Tiffany komentáře u knih
Hledala jsem oddechovku. Něco ve stylu „Agathy Raisinové“ od M.C.Beaton , ale to jsem nenašla. Obsah mě neoslovil…. .
Jednohubka, ale výživná... . Klidně by příběh mohl mít i více stran. Spousta mužů nečte ženské autorky a přitom mužský autor, má často ženskou hrdinku. Notabene, tady ještě "malou holku". Obdivuji , jak se dokáží vcítit do holčičí duše.
Mé čtvrté setkání s autorkou a za mě opět příjemné.... . Zatím bych tento příběh hodnotila nejlépe.
Moc hezky napsaný příběh. S citem, stylem a atmosférou.. Snaha poctivě vystihnout osobnost, dobu, okolnosti... Je dobře, že vznikají takové knížky. Je dobré poznávat historii a nezapomenout.... 5+.
Tak já nevím..., mám smíšené pocity. Rozhodovala jsem mezi 3-4. Na jednu stranu to byl opravdu zvláštní, dost utahaný příběh s detektivní zápletkou..., kde se vlastně nic moc nedělo....,ve snaze navodit "impresionistickou atmosféru"...., na druhou stranu...., ten závěr byl asi nejvíc. A protože mám ráda umění, bych ho ráda viděla zfilmovaný. Už kvůli tomu prostředí Monetových zahrad.
Čas od času si ráda přečtu českého autora a Jarmila Pospíšilová je jedna z těch, ke které se ráda vracím.
Měla jsem v úmyslu, pustit se hned do třetího dílu, ale nějak nemám sílu... I když mi jsou postavy nad míru sympatické a jen kvůli nim, dávám 4 hvězdičky, jinak bych dala 3 ... , té omáčky okolo a "psychologie" je prostě nějak moc... . Na můj vkus to ztrácelo švih a kolikrát jsem se v těch osobách ztrácela, protože než se k nim zase v nějaké kapitole , po utahaných odstavcích autor vrátil, musela jsem si osvěžit, kdo je kdo ... . Už se začínám bát knížek, které mají přes 600 stránek... .
PS : Místy mě to přijde i takové přitažené za vlasy.
Zajímavé prostředí..., příběh jako takový fajn. Ale ta "milostná" linka příběhu mi tam nějak vadila. Prostě román pro ženy... Chyběla mi tam asi nějak taková ta "hloubka"...
Přiznám se, že i když mě knížka v celku bavila, tak jsem ji v půlce odložila, protože mi přišlo, že je to stále dokola. Přes 500 stránek většího formátu..., nevím, přestalo to mít spád.
Přečetla jsem zatím vše od Michaely Klevisové a moc se mi její styl psaní líbí. Líbí se mi psychologický rozměr příběhů, životní "moudra" a postřehy, se kterými se víceméně ztotožňuji. Všechny osoby i děje jsou pro mě uvěřitelné. Líbí se mi bohatost a přitom srozumitelnost jazyka. Už se těším , kam nás zavedou její další příběhy .
Ačkoliv se příběh odehrává v období druhé světové války, je podána dětským vypravěčem a tragédie doby je tak místy i lehce úsměvná. Je neuvěřitelné , jak se tak malí kluci - cca 10 let, o sebe dokázali postarat a věděli si rady. Jak byli "dospělí". Jsem zvědavá na filmové zpracování.
Moje první knížka od autorky. Krásně se četla a přesto , že moc nejsem na ženské romány a spíš mě zlákalo avizované prostředí - francouzský venkov 19.století, tak příběh nebyl zbytečně přeslazený. Spíš takový lehce romantický a přesto uvěřitelný, protože hlavní postavy neměly zrovna na růžích ustláno . Život v té době nebyl určitě nijak jednoduchý.
Ze života..., o životě... Věřím, že mnoho žen , se v příběhu najde. Četla se sama . Žádné překombinované a nereálné situace.
Mé druhé setkání s autorem. Prostředí rudolfínské Prahy i samotná zápletka mě opravdu bavily.
Chvíli mi trvalo vstřebat všechny ty pojmy a jména .., zorientovat se a zvyknout si na tu středověkou brutalitu, ale jinak mě to docela bavilo, musím říct. Zkusím i druhý díl.
Mám ráda anglický humor , líbil se mi seriál a postavičky kolem Agathy Raisinové mi jsou sympatické. Takže jestli skutečně již další díly nebudou..., budu se muset zdokonalit v angličtině a začít číst v originálu... . No , je to výzva :)
PS : Souhlasím, že obálky byly u předchozích dílů zdařilejší
Jednohubka .., v klasickém provedení. Spíš psychologie postav , než krvelačný mord.... Příjemná změna.
Nevím..., asi jsem neměla to správné rozpoložení..... Vlastně se mi vůbec nepodařilo pro hlavní postavu "zahořet" a knížka mě moc nechytla, i když uznávám, že je to originální .... a lidsky smutné téma. Víc mě bavily návraty do minulosti, než popletená současnost.
Tak musím říct, že když se Zuzana posadila do žlutého ušáku, zamrazilo mi v zátylku... . Na synchronicitu v životě věřím.