TheSarcasm komentáře u knih

Po přečtení anotace mě zaujal námět, ale potom mě trochu odradily negativní komentáře a nízké hodnocení. Mě se ale kniha líbila. V podstatě jsem dostal to co jsem očekával. Střídání děje před tím a nyní umožnilo orientovat se v příběhu a především pochopit myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Nebyla nouze o dramatické situace a i samotný závěr byl ještě docela přijatelný. Samozřejmě, že je nutné knize odpustit určité nelogičnosti, ale s tím se u tohoto žánru asi předem počítá.

5 19.03.2017

Mám rád Feuchtwangera, ale Lišky na vinici mi totálně nesedly. Rozvleklé, žádný děj, žádný spád, pořád tam jenom někdo s někým jedná a nic se neděje. Čekal jsem především atmosféru předrevoluční Paříže, ale toho jsem tam moc nenašel. Ludvík mi byl nakonec mnohem sympatičtější než celý Franklin.

1 11.03.2017

Tak já nevím. Nejsem žádný velký fanoušek fantasy, sám jsem byl zvědavý co se mnou taková kniha udělá. Ze začátku mě to moc nebavilo, ani mi to nedávalo smysl. Ale postupně mě příběh docela dostal a ke konci jsem si ho snad i užíval. Souhlasím, že děj i chování všech těch bizarních figur poněkud postrádá logiku, ale o tom tak nějak fantasy je, ne? Takže nakonec, proč ne?

1 23.02.2017

Krásná knížka o znovu nalezení smyslu života a o dobrých lidech. Je moc příjemné a možná i potřebné si občas přečíst něco takového jako je "Muž jménem Ove". Ano, je to silná kniha, i když (nebo právě proto), že je "jen" o obyčejných lidech a normálním životě. Kdo má srdce toho ho příběh zasáhne.

7 20.02.2017

Nebylo to špatné, ale nějakou senzací bych Dívku v ledu nenazval. Souhlasím s většinou připomínek níže, především s tím, že k rozuzlení došlo tak nějak náhodně a samovolně aniž by vyšetřovatelé byli nuceni použít alespoň trochu hlubší logiky. Hlavní vyšetřovatelka mi nebyla moc sympatická, ale co mě rušilo nejvíc bylo to neustálé titulování "detektiv šéfinspektor", to mně osobně přišlo trochu ujeté. Na druhou stranu nemohu knize upřít napětí i určitou gradaci. Četlo se to docela dobře.

9 19.02.2017

No, moc dobrá kniha to není. Většinou jen samé kecy a nic. Závěrečná pointa taky nijak originální. Myslím, že číst ji je jenom ztráta času.

1 11.02.2017

Moc smutný příběh. Bohužel asi ne úplně ojedinělý (vzpomeňme na týrané chlapce u nás v Kuřimi). Při vší té popisované hrůze mne přece jenom zarazily dvě věci. Jednak není nikde ani náznakem zdůvodněno proč byl týrán pouze Dave a nikoli jeho bratři. Přišlo mi také divné, že by se nikdo z kamarádů, kteří chodili na návštěvu za Davovými bratry nezmínil doma o tom, čeho byli svědky (např. když popisuje jak musel ležet v koupelně pod vodou ve vaně, zatímco kolem chodili spolužáci). Davova máma asi nebyla úplně normální, ale úplně mě znechutil jeho otec. Jak může být někdo takový srágora (navíc hasič, který má zachraňovat lidi) to tedy vážně nechápu.

To co perfektně fungovalo v RPO v Armadě nefunguje vůbec. RPO byl především stále jakž takž uvěřitelný, ale toto byla vyloženě fantasmagorie pro malé děti. Ernest Cline určitě umí psát a občas to i docela odsejpalo, ale celé to pohřbil praštěný příběh, přičemž ty herní rádoby dramatické sekvence byly spíš nuda než nějaký odvaz. Jednu hvězdičku přidávám z nostalgie k RPO a doufám, že příště Ernest Cline zpracuje námět, který bude stát za to.

25.01.2017

No teda... To bylo finále... Poslední třetinu si asi budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem to tak hltal, že jsem stíhal číst snad každé páté slovo abych se rychle dozvěděl jak to dopadne. Milý pane Bureši nedělejte nic jiného a pište, pište, pište. Tak jako další fanoušci už netrpělivě vyhlížím třetí díl.
Po přečtení první Propasti času jsem si říkal, že wow efekt už nemůže znovu nastat, ale strhující závěr mě přesvědčil o opaku. Napřed mě pravda trochu štvalo Tonino sluníčkářství, ale mělo to smysl, aby si čtenář o to více vychutnal ten konec. Strhující děj, výborně napsané postavy a k nim jako bonus úžasný VIKTOR!!!

4 16.01.2017

Docela dobrá kniha. Spíš než nějaká hororová duchařina se z ní nakonec vyvine docela napínavá detektivka. Velmi zajímavé jsou reálie týkající se epidemie španělské chřipky a atmosféry v USA na konci první světové války. Netušil jsem, že to byla i tam taková apokalypsa. Hlavní hrdinka mi nebyla úplně sympatická, moc jsem nechápal co vlastně u své tety měla v úmyslu dělat a z čeho žít. O její minulosti jsme se dozvěděli jen z několika náznaků. Nicméně pro příběh to nebylo podstatné.

10.01.2017

Vzhledem k negativním komentářům jsem od knihy moc nečekal a nakonec ani moc nedostal. Nicméně zas tak zlé to nebylo. Nápad dobrý, způsob zpracování formou jakýchsi reportáží mi přišel originální a napínavé to taky docela bylo. Bohužel musím souhlasit, že slibnou dějovou linku dost pohřbil nemastný, neslaný závěr. Už se mi to stalo i u jiných knih kdy jsem měl pocit, že autor začal psát téma a pak si nevěděl rady jak ho vypointovat. Trochu jsem se ztrácel v osobách, ale dalo se v tom orientovat.

1 28.12.2016

Kniha mě moc nenadchla. Přišlo mi to dost překombinované a takové nijaké. Vlastně se tam nic moc nedělo a příběh se ani nějak nevyvíjel/neposouval. Celé to čarodějnické pozadí působí poněkud násilně. Souhlasím s názorem níže, že možná Yrsa původně zamýšlela napsat něco trochu jiného, kde by tu linku více využila. Že Yrsa mystično umí jsem si ověřil na jejím románu "Pamatuji si vás všechny", který se mi líbil víc.

2 24.12.2016

Horší než "Skála", ale i tak dost dobré. Nicméně chce to začít pěkně popořadě a trilogii "Ostrov Lewis" číst od začátku, protože knihy na sebe poměrně úzce navazují. Detektivka je to určitě atypická, především reáliemi skotských ostrovů a zvláštní atmosférou života na nich. Stejně jako u "Skály" děj gradoval, i když tentokrát bylo dlouho docela jasné o co půjde. Závěry jsou zřejmě silnou stránkou Petera Maye neboť i v tomto případě se jednalo o poměrně velkolepé (a dojemné) vyvrcholení jinak nepříliš dynamického příběhu. Netradiční bylo použití různých úhlů vyprávění, přičemž části psané "ich formou" z pohledu starce trpícího demencí byly na celém příběhu nejzajímavější.

9 14.12.2016

Nebylo to úplně špatné, ale rozhodně žádný zázrak. Od knihy s hodnocením přes 90% bych očekával větší pecku. Souhlasím s komentářem MaLoMe, občas mi to ještě připomínalo spíš než thriller čtení pro ženy.

1 09.12.2016

Pro mě horší než "Pan Mercedes", ale pořád docela dobré. První půlka je trochu moc ukecaná, ale pak se to rozjede do starého dobrého Stephena Kinga. Závěr mi přišel naopak poněkud uspěchaný. Bonusem knihy je náznak věcí příštích, které věští návrat ke klasickým Kingovkám na což se už moc těším.

3 04.12.2016

Silný příběh. Téma holocaustu prostě silné je. Jodi Picoult ho navíc dokázala uchopit originálním způsobem, kdy konfrontaci "kata a oběti" doplňuje pohledem mladé dívky Sagy, která je s oběma hlavními protagonisty provázána více než se zprvu zdá i než si sama myslí. Zároveň se dovídáme, že i ona v sobě nosí svoje vlastní osobní běsy. Román je postaven na filozofickém konfliktu viny a odpuštění. Může mnohaletý bezúhonný život vykoupit něco tak strašného jako podíl na holocaustu? Jak je možné, že se vzdělaní lidé, kteří žili normální životy změnili v bezcitné zrůdy? Mohou potom žít zase normální životy? To jsou otázky na které asi nikdy nedostaneme odpovědi, ale přesto je nezbytné si takové otázky dále klást.
Líbilo se mi jak byl do děje zakomponovaný příběh upíra, který jsem zpočátku nechápal, aby se z něj nakonec stal vlastně leitmotiv celé knihy. No a úplně mě dostalo odhalení v závěru které jsem tedy nečekal.

9 03.12.2016

Tak já jsem se v tom úplně ztratil. Ty mraky všemožných klíčů, schránek, dokumentů a Tedy, Randy, Billy, Tony... dříve a po dvaceti letech... Ano, občas to bylo i docela napínavé, ale kniha postrádá spád, nedokázal jsem se vcítit do děje. Děj se odehrával ve dvou časových liniích oddělených dvaceti lety, nicméně v obou se většinu času jedna z hrdinek plíží opuštěnou budovou banky nachází pořád nějaké klíče, otvírá různé šuplíky, občas na ní někdo vybafne a zase tak moc se děj neposunuje. V podstatě jsem ani pořádně nepochopil jaké ďábelské spiknutí za tím vším vlastně stálo a kdo byl vlastně kladný hrdina (snad tedy s výjimkou obou děvčat).

5 24.11.2016

První polovina mě vůbec nebavila. Uvažoval jsem dokonce, že knihu odložím, což skoro nikdy nedělám. Příšerně mě štval ten divný divadelní styl vyprávění. Naštěstí jsem vytrval, protože zhruba od půlky to začíná trochu dávat smysl. Samozřejmě se nejedná o žádný thriller, ale určitá podobnost se "Zmizelou" by se asi opravdu našla. Některé události jsou jenom naznačované takže je potřeba se docela soustředit, aby neunikly souvislosti. Hlavní postava Mathilda (a nejenom ona) je dost složitá osobnost, rozhodně nijak černobílá. Názor na ní jsem měnil, jak se na světlo dostávaly nové informace. Postupně se v příběhu odkrývají další vrstvy a pochopení chování obou protagonistů (především Matyldy) se ve zdánlivě banálních situacích mění a dává větší logiku. Nelíbil se mi styl psaní, ale jedná se o knihu která má něco do sebe a její přečtení není jenom ztráta času.

5 06.11.2016

Tak nevím. Trochu mě zrazovaly negativní komentáře, ale nakonec mi to tak hrozné nepřišlo. Řekl bych lepší než srovnatelná "Lovkyně informací". Samozřejmě, že celý námět je příšerně přitažený za vlasy, ale těžko od toto typu literatury očekávat nějakou bůhvíjakou duchaplnost. Mě se osobně líbilo svižné tempo, Tuesday mi byla svým způsobem sympatická a příběh nepostrádal i nějaké prvky originality. Spousta otázek zůstala nezodpovězená, takže se můžeme těšit na další pokračování. Já si ho asi ujít nenechám. Kdo očekává nenáročné čtení a rychlý spád nemusí litovat.

4 27.10.2016

Úžasné čtení o tom čeho je lidské tělo schopno dosáhnout. Ano, Dean Karnazes určitě není standardním jedincem kterého je jen tak možné napodobit. Ultramaratonec ale není jenom o úžasných výkonech, ale především o obrovském odhodlání které je provázejí. Sám hodně sportuji a občas při tréningu nebo závodě mám pocit, že jdu až ke hraně svých možností. Po přečtení této knihy vidím, že tedy mám ještě hodně velké rezervy. Inspirativní čtení pro každého sportovního nadšence.

2 21.10.2016