Thessaloniki komentáře u knih
Je to taková fyzicko-metafyzicko-filozoficko-vědeckofantastická zvláštnost.
Mozaiky příběhů do sebe zapadají, doplňují se i popírají.
Alternativní realita, existence fiktivních významných literátů a naopak "neexistence" některých skutečných.
Tato kniha má rozhodně něco do sebe.
Tak tahle kniha se směle řadí mezi ty nejlepší severské krimirománové produkty, tj. po bok Adlera-Olsena, Nesba, Theorina a spol.
Skvěle napsané, propracované, dramatické a k tomu Sebastian Bergman jako ozvláštňující, sympaticky nesnesitelný bonus.
Učedník určitě nebude moji poslední přečtenou knihou od autorského dua R a H.
Mhmmmm, tedy... na základě četby anotace jsem čekal mnohem víc.
Rozhovory s Freudem jsou většinou takové nějaké... nijaké, samotný příběh + stěžejní postavy knihy (s hlavním hrdinou v čele) mě taky příliš nenadchly.
A největší problém (aspoň pro mě) vyvstal ve stylu vyprávění: není špatný ani plytký, ale působí trochu jako rozvařené lečo - vůně stylu pro mládež se mísí s pasážemi "dospělejšími" i odérem tragikomické pohádky, hlavní tematické přísady (tedy dospívání, nástup antisemitismu a nacismu) jsou dávkovány v poměrně neoriginální směsi, jejíž chuť člověk brzy zapomene.
Jsem rozpačitý a krčím rameny.
I mě více nadchla kniha S elegancí ježka.
Pochoutku bych však tak přísně nehodnotil - autorčin vytříbený styl psaní (ve vynikajícím překladu) je pořád hodně vysoká knižní liga.
Ač byla Pochoutka napsána dříve, beru ji jako kvalitní doplnění jedinečné knihy S elegancí ježka.
Konečně jsem se dostal k přečtení této knihy a - vyklubal se z ní skvost.
Intelektuální pohlazení.
Po celou dobu prakticky nevytáhnete paty z domu číslo 7 na ulici Grenelle a přitom potkáte tolik zajímavého, ozvláštňujícího, filozofického, poetického, lidského...
Kouzelné.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy pořádně dostal (snad to bylo tím, že už jsem měl nějaké indicie - kniha mi byla doporučena; snad tím, že typ písma z Odeonu nemám příliš v oblibě), leč okolo strany 48 se to zlomilo a od té doby mi text krásně plynul a jednotlivé fragmenty příběhu do sebe začaly zapadat. Řada výjevů a situací se však dala interpretovat vícero způsoby (záleží tudíž především na čtenáři), a to mě bavilo.
Bylo to, jako bych byl příjemně opilý a skládal puzzle.
V knize by se daly najít i drobné paralely - kupř. ke Kafkově Zámku (některé situace) či ke Klímově Utrpení knížete Sternenhocha (některé halucinační a snové výjevy). Také k Fowlesově Mágovi (viz doslov).
Suma sumárum: kniha mě nadchla (nevšedním způsobem vyprávění, atmosférou, situacemi, dialogy) a z mého pohledu si zaslouží nejvyšší hodnocení.
Originální, čtivé, poučné, inteligentní, velmi výživné. Pro mě jeden z objevů roku 2013.
Kouzelná literární záležitost. Text plyne hravě, vtipně, labužnicky, poeticky, košilatě i poučně. Má v sobě něco z Rozmarného léta, z Dvou písařů, z Vondruškových historických detektivek i z Cimrmana. A nejen to. Psáno překrásnou originální češtinou se spoustou archaismů i neotřelých básnických výrazů. Jména postav nemají chybu (puškař Nezamysl Hedvábný, falistik Vnislav Utrum, nakuřovač Miliduch Rozšlapil, baron Sulz-Rossol d´Aspiq...). Když básník píše prózu, může to dopadnout všelijak. V tomto případě to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Skvělé.
Přiznám se, že jsem čekal víc, začátek relativně slibný (prvních 30, 40 stran), pak však bohužel nuda. Zkoumání lidské mysli a la Dostojevskij (jak "slibují" recenze na přebalu) se jaksi nedostavilo. S žánrově tematicky podobným Dítětem číslo 44 či s jinými současnými skandinávskými autory (Adler-Olsen, Nesbo, Theorin) se to vůbec nedá srovnat. Slabé.
Velmi příjemné překvapení. Promyšlený děj, dobrá zápletka, zajímavé postavy; ani chvíli se nenudíte. A hlavní hrdinku jsem měl opravdu rád - ironická, smířená, zoufalá, racionální i emocionální...lidská.