trudoš komentáře u knih

„Všechny postavy v tomhle příběhu jsou vymyšlené, ale to, co se jim děje, bohužel ne.“
Česká fantasy komedie v duchu těch nejlepších filmů Václava Vorlíčka. Žádná dystopie pro mladistvé, ani další apokalyptická jízda Vltavskou kotlinou, ale poctivých pár facek k uzoufání znuděnému čtenáři. Já vážně nevěřil, že je něco takového ještě možné, ovšem Jan Jícha mě mile vyvedl z omylu. Ne, že by rovnou vystřihnul dílo hodné Terryho Pratchetta, ale rozhodně se mu podařilo hravou češtinou zkomponovat originální příběh plný nenásilného humoru. Kdo je z oboru, pravděpodobně umře smíchy a kdo ne, začne litovat každou jednu kouzelnickou školu. A všechny ty nekouzelnické dost možná taky. Přitom nejde o prvoplánovou parodii na veřejně známé dílo, jehož jméno nesmí být vysloveno, třebaže akademie v Beďarech by mohla poukazovat na něco jiného. Ono je to podle mě tak na půl cesty, kdy se z původního úmyslu nakonec vyklubalo něco zcela jiného – vlastního. Poklona panu autorovi a díky za skvělou zábavu.

85 23.03.2021

(SPOILER) Historicky věrné, kulisy působí civilně, živelně a zároveň uvěřitelně. Stále ale mám problém s hlavním hrdinou – přestože mi vyhovuje ich forma vyprávění, působí na mě Matthew Shardlake jako příliš velký suchar (zkrátka právník). Autor se sice pokusil jeho charakter ozvláštnit tím, že mu doslova zkřivil páteř, pořád však se pro mě coby literární postava nestal ničím zajímavý. Ale jak říkám, to je čistě můj subjektivní problém.
Ohledně zápletky jsem se ovšem bavil výrazně víc, než u předchozího Rozpuštění. Přesto se to bez zádrhelů neobešlo. Jakmile totiž dojde ke smrti bratrů Gristwoodů, děj začne výrazně stagnovat. Sice se dočkáme spousty intrik na královském dvoře a zajímavostí ohledně řeckého ohně, ale pravdou je, že od poloviny se mi všechno to špekulování kdo s kým a proti komu peče, začalo maličko zajídat. Finále bylo totiž stále tak daleko… Když se však oprostím od slabé detektivní linie, jako historický román mě to bavilo náramně, C. J. Sansom rozhodně umí vtáhnout do minulosti.

85 13.03.2021

Tři sta padesát stran poctivé dobrodružné zábavy v historických kulisách. Bernard Cornwell tentokrát změnil strategii a charakter hrdiny nepostavil na ideálech statečnosti, cti a obětavosti. Ne, Richard Sharp je obyčejný voják z roty, jemuž válčení vlastně nijak nevadí. A že by si dělal hlavu z nějaké té dýky do zad důstojníka či okradení mrtvoly na bojišti, to skutečně ne. V tomhle ohledu pro mě zůstal zatím trochu rozporuplnou postavou, k níž si teprve hledám cestu. Naopak Obadiah Hakeswill mě nadchl hned, protože jeho prohnilá letora z něj dělá záporáka par excellence.
Britští vojáci táhnou Indií a je to právě tak napínavé, jak to zní, přičemž když pak v doslovu čtete, jak málo si toho autor vymyslel, zpětně chytne vyprávění úplně jinou patinu. Osobně mi zpočátku vadil průhledný vývoj událostí, jakmile se ovšem hrdinové vydají do obléhaného města, další události už se drží v příjemně nevyzpytatelných mezích. O to spíš, když člověk není historik a tím pádem neví, jak to celé skončí.

85 04.02.2021

Jako kdybyste Panství Downton zkřížili s Oliverem Twistem. Já vím, zní to jako laciné reklamní přirovnání, ale prostě nemůžu jinak. Jeffrey Archer rozehrává podmanivé společenské drama z období ohraničeného dvěma světovými válkami. Jednotlivé osudy se proplétají, každou chvíli sledujeme děj z různých úhlů pohledu, takže některé zvraty jsou záměrně odbyty, aby pak byly později rozpitvány jinou postavou. S každou další stranou si víc a víc uvědomujete propojenost klíčových momentů, přičemž tak perfektně vyniknou pohnutky i motivace těch kterých protagonistů. Rozsah je přitom naprosto přiměřený, nic není uspěcháno, nic není zbytečně prodlužováno. Chtěná tragédie se nekoná, problémy se řeší obratem a dobová atmosféra je dokonalá.
Je to ovšem hodně britské, ať už lokalitou, tak i podprahovým vlastenectvím. Ovšem nemůžu říct, že by se to kvůli tomu nějak hůře četlo. Naopak si myslím, že tenhle žánr k Britům prostě patří, všichni ti proradní šlechtici, rodinná tajemství a lásky přes půl světa.

85 17.01.2021

Morris Gleitzman má záviděníhodný dar vyprávět o válce převážně nevážně, aniž by však celou tu patálii s miliony mrtvých zlehčoval. Předkládá čtenáři velmi sugestivní příběh chlapce, který si nedokáže připustit brutalitu konfliktu, protože se skutky lidí zcela míjejí s tím, s čím dokáže přijít i jeho nejdivočejší fantazie. Snaží se proto logiku pronásledování židů pochopit skrze své oblíbené dobrodružné romány, jenže jakmile dojde na slepý fanatismus, jsou všichni literární hrdinové světa naprosto bezmocní. Právě díky tomu působí jeho peripetie napříč polským venkovem tak srdceryvně a to se autor dokáže s přehledem vyhnout těm nejhorším nočním můrám. Ne, tohle není Nabarvené ptáče, kde byste u každé kapitoly museli trnout hrůzou, ale zároveň se nebagatelizuje průběh událostí, jimž dnes říkáme historie. Válka rozhodně není námět, o jakém by si děti měly číst pod lavicí, ale když už by projevily zájem o knihu s touto tematikou, román Kdysi bych jim určitě s čistým svědomím doporučil.

85 28.12.2020

Komiks, na který nedám dopustit, přičemž mu na kráse nic neubralo ani druhé čtení po sedmnáctiletém odstupu. Je to pohádka, což jsem si uvědomoval tehdy a uvědomuji si i teď; ale pohádka, jejíž alegorické zpracování a poselství na mě funguje, ať je mi dvacet nebo čtyřicet. Pouze kresba mi už neimponuje tolik, jako tehdy, ale to čistě jen z toho důvodu, že jsem si na Garyho Franka vypěstoval averzi. Tohle ovšem není o obrázcích, důležitá jsou tu slova, jež ve vás dokážou oživit přesvědčení, že náš svět má ještě budoucnost.
J. Michael Straczynski je bravurní vypravěč, který moc dobře ví, čím a jak zaujmout čtenáře, aby neměl šanci jeho ódu na naději opustit dříve, než až společně s jejími hrdiny doputuje na samotný konec. Co začíná jako krvavá detektivka, se rychle mění v takřka gaimanovský road trip skrze Spojené státy americké, aby pak vyvrcholilo dojemnou tragédií, jejíž kouzlo spočívá především v tom, jak rychle je dohrána. Dokonalé melancholické dílko pro všechny romantické duše.

„Proč ztrácíte čas čtením knih?“
„Protože si četbou rozšiřuji své vědomosti a vědět znamená mít moc.“
„Ale moc korumpuje... A korupce je zločin... A za zločin musí každý zaplatit. Když nepřestanete číst, skončíte na mizině!!!“
„A sakra! Vždycky to vypadalo tak... tak... nevinně.“
Bavil jsem se náramně. A to jsem měl vždycky pocit, že Dilbert je komiks čistě o kancelářských krysách, ovšem Scott Adams mě rychle vyvedl z omylu. O kancelářské krysy tu sice nouze není, ovšem dojde i na dinosaury skrývající se ve stínech, Smrtku snažící se urychlit si práci a nezbytné mimozemšťany, nabízející mír, spásu a hojnost... pročež jsou odkázání tam, kam slunce nesvítí. Přitom rozhodnout se, kdo je mi milejší; zdali kravaťácký lúzr Dilbert, nebo jeho cynismem hýřící pes Dogbert, jednoduše nedokážu. Asi jsem se zamiloval do obou.
PS - Vzhledem k tomu, že moje angličtina stojí za nula nula nic, nedostatky v překladu jsem nezaznamenal, stejně jako absence vtipných point. Smál jsem se od začátku do konce.

84 26.09.2021

Monumentální dílo, které je snadno stravitelné i přes všechno metafyzično, jež je pro Alejandra Jodorowského toliko příznačné. Osobně bych uvítal víc děje než řečí kolem, přesto uznávám, že by se to bez nich neobešlo. Příběh jako takový pak ze všeho nejvíc připomíná řecká dramata, kde krvesmilstvo a boj s větrnými mlýny byly prakticky na denním pořádku. Občas sice dojde k nějakému prvoplánovému zvratu a nucená tragédie je často nadřazena přirozenému vývoji událostí, ovšem devízou Metabaronů je primárně uhrančivá atmosféra a makabrózní kulisy. A třebaže mi v závěru chyběla sžíravá pointa, jako celek funguje vyprávění precizně. Je to ujeté a fantasmagorické, má to však kouzlo, kterému nelze odolat.
Nicméně, víc než obsah mě do kolen dostala fascinující kresba geniálního výtvarníka Juana Gimeneze. To, co předvádí na stránkách komiksu, je vlhký sen každého fanouška epické space opery a i když možná náhodou zápletka nijak nedojme, obrázky mohou slabší povahy uvést do malé soukromé nirvány.

84 14.07.2021

Nemůžu románu upřít čtivost, nedokážu se však přenést přes pochybnou zápletku. Příběh o tom, jak se z pětatřiceti dívek vybírá ta nejlepší pro královského následníka, mi přijde stejně přínosný, jako kterákoliv tematicky podobná reality show. A přestože v průběhu děje sem tam vystrčí růžky nějaká nesrovnalost, naznačující, že možná, opravdu možná, půjde ve finále o něco úplně jiného, minimálně v prvním díle trilogie Kiera Cassová hru nijak nepromění. Uznávám, že sofistikované intrikování mezi kráskami může být pro někoho napínavější než leckterá akční podívaná Michaela Baye, já se ovšem po většinu vyprávění nudil. Autorka se snaží dát událostem dystopický přesah, když poukazuje na morální úpadek smetánky, jenže ve svém důsledku neříká nic, co by jiní nepopsali lépe a uvěřitelněji. Literární kritici mě ukamenují, ale celé mi to přišlo jako některá z knih Jane Austenové, jen pro modernější obecenstvo. Jenže zatímco za sto let na Selekci každý zapomene, Pýcha a předsudek bude pořád kult.

84 26.05.2021

Sympatická „pohádka“ z mrazivého severu, okořeněná fantastickými ilustracemi Chrise Riddella. Ty samy o sobě zvedají úroveň knihy o dobrou polovinu, protože perfektně dotvářejí požadovanou atmosféru. Příběh samotný se nese v duchu pro autora příznačném – věčně usměvavý Odd se dostává do konfliktu s vlastní rodinou, odchází z domu a vzápětí se přichomýtne k dobrodružství, jež předčí všechny jeho nejdivočejší sny. Při řešení problémů bohů pak dojde k morálnímu prozření a očekávanému odpuštění těm, co mu podle něj nejvíc ublížili.
Na slavného Neila Gaimana jsou kolem ústředního motivu možná málo fantastické tanečky a skryté metafory, ale pořád je to on i se svou prozaickou lyrikou. Ovšem přiznám se, že jak vyprávění parádně rozehraje, po příchodu hrdinů do Ásgardu ztratí dobrodružství maličko na nápaditosti a skončí vlastně bez zásadnějšího překvapení. Tady šlo určitě rozehrát větší drama. Přesto spokojenost veliká; už jen kvůli tomu, jak mé děti při předčítání nadchla severská mytologie.

84 02.05.2021

Moderní thriller à la Sběratel kostí, kde i ten nejmenší detail znamená nějakou stopu, kterou pachatel zanechal vyšetřujícím policistům. A není to vůbec špatné čtení, J. D. Barker vyprávění totiž umocňuje hutnou atmosférou ve stylu kultovní Sedmičky Davida Finchera. Výsledný efekt však není úplně nejdokonalejší. Přestože děj má perfektní spád, rychle mi začalo vadit, kolik věcí tu ve skutečnosti nefunguje. Překvapení stran identity pachatele? Žádné, protože mi byl jasný od prvního okamžiku, kdy se ocitl na scéně. Fascinace temnou spravedlností jeho morbidních zločinů? Tady trochu hapruje vnitřní logika, vzhledem k tomu, že sám vrah hrubě porušuje jedno z vlastních přikázání. Koncepce zápletky? Jako pardon, ale všechno se řeší až v samotném závěru, kdy začne jít to tuhého; do té doby sice postavy zajímavě diskutují a kombinují, k žádným výsledkům to ovšem nevede. A finální konfrontace? Hmm, spíš šlo o sprint bez cílové rovinky s tím, že štafeta se doběhne někdy příště. Tak uvidíme.

84 27.01.2021

Román mého mládí, dospělosti a jednou i stáří. Příběh, který mi ve dvanácti letech otevřel brány do světa literatury, v němž žiji dodnes. Přitom si ale nemyslím, že by šlo o nadčasové vyprávění, z něhož by mohly čerpat inspiraci desítky generací. Prostě jen nádherně napsaná kniha, jež má šanci zaujmout v jakémkoli věku. U mě to byla shodou okolností ta, která z malého klučiny se solidní dyslexií nakonec udělala čtenáře se sto osmdesáti zářezy ročně, o stejném počtu komiksů nemluvě.
Předchozím prohlášením o „odkazu“ však nechci snižovat literární umění pana J. R. R. Tolkiena, který patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům vůbec. Jeho fantazie je po profesorském způsobu domyšlena do nejmenších detailů a stylistika v případě Hobita lehká, až hravá. Dobrodružství malého Bilba, čaroděje Gandalfa a třinácti trpaslíků je natolik proměnlivé, napínavé a uhrančivé, že mě nikdy nepřestane fascinovat autorova schopnost napasovat tolik děje do tak malého prostoru. Doslova nejlepší kniha mého života.

Mám rád thrillery z dívčích škol, přičemž v tom není žádná pedofilní úchylka, ale spíš fascinace rafinovaným zlem v srdcích dospívajících, notně vyšperkované literární imaginací. V tomhle ohledu se Hra na lháře zdála být ideální volbou, jenže jak už to v mém případě u Ruth Wareové bývá, dokáže i ty nejatraktivnější motivy pohřbít pod přívalem nelogických scén, emočních výlevů a nepochopitelného chování zainteresovaných postav. Tomu samozřejmě nijak nepomáhá vědomí, že už podle názvu není radno komukoliv v příběhu důvěřovat, a tak si čtenář udržuje od všeho řečeného zdravý odstup.
Opět bohužel platí, že mít román o polovinu stran méně, spád by získal na tempu a jeden by se tolik nepozastavoval nad slepými odbočkami. Ono totiž ve finále nejde o nějak důmyslnou hru, zvraty působí účelově a reakce na ně až nesmyslně vyhroceně. Anglické prostředí má sice svoje kouzlo, než se ale děj dostal k podstatnému, mé snahy sledovat důležité informace usnuly nudou a probudily se, až když bylo po všem.

83 17.07.2021

Psychologický thriller s promarněným potenciálem, protože veškeré zajímavé nápady Louise Jensenová bezradně zahodí, aby vývoj událostí namísto originality zaplnila průhledným dramatem. Osobně mě přitom nejvíc vytáčela bezbřehá naivita hlavní hrdinky, která je – lidově řečeno – úplně blbá. V jednu chvíli má problém mluvit s vlastním manželem, aby si vzápětí nastěhovala do domu naprosto neznámou osobu, jejíž chování by bylo podezřelé i člověku, jemuž v Bohnicích diagnostikovali nevyléčitelnou formu absolutního optimismu. Právě tendenci vést účelově zápletku po předem připravené cestičce, kdy prakticky po celých tři sta stran nedojde ze strany ústředních figur k jakékoliv obranné reakci, považuji za největší slabinu románu. Závěrečné vyústění je pak dle předpokladů právě tak šokující jako překombinované, dává však předchozímu jednání alespoň nějakou vnitřní logiku. Jen si člověk říká, kolika prvoplánovým tragédiím by se dalo předejít, kdyby mezi sebou literární postavy více komunikovaly.

83 13.07.2021

Povedený komediální thriller, ovšem zdaleka ne taková oddechovka, jako jsem čekal. Hlavní slabinou románu je spousta slov navíc, kdy hrdina rozebírá své vnitřní pocity, přičemž to však pro dějovou osnovu dvakrát velký význam nemá, aby to opodstatnilo všechen prostor tomu věnovaný. Nejvíc mě pak štvaly především dvě věci – ústřední protagonista je ve všech ohledech trotl nakvadrát a zápletka se rozeběhne až v druhé půli románu, přičemž je ještě jednodušší, než by jeden podle námětu čekal. Coby film s Adamem Sandlerem (například) bych si to určitě užil víc, protože bych se bavil hereckými kreacemi, namísto těch literárních. Ale zas oceňuji propracované vedlejší postavy, které jsou vesměs mile pošahané. Ostatně, víc jsem se smál u situačních skečů než nad příběhem jako takovým, ať už šlo o felaci v autě a následnou autonehodu, nebo připalování atrapou pistole, jež skončí značně tragicky. Jsou to obehrané vtípky, ale pod rukou Matta Beaumonta fungují naprosto dokonale a především nečekaně.

83 09.07.2021

Třetí svazek Kolosálního Conana to u mě neměl jednoduché – v první řadě mi už trochu vadí adaptace původních povídek, protože jich začíná být na trhu víc než dost a zároveň si myslím, že černovlasý Cimmeřan nabízí dostatek prostoru pro nové a originální příhody. Timothy Truman se navíc pustil do těch pro mě nejméně atraktivních textů, jako jsou Šarlatová citadela, Meč s fénixem či Hodina draka, balancujících na hraně průměru už v době svého vzniku.
Ale světe, div se, nakonec jsem z knihy naprosto nadšen. Scénář otrocky nekopíruje předlohu a poměrně citlivým způsobem vylepšuje děj tak, aby se dokola neopakovaly stejné motivy, jež by obzvlášť v kompletu bily do očí. Tomás Giorello pak fantasticky vykresluje exotické kraje, hrůzostrašná monstra a syrovost krvavých střetů. Poprvé v životě mi vůbec nevadilo zobrazení stárnoucího Conana, který bilancuje minulost a chmurně vzhlíží k budoucnosti. Takhle má vypadat stárnoucí legenda a jsem přesvědčen, že i její literární otec by z ní měl radost.

83 30.06.2021

Steve Robinson se vrátil k tomu, co umí nejlépe – spřádat dramatické osudy z minulosti, přičemž ústřední motivy si vypůjčuje ze současnosti. Román Žena obchodníka s příběhy tak vypráví životní odyseu cílevědomé dívky z viktoriánské doby, kterou bychom dnes označili hanlivým výrazem „zlatokopka“. Dlouho se přitom zdá, že Angelica dělá všechny ty hrozné věci jen proto, aby zajistila šťastnou budoucnost svému synovi. Jenže jako se ďábel schovává za těmi nejupřímnějšími slovy, i ona brzy přestane vnímat rozdíl mezi tím co je dobré pro ni a co je morálně úplně špatně. Těžko se pak zpětně odsuzují její skutky, když si uvědomujete, jaká odevzdanost vlastnímu potomkovi za nimi stojí. Ostatně ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděná těmi nejlepšími úmysly.
To, co začíná jako historický thriller, se brzy mění v psychologickou noční můru, jež není strhující kvůli morbidnímu vývoji událostí, ale pro nejednoznačný charakter hlavní postavy. Pro někoho bestie, pro jiné odhodlaná hrdinka.

83 07.06.2021

Joseph Finder rozehrál fascinující drama muže, který se ne přímo vlastní vinou ocitne ve zběsilém víru událostí, jež dokáže jen těžko ovlivnit, přestože se o to po celou dobu snaží. Když však nevidíte všechny figury na černobílých polích, těžko můžete s jistotou říct, zdali se hraje šach nebo dáma. A to, co začne jako rozporuplná „nehoda“, se pomaličku mění v nelítostný souboj na život a na smrt, ve kterém jsou velké finance jen jednou z proměnných.
Není to standardní akční thriller o nezdolném hrdinovi, který po vzoru plukovníka Johna Matrixe řeší své trable pomocí raketometu. Nick Conover je vzorem nezvykle poctivého byznysmena, který se nestará o víc, než aby podnik fungoval a zaměstnanci měli jistotu práce. V tomhle ohledu má ke čtenáři hodně blízko, takže člověk snadno podlehne kouzlu jeho urputné snahy o záchranu rodiny. Vždyť na jeho místě by každý s největší pravděpodobností jednal stejně. A právě díky tomu je román Volný pád tak strhující čtení od první až po poslední stránku.

83 26.04.2021

Harlan Coben má, coby autor thrillerů, úžasnou schopnost zaujmout čtenáře hned prvními kapitolami, kdy nic nedává smysl, absurdnosti se vrší jedna na druhou a vy prostě za každou cenu chcete zjistit, která bije. Jenže každá záhada musí být vykoupena řešením a tady už je sázkou do loterie, jak moc smysluplně se to spisovateli podaří zkomponovat tentokrát. V případě Šesti let bylo těch ústupků logice na můj vkus o něco víc, než bych si přál, ale co už. Chcete-li se bavit, nehledíte na nedůvěryhodné postavy, charakterové nesrovnalosti ani na díry v dějové osnově. Prostě si užíváte adrenalinový vývoj událostí, přičemž si uvědomujete, že román má s realitou společného asi tolik, jako pohádka s hororem. Mě osobně hodně štval nešvar v podobě neříkání si informací, častokrát úplně zbytečně, jen aby se natáhla a zkomplikovala zápletka. Kdyby jedna postava jednala s druhou na rovinu, polovina událostí by se nemusela odehrát tak, jak se odehrála. Jen by to pak už zas nebyla taková zábava, že?

82 09.01.2022

Stavitelé monumentů. Záhadami opředená mimozemská rasa, která na různých místech galaxie zanechala obrovské stavby, jejichž účel byl pro lidstvo tajemstvím. Až do teď. Archeologické vykopávky na vzdálené planetě přinášejí šokující souvislosti, stavící zákonitosti kosmických hlubin do nového světla…
Jack McDevitt má ohromnou schopnost vykreslit svět zítřka natolik přirozeným způsobem, že ani nemáte pocit, že byste se ocitli v budoucnosti sto let vzdálené. Podobně srozumitelně popisuje také mimozemské kultury, aniž by se přitom čtenář ztrácel v přívalu vzletných slov či technické hantýrky. Vyprávění navíc umí okořenit zajímavými poznatky z vědy i historie, jež podává natolik přesvědčivým způsobem, že jim následně věříte víc než heslům Ottova slovníku naučného. Živé postavy a doslova adrenalinový vývoj událostí pak zaručují nejeden probděný večer, strávený ve společnosti vesmírných zázraků a úniků na poslední chvíli. Čirá fantazie.
Arthur C. Clarke našel v McDevittovi důstojného nástupce.