topi80 komentáře u knih
Uvědomělý Petr, zběhlý Rolf, vtipný Harmen a trouba Padde... Variace na Dva roky prázdnin. Mořeplavecké knihy mě vždycky bavily a tato v žádném případě nemůže být výjimkou.
Jsem si vědom, že srovnávání knihy s filmem je poněkud laciné, ale u těchto Hrabalových děl to ani jinak nelze. A nutno říci, že kniha za svým filmovým ztvárněním pokulhává. Jako by režisér Menzel dokázal vybrat ty nejlepší z nejlepších výhonků. Ale kniha také nezklame. O mnohých postavách zjistíte netušené věci (překvapí filmové spojení dvou do jedné). Ale to tempo a poetika se k vám tentokrát skrz písmena na stránkách dostává obtížněji.
Vždycky jsem měl trochu problém s pohádkami, které se dějí věci jen tak pro nic za nic. Hlavní hrdina někam jde, někdo mu něco poradí, aniž by k tomu měl důvod, někdo mu něco dá, rovněž bez nějakého důvodu a dotyčný prostřednictvím těchto náhod dojde svému štěstí. Víc jsem se rozepsal v článku, najdete ho v sekci RECENZE.
Václav Čtvrtek a po Rumcajsovi další umístění hlavního hrdiny do lesa. Hajný Robátko ochránil jelena Větrníka před nenechavou hlavní pana Kotrče a už se to s ním vezlo. Moc se mi líbil autorův hravý jazyk, jakmile byl na scéně pan Kotrč, zcela jsem z řádků cítil jeho majestátnost a vznešenost. O knize jsem se více rozepsal v článku, odkaz na něj najdete v sekci RECENZE.
Mluvící zvířata jsou, jak se zdá, specialitou Josefa Lady. Takže nejen kocour Mikeš se svými vypečenými hrusickými kumpány, ale též liška dokáže zažít spoustu veselých příhod a udělat docela slušnou kariéru. Zatímco Mikeš to dotáhl na ředitele cirkusu, Chytrá kmotra liška se stala... Ale to už by byl spoiler. Více jsem se rozepsal v článku, který najdete v sekci Recenze.
Půlka druhého dílu se nese v podobném duchu jako ten první. Pavel je o něco rozumnější, snaží se vyhýbat riskantnějším akcím a dává přednost drobné kriminalitě. Tedy, drobné z hlediska kvality, nikoliv kvantity. Z minulosti se nám vrací mnoho starých známých s novými pokušeními, s mnoha se ale nesetkáme, což je trochu škoda (zajímal by mě další osud Jitky, Petra a dalších). Odlehčující ráz a trochu humoru dodává ději věrný parťák Láďa se svou posedlostí šlapkami. V polovině knihy však začíná jít do tuhého a při mnohých situacích skutečně tuhne krav v žilách a čtenář se ocitá přímo v dění. A to autor Pan Ká není žádný Klostermann nebo Jirásek, nezdržuje se popisem reálií, ale jeho stručné vyjadřování bohatě stačí k tomu, abyste se ocitli v cikánském doupěti v Praze nebo cítili atmosféru v autě se světskými. A do největších průserů padá ve chvíli, kdy se rozhodne k vlastní nápravě. A na samém konci přijde takový kolotoč, že těch posledních pár desítek stránek přečtete na jeden zátah, to vám mohu garantovat. A když si říkáte, že je po všem, připravil si pro vás autor opravdu pěkně vypečený konec.
Nejrůznějších blogů i skupin na sociálních sítích, kde si rodiče porovnávají své strasti, je mnoho. A tohle je jeden z ucelených příběhů, psaný čtivou formou. Autorka se občas pustí i na hodně tenký led a nebojí se podělit ani o hodně temné myšlenky. Každá radostná chvíle je vykoupena obrovským úsilím, které předcházelo snaze jí dosáhnout. My máme jednoho autistu plus jednoroční batole (doufejme, že tomu se to vyhne), k tomu servis obou babiček a všichni toho máme docela dost. Vůbec si nedovedu představit to, co dělala rodina autorky - vzít všechny tři děti najednou na výlet nebo dokonce na dovolenou k moři. Kniha je každopádně čtivá a každý rodič autisty tam najde asi i kousek svých myšlenek.
Pokud si chce člověk trochu ty Habsburky ucelit v jednom sledu, může být tato kniha pro tyto účely vhodným průvodcem.
Nedá se říci, že by mě kniha nějak uchvátila, ale pár zajímavých momentů má, například když se jedna postava ptá jiné, jak je to možné, že takový jinak bezpochyby slušný člověk ráčí fandit zrovna Slavii?
Nad touto prací se slovy, skládáním myšlenek s rozvíjením mnohdy poutavých příběhů lze jenom žasnout. Literární skvost.
Nebavilo mě to, bylo to dost odfláknuté bez jakékoli poutavosti. Po třech pohádkách jsem odložil. Všechna klišé bez ladu a skladu na jedné hromadě. Např. tři synové, přesné otrocké převyprávění, co první dva podělali a co třetí udělal správně. Otec, který úplně přesně věděl, co mají synové udělat po jeho smrti atd. Absolutně nezáživné.
Mohu užít dva přístupy k hodnocení této knihy. V současné době ji čtu svému 16 měsíčnímu synkovi. Asi mi moc nerozumí, zato mně se jako pořád ještě čerstvému tátovi tato kniha o velké rodince líbí moc. Pět sourozenců si spolu hraje, zažívají ta nejobyčejnější dobrodružství, celé je to psáno takovým milým jazykem. Jako dítě mě tato kniha s příšernými ilustracemi o rodině, ve které se nic neděje, nebetyčně nudila. Jaké hodnocení tedy zvolit? A není to jedno? Hlavně si tu knihu přečíst v ten správný čas.
Jestli si dobře vzpomínám, tak tato "kniha" byl vlastně takový sešítek, ovšem skrýval hodně výživná minidíla od mistra Poea. Nalaďte se do hnusu a začtěte se, bude to stát za to :-)
Vypadá to spíše jako chaotické vzpomínky na některé fenomény 90. let, které dnes už nikomu nic neřeknou (inzeráty "Jana už to zná" a další). Z knihy skrz naskrz čiší snaha vyřídit si to s Klausem, který dle autora dozajista může za to všechny ty věci, jež jsou tam popisovány. Nějaký smysluplný příběh v tom budete hledat marně. Nejsem v hodnocení politicky zaujatý, tento dojem z knihy jsem měl v době, kdy jsem byl rovněž toho názoru, že za všechno může Klaus...
Kniha, která má co dělat, aby v souboji se seriálem, který byl podle ní natočen, uhrála aspoň těsnou prohru. A přesto má smysl si ji přečíst i pro toho, kdo je odkojen seriálem. Teprve kniha mu dovysvětlí některé situace, např. společenský status jednotlivých cirkusových profesí, cirkusácká čest a dá nám nahlédnout do způsobu uvažování jednotlivých aktérů. Stejně jako seriál, i kniha začíná ztrácet v druhé polovině dech. Ale když už jsem u toho srovnávání, ten závěr má rozhodně lepší. V sekci RECENZE najdete můj rozsáhlejší článek. I ten se soustředí na rozdíly mezi knihou a oblíbeným seriálem.
V Chlapíkovi z pekla se bratrům Strugackým nepodařilo barbara integrovat (jak se dnes říká). V této knize se zase hrdinovi nepodařilo vštěpit středověké společnosti ty naše lepší hodnoty. Tak si říkám, jestli je ta kniha opravdu sci-fi, anebo jen autoři v 60. letech futuristicky pojednávali o dnešku. Každopádně jde o čtení, které je, jak je u autorů zvykem, velmi těžkopádné, ale o to více zaměstná váš mozek.
Kdybych měl vybrat nejotravnější knížku z povinné četby, tato by asi zvítězila. Ale jelikož dnes už už myslím jinak a o starovenkovské prostředí, ve kterém se odehrává, se zajímám stále více, rozhodně se k ní vrátím. Takže zatím bez hodnocení.
Syrové přepsání pohádek tak, jak byly zřejmě při sbírání lidové slovesnosti zachyceny. Překvapuje tedy absence stylistické nadstavby. Přesto spousta pohádek stojí za to, už jenom z důvodu, kterak se trefují do Turků. Vrcholem jsou krátké pohádkové etudy s poučením v druhé části knihy. Mnohá moudra z knihy cituji i ve svém životě, např. o tom koni, co ho jeho pán učil hladovět, či o kmotrovi, co po mně nebude chtít měřičné.
Vyprávěcí forma je pro novopečené španělštináře schůdnější než umělecké texty, proto doporučuji začít vaši dvojjazyčnou četbu právě tímto dílem. Jako bonus se dozvíte i mnoho zajímavého o velké, ale pro značnou část lidí téměř neznámé velké zemi v jižní Americe.
Nezaujalo mě to jako jiné verneovky, možná i proto, že jsem si to přečetl až ve věku, kdy už se nedalo úplně říci, že jsem byl mládež.