tittanie komentáře u knih

Ze začátku jsem čekala, takový nějaký prvorepublikový slaďák. Ale nebylo tomu tak. Musím říct, že kniha se četla dobře, ale konec jsem nepochopila.
Asi bych neřekla, že jde o rodinnou ságu Horlivých, když jenom první dvě generace byly Horlivé a pak už se každá jmenovala jinak. Jsem docela překvapená, že v té době vydali takovouto knihu.

Niedla mám ráda, obzvlášť jeho historické knihy. Tak jsem se rozhodla, že si přečtu i tuto detektivku. Bylo to moc fajn, ale musím říct, že knize určitě nepomohlo to, že jsem ji četla po pár stránkách a pořád se znova začínala začítat. Asi zkusím další díl.

První díl jsem četla v únoru 2021, k tomuto dílu jsem se dostala po více než roce a půl. Takže si první díl pamatuju jenom zběžně. A to jsem jej musela přečíst za den, protože jsem na to neměla více času, tomu nepřidalo. Druhý díl jsem ani číst nechtěla, ale narazila jsem na něm v knihovně.
Musím říct, že nemám ráda tyhle německé trilogie. Přijde mi, že jsou všechny na jedno brdo. Ona chudá, nemanželská. On bohatý, nespokojený. Zamilují se a jeho rodiče mu v tom brání. Všechny mají aspoň čtyři sta stran.
Tahle kniha byla to samé jako ostatní trilogie, ale četlo se to docela dobře.

Čtu Havla od Žantovského, ve které byla tato kniha zmiňována.
Dala jsem na radu Melanky a pustila si knihu jako hru. Krásně namluveno skvělými herci.
Ze začátku jsem si říkala, že v tom toho Havla nevidím, ale na konec jsem ho viděla velice jasně. Jsem strašně ráda, že jsem se ke knize dostala.

Letos jsem se rozhodla číst sérii s nějakým zajímavým datem k sérii. Nepodařilo se mi najít pro začátek čtení datum, který by byl nějak zajímavý, tak jsem se rozhodla, že knížku dokončím číst 31.10, což je jeden z nejdůležitějších dat pro sérii.
Co k tomu dál napsat? No jednu dobu jsem tenhle díl měla nejradši. Letos jsem knihu poslouchala jako audioknihu a musím říct, že to bylo zajímavé. A našla jsem docela dost nejasností, které jsem napsala do diskuze ke knize.
HP patří k mému dětství a dospívání a musím říct, že jsem si ten návrat docela užila.

Na knihu jsem narazila na databázi a po chvilce přemýšlení, jsem si řekla, že by bylo zajímavé se ji přečíst.
Je to docela silná kniha. Ale ke konci jsem některé události předvídala. Trochu jsem nechápala, k čemu je vlastně ten hřeben dobrý.

Letos vyhledávám témata politických vězňů, komunismu a celkově 50. let minulého století. Toto je pro mě 25 kniha na toto téma. A musím říct, že jsem si čtení užila. Jestli se to tak dá vůbec říct.
Autor zmínil i jiné události, které se v té době děly, třeba o Babicích, o kterých jsem letos četla toto:
https://www.databazeknih.cz/knihy/babicke-vrazdy-1951-299123
https://www.databazeknih.cz/knihy/a-prece-budu-blizko-304653
Protože jsem neviděla 30 případů majora Zemana, tak tento příběh pro mě byl úplně nový.
Dále se zmínil o bratrech Mašínech https://www.databazeknih.cz/knihy/zatim-dobry-23623
Samozřejmě psal i o Horákové a spol. Zmiňoval i knihu Motáky nezvěstnému, kterou jsem také letos četla: https://www.databazeknih.cz/knihy/motaky-nezvestnemu-3507
Ale jinak byl příběh převážně o dvou politických vězních Oldřichovi a Janovi. Kniha se četla velice dobře a musím říct, že nejvíce mě dojal příběh, který byl zmíněn jenom na stránce a půl. Jednalo se o pana Josefa Barklíka, starý mládenec, pocházel někde od Svitav. Seděl za nacistů. Takový tichý typ, který choval včely. Konce vězení se nedočkal, protože ho zavraždili sekyrou kvůli budíku.
"Neexistuje nikdo, kdo by za něj žádal o rehabilitaci. Z lidské paměti by se tak nadobro vytratil člověk, kterého jen komunistický paranoik v taláru dokázal odsoudit k 15 letům za velezradu."
Kniha je doplněna pár básničkami od vězňů.
A jestli mám být šťouravá, tak v knize je jedna chyba. Jeden z vězňů, ještě na svobodě, měl brigádu na stavbě NHKG, která je ve Vratimově a ne Vratičově.
Děkuji autorovi, že knihu napsal. 5*

2 24.10.2022

"Zelenskyj už roli prezidenta nehraje. Stal se skutečným vůdcem Ukrajinců, kteří se zbraní v ruce brání svou svobodu a nezávislost. Vůdcem, jenž získal značnou zkušenost v tom, jak vést stát ve válečných podmínkách."

Čekala jsem, že kniha bude více životopis nebo více o válce, ale autor v ní hodně popisoval, jak procházel prezidentskou kampaní a jaké měl kamarády. Co si budeme říkat, kdyby nebyla válka, tak by Zelenskyj byl jenom šestý prezident Ukrajiny, který se choval stejně jako jeho předchůdci, i když jejich chování kritizoval, ale teď ho zná celý svět.
Knihu budu hodnotit pěti hvězdami. Není to proto, že by se mi kniha, tak moc líbila, ale nějak si myslím, že když někdo ohodnotí knihu jako odpad, tak by měl napsat proč.

2 22.10.2022

Tuto autorku mám ráda. Čtou se tak snadno. Její knihy jsou takové příjemně oddechové, ale poslední dobou mi přijde, že autorka všechno nějak překombinuje. V této knize se mi ještě lehce pletla jména.

Letos jsem se rozhodla číst HP sérii v nějaký zajímavý datum pro tuto sérii. Tento díl jsem začala číst 17.10. a musím říct, že mě překvapilo, že je to datum, kdy má narozeniny Filius Flitwick. Jsem docela ráda, že jsem knihu začala číst dnes. Uf, jinak bych si nesplnila svoji podmínku.
Co dodat, celá série patří k mému dětství. Čtvrtý díl začal být takový dospělejší. Což podle mě bylo způsobeno i tím, že školní rok měl jinou organizaci než ty předchozí.

Po přečtení dvou dílů Prahy neznámé a dvou dílu Prázdných domů, jsem si říkala, jestli není nějaká podobná literatura z Ostravy a jsem ráda, že jsem ji v knihovně našla.
Kniha je určitě zajímavá a dozvěděla jsem se docela zajímavé věci a hlavně jsem si trochu ujasnila, kde se nacházejí jednotlivé čtvrti, ve kterých mám trochu guláš.

Tak dočteno. Musím říct, že u scény s policejním zásahem, jsem se smála, až jsem měla slzy v očích. Stejně tak u dopisu policii.
Nedoporučuji číst knihu v autobuse, škole nebo práci, budete za blázna, který se pořád směje. Pokud ji budete číst doma, tak všechny varujte, že se chystáte ji číst a že jste se nezbláznili, že vaše výbuchy smíchu jsou způsobeny čtením.
Možná byly některé situace trochu křečovité, ale zasmála jsem se i u nich.

Nejsem cílovka, ale někdo to tady srovnával s Lanczovou, kterou mám spojenou s dospíváním a mám její knihy mám moc ráda.
Musím říct, že podoba s Lanczovou mi moc nepřišla nebo jsem už stará.

Chtěla jsem si to vyzkoušet, jaké je to číst Simpsnovy v komiksu. Seriál je asi lepší, ale jenom ty staré díly. Novější se mi moc nelíbí. Komiks byl fajn.

Protože se mi líbila kniha Prázdné domy - Zámky a vily v Čechách, tak jsem se pustila do Prázdných domů v Praze. Musím říct, že i tato kniha je zajímavá. Měla jsem ji půjčenou jako eknihu a musím říct, že mě docela naštvalo, že autor použil světle hnědé písmo na světle hnědé pozadí. Vůbec se to nedalo přečíst. Ano, černé na bílém nevypadá tak krásně, ale je to čitelné.

Oblíbená rodinka v komiksu. Přečteno za chvilku. Jsem spokojená.

Rozhodně zajímavá knížka o neuvěřitelném životě. Myslím, že nebylo neobvyklé, že ti, kteří seděli za nacistů, seděli i za komunistů. Musely to být velice silné osobnosti, které to nezlomilo.
Zaujalo mě jméno Andrého Regenermela, o které jsem četla, když jsem četla o Třech králích.

Od autorky jsem četla Mlčící fontány, které se mi docela líbily, jenom mě zklamal konec. Ale u Musím tě zradit jsem byla nadšená celou dobu.
O Rumunsku toho moc nevím a jsem ráda, že jsem se něco dozvěděla. Možná nejsem až tak nadšená jako ostatní, ale asi si od autorky přečtu i něco dalšího.

Folletta mám docela ráda. Ale tahle knížka mi přišla taková rozvláčná a málo napínavá. Je to možná i tím, že jsem ji četla s přerušováním asi čtrnáct dní. To ji možná uškodilo. Občas mi přišel divný překlad. Myslím, že Follett umí psát lépe.

Tématiku 50. let 20. století vyhledávám. Musím říct, že o Babicích jsem četla knihu A přece budu blízko od Luďka Navary. Musím říct, že A přece budu blízko bylo hlavně o Bulovi a Drbolovi a málo o babických vraždách a takže tato kniha mi informace doplnila.
Musím říct, že osoba Malého mi připadala nedůvěryhodná a celou dobu jsem si říkala, že nechápu, jak je možné, že mu lidé okolo něj uvěřili.
Doporučuji přečíst si obě knihy, zajímavě se doplňují.
Babické vraždy byly zfilmované ve 30 případech majora Zemana, které jsem naštěstí neviděla a asi ani vidět nechci.