Turmee
komentáře u knih
Veselá chapadla
Ladislava Whitcroft
Krátký příběh o chobotničákovi, který má jen šest chapadel a vydá se z moře na souš. Tam najde lidskou rodinu, se kterou se seznámí a začne s nimi bydlet.
Stránky jsou tvrdé, obrízky hezké. Příběh je milý, i když nedává moc smysl. Čte se to dobře.
Peppa a mašinka
Neville Astley
Jedno z mnoha Peppiných dobrodružství. Tentorkát jede s kamarády vláčkem na výlet. Stránky jsou tvrdé, obrázky barevné a přes celou stránku. Starší děti mohou trénovat počítání na vagoncích ve spodní části knížky.
Příběh je krátký a snadný, text se dobře čte.
Kocourkův den
Radek Malý
Roztomilá knížka pro malé prcky (2+). Ilustrace jsou originální a kouzelné, příběh snadný, věty krátké a srozumitelné. Za každou "kapitolou" následuje nějaká otázka pro posluchače, která navádí k dalšímu rozhovoru nebo navrhuje nějakou činnost.
Peppa ve vesmíru
Neville Astley
Další z Peppiných příběhů, které malí fanoušci ocení. Obrázky jsou přes celou stranu, textu je tak akorát. Některé věty mi přijdou příliš dlouhé a některá slova/koncepty ne příliš vhodně popsány (antigravitační popruhy).
Mezi hvězdami
Cathy Hopkins
Většina děje je prozrazena v popisku. A závěr si není těžké domyslet.
Čte se to dobře, postavy se chovají na svůj věk přiměřeně, některé dialogy zní uměle, ale dá se to.
Takový jednoduchý pubertální román bez větší zápletky nebo hloubky.
Děti a pět jazyků lásky
Gary Chapman
Velmi záleží, jestli tuto knihu čtete jako první ze série Pěti jazyků lásky, nebo jestli již o tématu něco víte.
Pokud je to první setkání s tímto přístupem, určtě bude obsah knihy velmi užitečný. Autoři představují pět různých způsobů, jak vyjadřovat dětem lásku. Upozoňují na to, že je důležité, jestli se děti cítí milované (ať už se snažíme jakkoli). Každý jazyk lásky je podrobně vysvětlen, uvedeny příklady z praxe a nápady pro rodiče, jak daný jazyk používat.
Samozřejmě všechny uvedené příběhy mají happyend, protože správný jazyk lásky všechno spasí.
Nicméně tématu je věnována jen polovina knihy a to ještě s hustou omáčkou a častým opakováním se.
Druhá část knihy se věnuje kázni, učení, hněvu, samoživitelům a manželům. Osobně si myslím, že do výchovných témat už autoři zabředávat neměli. Rozhodně nejde o respektující a kontaktní přístup. Vše je jen velmi povrchně nakousnuto a rady a řešení se stále opakují.
Pokud čtenář zná Pět jazyků lásky, tady se toho moc nového nedozví. Omáčka, opakování se a zase omáčka.
Ve školce: Chováš se k ostatním ohleduplně?
Radka Píro
Kniha pro děti o tom, jak se chovat ve školce.
Moc se mi líbí formát, kdy je nejdřív ukázáno jak to NEdělat a po odklopení stránky se ukáže vhodnější varianta chování i s nějakým tím textem. Ilustrace jsou hezké, knížka útlá.
Doporučený věk je od 4 let, nicméně text tomu naprosto neodpovídá. Vypadá to, jakoby to čtyřleté dítě překládalo. Dlouhá souvětí, podivná slovní spojení a občas i pro mě zvláštní myšlenky (svět se poznává až ve školce, učitelka může dítě ignorovat...).
Dar volby
Edith Eva Eger
Zajímavá kniha, která určitě přinese některým lidem užitek v cestě za štěstím.
Autorka se vyjadřuje stručně a jasně, bez omáčky a okecávání (alespoň v první půlce knihy, ve druhé už se trochu opakuje). Jednotlivé principy doplňuje příklady z praxe a vlastní zkušenosti. Povzbuzuje k bezpodmínečné lásce a laskavosti k sobě samému. Líbí se mi, že klade důraz na to odlišit pocity a myšlenky a uvádí pár základních tipů jak mluvit (neříkat "nemůžu").
Přes veškerý respekt k autorčině životnímu příběhu, je jesnou zmnoha terapeutů, které mám ve škatulce"Já jsem vymyslela naprosto nový přístup, je jediný správný a ostatní nejsou dost dobré." Text neobsahuje žádné zdroje předložených tvrzení.
Celkově jde spíše o filosofické úvahy než o praktické návody. Rady jsou typu: Odpusťte, věřte, přestaňte, začněte, rozhodněte se důvěřovat...což teda nepokládám za příliš užitečné.
Tlapková patrola - Od pohádky k pohádce
kolektiv autorů
Dětem se knížka líbí, obsahuje přepis tří seriálových příběhů.
Jako dospělý milovník literatury pláču. Text vypadá, jako by ho překládal žák páté třídy. Šílený slovosled, volba slov i sloh jako takový. Opravdu jde o hrubý, zjednodušený a občas nedostatečný přepis seriálu.
Obrázky jsou pěkné, malované.
Polární pohádka
Daniela Krolupperová
Milý příběh pro menší děti, který zaujme i starší čtenáře. Krátké kapitoly, které na sebe navazují, ale jdou číst i samostatně. Krásné ilustrace a dost velká písmenka. Skvělá knížka na zimní čas.
Tlapková patrola - Tlapky chrání zdraví
kolektiv autorů
Momentálně synova (4 roky) nejoblíbenější. Dva přiměřeně dlouhé příběhy s poselstvím - každý se něčeho bojí a zubař vám neublíží; při nemoci je důležité udělat si čas na lékaře a odpočívat.
Hezké a velké obrázky, akorát textu.
Petr, Ida a miminko
Grethe Fagerström
Dětem se líbí, já oceňuji odvahu a přímost, s jakou jsou dětem představena témata vzhledu lidského těla, početí, porodu i starání se o miminko.
Obrázky jsou hezké, text chvílemi i vtipný.
Trochu mě mrzí porod v leže s epidurálem a novorozenci za sklem v postýlkách, ale na tu dobu i tak dobrý.
Tlapková patrola - Marshall zachraňuje!
Ursula Ziegler Sullivan
Syn (4 roky), je milovník Tlapkové patroly, takže ani tato kniha nás neminula.
Jednoduchý a milý příběh se šťastným koncem. Pěkné obrázky, dost velké (občas až moc) s malým množstvím textu na stránkách.
Vadí mi jen ten nesmysl a chlebem pro husy. Proč jim nemohli dát třeba zeleninu?
Předávání ohně
Peter Podlesný
Nejsem cílová skupina, takže možná proto mě kniha až tak neohromila. Autor hned na začátku upozorňuje, že to není kniha pro každého a že není určena ženám.
Za cíl si klade identifikovat co dělá ve dnešní společnosti muže mužem a jak toho dosáhnout.
Téma je to bezpochyby důležité, vzhledem k momentální (2023) krizi mužství všude okolo. A přestože s hlavními myšlenkami souhlasím, na můj vkus je pointa až moc okecávaná3, ukrytá v omáčce plné příměrů a podobenství.
Co mi chybí jsou zdroje. Autor si občas protiřečí a občas mi přijde, že žije v nějakém jiném světě. Ve světě, kde má neomezené množství času a zdrojů. Úplně mi chybí vliv rodiny - malé děti, nenaplánovatelné dny, vyčerpání. Často poskytuje výčet toho, co by chlap měl a co musí, ale už bez praktických rad (založte bratrstvo, učte syna filosofii).
A jako zástupce něžnějšího pohlaví musím poznamenat, že některé jeho rady směrem k ženám nedávají moc smysl.
Nenávidím tě, neopouštěj mě!
Jerold J. Kreisman
Kniha o odborné tématu, určitě vhodná pro lidi z oboru. Doporučila bych ji ale i laikům, kteří pracují s dětmi nebo lidmi obecně. Malé děti se občas chovají jako hraničáři a autoři zde dobře zachycují podstatu problému, možné budoucí potíže i směr, jakým se vydat, pokud se vás HPO blíže dotýká.
Text je občas náročnější, prokládán konkrétními příklady a zkušenostmi. Vše je řádně ozdrojováno.
Na začátku je HPO definována i se všemi záludnostmi při psychologických diagnózách, následuje porovnání a prolínání s ostatními poruchami a možné příčiny vzniku HPO (diskuse genetika vs. prostředí, traumata). Velmi mě zaujala kapitola o hraniční společnosti, která je tak trochu filosofická, zároveň ale velmi realistická a praktická (fragmentace společnosti, měnící se vnímání tradičních rolí, všudypřítomný strach a stres...). Nabízí pro mě nové náhledy na současnou společnost (2023) a naťukává několik hlulbších myšlenek.
Další část popisuje možné způsoby komunikace s hraničáři, včetně příkladů konverzací. Myslím, že právě metoda SET-UP se dá dobře využít i při komunikaci s dětmi.
Druhá půlka knihy už pro mě jako laika byla méně užitečná. Zabývá se tématy jako je výběr terapeuta nebo stylu terapie. Popis jednotlivých terapeutických směrů je už velmi teoretický a odborný. Stejně tak výčet možných léků a jejich účinků.
Naše cesta ke kojení
Tereza Mynářová
Kniha mě lehce zklamala. Přestože jsem nadšená, že se o kojení více mluví, tady mi něco nesedělo.
Autorka nám předkládá několik příběhů žen/dětí/rodin, ve kterých hraje kojení nějakou roli. Někdy větší, někdy menší. Navzdory mnoha detailům, jménům a obrázkům mi text přišel plochý a neosobní. Strohý styl vyprávění mi zde vůbec nepasoval.
Každý příběh má v podstatě happy end. Všechno se nakonec zdařilo, všichni jsou s tím smíření a spokojení, pro příště plní optimismu, informací a naděje.
Autorka se do jednotlivých příběhů snažila nenápadně propašovat fakta o kojení, fyziologii, kontaktní výchově apod. Občas mi to v textu vysloveně vadilo a překáželo. Ocenila bych lepší ozdrojování, i když na konci se nějaká literatura nachází a je mi jasné, že nejde o vědeckou publikaci.
Na druhou stranu mi není vlastně jasné, pro koho je kniha určena. Jestliže jde jen o sdílení příběhů cizích lidí, tak to pro mě osobně postrádá význam. Chybí tam ta lidskost, souznění. Možnost přitakat a doptat se. V době, kdy jsem měla s kojením potíže, jsem rozhodně neměla kapacitu na čtení podobných povídek. A když vše fungovalo v pořádku, neměla jsem potřebu o tom číst.
Snad jen odborníci a nadšenci by mohli vnímat knihu jako jistou sondu do psychiky a fungování systému a matek.
Každopádně velké plus za nádherné ilustrace.
Tajný život blech
Alberto Pez
Syna (3 roky) nezaujala.
Věty dlouhé, textu na něj bylo zbytečně moc. Obrázky sice originální a hezké, ale to je taky všechno. Příběh není ani vtipný, ani poučný a pointa úplně chybí. Dokonce jsem myslela, že někdo vytrhnul poslední stránky. Ale ne, jen to končí fakt divně.
Bouřlivá léta- Přechodové rituály a posvátná moudrost pro dospívající
Julie Tallard Johnson
Nevím, co si o téhle knize myslet. Téma je rozhodně zajímavé a vlastně i podstatné. Ale nejsem si jistá, pro koho je to vlastně určené. Puberťáci, kteří by to potřebovali ji určitě číst nebudou. Spíše by se hodila zaměřená na rodiče a učitele. Celkově je jazyk knihy úplně mimo - cílí na dospívající lidi, většina je hodně filosofická a ezo vymývání mozku. Zároveň může jít snad jen o americkou mládež, která zjevně žije v naprosto separovaném světě, nemají páru o životě a jsou nesamostatní.
Některá cvičení jsou zajímavá, hodila by se jako tipy na aktivity do třídy a na tábory. Informace ze života kmenů a jejich mytologie jsou super, škoda jen, že jsou nesmyslně rozházené a neuspořádané. Na konci každé kapitoly je rozšiřující seznam četby a webové odkazy. Tipy na některé meditace a rituály jsou užitečné.
Hlavní myšlenka by se dala shrnout takto - zpomalte, choďte do přírody, vyhněte se závislosti a lenosti. Buďte laskaví a rozvíjejte se.
Kniha je spíše souborem citátů. Na každé stránce jich je X. Obrázky na pozadí dělají text často nečitelným. Slovosled je často podivný (nebo jde jen o nešikovný překlad?). Některá cvičení jsou zdlouhavá a nudná - většinu problémů řeší zápis do deníčku. Občas jsou návody fakt prodebilické - opravdu je potřebné psát postup, jak jít na procházku a co si brát s sebou? Některé praktiky jsou v podstatě nebezpečné - opravdu doporučují dospívajícímu se samotnému vydat do lesa, bez jídla, bez mobilu, zůstat přes noc....vše bez přípravy. Celkově je tam plno paradoxů a nerovnováhy.
Učit se žít s dětmi: Bytím k výchově
Rebeca Wild
Malá knížka, která se tváří jako alternativní příručka k výchově. Reálně jde ale spíše o filosofickou publikaci s málo praktickými radami, jejíž četba je docela náročná.
Autorka píše o tom, jak vytvořit vhodné prostředí pro děti a jak být jeho součástí. Je přesvědčena, že rodič je největší odborník na své dítě a že nepotřebuje žádné příručky a návody na výchovu. Jako problém vnímá, že celé dětství programuje naše vzdělání někdo zvenčí, přitom růst a rozvoj jsou spontánní procesy. V úvodu uvádí důležitost bondingu po porodu a kojení. Popisuje, že slzy jsou pro emoční zdraví stejně podstatné jako třeba moč pro to fyzické. Je tedy podstatné nepotlačovat emoce, nemanipulovat dětmi, nemotivovat je, poskytnout pevné hranice a dodržovat důsledky, nechat děti experimentovat při řešení konfliktů a také nechat je nudit se.
Vybrat si ale výše zmíněné prvky ze záplavy nic neříkajícího textu je skoro nadlidský úkol. Skladba vět je minimální zvláštní (možná je to překladem), obsahuje spoustu zbytečných oslích můstků, přirovnání a nelogických propojení. V textu naprosto chybí citace na uváděné výzkumy a zdroje. Praktických rad a tipů je zde jako šafránu a jsou utopené v omáčce. Autorka v podstatě popisuje, co všechno je špatně, ale nedostane se nám žádné rady, jako to dělat lépe.
Mnoho názorů a technik je nesmyslných nebo velmi diskutabilních. Zde jen pár "nejzajímavějších":
- děti se včasným bondingem se smějí už během prvních dní
- nošení dětí je potřeba matky, nikoli dítěte
- při klidném těhotenství a přirozeném porodu matka vždy pozná, proč dítě pláče
- malé děti manipulují pomocí pláče
- problémy s příkrmy jsou způsobeny matčiným strachem o život
- dítě musí být v osm v posteli bez ohledu na životní rytmus, aby rodiče měli klid
- žena se má držet ženských rolí, pro které byla vybavena intuicí
- autorka je proti trestům, nicméně v její popisované ideální škole se trestá běžně
- podle autorky by děti nikdy nechodily do žádného kroužku a neměly žádné zájmy
Hry šťastného dětství - Jak řešit problémové chování dětí hravě, s humorem a ve vzájemném napojení
Aletha Solter
O téhle knize moc nevím, co si myslet. V podstatě jsem si z ní nic neodnesla; žádné nové myšlenky nepředstavuje. Ani bych ji neřadila k výchovné literatuře. Jde spíš o psychologický rozbor všech možných traumat a her. Pro mě tedy jen nudné a zbytečné vědecké zkoumání něčeho, co snad dělají všichni rodiče - hrají si se svým potomkem. Většina knihy se dá shrnout do pár bodů, které selský rozum snadno odůvodní:
- nechte své děti řídit hru
- nelechtejte je
- zapojte je do běžných aktivit
- neodvádějte pozornost od pocitů
Běžně hry a interakce s dítětem jsou zde rozděleny do kategorií, popsány vzletnými slovy, je za nimi hledání milion traumat a psychologických pohnůtek a pak jsou většinou všechny doporučeny na léčbu traumat a "nevhodného" chování. Autorka příliš neřeší nutnost jistých situací dle vývojových stadií, často dítě manipuluje (i když hrou) a snaží se je přimět ke spolupráci. V úvodu se sice vyhrazuje proti vnější motivaci, sama ji ale ve spoustě případů využívá, stejně jako soutěžení. Celkově se text často opakuje a ani vsuvky s příklady z praxe to nijak nezachrání.
V textu jako takovém nejsou žádné citace, většina zdrojů je uvedena až v závěrečné kapitole, která rozebírá jednotlivé psychologické studie týkající se her.
