tonysojka komentáře u knih
Napínavé,dobrodružné,místy děsivé,se špetkou únosného patosu na konci a hlavně mistrně odvyprávěné.Celá série je v tomto žánru lehce nadprůměrná.
Budu se těšit na každou knihu paní Sněgoňové,kterou napíše sama.
Směsí nihilismu, grotesky,absurdity,deprese a vnitřní nejistoty hrdiny mi to připomínalo některé z prvních knih Houllebequa.Trochu jsem podezříval autora z příliš velké inspirace.
....."Lidé hovoří o svém nitru. Mám podezření, že uvnitř nás nic není. Nekonečná prázdnota. Nic, co bychom chtěli vidět. Skutečné já, kterého se děsíme.
Čemu říkáme člověk, je ledabylý nátěr. Nános civilizačního bahna, které nám umožňuje zavázat si tkaničky, namazat si krajíc chleba a rozhodnout se kudy jít....."
Podobných"perel"je v knize hodně,po určité době se zdály být pro mne únavné, uvažoval jsem o nedočtení.
..."Víte, tady na vesnici si hledíme každý svýho a současně dáváme pozor jeden na druhýho, aby si každý hleděl svýho,..."
Nebo:
...."Život na venkově, to je rozsudek a diagnóza. Otcové zde souloží se syny, dědové s vnučkami jako v celé této zemi. Všichni utopení v alkoholu. Život na venkově, to je smrt...."
Ovšem v polovině knihy,kdy vesnice vydává své"kostlivce ze skříní "a vyprávění se mění v něco jako existencionální ekologický thriller,se můj zájem o dočtení probudil.
Svým způsobem je to originální a zvláštní kniha, která neosloví každého.
Velmi stručné tisícileté dějiny Ruska,jako úvod k podrobnějším knihám vhodné.
Pro mě zajímavé byly až poslední stránky o událostech na Ukrajině v roce 2014 ,které informují velmi zhruba o vlivu pravicových stran či uskupení a také chování a reakce zástupců Západu.
Stejně zajímavé byly informace o roli západních informačních služeb při přepadení Afghánistánu Ruskem.
Celkově zajímavá kniha.
S odstupem času mi připadá příběh o pátrání po šíleném masovém vrahu v kulisách Beskyd více a více neuvěřitelnější a pohádkovější.
Více se mi líbí příběhy ze série "Trujkunt".
Případy jsou takové "normálnější"Buď je to "domácí zabijačka",nebo pomsta.Zdají se mi reálnější.
Určitě si další případ,pokud vyjde ,přečtu.Snad bude lepší.
Ta kniha je úžasná. Rozhovory mne seznámily s lidmi ,kteří pracují jakoby v pozadí a jejich práci většina z čtenářů při čtení bere jako samozřejmost. Zatímco na wikipedii vyhledávají životopisy a díla úspěšných autorů, překladatelé jsou v pozadí. Stručné portréty lidí, pro které bylo překladatelství nejen povoláním ,koníčkem nebo zaměstnáním, ale hlavně, službou.
Českému jazyku ,jazykům z kterých překládali a nám, čtenářům.
Za to jim patří veliké díky !
..."Kam byste se schovali, kdyby do vás šily dva kulomety a vás už to přestávalo bavit?“ položil jsem řečnickou otázku.
„Hodně rychle bychom umřeli,“ odpověděl Hrabě."
Vždy jsem měl slabost pro Žambochovy postavy "osamělých vlků " typu Koniáše,Baklyho a teď Maxe Bronštejna. Jeho nekorektní "propagace " kouření a popíjení alkoholu je vcelku humorná a sympatická. A Maxův morální kompas není asi zas tak špatný,podle toho jak je hezky popsán jeho vztah k mamince plný lásky a úcty. A že se vyprávění místy vleče?
Co bychom chtěli od veterána fantasy a sci-fi? Už má nárok na zralost,pomalost a moudrost.
Myslím, že ani četníci ze Saint-Tropez by při vyšetřování nenadělali tolik chyb jako místní nesourodý policejní tým.A byla by přitom trochu legrace.
Ale jako román o vztazích mezi obyvateli jedné malé polské vesnice a domácím násilí to funguje docela dobře.
Jako obyčejný člověk nemohu říci,že mám pana Halíka rád či nerad za to, že mě nutí myslet.Spíše jeho intelektuální křesťanství na mě působí chladně a cize.Ale v několika jeho kázáních v této knize jsem našel pár opravdových námětů k přemýšlení a přesných postřehů.Známý ,který mi to půjčil ,že prý je to přímo pro mne,se sice šeredně spletl,ale ztracený čas to nebyl.
Je to svědectví o básníkově neuvěřitelné vnitřní síle ,víře a lásce.
Výklad nejen modlitby ale i věcí jiných ,s katolickou vírou spojených ,jako například Stvoření, Bůh ,Poslední soud a Zmrtvýchvstání. Takový audio katechismus. Poučné, informačně bohaté, bořící některé mýty či předsudky vůči katolické církvi. Inspirující k zamyšlení o smyslu života .Poslech příjemný, vzhledem k tématům vyžadující určitou pozornost.
Hezký dárek jsem to dostal.
Působilo to na mne dojmem inspirace Lukjaňenkovými Hlídkami.
Ale bylo to mnohem temnější, stručnější, postrádající tu "širokou ruskou duši", což vůbec neškodilo.
Střídání děje v čase a ve vyprávění osob rafinovaně poutá pozornost v četbě.
Sněgoňová píše tak dobře, že u její prvotiny Krev pro rusalku a Město v oblacích si stále pamatuji o čem to bylo. Zřídla budou také patřit k nim.
(SPOILER) Jakože se mi to dost libilo. Poněvač tam jezdili a furt něco řešili po Ostravě, Orlové, Petřvaldu, Karvine a dokonce Petrovicach, kaj bydlim, takže cosik s tych mist jakože znam.
A bylo to napinave, a aji dost srandovni. A jak tam vyslychali teho "tychuja"a" kňourače", tak to bylo jak z teho Tarantina. A aji jine pasaže.
No fajne to bylo. I se zminili o vraždě petrovickeho faráře po válce, to jsem čuměl. Akorát ho ve skutečnosti zabili jinak.
Fajně jsem si počital a pobavil.
Závěrečné ohodnocení celé trilogie dávám za čtyři, některé pasáže opravdu moc popisné. Na druhé straně zákulisí regionální politiky a popis Ostravsko - Karvinských "cigslumů" věrohodný.
Chtělo by to míň stran a víc vyváženosti.
Ale jinak "fajne"
(SPOILER) Příběh končí tak náhle,že jsem si myslel,že došlo k nějaké chybě při stahování e-knihy.Podle komentářů už vím,že nedošlo,což je škoda.
Nechce se mi věřit,že by sebevědomá ,dominantní Alena přehlédla,že si za muže vzala psychopata.Dalo by se to vysvětlit tím,že jí vlastně bylo fuk,koho si bere,hlavně,aby se jí okolí neposmívalo,že je ve svém věku ještě sama a bez dětí, a také aby měla klid od své věčně prudící matky.
Celkem dobrý psychothriller,u něhož se lze zasmát Aleniným postřehům a ironii,ale úsměv zamrzá na tváři při čtení Františkova deníku.
Umocněno popisem pocitů nezávislého sebevědomého člověka,jenž se ze dne na den stane závislým na pomoci druhých.
Škoda toho neukončení,za sebe bych dal víc hvězd.
(SPOILER) Cesta muslimského obchodníka ke křesťanskému Bohu na pozadí osmansko-křesťanských válek.I tak by se dalo vyprávění popsat.Vyprávění o hledání blízkých a poznávání marnosti lidské touhy po moci a bohatství.
Stylem mi připomínalo Waltariho Krvavou lázeň,ale bez ironie.
Číst dlouhá květnatá souvětí mi nevadilo,naopak jsem si je užíval a nemohl se od čtení odtrhnout.
A co možná z knihy dělá vyjímečný literární počin,je nenásilný přenos autorovy pravoslavné víry a myšlenek do textu ,a přitom to nepůsobí dojmem propagace,ale jedná se o plnokrevné dobrodružství s bojovými krvavými scénami,a zároveň místy,kde se hrdina zamýšlí nad svým vztahem k Bohu.
Nejlépe vystihuje knihu asi poslední odstavec recenze na I literatuře.cz :
"V dnešní době, plné jazykových experimentů, literárních snah šokovat nebo se jinak vymezovat, a především v době, která již tak dlouho tvrdí, že „román je mrtev“, působí toto klasické dílo „jako z dřívějších časů“ s pevnou výstavbou děje, jednotlivými propracovanými epizodními příběhy a již zmíněným čistým spisovným jazykem vskutku osvěžujícím dojmem. Nehledě na dobrodružné a dramatické zápletky máte pocit jakéhosi smíření, které románu vdechl autor tím, že nikdy zbytečně netlačí, nespěchá, ale ani se neloudá a nezasekává. Kniha plyne jako život. A nejspíš tak i vznikala, pomalu, pečlivě, krok za krokem bez zbytečného spěchu až ke správnému momentu dozrání.
Tuhle zběsilou jízdu asi nešlo ukončit jinak, než prudkým vykolejením s hromadou obětí.
:-)
Bude se mi po nich stýskat a celkově ságu hodnotím velmi vysoko, až nad přeceňované Písně ledu a ohně.
Nečetl jsem lepší popis bitev "a la středověk".
Snad jen u popisu obléhání Malty v knize :"Souboj říší : velké obléhání"
A v knihách Jiřího Kovaříka.
Jářku,Nicholas Eames je zatraceně dobrej bard.Možná jeden z nejlepších bardů.Skládá písně,při nichž hrůzou tuhne krev v žilách,napětím nedýcháte a na konci brečíte dojetím.A možná se jednou stane nejlepším.Pokud bude žít dostatečně dlouho.Protože,jak víme,životnost bardů ve Wyldu je sakra krátká.
Četl jsem před šestnácti lety asi jako první mix scifi a fantasy, tehdy ještě, tuším z edice Pevnost. Vzpomínám, že mne to nalákalo k přečtení Mosteckého vikingské série,která byla tak za tři.
Vtipná, akční gangsterka, při níž si člověk odpočine. Ze spousty vtipných komentářů a dialogů mne zaujal tento :
"Sheldone, ty bys měl být doktor!“
„Jeden z nás by měl být.“
„Naštěstí je to můj koníček. Jsem zvěrolékař, a tudíž budu schopen tě vyléčit. Naordinuju ti amnézii na tvou amnézii, takže nebudeš vědět, že jsi nějakou měl.“
Zajímám se o křesťanství,od Heryána jsem četl Exotem na této zemi a U božího mlýna.Obě knihy mne zaujaly,proto jsem si koupil i tento přepis rozhlasových rozhovorů.Text je pro mě ,jakožto člověka povrchního a netrpělivého o mnoho náročnější na vstřebávání než předchozí knihy,ale v místech ,kde jsem se hodně snažil,jsem byl obohacen.Náročné,moudré a inspirující.
Doporučuji.