TheSeventhCrow komentáře u knih
„ Call to mind when you ever had a fixed purpose; how few days have passed as you had planned; when you were ever at your own disposal; when your face wore its natural expression; when your mind was undisturbed; what work you have achieved in such a long life; how many have plundered your life when you were unaware of your losses; how much you have lost through ground-less sorrow, foolish joy, greedy desire, the seductions of society; how little of your own was left: to you. You will realize that you are dying prematurely.”
Celkově bych řekla, že pokračování se pohybuje někde na úrovni jeho předchůdce. To, co mě na prvním díle zaujalo, je zde opět přítomno-kouzelný svět Oriši bych označila za největší přednost. Co se příběhu týče, použila bych lehce ošumělé přirovnání k horské dráze. Události se stejně jako motivace a vzájemné vztahy postav přesýpají pomalu s každou kapitolou. Jistá nepředvídatelnost dokáže alespoň čtenáře, na rozdíl od předchozí knihy, udržet v rytmu. Postavy se vyvíjí-a to docela zajímavými směry, což je rovněž plus, i když „osudový” vztah Zélie a Inana považuji již od počátku celého příběhu za snad nejhorší možný autorčin tah.
Ve srovnání s ukončením úvodní knihy se zde při posledních kapitolách onen nejspíš cílený „wow efekt” nedostavil. Konec shledávám vzhledem k předcházejícím událostem lehce neuspokojivým. Po všem, čím jsme si během boje za práva mažiů prošli, by to chtělo zodpovědět víc otázek a posunout se z místa dál (metaforicky nikoliv doslovně ;-) ).
Děti pravdy a pomsty bych nazvala solidním pokračováním úměrným prvnímu dílu. Se svými mouchami i komáry, které u mě úspěšně kompenzuje magická atmosféra celé Oriši a fakt, že je příběh vyprávěn z více pohledů.
Achilleova píseň je krásný příběh s tragickým koncem, jak už tak všichni tušíme. Patroklos se stal zajímavým protagonistou a nabízí nám neotřelý pohled na božského Achillea. Skvěle jsou vytvořeny i vedlejší postavy jako Odysseus, Thetis či Agamemnon. Nic a nikdo není černobílý a všichni včetně bohů sledují svůj osobní zájem, nehledě na počet padlých řeckých či trójských hlav. Avšak stránky se mi v první polovině poněkud vlekly. Vše vynahradil konec, který bych označila za nejsilnější pasáž knihy. Všichni ví, co má nastat, přesto je schopen vyvolat opravdu silné emoce. Krásný příběh, ale ne přelomové dílo. Přesto však tuto záležitost srdečně doporučuji nejen obdivovatelům starověkého Řecka a rozevlátých tunik.
Řekla bych, že Dám ti slunce je v rámci žánru opravdu skvělá kniha, která mě donutila něco cítit. Vyzdvihla bych neotřelé prolínání časových linek a pohledů obou hlavních postav. Ač se samotná myšlenka sebeidentity v kontextu dospívání může zdát sebevíc klišé, věřte, že v tomto podání tomu tak není. Příběh mi dal naději, že lidé jako Noah a Jude ve světě existují. Na srdci mě rovněž zahřálo téma umění prostupující celým příběhem. Noahovy náměty obrazů jsou opravdu úžasné doplnění děje a nahlédnutí do jeho mysli.
Pokud vás stejně jako mě poněkud povrchně odradila obálka knihy, ignorujte tento fakt a pusťte se s chutí do čtení. Uvnitř se skrývá něco opravdu nádherného.
Knížka to byla...milá. Moc jsem od ní nečekala a tak to víceméně zůstalo. Na jednu stranu se mi moc líbila osobnost Daniela, na druhou stranu mi dialogy, myšlenkové procesy a chování postav přišlo občas trochu nevěrohodné. Možná je to z malé části i tím, že je příběh zasazen do prostředí České republiky. Takové knihy moc často nečtu a je to pro mě vždy paradoxně trochu nezvyk.
Asi mi Muffin a čaj nesedl zcela, jak by měl, ale četl se jedním dechem. V podstatě bych ho nazvala milou oddechovkou, což bylo mínění s nímž jsem se do Obrtína vůbec vydala.
Osobně mi chybělo podrobnější rozebrání a popsání určitých otázek a zákoutí příběhu. Ale pokud se jich dočkám v dalším díle, nebudu s tím mít sebemenší problém.
Pěkná kniha.
Myslím, že knihy jako je tato, jsou opravdu důležité. Měly by se číst. A proto nejspíš shledávám nelehkým Hanu hodnotit. Můj problém s plošně populárními a všehovšudy opěvovanými knihami je ten, že mě většinou zklamou. Ani tady jsem nezažila čtenářské ohromení přímo úměrné slávě knihy. Při čtení jsem měla pocit, že se spíše vznáším nad příběhem, místo toho abych se stala jeho součástí. Čekala jsem, kdy se to změní, ale kýžený moment nepřišel. Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak si autorka dokázala pohrávat s informacemi a zvraty. Také mě zaujalo vyprávění z pohledu mnoha generací, i když možná to je právě důvod, proč jsem si k postavám nedokázala vytvořit odpovídající vztah.
Mrzí mě to, protože Hana měla několik důvodů, proč speciálně mě ohromit, ale nestalo se.
Možná vinou její popularity.
Upřímně-když jsem knížku četla, nevěděla jsem, co si mám myslet. Nevěděla jsem nic, jen že musím číst dál. Musím. Až postupně mi začalo docházet, jak neuvěřitelná kniha to je. Během těch pár dní strávených v šedesátkovém Oslu jsem si vybudovala na tomto šest seti stránkovém svazku závislost tak silnou, že jsem měla problém donutit se i ke všedním činnostem. Nejčtivější kniha, jakou jsem kdy třímala v ruce. Je zde krásně zachyceno několik let dospívání, (ne)všední chvíle a detaily oněch sedmi let, které dohromady dávají úžasný obraz doby, hlavního hrdiny a všech ostatních postav, ke kterým si chtě nechtě kvůli tloušťce knihy vztah najdete. A musím přiznat, že mě překvapilo, kam se příběh v průběhu knihy (ne)vydal. Kde se postavy-i ty zdánlivě bezvýznamné-octly i neoctly. Navíc je vše neotřele napsané, takže mě protentokrát ani ze slangové mluvy nebolely oči.
Na tuto knížku jsem narazila opravdu náhodou a sehnat ji se ukázalo jako poměrně herkulovský úkol, a proto doufám, že neupadne v zapomnění či do zapečetěných antikvariátních skladů. Toho bych byla nerada svědkem, jelikož v mých subjektivních očích se Beatles ukázala jednou z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Tohle bylo zajímavé.
Zaujalo mě, že je příběh vyprávěný "drsnějším" stylem než bývá u těchto knih zvykem. Ale nejspíš jsem od knihy po všem tom opěvování čekala o malinko víc. Hlavní hrdinka s pohnutým osudem a nezvyklou mocí chce pomstít svou tragickou minulost a tak se vydá do učení k nejlepším v oboru, co víc-na cestě potká svého milého. Upřímně-tohle mi zase tak převratné a originální nepřijde. O dost víc mě zaujalo samotné neobvyklé provedení, docela zajímavé nemorální postavy, akademie pro vrahy sama o sobě, město Boží hrob nebo skvělý pan Laskavý. Navíc mě ani moc neotravovala-v podstatě neomezená-moc hlavní hrdinky, jak bývá zvykem, a Mii jsem dokonce fandila. Avšak pro mě byla knížka poněkud zdlouhavá. Knihu jsem se přinutila dočíst až po půl roce a to jsem byla už ve třičtvrtině. Většina knihy se mi nečetla tak lehce, jak bych si představovala. Nebýt závěru dala bych jí tři hvězdy. Závěr byl ale skvělý. Na to, jak mi kniha občas přišla lehce klišoidní, konec mě opravdu překvapil a docela navnadil na další díl, se kterým jsem v průběhu čtení moc nepočítala.
Myslím, že v rámci YA knih je to fajn a vcelku svěží kousek, který stojí za přečtení, i když mně dech nevyrazil.
Tahle kniha ve mně vyvolala tolik nálad, že se mi ji nedařilo číst v jednom kuse. Často lehce depresivní a zneklidňující. Přesto kdykoliv jsem se k autorovu psaní dostala, vynořila jsem se až o spoustu stránek dál. Už to není intenzivní letní romance, ale brouzdání časem, které vám do hlavy vloží spoustu otázek, pocitů a úvah. Měla jsem v úmyslu dát čtyři hvězdičky, protože mě kniha nedokázala tak „strhnout” jako první díl, ale nemyslím, že to bylo jejím úmyslem.
Zkrátka opět úžasná kniha, která má co říct.
Tohle je pro mě jedno velké překvapení. Souděno z pohledu nadšeného laika bez předchozí znalosti většiny příběhů je tato kniha parádní. Mýty nás s neuvěřitelnou lehkostí přenesou na Ásgardské pláně a zasněžený sever. Jsou psány jednoduše, ale s tajemným kouzlem, nadsázkou a humorem, který dodává mýtům ten pravý šmrnc a ukazuje autorovo nesucharské já. Myslím, že po této knize ještě mnohokrát po večerech sáhnu, když se mi posteskne po jednom nespolehlivě záludném božském egu, hoře svalů s kladivem, úžasné atmosféře či až pocítím chuť na básnickou medovinu a zmocní se mě touha dávat všem předmětům v blízkém okolí hrdinská jména. Dokonalý začátek pro všechny, kteří následně chtějí proniknout do tajů severské mytologie o něco hlouběji.
Co říci. Mám pocit, že tato kniha byla napsána jen pro mě. Pokládám se za naprostou cílovou skupinu a proto nezbývá než konstatovat, že kniha na mne dokonale zapůsobila, ba lépe řečeno mi vyrazila dech. S Charliem jsem se dokázala v mnoha, mnoha ohledech ztotožnit a v mnoha, mnoha ohledech mě fascinoval. Vše jest zahaleno rouškou mladých devadesátek. Opravdu nevím, co napsat, snad jen že toto je jedna z oněch knih, které dokáží změnit život, čte-li je správná osoba ve správný čas. Dejte jí šanci, pokud stejně jako já už nechcete pouze stát v koutě a vzpomínat, kdy jste se naposledy cítili nekonečně.
Předešlé díly Griši jsem četla už dávno, tak je možné, že mé hodnocení nebude zcela objektivní. Na této sérii se mi líbí, že na rozdíl od podobných YA knih má docela dobře napsané charaktery-nejen ty hlavní, ale prostor dává i těm okrajovým (což dokládá fakt, že jsem si za celou sérii oblíbila asi pět postav, které postupně poumíraly). A to je spolu s úžasnou atmosférou to nejlepší, co může nabídnout. Příběh jsme po konci druhého dílu tak nějak čekali a autorka nás ani ničím nepřekvapila, ale stránky už nebyly tak dlouhé jako u předešlých dílů.
Za mě nejlepší z celé série, ale stejně jako u předchozích dílů ta hvězdička navíc náleží úžasnému a mému srdcovému fantasy světu, do kterého jsem se již v Šesti vranách zamilovala.
Já tuhle sérii opravdu zbožňuju. Po skvělém prvním díle jsem dlouho uvažovala, jak bude příběh pokračovat. A musím říct, že ač zde absentuje má oblíbená postava prvního dílu, tak mě pokračování rozhodně nezklamalo. Líbí se mi jednotlivé linky, jimiž se v druhém díle postavy vydaly a díkybohu kniha není moc předvídatelná. Ze začátku jsem se sice do čtení nějak nemohla dostat, ale tak od třetiny jsem se již vezla ve známém smrtčím rytmu a závěr byl pompézní. Fascinuje mě, jak do sebe všechny detaily z obou dílů přesně zapadají a nepřestává mě udivovat promyšlenost celého utopického světa. Napřed mě mrzelo, že zde nenajdu mé oblíbené zápisy z deníků kosení, ale po prvních nimbových slovech jsem změnila názor a sám Nimbus mi ukázal, jak neuvěřitelně zajímavá ,,postava" je.
Nimbus je skvělá kniha, kterou zařazuji ke svým oblíbeným.
Jak moc jsem se na Prohnilé město těšila, tak moc jsem teď nadšená. Nyní už se nestěhujeme po kontinentech, ale zůstáváme v prohnilém Ketterdamu a řešíme dohru předchozích činů, což se ukazuje jako skvělá autorčina volba. Postavy si stále procházejí vývojem a na rozdíl od prvního dílu dostaneme i kapitoly z pohledu Wylana, který je jednoznačně jedna z nejzajímavějších vran, a více Jespera (sláva Bohu!). To, co dělalo první díl tak dokonalým, je zde opět na svém místě a troufám si říct, že kniha svého předchůdce i o malinko překonává. Také si cením toho, že se autorka zjevně řídí heslem: "V nejlepším se má přestat." a zbytečně nenatahuje sérii do nekonečna a ještě dál, ale i tak se mé srdce v tomto případě rozhodlo vnitřně nesouhlasit a již nyní své vrány postrádá...
Tato kniha mi ukradla srdce. Dle mého je potloukání se špinavými ulicemi Barrelu s Kazem a jeho holí tím nejlepším zážitkem, jaký v rámci YA můžete dostat. Tato kniha je prakticky dokonalá - od úžasně pochmurného Ketterdamu přes propracovanost celého dějě i těch nejmenších detailů až po to nejdůležitější: samotné vrány. Všech šest hlavních postav je neodolatelných a popírajících nejrůznější YA klišé. Na všechny dohlíží krkavec Kaz, který i přes mou tendenci neoblibovat si hlavní postavy přispěl notnou dávkou k tomu, že jsem si tuto knihu zamilovala. Největší část mého srdce si pro sebe ale uzmul Jesper, jehož hláškujícího pistolníka/gamblera jen tak žádný (nejen) pták nepřekoná. Knihu doporučuji všemi deseti nejen lidem, kteří mají stejně jako já slabost pro záporné a komlexní postavy. No mourners no funerals!
Tato kniha mě zaujala již od prvního pohledu - pravděpodobně neotřelým spojením žánru fantasy a africké kultury. A rozhodně mě nezklamala. Občasné natahování ji sice ubírá na kráse a děj samotný by žebříček nejoriginálnějších příběhů také nejspíš nezbořil, zato atmosféra celé knihy je jedinečná. A když se spojí s poutavým stylem psaní, kouzelným světem a tím hlavním - propracovanými, sympatickými, vyvíjejicími se postavami, vznikne skvělá YA záležitost, kterou vřele doporučuji a u které se nebudu ostýchat sáhnout po pokračování.