tittanie komentáře u knih

Od autorky jsem už něco četla a musím říct, autorka umí dobře psát, ale vždy jsou to tak neuvěřitelné věci a v knížce je tolik věcí, které jednoho člověka/rodinu nemůže potkat. Jo a ještě je velice zajímavý výběr jmen a příjmení - jedno exotičtější než druhé.

Koprovka je moje nejoblíbenější jídlo.
Kniha se mi líbila a dobře četla, ale možná jsem čekala trochu více.

Četla jsem od autorky Kontrakt, tak jsem si říkala, proč nezkusit i tuhle knihu.
Musím říct, že jsem zklamaná a naštvaná. Kniha má hodnocení přes 90 a já nechápu, jak je to možné. Kniha byla překombinovaná a byla jsem ráda, že jsem ji dočetla. No, ale podle komentářů jsem jediná, kdo má tento pocit.

Líbí se mi Loosova architektura. A na tuto knihu jsem narazila úplnou náhodou v knihovně. Pokud se chcete dozvědět něco o architektově životě, tak to není tato kniha. Ta se zabývá jenom jenom soudním procesem. A popravdě nevím moc, co si mám myslet.

Loni jsem rozečetla tuhle sérii a na poslední díl mi nějak nezbyly síly a chuť. Letos jsem si říkala, že bych si tento díl mohla přečíst.
Je docela těžké k tomu něco dalšího říct, když jsem knihu četla již tolikrát. Loni jsem byla docela šťouravá a řešila docela dost nepřesností a letos jsem si uvědomila dvě věci. Že v tomto díle se znova potkali skorospolužáci Hagrid a Raddle. A druhá věc je, že by mě zajímalo, jak se tvářil skřet Griphook, poté co mu zmizel Godrikův meč.

Na knihu jsem narazila, když jsem hledala knihy o zločinech komunismu.
Některé jména jsem samozřejmě znala předtím než jsem se pustila do čtení třeba Otakara Motejla nebo Dagmar Burešovou a kupodivu Kamill Resler. Jiné jména pro mě byly neznámé.

Určitě je to zajímavé téma, ale kniha mi přišla trochu nešťastně napsaná. Přišlo mi že nepopisuje příběhy, ale seriál, který Česká televize vysílala.

Potřebovala jsem nějakou eknihu, tak jsem si půjčila neplánovaně tuto. Zaujala mě obálka.
Ze začátku jsem si říkala, že knihu nedočtu, nakonec jsem ji teda dočetla, ale jsem naštvaná. Malka mě neuvěřitelně štvala. Postava na přes držku. Některé věci byly popsané až moc nechutně. Nejvíce jsem se ztotožnila s postavou Mikuláše a Alice.

Na knihu jsem náhodou narazila v knihovně, a protože teď v televizi skončil seriál Modrá krev, tak jsem si říkala, proč si knihu nepůjčit.
Jedná se o knihu rozhovorů s knížetem Schwarzenbergem během několika let. A to mi právě přijde zajímavé. První rozhovor je ještě z předrevolučního období, takže je zajímavé porovnávat doby, kdy se nemohl vrátit a dobu, kdy mu vrátili majetek a dobu, kdy se dal do politiky.
Možná jsem čekala, že kniha bude více o jeho rodině a méně o politice. Ale líbí se mi jeho názory a znalosti.
Rozesmál mě příběh o pytlákovi, který kradl štiku. Každopádně si chci zjistit něco dalšího o rodině Schwarzenbergů.
Kniha si podle mě zaslouží lepší hodnocení - myslím to procentní.

V knihovně bylo možnost půjčit si i první i druhý díl. Normálně to tak nedělám. Přečtu si první díl a druhý až podle toho, jak se mi líbil první díl.
Tenhle díl se mi líbil více než první. Akorát mi přijde, že autorce šlo více o prince a princezny než o chůvy. Trochu mi přijde, že příběh byl takový navazovaný a neučesaný. A až teď jsem si všimla, že autorka je Němka, to bych podle stylu psaní netipovala.

Kniha se mi hodila do výzvy, jinak bych ji nečetla. Vím, že je film, ale neviděla jsem ho. Nemám totiž ráda koně.
Kniha mě moc nebavila. Líbil se mi vlastně jenom popis minulosti Toma a jeho rodiny a minulost Annie a Roberta. Jinak nevím, co napsat, no dočetla jsem to...

Knihu jsem dostala k Vánocům a až teď jsem se k ní dostala. První díl jsem si půjčila v knihovně.
Autoři píšou čtivě. Je to takové dobrodružné čtení v 18. století. Děj je předvídatelný, postavy sympatické. Ale jak říkám, kniha se čte sama.

Cítím trochu rozčarování a zklamání. Kniha má hodnocení přes 90%, takže jsem čekala asi opravdu bombu. Ale dle mého se nedostavila.
Co se mi líbilo je postava Griffina a konec. A jestli budu číst další díl to vůbec nevím.

Knihu jsem měla možnost číst, ještě předtím než vyšla. Což pro mě byl super zážitek.
Kniha je zajímává a doporučuji číst spolu s ostatními knihami, které knize předcházejí - Sametové iluze a Odložená spravedlnost.

Malého prince máte buď rádi nebo ne. Já patřím do druhé skupiny. Ano, mám ke knize spoustu předsudků, za které může škola a to absolutní nadšení některých lidí z této knihy.
Knihu jsem četla ze dvou důvodů, hodila se mi do výzvy a nechtěla jsem dále odsuzovat něco, co jsem nečetla. No četla jsem....

Čtu ráda knížky z právnického prostředí.
Až teď jsem si všimla, že se jedná o sérii, ale asi nevadí. Kniha je hodně dlouhá. A podle popisu knihy, jsem čekala něco úplně jiného, třeba že se bude jednat jenom o tento jeden případ a vlastně se tam řešili všechny případy, které Jake měl. Asi jsem trochu zklamaná.

Ráda čtu knihy na toto téma. Jenom mi přijde, že je jich málo, určitě méně než knih o druhé světové válce.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Pořád jsem si říkala, že musím vědět jak to dopadne, to mě hnalo dál a dál. Musím říct, že konec je opravdu překvapivý.
A ještě bych dodala, že o některých příbězích z lágru jsem četla už v jiných knihách. Konkrétně tu o dozorci, který neznal hodiny, vězni mu namalovali, jak to bude vypadat, až je bude mít probudit, ale dozorce si popletl ručičky a probudil je o dost dříve než měl.

16.03.2023

Na knihu jsem narazila úplnou náhodou na databázi. Bohužel ne v sekci knižní novinky v tom a tom týdnu. Nevím, jestli jsem je tam přehlédla nebo tam nebyly.
Kniha se mi ze začátku strašně líbila. Byla napínavá, super postavy, které si čtenář může oblíbit. Strašně se mi líbil děj před válkou a popis revoluce. Mám chuť si přečíst něco o Baťovi. Kniha mi předválečnou atmosférou připomínala Zvuk slunečních hodin od Hany Andronikové, ale možná to bylo tím, že obě se odehrávaly ve Zlíně.
Co ale musím trochu vytknout je přílišnou růžovost a snadnost hledání Pavlovy rodiny. Všechno mi to přišlo moc propojené, moc náhodné. Ale přesto hodnotím, což nedělám moc často, a dokonce 5 hvězdami.

21 14.03.2023

Knihu jsem si chtěla přečíst, ale pak mě odradilo hodnocení. Ale v knihovně jsem našla oba díly a byly volné k půjčení, tak jsem po nich sáhla.
Tento díl jsem začala číst a pak jsem si dala týdenní pauzu od čtení. Takže jsem přečetla 140 stran a týden nečetla. Musím říct, že ta část, kterou jsem četla po pauze mi přišla lepší. A jsem ráda, že jsem si nakonec knihu v knihovně půjčila.

Na knihu jsem narazila v nově vydaných knihách tady na databázi. Chvíli trvalo než se dostala do knihovny.
Musím říct, že se mi velice líbily ilustrace. Opravdu podařené. Ale text mě až tak nezaujal, spíš mi to přišlo, jako kniha o dvacátém století, kde se sem tam mihl Havel.