slovy. "Odkaz ..." je ale více tendenční, což není asi tak překvapivé, když ho napsala dcera jednoho z hlavních protagonistů. Osud bratří Mašínů je skutečně neuvěřitelný, a to bez ohledu na to jestli s nimi sympatizujeme nebo nikoli. Především dramatický útěk Německem do Západního Berlína si nezadá s dobrodružným thrillerem. Upřímně, stále se mi nechce věřit, že se to odehrálo skutečně takto. Nemohl jsem si ale zároveň nepovšimnout značné naivity mladých Mašínů (a jejich přátel), ale, svým způsobem, i jejich otce. Na druhou stranu těžko hodnotit z pohledu dnešní dějinné zkušenosti jak mohli vnímat dobu její tehdejší současníci navíc bez informací, které máme dnes k disposici. Samotná kniha je napsaná dobře, dramaticky, děj má spád, přestože se vlastně jedná o literaturu faktu. Osobně bych dal přednost zpracování látky v knize "Zatím dobrý", které je minimálně více objektivní. Na druhou stranu bych považoval za poněkud zjednodušené označit tuto knihu jako "odpad" jenom proto, že s činy Mašínů nesouhlasím.
Výborné. Před časem jsem viděl film a ten se mi líbil. Když jsem se dostal ke knize, neváhal jsem a pustil se do ní. I se znalostí děje jsem přečetl jedním dechem. Charaktery jednotlivých postav jsou dobře vykreslené a hlavně docela uvěřitelné. Na pozadí, svým způsobem, jednoduchého příběhu je vystavěn gradující boj o přežití skupiny mladých lidí čelících neuvěřitelné situaci. Houstnoucí atmosféra, beznaděj, naděje, zklamání, napětí, tajemno... to jsou ingredience ala Stephen King v nejlepší formě (nemohu nevzpomenout úžasnou Kingovu povídku Prám). Nehledejme nelogičnosti typu proč nikdy nikdo nikoho z dříve zmizelých nehledal apod. Je to jenom kniha a ta je podle mne hodně dobrá.
Já jsem si Počátek docela užil. Někomu možná mohly připadat filosofické pasáže o postavení náboženství v současném moderním světě jako nudné, ale kdo se o téma trochu zajímá ten se asi podobným úvahám stejně sám nevyhne. Není žádné překvapení, že Dan Brown dokáže zajímavě kombinovat fakta s fikcí, takže výsledkem bývá napínavý a uvěřitelný příběh a zároveň je čtenář vždy trochu vzdělán a poučen. Přestože, určitě minimálně pro zkušené Brownovy čtenáře, se pointa nabízela docela záhy, příběh nepostrádal napětí a udržel si tempo až do konce. Osobně řadím Počátek mezi ty lepší Brownovky. Co mě ale mate - Langdon má kolem sebe vždy nějakou krasavici a stále - nic? :-)
Moje druhá kniha (po Vypravěčce) a opět hodně silný příběh. Je úžasné jak Jodi Picoult dokáže uchopit témata, která se určitě nezpracovávají lehce. Musím ocenit, že nesklouzává k nějakému filosofování nebo moralizování. Její knihy jsou napínavé, výborně se čtou, no a ty konce... Řekl bych, že neznám druhého autora, který by to takto dokázal.
Není to špatná knížka, ale ani žádný zázrak. Musím souhlasit s komentářem Modriny níže, že i mě to občas připadlo takové trochu praštěné. Moc jsem nepochopil jakou roli v tom vlastně hrála ta tajná služba. Co mě ale překvapilo nejvíce je skutečnost, že ve Švédsku asi neznají pláštěnky. Každou chvíli je tam někdo promočený deštěm, divím se, že jsem z toho sám nenastydl :-)
Jestliže Tanec s vlky je o přerodu bílého muže v indiána, Posvátná stezka je o přerodu indiánů v bílé muže. Na rozdíl od poručíka Dunbara si ale indiáni tuto cestu nevybrali dobrovolně.