triatlet komentáře u knih

Čím míň slanečků, tím víc vtipu.
Místy sice morbidní, ale pěkně vypointováno.
(Přebásnil Radek Malý)

V úvodu do knihy na sebe autorský subjekt sebestředně upozorňuje.
"Hrál jsem si jak malé robě,
slůvka hezky skládal k sobě,
až jsem z nich vytvořil most
k vědění i pro radost.
(...)
A když děti osloví
vtip a hraní se slovy,
tak přijmou mé pozvání
k rozšíření poznání."

Raději přejdu po jiném mostě.
K 28.2.2018 jedno pětihvězdičkové hodnocení od autora knížky...
Trochu pokory...

Nonsensové Šrutovy verše zaujmou svou hravostí a mírnými vtipnými narážkami na Pražáky (Co dělali žáci v pravěku, Hejkal).
Zajímavá je grafická úprava knížky - postupně ji čtenář otáčí třemi směry.
Didakticky lze využít báseň Srnčí přechodník.
"Kalamajka mik, mik, mik,
naučím vás přechodník.

Švarný srnec z Brna
do lesa se hrna
kouká – hele, srna!

První, druhá!
Jaká vzpruha!

Stály vám tam na louce
dvě srny z Olomouce
strachy trochu trnouce.

A ten srnec
láskou vrně
myslí na ně
ještě v Brně.

Kalamajka mik, mik, mik,
to je srnčí přechodník!" (s. 58)

Jednoduchý příběh, který bohužel odráží současné (ne)dorozumívání.
"Vlastně to bylo legrační maminku při telefonování pozorovat.
Jak zaujatě poslouchala.
Přikyvovala hlavou.
Vrtěla hlavou.
Občas se na něco dychtivě zeptala.
Každou chvíli se hlasitě rozesmála."
Všimne si maminka, že má taky dceru?
.........................................................................................
Mobil je dobrý pomocník, ale zlý pán.
Předevčírem vešla do mého oblíbeného pekařství vystajlovaná mobilistka, která místo pozdravu téměř kosočtvercovala, jak hodnotila pracovní potíže...
..........................................................................................
Autorka dobu mobilů vystihla čtyřverším, které tvoří doslov:
"Dřív měli lidi kobyly,
sváželi z polí obilí,
dnes mají lidi mobily,
pro mouku jezdí do Billy..."

Natálčin andulák vznikl v rámci řady interaktivních knížek pro školáky. Záslužná práce nakladatelství Maeander. Pět titulů vyšlo v edici Modrý slon (https://www.databazeknih.cz/edice/modry-slon-498/strana-1).

Každé číslo má dvě stránky,
autorka klade hádanky.
Není těžká odpověď,
v obrázku ji najdeš hned.
Zuzana Pospíšilová předškolákům a prvňáčkům nabízí didaktické verše,
v nichž představuje jednotlivé číslice. Ilustrace Kataríny Slaninkovej vybízejí
k hravému počítání.
Vedle očekávaných přirovnání 2 k labuti, nebo 3 k velbloudím hrbům mě nejvíc zaujala 5 jako dámská bota na podpatku je nápaditá.
"10 prstů pro štěstí
sevři vždycky do pěsti."
Na závěr hádanka:
2 čtyřverší pro každou číslici od 0 po 10,
4 početní rýmované úkoly se stejným schématem jako u předchozích básní.
Jako bonus 10 dvojverší.
Kolik veršů obsahuje tato útlá kniha?

Pět krátkých povídek a navíc jedna vzpomínka na oslavy 10. výročí vzniku Československa.
Povídky spojuje nejen kraj pod Javořicí, ale také víra, chudoba a především výrazná ženská hrdinka.
Každý z pěti příběhů je zapamatovatelný:
Pouť panímámy Králové – smířlivé vyrovnání se s minulostí; hezký popis poutní výpravy.
Svatá chvíle večera – výrazná charakteristika vesnice x jedné rodině (farář/ poštmistr). Rodina evangelického faráře čelí řadě úskalí, vydá se hledat štěstí i do zámoří, ale největší štěstí nachází doma. Nejoptimističtější závěr.
Mučednice – nadčasový příběh zachycující problematikou soužití s alkoholikem.
Zvadlá májka – smutný osud milenců, které rozdělují rodiče kvůli víře. I na sklonku 20. století, v 90. letech třeba v podhorských vesnicích na Slovensku měli ortodoxní katolíci problém s uzavřením svazku s protějškem evangelického vyznání.
Pro bídné peníze – pytláctví a chamtivost jsou spravedlivě potrestány.
Stylisticky i jazykově působí text archaičtěji, přenesou do doby meziválečné, nebo poválečné. Vlasta Javořická umně navazuje na tvorbu Boženy Němcové nebo Karolíny Světlé. Zajal mě výraz bagounkář.

Filmovou tvorbu Dušana Kleina mám rád - líbí se mi série o básnících, zaujal mě film o K. H. Borovském (Zakázaný člověk). Jsem rád, že D. Klein natočil i film podle předlohy B. Hrabala (Andělské oči). Za zhlédnutí stojí i Dobří holubi se vracejí.
Chystám se podívat někdy i na Místenku bez návratu.
Případ mrtvých spolužáků je sice poplatný normalizaci, ale je zajímavé, jak se tam pracuje s motivem povídky Vyšší princip.
Petr Nový napsal životopisnou knížku o "muži s dýmkou" svižně - vypravování Dušana Kleina střídá s rozhovory.
Životní osudy D. Kleina by vydaly na film - židovský původ, Terezín; po válce díky organizaci UNRRA pobyt ve Švédsku...
Vděčné jsou historky z natáčení, a to především z živého vysílání seriálu Hříchy pro pátera Knoxe. Aby diváci věřili, že se jedná o přímé vysílání, tak se postavy dívaly záměrně na ČT1, aby tvůrci divákům dokázali, že seriál není předtočený.
"Janě Švandové se stalo, že ji podle scénáře vyzvali, aby usedla na židli, ona se otočila, a když zjistila, že tam žádná není, s líbezným úsměvem odpověděla: Já radši postojím."

První seznámení s Rudolfem Dilongem.
Jeho verše jsou nadčasové a velice vyspělé; je z nich cítit bardství, úcta a pokora.
Vydání z roku 1998 je doplněno o krátký výběr z korespondence (5 stran) a
o fundovanou stať Imricha Kružliaka (napsal ji v 85 letech!) o Dilongově vstupu do poezie. Až při čtení Kružliakova textu jsme si uvědomil, že se nejedná o výbor Dilongových básní, ale o poslední předválečnou sbírku.
"Jeho poézia sa začala spevom o životě a končí sa spevom o človeku a národe, a modlitbou, tichou ako krok oráča v mäkkej brázde." (s. 88)
Slovensko, svoboda a lidskost, to jsou tři hodnoty, které se v Dilongových "svojských" verších odráží.
"Dom večne zhrievam,
som do modlitby vždy,
a spievam i vám i nie vám
z izby do izby.

Pieseň mi šumí,
k Bohu sa tiesnem,
aj slová sú mi
zo zlatých písmen.

Som trubadúr,
vždy začnem,
k obloku nachýlený;

popíšem múr
a plačem
málo je steny." (Trubadúr, s. 64)

"Ja, Rudolf Dilong, trubadúr,
z milosti Božej bedár,
zatváram knihu, cyklus chmúr,
žalosti abecedár;
ó, tu v ňom placho nešumí
tichučké slovo vďaky,
hrôzy svoj popol nesú mi
na skrvavené zraky." (Večerná modlitba, s. 65)
.................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha od slovenského autora

Zajímavý alegorický příběh s nápaditými ilustracemi Matěje Formana.
Pro pana Stránského by mohla být výzva vydat sérii o jednotlivých Dešťácích, Dešťálkách, Pršílcích a Pršílkách.
"Když se někdo nechová slušně, okřiknu ho. Snažím se být ostatním nějak platný. Už jsem o tom vyprávěl i svým vnoučatům a společně jsme v naší rodině vyhlásili zákon radosti: každý den ji někomu udělat. Stačí i pidiradost.
A možná už příští léto se vypravíme k Dešťovému kameni. Doufám, že ho najdeme.
A že bude pršet." (s. 28/29)

Knížka je svým pojetím - hodně obrázků, různobarevné písmo - určená pro mladší čtenáře. Dobrodružný příběh převažuje nad didaktickým poselstvím.
Pokud se školáci dostali k příběhům Veroniky Válkové, tak Klub stopařů by pro ně byl krokem (možná dvěma třemi) zpátky.
Překladatelka by mohla šetřit vazbami "strašně rád".

Letem Exuperyho světem (leteckým a literárním).
Původně jsem chtěl vytknout kapesní formát knihy (11 x 16 cm), ale nakonec listování 5 kapitolami a bonusovými dokumenty je v malé knížce celkem praktické. I když font písma je miniaturní.
Pokud se chcete dovědět, na kolika pařížských adresách Saint-Exupéry bydlel, jak vnímal poušť a kdo byl Leon Werth, jemuž Exupery věnoval Malého prince, pak se začtěte.
"Je mi naprosto lhostejné, budu-li ve válce zabit. Ale vrátím-li se z té nutné, ale nevděčné dřiny, bude pro mne jediný problém: Co můžeme, co musíme říct lidem?" (s. 94)

Děkuji, že jsem mohl strávit nerušeně 15 minut v knihkupectví, kde jsem přečetl Vánoční knížku a Psí knížku.
Kdybych kupoval jako zajíce v pytli (tak jak autorka popisuje, že prodávali v příběhu štěňata), asi bych byl hodně zklamaný (což je teda eufemismus :-) ).
V porovnání s Kolalou petřínskou (https://www.databazeknih.cz/knihy/kolala-petrinska-232350) je cena v edici Mikroliška cca 3x nižší než v Baobabu, příběhem je mikroliščí podání asi tak 10 nápaditější a ilustracemi mnohonásobně pozitivnější.
Ilustrace Terezy Říčanové zaujmou, ale navozují spíš strach.

Díky neteři, kterou příběhy Veroniky Válkové okouzlily, jsem se dostal k první bárovce a myslím, že není poslední.
Způsob, jakým Bára prožívá dobu, ve které se ocitá, je přesvědčivý. Pomáhají k tomu i podrobné popisy (Terezína) a skutečné postavy: Petr Ginz (https://www.databazeknih.cz/knihy/navsteva-z-praveku-158615), Jiří Brady, Valter Eisinger, Hanuš Beck, Kurt Kotouč.
Zajímavé je závěrečné Bářino googlování a vedení si záznamu.
Didakticky využitelná knížka (například část o esperantu).
PS: Zatím jsem znal Veroniku Válkovou jen jako autorku učebnic (https://www.databazeknih.cz/knihy/dejepis-pro-gymnazia-a-stredni-skoly-1-pravek-a-starovek-77893).

V prázdninovém příběhu autor skloubil své zkušenosti sportovního redaktora a skauta. I když v době normalizace nemohl psát přímo o skautech, tak forma, jakou kluci prožívali dobrodružství a jak se chovali k přírodě a v ní, odkazuje na skautské hnutí.
Poprvé knížka vyšla v r. 1976. Příležitostně bych rád vydání srovnal, protože ve vydání z r. 1988 autor zmiňuje dobu nejen prostřednictvím sportovců (Bubka), ale i zpěváků (Pavel Horňák :-) ), nebo pomocí filmových postav (Rumburak). Nepamatoval jsem si jméno Steve Owett.

Zuzana Pospíšilová dokáže pro začínající čtenáře napsat jednoduchý příběh, který pobaví i poučí.
Věty jsou krátké, přímá řeč je funkční. Autorka na malém prostoru charakterizuje postavy výstižně.
Zvířecí hrdina dodává příběhu pohádkovější nádech. Příběh doplňuje na každé stránce výstižná ilustrace Drahomíra Trsťana.

Tucet básní, z nichž každá má tucet netuctových veršů.
V každé básni je vazba na Mánesův obraz:
I
"Vítej, milé novorozeňátko,
vítej u nás do tmy, do zimy."
II
"Mráz nám leze za nehty a zima
chce i srdce ledem sevříti."
III
"Oráč střípky ledu zaorává."
IV
"...než vyžene stromek do lupínků"
V
"Letos však ji viju pro mládence
ze šípku, jenž kvete pod strání."
VI
"Jaro vyspalo se do růžova,
v jasnou zeleň obléklo se pak."
VII
"Klasy pšenic ožehuje slunce."
VIII
"Cepy klepu, klepou ve dvojici,
klepou, že nám sypou obilí."
IX
"Vánky hrají na bělostné struně
babích let, již předou pavouci."
X
"Nežli slunce rozloučí se s námi,
v hrozny vína přelije svou krev."
XI
"Na bezlistých stromech prázdná hnízda
chladný vítr nyní vymetá."
XII
"Za celý rok dala země lidem
hojně darů a teď usíná."

Autor oslovuje zimu, mlhu, kvítí, žence, révu.

Živly v podobě ohně, vody a větru se objevují téměř ve všech dvanácti básních. Miloň Čepelka do veršů vetkal pozitivní energii.

"Jsi vnořen do vody a ohněm planeš vzhůru.
Ohněm, jenž vyšlehne,
ač nemá potravu.
Vzpínáš se urputně až k nebeskému kůru,
hoříš
a hasíš se
a jde ti o hlavu.

A přitom ještě hloub,
až tam, kde voda doutná,
kde v řasách kvasí, klíčí nový rod,
tam pod tou hladinou má tvoje horká loutna
povinnost
vyzpívat své právo na život."

Přečetl jsem vydání z roku 2016 - Mandel sonetů (a jeden navíc).
......................................................................
Zakoupil jsem sobě na památku
u Cimrmanů v den svého svátku.
Čepelka - veršotepec - překvapil,
zvládá rým, přesah, pointu i daktyl.
.........................................................................
Líbí se mi jazyková hravost:
"Luna a nula, nula a luna,
luna je jedna - a šik nul!
Luna je harfa mnohostrunná,

leč počítač si odkliknul...
A teď, má milá, rozhodni ty:
dát na rozum či na své city?"
(Sonet o starém dilematu v novém rouše)
.................................................................................................................
Verše, rýmy a láska se prolínají přirozeně.

"Rád píšu verše pěkně postaru,
ať je v nich rytmus, ať v nich jiskří rýmy,
a na klouzačce přísné paní Zimy
ukládám do nich svůj sen o jaru."
(Sonet o básnění pro tebe)

"Cvičení v rýmech, to mě těší.
A mám-li k němu vhodné téma,
přátelící se s námi dvěma,
nezůstanou má ústa němá."
(Sonet o milostném rýmování)

Jedna z myšlenek lesní moudrosti v dárkovém balení. Po příběhu následuje komiksové zpracování, ve kterém vystupují i dívky.

Slon a mravenec
aneb zdánlivě nesourodá dvojice, respektive trojice díky svým přednostem vyzraje na Lovce.
Ilustrace oživují alegorický příběh nejen o fyzické síle, ale hlavě o přátelském poutu.