ThomasRuhe komentáře u knih
Hawkinsová využívá oblíbený styl vyprávění děje, a to deníkovou formu z pohledu několika postav.
Ovšem trochu se veze na vlně obdobných knih, a vlastně nepřidává nic nového. Nechává čtenáře tápat zatajováním klíčových informací, aby je pak vytáhla v překvapivém finále.
Nějaké podobné knihy už mám přečtené, takže tento trik už na mě nemá takový efekt.
I tak ale solidních 60%.
Začátek příběhu se mi líbil, jenže pak se vše motá kolem smrti jedné z postav, probírá se to ze všech stran, ale je to neustále to samé. Prostě už jsem chtěl aby byl konec, ale vlastně ani ten mě nenadchnul.
Jinak styl Joe Hilla silně připomíná jeho otce Stephena Kinga.
První polovina knihy mě moc nebavila, byla trochu zdlouhavá a popisná, navíc jsem měl pocit, že ať už bude nakonec Dreyfus vinný či nikkoliv, nebude tím kniha ani lepší ani horší.
Ale vydržel jsem, a soudní proces v druhé půlce mi byl dostatečnou odměnou. Takže nakonec nelituji a celkově jsem s příběhem spokojený. 60%.
Foster přepsal filmovou verzi do knihy, takže těžko hodnotit samotný děj. Snad jen to, jak se mu to povedlo.Řekl bych, že to bylo vcelku dobré. Film jsem neviděl, ale získal jsem konkrétní představu o čem pojednává. 60%.
Určitě neotřelý knižní příběh, kdy hlavní hrdina může pomocí knih cestovat časem a případně ovlivnit v rámci svých možností běh dějin.
Kniha má trochu jednodušší sloh, ale to mi nijak zvlášť nevadilo.
Závěr je vcelku povedený a poučný, když Elias zjistí, že změna minulosti (z dobrým úmyslem) nemusí znamenat dobro pro budoucnost.
Samakovo dílko hodnotím 60%.
Sérii s Quinnem čtu celkem pravidelně, sice na přeskáčku jak se mi knihy dostanou do ruky, ale to zas tak nevadí. Tento vstupní díl vytvořil vzorec, který se pak v dalších knihách opakuje.
Kvalitu bych označil jako standard, který se pak v sérii víceméně udržuje. Závěr byl jeden z lepších, protože ten se Lutzovi pokaždé úplně nevyvede. 70%.
Osa příběhu je jednoduchá, pátrání po zmizelé dívce. Lehanův styl se dobře čte, navíc vše je trochu jinak, nežli se z počátku zdá. Celkově mi čtení knihy přineslo to co jsem od ní zhruba očekával. Slušných 60%.
Televizní seriál o CI5 mám rád už od dětství, takže možnost přečíst si knižní podobu bylo lákavé.
Kniha Zrádná operace vlastně obsahuje hned tři seriálové díly, a to : Jízda naslepo, Muž bez minulosti a Ve veřejném zájmu.
Počtení to nebylo špatné, ale přeci jen lepší jsou natočené seriálové díly.
Žánrový průměr. Nejzajímavější jsou ty pasáže, kde se probírají historické události. Slabší než první díl.
Vcelku solidní thriller s mnoha zvraty. Hodně situací dopadne jinak, nežli je u jiných knih obvyklé, takže autor trochu rozboural zažitou šablonu. Dobře funguje i systém kdy je každá následná kapitola vyprávěna z pohledu jedné z klíčových postav. Dobrých 60%.
FEŠANDÁM SE NEDAŘÍ
Příběh se stylizuje do americké drsné školy. Hlavní postavou je neohrožený soukromý detektiv Fenner. Jeho chování je zde trochu přehnané, protože Fennerovo drsňáctví je až karikaturou na knihy tohoto žánru. V mnoha případech se chová hloupě a také přehnaně riskuje. Jsou zde pasáže, které působí až komicky. 40%.
ROZSVÍTÍME A MŮŽEM KRÁST
V tomhle příběhu chce nový bankovní manažer Calvin ukrást výplaty uložené v jeho bance. Většina děje je psána z pohledu Calvina. Tento druhý příběh je určitě lepší.Má rychlé tempo, mnoho zvratů a zajímavý konec. 60%.
Cesta není epický postapokalyptický román. McCarthy stvořil spíše komorní příběh otce se synem, kterak putují zpustošenou krajinou ve zničeném světě. Dovedným popisem vypravuje jejich každodenní útrapy v boji o přežití. Zcela v souladu s atmosférou, nedal McCarthy svým postavám jména, protože v takovém světě nemají jména žádný význam.
Zoufalství a beznaděj se zhmotňuje na každé stránce. Knihu mohu rozhodně doporučit k přečtení. 80%.
Honba za Phoebe přináší jeden z klasických detektivních scénářů, a to pátrání po zmizelé osobě. Archer drtivou většinu knihy jezdí všude možně a vyptává se, pátrá a kombinuje. Případ je slušně zašmodrchaný a konečnému rozuzlení neschází překvápko.
Vcelku solidní díl, tak za 60%.
Pochmurný román ve kterém stát ovládá a kontroluje veškerou činnost lidí, a to do té míry, že chce znát i osobní pocity a myšlenky obyvatel. K tomu přispívá i hlavní postava, chemik Leo Kall svým výzkumem na séru pravdy Kallocainu.
Kall mi byl protivný hned od počátku příběhu, kde jsou jeho názory zmanipulovány propagandou. Doufal jsem, že nakonec prozří...
Konec vystihuje celé ladění knihy. Orwellovu 84 v mnohém připomíná, ale přesto za ní Kallocain trochu zaostává. 60%.
Slušná detektivka z tzv. drsné školy. Je zde vše co se dá očekávat, lehce ironický detektiv, pořádně zamotaný případ ze kterého moc peněz nekouká, směsice rozličných postav od kalifornských boháčů po recepčního v motelu. Hlavním tahounem příběhu je jednak sám Archer a pak také různá prostředí ve kterých detektiv pátrá.
Kniha neoslní, ale ani nezklame 60%.
Dohromady hodnotím 80%. Oba příběhy jsou dobré, hlavní hrdinky jsou sympatické postavy, kterým čtenář vcelku přirozeně fandí. Levinův styl nechává čtenáři široký prostor pro vlastní úvahy a dedukování co se to děje a proč.
Určitě mohu doporučit.
Asi nejzajímavější na příběhu je místo kde a kdy se odehrává. Jinak to byla celkem nuda s fádní zápletkou, popisem vyšetřování i závěrem.
Po solidní úvodní zápletce, příchází vcelku rozvláčný a nudný děj, který připomíná mlácení prázdné slámy. Inspektor Scotland Yardu Herbert Smith je docela nekňuba, kterému to pomalu zapaluje a při řešení případu se posouvá vpřed jak zpomalený film.
Jedním z lepších momentů je odhalení pravé identity jedné z postav.
Závěrem bych asi doporučil zvolit si jinou knihu na dané téma. 50%.
Procentuální hodnocení knihy není lichotivé, ale tak hrozné to zase nebylo. Myslím, že hlavní zápletka zůstala nevyužitá, rozhodně se zní dalo vytěžit mnohem víc. Rušivý byl i způsob vyprávění, kdy příběh vypravuje scénárista producentovi a dochází tak k přerušování děje...
Melouch bych tak hodnotil 50%.
Říjnový seznam mě lákal, kvůli tomu, že je psán od konce na začátek. Opravdu originální nápad. Jenže při čtení jsem zjistil, že tento efekt není zase nijak výrazně znát jak jsem si původně představoval. Bylo to dobré, ale nic navíc. Až teprve posledních asi 60 stránek se tato finta naplno projeví a závěr je opravdu výborný. Hned po dočtení jsem si přečetl znovu první kapitolu, abych si připomněl jak to skončilo...
Takže dávám 80 %.
Taky by mě zajímalo jak knihu Deaver psal, jestli normálně a pak kapitoly otočil, načež je pouze upravil aby dávaly smysl a moc toho neprozradil, nebo hned postupoval od konce na začátek.