Tiffany komentáře u knih
Autorka byla velká neznámá, ale příběhy jednotlivých žen, se mě dotýkaly. Myslím, že byly s citem, srozumitelně a poutavě odvyprávěny osudy žen, které se sešly na terapii. Přesto, že se děj odehrává v Chile, myslím, že tomu porozumí všechny ženy , bez rozdílu kultury a zeměpisné šířky. Také samozřejmě záleží na věku čtenářky... a na odžitých zkušenostech.
Příběh z přelomu šedesátých let minulého století ..., navíc odehrávající se ve Francii, by se dal dost dobře napasovat i na dnešní dobu... . Snaha se vymanit ze skromných poměrů, krátkozraká honba za materiálním pozlátkem a touha po lepším životě, která ne vždy,skončí dobře.
Knížka, která mě otevřela nové dveře... , a to k severské krimi. Příběh mě vtáhl..., má skvělou atmosféru.
Bohužel.., knížku jsem nedočetla.. . A tak jsem se těšila . Tahle témata mám ráda, ale asi jsem od toho čekala něco víc..., nebo něco jiného... . Nechala jsem se ovlivnit. Každopádně autorce fandím a na filmové zpracování jsem zvědavá. Vyhnání Gerty Schnirch , se čte o dost lépe....
Film špatný nebyl, ale knížka je knížka. Krásně napsaný příběh, plný citu, pokrytectví a předsudků, kdy "černé" služebné sice nemohly chodit na společnou toaletu, ale prakticky byly matkami "bílých" dětí.
Měla jsem to štěstí, že jsem knížku otevřela ihned , po přečtení Posledního kabrioletu a přišlo mi to , jako geniální pokračování ... V podstatě se jedná o plynulé navázání... , i když s jinými postavami a prostředím. Jsou knížky, kdy člověk opravdu lituje,že už příběh končí....
Knížku jsem měla dlouho doma... a vždycky ji zřejmě otevřela v nesprávnou chvíli. Potom jsem si ji vzala na dovolenou a nemohla ji odložit. Příběh mě úplně pohltil a bylo mi líto, že končí a já už nebudu prožívat nové situce s jednotlivými postavami. Navíc tu dobu mám hodně ráda..
Já musím říct, že knížku jsem otevřela.., protože jsem byla asi spíš zvědavá, ale ani v nejmenším nezklamala. Mile napsaná a osobnost paní Paulové se tam zrcadlí. Knížka si na nic nehraje...Člověk čte a musí se usmívat. Navíc všichni se jednou dostaneme do bodu, že se hledáme....a hledáme nějaký ten smysl života... PS : knížku provází moc pěkná ilustrace její dcery.
Příběh, který ve mně dlouho dozníval... . Líbilo se mi prolínání příběhů i doby..., současnost, válka, Indie, Baťův Zlín... . Člověk si mohl doplnit i některé historické skutečnosti. Po přečtení jsem ještě dobu s knížkou ležela a myšlenky se mi honily hlavou. O to spíš mě moc mrzí, že už žádnou další knížku Hana Androniková nenapíše... a do žádného dalšího příběhu nás nepozve.
Musím říct, že tahle knížka mě dostala... . Syrovost a opravdovost . Těžko uvěřitelný příběh jednoho muže , plný životního moudra a pravd, nad kterými se člověk prostě musí zamyslet. Občas mám potřebu si v knížkách podtrhávat a dělat poznámky. Tato knížka jich byla, po přečtení, plná.
Opět velmi napínavý příběh.., od první , do poslední stránky... Líbí se mi atmosféra,popisy... Cítím sympatie jak Joonovi, tak Saze... . Jen na můj vkus, už dost krve..