timelady komentáře u knih

Kaji se, že jsem se k Bílé nemoci dostala až teď. Je až děsivé, jak je její příběh stále aktuální.

7 17.02.2017

A tohle se četlo tak nádherně :) Miloučké, úsměvné, naivní, ale také smutné a melancholické. Sem tam jsem si u toho vybavila Olinku z Hrdého Budžese, nejspíš to bude tím konceptem malých dětí v roli hlavních hrdinů. Škoda, že jde dát jen pět hvězdiček :)

4 17.02.2017

Revizora jsem četla z důvodu, abych překonala svoji averzi vůči ruské literatuře (kterou zapříčinila Anna Karenina). Tohle dílo bylo nejspíš o krok vedle, snad to příště bude lepší. Nepřišlo mi to nikterak zábavné či záživné.

1 23.01.2017

Čtení Hrabalova Městečka bylo miloučké, každopádně mi to přišlo jako slabší odvar Oty Pavla.

4 08.01.2017

Za mě zatím nejslabší kniha, kterou jsem od Remarqua četla. Iritovala mě postava Joan, která je na můj vkus až moc hysterická. Samotný děj mě začal bavit až ve chvíli, kdy byla postřelena.

2 20.12.2016

Tohle mne upřímně nadchlo. Hravost a nadsázka je v každém verši, je krásné číst dílo, které si umí s českým jazykem takto pohrát :)

16.12.2016

Snad jedna z nejlepších básnických sbírek, které jsem za poslední dobu četla. Nadšená, nadšená, nadšená!

2 27.10.2016

Pokorná omluva všem fanouškům, ale nebyla jsem s to dočíst. Román mi nějak nesedl, ztrácela jsem se v něm. Po sto padesáti stránkách jsem to vzdala.

Nevím, co mám ke knize říct, ze začátku jsem se nudila, později, když mi došlo, jak celý děj dopadne, jsem měla chuť četbu odložit. Pro mě kniha dějově průměrná, občasné "mindfuck" situace mě akorát rozčilovaly.

4 04.09.2016

Nejspíš to bude tříletou prodlevou, kterou jsem měla mezi prvními čtyřmi díly a dílem posledním, nicméně tenhle Stopař mě ze všech Stopařů bavil nejméně, místy jsem se nudila

23.08.2016

Nevím, nevím, nevím... Prostě nevím. Vím akorát to, že se mi to líbilo. Ale co? To už nevím. Občas se mi zvedal žaludek (musím uznat, že Jáchym Topol navodit atmosféru opravdu umí), občas jsem se ztrácela, občas jsem nevěděla, že vůbec něco čtu... Nejspíš do autorova stylu budu muset "dozrát".

3 05.08.2016

Ze začátku jsem se ztrácela v ději, nicméně po zorientování jsem se nemohla od četby odtrhnout. Námět považuji za originální (i když těžko říct, nejsem zrovna "žrout" severských detektivek), styl a forma rozložení je přehledný a srozumitelný, ale na můj vkus je zde až moc postav.

05.08.2016

A jak jsem se u knihy nasmála :D Už dlouho jsem nečetla nic tak humorného. Odhodlání, naivita a euforické nadšení Dannyho je zkrátka něco, co vám musí vykouzlit úsměv na tváři. (A mezi námi - co si ten chudák kvůli všem slečnám musel vytrpět!)

8 05.08.2016

Jedna ze slabších, chvílemi jsem se musela přemáhat, abych vůbec v četbě pokračovala. Byly pasáže, které jsem hltala, ale bylo jim pomálu a moje nadšení mě většinou po pár minutách opustilo.

1 05.08.2016

S knihou jsem tak trochu bojovala, jediný důvod, proč jsem jí četla, bylo to, že Tim Burton bude Sirotčinec letos zfilmovávat (a znáte to; nejdříve kniha, poté až film).
Každopádně prvních cca sto stran mě těžce nebavilo, poté jsem se do děje ponořila, ale ke konci se moje pocity daly přirovnat k pocitům, které jsem měla ze začátku četby.
Za mě tedy průměrné tři hvězdičky - jedna kvůli tomu, že mám ráda válečnou tématiku, i když tady se to jen tak lehce naťuklo, další za tu časovou smyčku (i když dle mého si s ní autor mohl více pohrát a zakomponovat do děje), a na poslední hvězdičce se podílí zmiňovaný Tim Burton.

Nebo to je možná pouze tím, že na tenhle fantasy žánr nejsem moc stavěná, nicméně mi to místy přišlo trochu přitažené za vlasy, a naopak nějaké pasáže se mi zdály nedodělané.

2 12.07.2016

Samotné jádro příběhu se mi velmi zamlouvá, nicméně mi zhruba prvních sto stran přišlo poněkud nudných. Navíc vzhledem k tomu, jak je v některých pasážích až moc detailně popsána situace (kdo co dělá, co se mu honí hlavou, kam se dívá apod.) jsem měla pocit, že autoři to spíše píší jako scénář a počítají s filmovou adaptací. Taky se mi kniha místy špatně četla, dle mého je tam až zbytečně moc krátkých vět (byla jsem už "rozjetá" a připravena, že se rozvine daná myšlenka či situace, a najednou jsem byla "nucena" to svoje rozvášnění stopnout).

2 03.07.2016

Přečetla jsem si komentáře těch, kteří Malého prince hodnotí jako odpad a musím říct, že mě lehce zabolelo u srdce - jak může někdo o knize, která je napsána natolik sofistikovaně, že každá věková generace ji pochopí trochu jinak, prohlásit, že je to prach sprostá slátanina a absolutně postrádá děj? Vždyť přeci malé dítě knihu bere jako pohádku, která popisuje dobrodružství malého chlapce, jenž navštíví planetu Zemi, na které se spřátelí s liškou a ztraceným pilotem, do jehož života vnese trochu naděje a nevinnosti. A s přibývajícím věkem si člověk uvědomí všechny ty krásné alegorie a boha bujné pravdy, které jsou zde ukázány (ruku na srdce - kdo se alespoň trochu neztotožnil s jedním z obyvatelů planet, které Malý princ navštívil, a komu nebylo teskno, když náš malý cestovatel zavítal na planetku pijana?).
A kdo neuronil slzu, když Malý princ objevil zahradu plnou růží? Jaká to pyšná květina, když mu lhala o své jedinečnosti a vhazovala ho do vakua naivity a nevědomosti! Přes to všechno se na ní ale nehněval, naopak - bylo mu jí líto a dokonce si vyčítal, že ji opustil. Není snad umění odpouštet to, co člověka šlechtí? A co teprve, když Malý princ zahořel láskou pro tu hrdou květinu, která i navzdory svým pár trnům netoužila po ničem jiném než troše něhy a porozumění, ale neuměla to dát najevo.
A jak je zde krásně ukázáno budování mezilidských vztahů, které nese podobenství lišky a Malého prince, který je v našem světě natolik ztracen, že o něčem tak krásném, jako je přátelství, nemá ani ponětí.

Odchod Malého prince (používám slovo odchod, nikoli smrt, neboť věřím, že odešel pro něj na mnohem lepší místo) je snad ten nejlyričtější odchod, s jakým jsem se kdy v literatuře setkala. Vždyť už jen to samotné rozhodnutí odejít činí z malého chlapce se zlatavými vlasy někoho tak uvědomělého, že je v daný moment mnohem dospělejší než většina lidí.
A co se samotné postavy Malého prince týče - co je špatného na troše naivity a neotrkanosti? Proč chtít hned dospět? Vždyť není kam spěchat. Užívejme života, mějme ho rádi i přes všechna ta úskalí, do kterých nás žene. Radujme se z maličkostí, probuďme v sobě to malé dítě, které chce spolu se slunečním svitem pobíhat po louce.
Mějme svůj svět, žijme v něm. A vybírejme pečlivě, koho do něj pustíme, neboť růží s pouhými čtyřmi trny je tak žalostně málo a těch, které jsou jimi plně chráněny, jsou plné zahrady.

Nevyvyšuji se nad těmi, kterým se kniha nelíbí. Sto lidí - sto chutí. Ale nesouhlasím s názorem, že tato kniha je jen pouhá slátanina, neboť děl, které by byly plné alegorií a metafor, a i přes to si našly zalíbení ve všech věkových kategorií, je opravdu po málu.

46 26.06.2016

Knihu ponechám bez hodnocení, neudělala na mě vůbec žádný dojem. Nebo jen možná nejsem s to pochopit a proniknout do autorova osobního literární projevu.

No já nevím... Nemohu říct, že by se mi kniha nelíbila, nicméně mi to místy přišlo až moc přitažené za vlasy a k nějakým pasážím jsem se musela vracet.

11.06.2016

Upřímně jsem nečekala, že by mě kniha nějak oslovila, Steinbeckova novela O myších a lidech mě i přes všechny ty kladné reference celkem zklamala.
Tato kniha ale moje dosavadní mínění o autorovi poněkud vylepšila. I přes značný rozsah se Na východ od ráje velmi dobře čte, a i přes to, že by se samotný děj s přehledem vešel do o polovinu menšího románu, se v knize "pořád něco děje".
Samotnému závěru knihy nemám co vytknout - takhle dlouho mě již žádná kniha nedojala.

5 15.05.2016