tovlasek komentáře u knih
Absolutně brilantní dílo o mladém Jaromilovi, který prochází svým básnickým mládím. Mnoho malých příběhů ze života, mnoho úvah nad životem, láskou, dospíváním, ideologií. To všechno zde v knize najdeme, knize plné fantazie, tvrdé upřímnosti, která se dotýká nás všech, jenom občas proto nemůžeme nalézt slova. V mnoha situacích jsem se přímo viděl, jiných jsem se naopak štitil a znechucoval, ale o tom už je ten život. Každý v sobě má určitého Jaromila, který promlouvá k nám všem přes svou zbrklost, oddanost, žárlivost, nedospělost, ale i ve hledání své identity. Absolutně brilantní kniha, hodná mnoha zamyšlení.
Konečné zakončení této zaklínačské cesty, která mi tolik přirostla k srdci. Paní Jezera se mi knižně velmi líbila, nebyla podle mě tak dobrá jako Věž Vlaštovky, ale po přemítání jsem se ji rozhodl udělit 5/5 jakožto poklonu celé sérii. Konec mi přišel podivný, přesto se mi líbil, teď si stačí přečíst už jen Epilog: Něco Končí a Něco Začíná z Meče Osudu a jsem opravdu rád, že dobrodružství Geralta, Yennefer a Ciri dopadlo tak jak dopadlo. Už jen s nostalgií a slzou v oku vzpomínám na skvělé povídky Menší Zlo, Hlas Rozumu a Poslední Přání, trhá mi srdce vzpomínat na brilantní Trochu se obětovat, vzpomínám na Meč Osudu a Geraltovo setkání s Ciri. A na všechna románová dobrodružství zvláštně na Potkany, na Geraltovu suitu, která hledá Ciri. Na Triss, Yennefer, Coena, Vesemira a další. Jedna z nejlepších knižných sérií a jedno z mála fantasy, které jsem četl s takovou láskou. Hodně jsem se toho při četbě naučil a odnesl si. Jsem rád, že se Bílý Vlk stal tak velkou součástí mého života. A svoje sentimentální vzpomínání ukončím citátem z povídky Menší zlo - "Zlo je zlo, Stregobore, ... Menší, větší, střední, všechno jedno, proporce jsou relativní, hranice nejasné. Nejsem zbožný poustevník, nečinil jsem v životě jen dobro. Mám-li však volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec."
Prosté, plné klasického motivu kontrastu mezi láskou emoční a láskou sexuální, mezi životem a smrtí. Přesto velmi originálně napsané, plné roztodivných metafor. Dílo mi evokovalo surrealistickou náladu, mlžný opar vzdálených vzpomínek. Nostalgie.
Brilantní román, který i svou nejsvrchnější podobou, kdyby se bral pouze doslovně dokáže toto až klišovité téma zpracovat velmi kvalitně, zajímavě a jinak. Román je sám možné chápat v mnoha vrstvách, od té nejzákladnější jak se lidé chovají pokud vypukne karanténa a jest Mor. Mor jako nebezpečí nacismu. Mor jako celková absurdita a nesmyslnost života a jediný možný boj je proti ní revoltovat, přesně tak jak to činí doktor Rieux. Dá se v tomto románu najít veškerá Camusova filozofie a vždy mne příjemně potěší jeho styl psaní, kdy popisuje a najednou do toho i tak povedené popisu vloží jakýsi impresivní obraz, který úplně celkovou atmosféru podtrhne.
Když se napíše, že kniha je romantická komedie, tak i tak jsem nečekal, že to co dostanu je skutečná romantická komedie...dokonce mnohem lepší romantická komedie než se dají najít v televizi, protože pan Melick III měl pravdu když říkal, že to co tomuto žánru chybí jsou démoni a jiné kokotiny.
Kniha je velmi čtivá, postavy jsou skvělé a zamilujete si jak Jonathana a jeho cestu za to aby se postavil všem, kteří ho považují za lůzra. Tak Vešku která je nevinná zamilovaná démonka a ultimátní zlatíčko.
Na závěr je už jen třeba říct čtěte, bavte se, snažte se vyvolat sukubu a hlavně láska hory přenáší.
Kniha mě velice příjemně překvapila svojí náplní, celkovou chytlavostí a příjemným příběhem. Skvělá slovní zásoba autorky a i ohromné znalosti z této krajiny a jejich folklórních reálií skutečně přispěli ke skvělému výsledku v podobě tohoto díla. Že i mě typického racionalistu, tento magický kousek země uchvátil a i jsem se něco historicko-faktograficky dozvěděl. Nemám co bych více řekl.
Kniha je vskutku fascinující, tolikrát jsem se během jejího čtení cítil značně frustrován ze zoufalství, které K. musel podstupovat. Mnoho postav se dle mého názoru chovalo značně nelogicky, ale jelikož se tak chovali naprosto všechny, přijmul jsem tento fakt za součást tohoto podivného světa. Mnohokrát jsem přemýšlel o neznámé vesnici a o samotném zámku, atmosféra celého prostředí mne velmi fascinovala až romantickým způsobem.
Celkově je kniha napsána velmi dobře a vtáhla mě do svojí atmosféry, toto plus zamýšlení hodnost nad tím, co se nám kniha vše snaží říct, nemohu udělit nic jiného než 5/5.
Tento velice rozsáhlý epos se mi svým způsobem hodně těžko hodnotí. Z dnešního pohledu je dílo velmi rozsáhle a dlouhé přičemž se asi prvních 500 stran absolutně nic neděje, když jsem nad tím sám uvažoval, dospěl jsem k tomu, že těch prvních 500 stran by se dalo shrnout do jedné kapitoly, protože se tam sice udávali jednotlivé malé příběhy, ale nakonec to nebylo ani moc podstatné. Zdlouhavé pasáže někdy u mne vyvolávali až utrpení, obzvlášť v kronice o Starcově životě, to byla absolutní hrůza. Dále jsem měl problém s několika postavy (konkrétně s Míťou a Fjodorem) oba na mne působilo jinak v knize a jinak v úvodním popisu. Úvodní popis je představil tak jako primitivy zjednodušeně řečeno, ale v knize svým jazykem a vším působili stejně hrozně vzdělaně vznešeně a vůbec to neodpovídalo jejich úvodnímu popisu, to mi od nich bralo na realističnosti, což mne nakonec asi nejvíce mrzelo. Poslední věc, kterou bych knize vytknul byl její konec, ten mi přišel absolutně nečekaný, vlastně na žádnou otázku neodpověděl a přednesl něco co mě v knize ani moc nezajímalo, škoda. Na druhou stranu přes všechny tyto neduhy mne kniha nutila číst dál a dál, zajímalo mne jak to dopadne, co se ještě stane, a to se vskutku musí ocenit, musel jsem číst dále, kniha k tomu tak nějak svádí a táhne. Nejvíce mne fascinovala postava Ivana a hlavně Lízy, tato mladá slečna jako by snad vypadla z jiného světa, přesto měla tolik zajímavých promluv a byla tak moc spřízněná s mou osobou. V knize určitě nachází množství památných vět a promluv, které si určitě zapamatuji a možná mne i svým způsobem ovlivnily. Bylo to zvláštní, nečekané, dlouhé, přesto poučné.
Na knihu jsem byl zvědav, už jenom z principu toho, že jsem byl rozhodnut si ji přečíst jako odpočinek během četby Bratrů Karamazových, což tomu ještě dodávalo na absurditě. Bylo to čtivá zajímavé jízda, plná bizarností, fantazie a zajímavých motivů. Titulní novela Strašidelná Vagína se četla velmi příjemně a nápad to byl vskutku zajímavý, zpracování se mi líbilo i příběh odsýpal rychle. Porno V Srpnu byl vskutku snový zážitek, surrealisticky podivný. Fantastická Orgie měla nejzajímavější téma a povedlo se jí ho využít skvěle. Když jsem nad knihou tak přemítal nakonec musím říct, že mi nepřišla vlastně skoro vůbec explicitní, samozřejmě se dá říci, že hlavní tématikou je pořád "sex", ale možná je to už mojí zvrácenou povahou 21.století přesto jsem se nad ničím nepohoršil, neošíval a ani mi to nepřišlo, že by se nad tím někdo jiný mohl ošívat. Kvalitní odpočinková četba, plná nezměrné fantazie pana Mellicka III. Rozhodně jsem zvědav s čím nakladatelství Carcosa přijde příště.
Tak dlouho jsem sháněl tuto knihu a nakonec se mi jí konečně podařilo dostat do rukou a jsem ohromen. Už dlouho jsem necítil tolik rozličných pocitů při čtení knihy. Měl jsem vztek, byl jsem znechucen a cítil se zoufale a přesně to dělá z této knihy skvost. Cítil jsem s Paulem každou minutu a hlavně poslední dvě části byli strhující a zároveň tak melancholické.
Popis Kinga je naprosto neskutečný a jsem rád, že po dlouhé době, co jsem se k němu vrátil mě znovu uchvátil a nepustil.
Jazyk, kterým píše pan Bradbury je skutečně dechberoucí, jeho styl popisu a i básnických obrazů je neskutečný. Kniha mě velice vtáhla a překvapila, že jsem jí měl dočtenou za dva dny. Rozhodně částečně znepokojivé, když jsem si jí četl v metru a zrovna to byla část kde Montag jede v metru a všude na něj svítí reklamy a on se bláhově snaží přečíst knihu, podobně jsem si připadal jako on a cítil jsem se značně zneklidně. Jedná se o rozhodně skvělé dílo, které mohu jenom doporučit.
Ach Allene Allene, můj tajemný hrdino, můj guru, vizionáři, jasnovidče, můj osamělí bratře a homosexuální představo. Vždy zůstaneš mojí inspirací a mým literátem číslo 1. Výtečný výběr z jeho díla, které se dá shrnout pouze jako dechberoucí. Plné abstraktních vyjících obrazců, stejně jako obyčejných malých příběhů ze života, ve kterých se však toliko dá najít. Předznamenal si svět a mne jenom mrzí, že svět ve kterém funguji já se tolik od toho tvého neliší. Miluji tě, Allene Ginsbergu a jednou až se budu nacházet v Newarku položím svá vlastní díla na tvůj hrob, přesně tak jak sis přál.
Všichni pějme -
Každý z nás je tak trochu
homosexuál
ať už to nechtěl anebo chtěl
každý z nás kdysi
o lásku mladých chlapců stál
i když na to dnes už takřka zapomněl.
Každý z nás se tak trochu
zamiluje
do kluka s opálenou tváří plnou pih
a každý mu kousek své duše
rád věnuje
jako dívka, co nikdy nepoznaala hřích.
Dnes každý z nás už ví
každý z nás už ví
jak polibek může být dráždivý
přímo na ústa
bez rozmýšlení
od malého zpěváčka z Tennessee -
Každý z nás ví jaké to je
když se někdy zamiluje
do atleta, jemuž smělost z očí září
Ale myšlenky každého z nás
nikdy se neztratí, nezničí je čas
Bůh nám je spočítá v našem stáří.
Každý z nás se narodil ženě tak
trochu buzík
trochu teplouš a trochu pes,
každý z nás se narodil urozeně
král majálesu a taky trochu
prase, co nezná svojí mez.
A tak když se s tím nemůžeš vyrovnat
a snažís se potlačit svůj
přirozený vztah
postavíš se ke zdi
sám se svými přízraky
a střílíš, abys zabil svůj strach.
Můžeš vyprázdnit plny zásobník
do kalhotek kterékoli ženy
či do úst muže, jímž pohrdáš
můžeš jim nadávat do kurev
nebo v telploušskývh hrách potit krev
když žár plutonia v očích máš.
Nikdy si ale nezašukáš
s dámou ani s pannou
co tvá stehna nikdy neocení.
Ne, nikdy si nezašukáš
se svobodnou či vdanou
za peníze si však koupíš vysvětlení.
Ne, nikdy si nezašukáš,
ale všechny žerty stranou
před bohyní, co přijde v přestrojení -
A tak když tě něco souží
tvůj záskok ti špatně slouží
proč neprijdeš za mnou?
Vezmu tě za ruku
dám ti lásky záruku
A provedu tě tmou.
Dílo, které mohu považovat pouze za velkolepé. Jedná se o skutečnost kdy na každé dvojstránce se minimálně najde aspoň jedna věta, která se dá citovat, jak je svým obsahem poučná, či pravdivá. Kniha se čte výborně a rozhodně se jedná o nadčasové dílo, které mi přijde, že hlavně v dnešní době, zde u nás, je velmi blízko. Harry je postavou se kterou dokáži soucítit, ztotožnit se i se s ní společně mýlit a i přesto, že jsem na jeho věk ještě příliš mladý, cítím, že jsou mi jeho pocity velmi velmi blízké. Filozofické úvahy, duše, duchovno, pomatenost, nekonformnost, měšťáctví to vše a mnohem víc zde je. A já už snad mohu pouze smeknout nad autorovým veledílem, které navždy zůstane v mém srdci a nebudu se bát po něm sáhnout kdykoliv, kdy mne skutečnost sama o sobě srazí na kolena.
Absurdita, úzkost, beznaděj a nespravedlnost to všechno se dá cítit při četbě této knihy. Velmi mne fascinovala skutečnost poznávání jiných postav než jenom Josefa K. postav, které se vzdali všeho jenom proto, aby pro ně Proces dobře skončil, jestli vůbec někdy skončí. Je to takové utahané a zároveň krátké jako sám Proces. Původně jsem knize chtěl vytknout ducha nedopsanosti, ale když si to tak zpětně uvědomuji, ta nedopsanost ještě doplňuje takovou nezřetelnost, kterou kniha vskutku oplývá. Tedy skutečná věc, která mi vadila byli pro Kafku typické nesourodé kapitoly, jedna má stránek 10 další 40 a to mě z mého osobního principu neskutečně frustruje, ale tak to možná má být. Závěrem je to podivné dílo, které překročilo svojí dobu a mne už se nezbývá ptát, co bych dělal Já na místě Josefa K., protože je řešení spousta a vlastně žádné. Děsivé.
Upřímně jak se zde koukám na textová hodnocení, tak mi přijde, že jsem asi jeden z mála komu přišla kniha naopak velmi čtivá a skvostně napsaná, obzvlášť vezmu-li v potaz v jaké době byla napsána. V knize pro mne bylo 10% vzrušení, 10% humoru, 30% nechutenství, které se však později proměnilo v apatii a 50% frustrace z osudu mnoha (obzvláště ženských) postav. Čtyři hlavní protagonisté a zinscenovatelé tohoto zajímavého pokusu byli pro mne absolutně odporní a prakticky v ničem jsem s nimi nesouhlasil a možná právě proto mě ta kniha tolik přitahovala. Nenalezneme tu jenom úchylky a sadismus, ale také filozoficko-politologické debaty, které nejsou v knize tak naznačeny, ale donutili mne mnohokrát přemýšlet. Naši hrdinové jsou zástupci později vymyšleného sociálního darwinismu, který je úplný opak toho v co věřím já, proto bylo zajímavé poslechnout si jejich argumenty o utlačování slabších a převaze těch silných jako v přírodě. Sic není příběh dopsán a možná je to částečně proto, ale poslední část knihy mi přišla už jenom jako takové "obludárium", které aspoň pro mne nebylo ani vzrušující, ani odporné, prostě spíše možná až moc zbytečně brutální.
Musím však říct, že na dobu ve které kniha byla napsána - autorovy smekám klobouk za odvahu a celkový nápad, který by podle mého názoru mohl vzbudit kontroverzi i dnes. Celkově se mi kniha velmi líbila a jak se říká proti gustu žádný dišputát.
Skvělá, unikátní, chytlavá kniha. Je neuvěřitelné jak pan Mellick III může napsat něco tak chytlavého a prostého, ale zároveň to má takový přesah. V jednoduchosti je krása a v jednoduché ujetosti ještě větší.
Geniálně vtipný doslov odpověděl na všechny moje dotazy a bylo.
Byla to jízda, humorná, někdy nepříjemná, ale hlavně zábavná. Miluju.
Kniha je velmi čtivě napsána a její obraz dystopického světa je velmi zneklidňující. Svět ve kterém je ultimátní hodnotou radost se zdá vcelku příjemný, přesto se člověk nemůže zbavit určitého podezření a lehké míry perverznosti takové světa bez smutku, melancholie a samoty. Vše bylo v pořádku, až na jednu podstatnou věc a to závěr. Přišel mi zvláštně absolutně nehodící se, ani bez určité myšlenky, či sdělení. Prostě a jednoduše absurdní, možná to k tomuto světu sedlo, ale zároveň mi chybělo celkové rozuzlení i pro ostatní postavy, které jakoby vymizeli. To jest velká škoda pro knihu. Pokud bych už ji měl zařadit mezi velikány tohoto žánru 451 stupňů Fahrenheita a 1984. Zařadil bych ji na druhé místo.
Dalo by se snad říci, že v této knize, žádný příběh nebyl, byla to jedna velká studie a filozofické hloubání nad tématem závislosti a síly drog a alkoholu. Kniha byla silně faktografická a musím říci, že jsem se v ní dozvěděl a přiučil mnoho věcí o různých látkách, jejich účincích, pocitech, které vyvolávají i abstinenčních příznacích. Kniha je čtivá, občas přesycuje informacemi o postavách, které se tam už nikdy neobjeví, ale takový už byl Burroughsův styl. A já jsem rád, že jsem tento filozofický trip navštívil.
Kniha se mi velmi líbila obzvláště z počátku a také hlavně poslední kapitola. To co je vytvořeno v povídkách, krásně pokračuje zde. Přiznám se, že mi děj a jednotlivé kapitoly přišli napsáni v povídkovém duchu jen zase o trošku ucelenější. Zaklínač pana Sapkowského mě prostě baví.
Kniha se mi velmi líbila, vše mělo svižné a pohlcující tempo. Kniha byla spíše myšlenková než vyloženě akční, možná proto mě bavila více než jsem čekal. Utvrdil jsem se, že Zaklínač je jedno z opravdu velmi mála fantasy knih, které si rád přečtu, proto se těším až začnu číst díl druhým. Obzvláště mě zaujaly povídka Menší Zlo, která byla dle mého názoru nejlepší na celé knize, poté také samotné Poslední přání a hlavně i celá dějová linka Hlasu Rozumu, který mě velmi bavil a byl skvěle provázaný se všemi povídkami v knize.
Tato kniha je opravdu unikátní a mnoho památných citací si ještě budu pamatovat dlouho.