timelady komentáře u knih

A mně se kniha líbila :) Hledala jsem něco oddechového a tohle předčilo moje očekávání. Umina verze je lehoučká a poetická, díky přidaným fotografiím jsem měla pocit, že jsem součástí děje. Stejně tak mi vyhovoval autorův styl psaní coby fight club.

3 28.05.2017

No...
Použitý jazyk je skvost, to se musí nechat. Líbí se mi slovní hříčky, obraty i to, jak je to kolikrát ironické, až sarkastické. Ale ten děj. Božínku, ten d-ě-j.
Takže abych si to ujasnila - naše milá Julinka, ve svých třinácti (skoro čtrnácti, pardon) letech se zamiluje do přelétavého Romea, který byl do doby, než poznal naši roztomilou suicide girl, zakoukán do slečny jiné. V pořádku, ve svých patnácti letech má na to právo. Ale může mi někdo prosím vysvětlit, proč ve chvíli, kdy ji potkal na jedné z nóbl tančovaček, se do ní okamžitě zamiloval a začal ji líbat? Cožpak neměl ještě před pár vteřinami neuvěřitelné depky, jelikož hochova, dle jeho naivního pubertálního mínění, životní láska o něj neprojevovala zájem? Takže naše milovaná Julinka (která byla, chuděra, teprve nedávno zasvěcena do tajů ženského těla a všemožných prokletí, které s sebou přináší) se stala pouhou záplatou. Romeo, proč jsi jen Romeo, ty pako jedno korunovaný? Takhle se zlomený srdíčko neléčí! Chudák holka. Kdybych měla použít dnešní výrazivo, obdařila bych ho titulem "labilní fuckboy." To zaprvé. Když tedy pominu, že se do sebe zamilovali, aniž by o sobě cokoliv věděli.
Věc další. Romeo, ty jelito, ona by ti dala, slyšíš, dala by ti! Dokonce se to pro vás i uchystalo! Veškerý ty teatrální výstupy byly naprosto, ale úplně zbytečný. Bod dvě. A asi i ten hlavní. Rozvedu to - znali se pár dní a už se bezmezně milovali. Ne. Nebyla to láska, ale pouze hormony. Adrenalin, nic víc. Kdyby se ti dva spolu vyspali dřív, tak a)třeba by si ujasnili, jestli by spolu být tedy chtěli nebo ne b)uklidnili by si hormony c)dost zbytečných věcí by se nestalo. Ale tou dobou běhal Freud ještě po horách, takže to přikládám jejich mladičkému věku a tomu, že na ně rodiče v dětství málo stahovali ruku.
Jakože pardon, ale zamilovat se během pár dnů (ke všemu když je vám tolik, co jim), je fakt stupidní. Nebyla to láska, ale hormony.
Ale možná dobře, že se nakonec oba zabili. O dva stupidní puberťáky na světě míň.
Žádná příběh velké lásky, ale splašených hormonů.

(Oukej, menší update - beru zpět toho "fuckboye" protože, guess what, on umřel jako panic!)

Ale tak...dejme tomu. Nebylo to špatné, knihu jsem přečetla během chvíle. Ale autorova Jsou světla, která nevidíme nasadila laťku příliš vysoko. Tak trochu jsem doufala, že se Zeď vzpomínek bude pohybovat na stejné (nebo podobné) úrovni.

1 22.04.2017

Ufffff..... Chvíli mi trvalo, než jsem se v samotné Něžné zorientovala, ale musím říct, že tato povídka je jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Co se povídek ostatních týče, některé mi přišly místy poněkud nezáživné, ovšem Bíla noc mne nadchla. A nemohu se zbavit pocitu (snad ani nechci), že milovaná Nastěnka je bohapustá labilní "attention whore."

1 22.04.2017

Ano, ano, ano. Po přečtení miluji Malého prince ještě o něco víc.

22.04.2017

První třetina knihy mě bavila, přišla mi naučná, zajímavá. Nicméně čím dále jsem v četbě pokračovala, tím se kniha stávala nudnější. Myslím, že by bylo lepší, kdyby autor obsah "okrouhal" do formy eseje.

22.04.2017

Její verše do mne vnikaly jako jehly, cítila jsem každou její strast, smutek, znechucení.

02.04.2017

Číst díla Šiktance je jako plout po obřím surrealistickém a snovém obláčku. Něco neskutečného.

02.04.2017

Jak dlouho jsem čekala, než se mi Zlá milá dostane do ruky. A na některé věci se počkat opravdu vyplatí. Jedno z nejlepších básnických děl, co jsem kdy četla. Nechť je českým básníkům požehnáno!

3 29.03.2017

Nedočetla jsem. Mrzí mě, že to říkám, ale Bohumil Hrabal a já kamarády asi nikdy nebudeme.

.....a já na tu severskou literaturu asi nikdy nebudu, byť i v podobě klasiky. Místy mi to přišlo absurdní, místy neucelené, nudné či netaktní.

16.03.2017

Pro mne velmi milé překvapení. Silné, trefné, působivé. Velmi se mi líbí uspořádání celé sbírky a postupná gradace. Perfektní.

1 16.03.2017

Francouzkou poezii snad nejde nemilovat. :)

1 16.03.2017

Asi začínám propadat kouzlu a lehkosti francouzské poezie.

16.03.2017

Ponechávám bez hodnocení. Beru v potaz časový horizont a to, že byla zkrátka jiná doba. Odchýlím se tedy od hodnocení myšlenky díla a přejdu k tomu, že po literární stránce je to děs. Na můj vkus místy až moc chaotické a naopak, místy mi přišlo, že je to nedodělané. Stejně tak mi přišlo úsměvné, kolikrát se v celém Manifestu objevilo slovo "buržoazní." Asi si Manifest projedu ještě jednou a za každé "buržoazní" si napíšu čárku.

A přesně pro ten smysl pro realitu jsem si Schopenhauera tak oblíbila.

3 17.02.2017

Musím říct, že básně jsou vskutku impozantní, zaujaly mne. Jen je děsivé, do jaké míry je člověk nahraditelný.

1 17.02.2017

Možná se ze mě stává cynik, ale u nějakých pasáží jsem se neudržela a dostala záchvat smíchu. Jen si představte Hitlera, jak nakráčí do pivovaru a zpoza svého sotva rašícího knírku zařve "taaaak hoši, teď je to tady naše!" doufaje, že to někoho bude zajímat.
Nicméně se kniha četla dobře, byla poutavě napsána a jsem ráda, že jsem se o postavě Hitlera dozvěděla něco nového.

1 17.02.2017

Jako pes je snad nejpoutavější kniha, co jsem za poslední dobu četla. Je napsána takovým způsobem, že mne děj naprosto pohltil a já spolu s Filipem flirtovala s Depresí a bojovala s Potřebou pít. Cítila jsem tíhu celého světa na svých bedrech, krátce na to se rozezněla Lacrimosa a pak nebylo už nic?
Naprostý literární skvost!

3 17.02.2017

Trhalo mi srdce, když jsem musela knihu na chvíli odložit. Tak dojemné, laskavé a bolestné verše jsem již dlouho nečetla.

1 17.02.2017