TheSarcasm komentáře u knih

Spíš delší povídka než román. Nijak originální není, ale čte se příjemně. Od začátku bylo jasné jak to dopadne, ale určité napětí příběh přesto nepostrádá. Souhlasím s komentáři níže - taková jednohohubka před pořádným jídlem.

22.09.2016

Po nadšení z "Propasti času" jsem sáhl po další autorově knize a nadšení je tu zase. Nemohu si pomoct, ale o5 jsem si čtení náramně užil. Příběh není dlouhý ani nijak komplikovaný, samozřejmě by se dal více rozpracovat, ale takto se dá zase přečíst jedním dechem. Ke konci jsem děj úplně hltal abych se dozvěděl jak to nakonec s Titem a Marsou dopadne - jak nějaká puberťačka :-) Mě se právě ten milostný příběh, na rozdíl od recenzenta níže, na pozadí krutého dobývání Germánie moc líbil, podobně jako v mé úplně nejzamilovanější knize "Quo vadis".
Pochopil jsem, že Roman Bureš je fascinován dobou starověkého Říma, což jsem i já, a tak jsem mu vděčný, že o ní dokáže psát takové hezké příběhy.

3 18.09.2016

Výborné. Už dlouho jsem se u nějaké knihy tak nebavil jako u této. Dala mi vzpomenout na milované "Mosty přes propast času", které jsem četl strašně dávno, ale i na "Ňork", který jsem četl letos. Bylo tam vše co na takových příbězích miluji - akce, romantika, občas nějaké ty masakry, ale i trocha humoru. Jasně, děj byl hodně předvídatelný, ale to mi tentokrát vůbec nevadilo. Obvykle knihy hltám abych se dozvěděl co bude dál, ale tady jsem si šetřil kapitolky jak nejlepší čokoládu. Těším se na druhý díl a jdu shánět další knihy autora.

3 13.09.2016

Myslím, že tuto knihu napsal Michal Viewegh především pro sebe a vlastně mu to, vzhledem k tomu co prožil, ani nemám nějak za zlé. Hlavní důvod proč číst Vieweghovy knihy nejspíš není kvůli příběhu samotnému jako kvůli jeho schopnosti hrát si se slovy a s jazykem. I to se v "Biomanželovi" občas najde. Asi bych ale raději dal přednost obyčejnému rozhovoru s autorem, než této formě sebereflexe. Upřímně řečeno postavu duly, kterou si doma vydržuji a mám jí věčně za zadkem, přičemž mně permanentně nadává, neberu ani jako nadsázku. Kdo si přečte "Biomanžela" jako první Vieweghovu knihu, asi už se k němu nevrátí. My, co ho máme rádi, mu "Biomanžela" odpustíme.

12 31.07.2016

Tak jasně, nebyla to žádná bomba, ale zase nějaký hrozný průšvih taky ne. Na Wilburu Smithovi je prostě vidět, že stárne a téma je už taky hodně protřepané. Taky mě trochu štvala Taitova sebestřednost, což přičítám především tomu, že WS nedokáže udržet odstup od své oblíbené postavy a částečně se s ní ztotožňuje. Jinak, ale řekl bych klasika, trochu fantasy, krásné děvy, chrabří hrdinové, zrádní padouši, vše co od této série všichni čekáme. Smiřme se s tím, že první Řeka bohů už překonána nebude a užívejme si kulisy a atmosféru starověkého Egypta a Kréty, je to docela příjemné čtení.

1 30.07.2016

Zapomenuté dítě je vlastně knihou několika žánrů. Předně jde o detektivku s řadou podezřelých a motivů, určitě najdeme prvky klasického thrilleru, ale v neposlední řadě se jedná i o tragický psychologický a vlastně i milostný příběh. Souhlasím, že občas, zejména ve druhé půli, děj plynul trochu pomaleji než bylo nutné, ale každopádně neztrácel logiku a udržoval v napětí. Vylíčení "historické viny" formou dopisů jednoho protagonisty druhému mi sice přišlo poněkud násilné, ale pro celou logiku děje byly tyto dvě časové roviny nezbytné. Tragiromantický osud Briana Somervilla, který vlastně přímo či nepřímo formoval charaktery hlavních protagonistů působí (především na pozadí II. světové války) docela věrohodně. Chování některých postav už tak věrohodné není, ale jedná se o román a ten se četl opravdu dobře.

5 15.07.2016

Docela napínavé a má to spád. Příběh je sice dost fantasmagorický, ale náboženská témata frčí a ději to určitě dodává na atraktivitě. Kdo očekává rádoby reálnou zápletku ve stylu Dana Browna tak se asi občas neubrání úsměvu nad těmi divokými konstrukcemi, ale jedu dál a jsem zvědavý jak se to dále vyvrbí.

1 12.07.2016

Příjemné počteníčko. Líbily se mi dvě dějové linky, které zprvu vypadaly, že spolu zas až tolik nesouvisí a v závěru se pěkně propojily. Podobně jako u některých knih Stephena Kinga by tam pro mne nemuselo být tolik té nadpřirozené duchařiny, stačila by ta thrillerová zápletka. Moc to ale neruší. Zajímavé byly reálie z Islandu. Pár drobných nelogičností se příběhu dá odpustit.

4 26.06.2016

Dobré. Děj je sice předvídatelný a kousky hlavního hrdiny sotva uvěřitelné, ale frčí to solidním tempem. Příběh je dostatečně napínavý, akční a drsný - zde žádné výhrady nemám. Po přečtení kapitoly jsem většinou nedokázal odolat a hned začal číst další. V rámci žánru řekl bych nadprůměr.

2 15.06.2016

Úplně nemohu souhlasit s negativními recenzemi níže. Jasně, nebyl to žádný zázrak, ale v rámci žánru, spíš thriller než sci-fi, mě to docela pobavilo. Jasná oddychovka plná klasických klišé, jako supermanští klaďáci a hnusný záporák, ale nakonec proč ne? Kdo se chce jenom pobavit a moc nepřemýšlet nad dějem, tak si to myslím i užije. Nevím kdo přišel na srovnávání s Marťanem, který je úplně o něčem jiném (nicméně proč nevyužít jeho popularity pro promo, že). Hodně mi to připomínalo "Původ" (který se mi líbil) nebo Atlantský gen (nelíbil). Každopádně už jsem četl mnohem větší pitomosti.

3 10.06.2016

No zas až tak moc mě to neuchvátilo, možná to chtělo jinou náladu, protože kniha je to docela zajímavá. Mrzí mě, že 20. století, především období komunismu a II. světové válce nebyl věnován téměř žádný prostor. Dost jsem se ztrácel v jednotlivých postavách a chvilku mi vždy trvalo se zorientovat. Některé příběhy byly docela poutavé, jiné mě moc nezaujaly. Očekával jsem že mě kniha více pohltí, určitě bylo ale zábavnější se o Rusku něco dozvědět tímto stylem než suchou literaturou faktu (nic proti literatuře faktu :-)

1 06.06.2016

Mně to teda moc nebavilo. Přišlo mi to takové ospalé a pomalé, navíc jsem se trochu ztrácel v postavách. Ano, je zde určitá podobnost s Forsythem, ten je ale akčnější a přímočařejší. Chyběl mi větší spád, napětí a gradace. Když už srovnávám s Forsythem tak jsem neměl pocit, že bych dostal nějak kvalitnější knihu, spíš naopak.

23.05.2016

Řekl bych taková klasika. Kromě malého dítěte a záchrany pejska v poslední chvíli před zničením světa (i když kocour se tu vyskytuje) zde najdeme snad všechna klišé, takže ženy jsou zásadně krasavice, bídáci odporní a hrdinové čestní jak Mirkové Dušíni. Čte se to ale dobře, děj plyne poměrně svižně a žádné rádoby hluboké myšlenky se zde naštěstí neřeší. Od Jamese Pattersona jsem přečetl mraky knih a nemohu se ubránit dojmu, že v poslední době už píše jen takový "fast food" oproti solidnímu meny z doby Sběratele polibků, Pavouka a spol. Jako čtení na dovolenou OK, ale v mých top thrillerech Neznámý soupeř nebude.

19.04.2016

Děsivé, ale výborně napsané. Jsem velký fanda cyklistiky a většina "hrdinů" zmiňovaných v knize byli mými cyklistickými idoly, především tedy Lance Armstrong. Nebyl jsem zase tak naivní abych viděl vše v růžových barvách, ale že to bylo až tak šílené, to jsem si tedy nemyslel. Chápu, že ve světě vrcholového sportu (a asi bohužel především cyklistiky) jsou (a přál bych si věřit že byly) jen dvě možnosti - jet v tom taky nebo si sbalit kufry.
Nám fanouškům je asi jedno, jestli se vyjede na Mont Ventoux za 55 nebo 60 minut, ale jestli si někdo "zobne" a projde mu to a dá těch 55 tak pak ostatní vypadají jako amatéři. Nechci nikoho odsuzovat a jsem dalek hospodským řečem, že každý strejc, který si něco švihne pak dá TdF levou zadní, ale takový svět, který popisuje Tyler je šílený. Chtěl bych obdivovat cyklisty za jejich neskutečnou dřinu a odolnost, za to, že dokáží překonat neuvěřitelnou bolest a nepohodu a prožívat si s nimi jejich heroické příběhy a ne se děsit kdy na někoho zase něco praskne.

6 18.04.2016

Tak to tedy byla síla. Výborně napsané. Příběh Olgy Hepnarové (zejména díky filmu) je v hrubých rysech docela znám, ale přesto je kniha, byť je literaturou faktu, nejenom zajímavá, ale i docela napínavá.
Olga Hepnarová byla zcela jistě mimořádná, v tomto případě samozřejmě nikoli v pozitivním slova smyslu, po přečtení jejího příběhu je jí člověku až líto. Nelze ale zapomenout, že zabila osm úplně nevinných lidí a řadu dalších zmrzačila. K tomu nemůže nikoho opravňovat žádná ať už reálná nebo domnělá křivda. V případě Olgy Hepnarové se nabízí otázka spíše filozofická - a sice jestli byla nebo nebyla duševně natolik normální aby byla odpovědná za své činy. Asi normální nebyla, ale to neznamená, že by se společnost před takovými lidmi neměla chránit.

4 12.04.2016

Takový standardní akčňák do autobusu když jedete na dovolenou. Žádné neotřelé nápady v tom hledat nelze. Padouši i akční scény jsou dostatečně naivní, takže se pálí všemi kalibry o sto šest. Nicméně souhlasím s komentáři níže, že je docela zajímavé mít hlavní hrdinku agentkou Mossadu, což není zase tak obvyklé. Navíc je nadpozemsky krásná a nelidsky schopná, taková cat woman. S Lisbeth Salanderovou zatím skutečně nemá nic společného (s výjimkou některých nadpřirozených schopností) nicméně o mládí a dospívání Jet toho zatím moc nevíme a z několika náznaků lze i dovodit, že nějaká větší podobnost s Lisbeth nemusí být úplně vyloučena. Každopádně jsem se při čtení nenudil a jako oddycháč to mohu doporučit. Další díl asi taky dám.

1 02.04.2016

No tak zas tak úplně nevím co si o tom myslet. Téma mě baví, takže tam problém nebude. Spíš to bude tím stylem jak je to napsané. Přišlo mi to občas takové divně "Hrabalovsky" ukecané. Co mi tedy pilo krev jakožto neněmčináři byly ty občas docela dlouhé pasáže v němčině, kterým jsem tedy nerozuměl. Na druhé straně chápu co tím chtěl autor říct a to se mu myslím docela povedlo. Takže nakonec mám po přečtení poněkud rozporuplné pocity.

3 24.03.2016

Tak nevím. Zas úplně nadšený z toho nejsem. Čekal jsem větší pecku. Děj tam vlastně není žádný, detektivkou bych to snad ani nenazval. Občas je to úsměvné, ale smíchy jsem se zase teda neválel. Docela to ale odsejpá, to musím uznat. Mám pocit, že je to spíš čtení pro ženský, který ulítaj na Bridget Jonesový.

2 17.03.2016

No, námět je poněkud přitažený za vlasy, stejně jako místy i děj, ale nečte se to špatně. Přirovnal bych to k Labyrintu - Útěk. V poslední době se s podobnými teenagerskými sci-fi roztrhl pytel. Toto je takový průměr. Není to žádný zázrak, ale přečíst se to dá.

6 14.03.2016

Tak nebylo to špatné, občas tedy trochu naivní. Krasavici z předních obálek časopisů by asi nikdo nepoznal když se bude vydávat za sekretářku apod. Závěr mi přišel zbytečně složitý a popravdě jsem ty špionážní hry pořádně ani nepochopil. Ale napínavé to docela bylo, spád to mělo taky, určitě jsem se nenudil. Solidní oddycháč, který neurazí.

3 08.03.2016