tweed komentáře u knih

Pokud veřejně přiznáte, že vás nazajímá historie, dostanete automaticky otázku: Tak kdy skončila druhá světová válka snad víš. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY.
Já vždy (jako správný barbar) řeknu: "Devatenáctsetčtyřicetněco?" a mám klid. Člověk si utvrdí, že jsem vážně debil, přestože jediná chvíle, kdy potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války, je chvíle, kdy řeknete - nezajímá mě historie (nebo ve chvíli, kdy to řekne někdo vedle vás, abyste tuto otázku mohli položit vy), proč bychom pořád měli řešit historii?
V tu chvíli potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války.
(mimochodem znám však rok 863, protože 8-2 je 6 a 6/2 je 3. 863! )

V této knize se nepíše, kdy končí druhá světová válka, ale píše se tam spousta zajímavých věcí, které vám sice taky k ničemu nebudou, ale jelikož vás zajímaly, nemusíte už nikdy říkat: "historie je nuda" a už nikdy, NIKDY nebudete potřebovat znát datum konce druhé světové války (které jsem se tedy už naučila, ale stejně vždycky odpovídám devatenáctsetčtyřicetněco, protože tahle odpověď ukončí téma rychleji a druhá osoba má radost, že i když jinak může být úplně debilní, umí říct: 2. září 1945, gratulki).

6 14.06.2017

Pobavilo mě, že 61 lidí knihu zařadilo do kategorie dystopie, je to totiž děsivě reálné.
A ne v tom smyslu, jako když si u 1984 řeknete -ach-bože-co-když-to-jednou-bude-pravda-,
ale ve smyslu -ach-bože-tohle-jednou-byla-pravda-.
Někde možná pořád je.

Koestler vás vhodí do komunistické společnosti, konkrétně do života Rubašova, a to ve chvíli, kdy dochází k jeho zatčení. Dostáváte se do vězení a nevíte proč, víte však, že zářná budoucnost už vás asi nečeká. Ani Rubašov pořádně neví, kde co řekl (či neřekl), že se dostal do této situace, a tak trávíte čas nejen s jeho vzpomínkami, ale taky s jeho různými polemizacemi nad stranou, jejím vývojem, proč se dobré úmysly mění v zlo, zda je zlo potřeba apod. Padne nejeden zajímavý podnět, který vás přiměje k zamyšlení. Ve chvílích, kdy už jsem si říkala, jestli se náhodou nezačínám nudit, přišly situace, které mi daly naplno pocítit, jak moc už si mě kniha omotala okolo prstu a vtáhla mě do své tísnivé atmosféry.

6 08.06.2017

Naprosto jedinečná kniha, samotná dějová linka není v jádru nějak nová či překvapivá, to co však dělá knížku výjimečnou je Don, z jehož pohledu je kniha napsána. Jeho myšlenkové pochody a slovní obraty ozvláštní i nejobyčenější situaci, nejednou jsem se zasmála a hned po dočtení jsem se vrhla na druhou knížku!

6 29.08.2016

Pobavila jsem se a zamilovala jsem se! Jak bych se mohla nezamilovat do někoho, kdo se rozhodl používat jednotku pirát-ninja???

6 09.08.2015

Na příbězích Reid si vždy najdu něco, co mě obtěžuje, následně dám knize 3 hvězdičky a nakonec si přidám na TBR nějakou její další knihu.
Tady mě například štvala novinářka. Její otázky byly mimo, její dějová linka byla otravná a zbytečná. Mimo mi připadal i důvod většiny svateb, ale já jsem nikdy nebyla v Hollywoodu, takže nebudu soudit a beru to. Nicméně skutečně bych raději jen poslouchala, jak Evelyn vypráví život nám, náhodným čtenářům či posluchačům, bez nějakého vedlejšího (přiblblého) elementu.
Zkrátka - jako vždy mám spoustu problémů a výhrad, ale ve výsledku mi na knihu zůstanou dobré vzpomínky. Nevím jak to Reid dělá, ale ani bych se nedivila, kdybych od ní jednou přečetla úplně všechno.

5 17.01.2021

Samuel zemřel a pozůstalí se nedokáží shodnout na tom, zda se zabil sám nebo zda to byla nehoda. Knížka vám dá pohled každého, kdo k tomu má co říct, a tak se dovídáte více nejen o životě Samuela, ale také o životě lidí v jeho okolí. Mám ráda knihy, které mi nedávají černobílé postavy, a to i když mám sama často tendenci vidět všechno černobíle. Během "Všechno, co si nepamatuju" jsem v průběhu změnila názor na spoustu postav, u některých dokonce několikrát a nebylo to vůbec otravné, naopak! Je to taková mystery pohodička.
Dobře... je to taky poněkud depresivní, protože jakoby mimochodem odhalujete sociální problémy (nejen) Švédska, a to už taková pohodička není. Další nepříjemností je, že je Samuel poněkud abstraktní postavou, informace o něm dostáváte různé, pro každého byl někým jiným, takže toho "pravého" Samuela si musíte vytvořit sami. Můj mozek se rozhodl říct JÁ JSEM SAMUEL a vytvořil si z něj sebelítostivou tragickou osobu. Ale už jsem se přes sebe přenesla a sečteno podtrženo to bylo super, tak neváhejte a vytvořte si taky vlastního Samuela! A ať je lepší než ten můj.

5 07.09.2020

Sice se píše, že to je dráždivý komiks, takže jsem logicky čekala více komiksu a kontroverze, ale je to spíše takové rychlo vysvětlení, proč vůbec kdy vznikla jakási aura mystéria kolem vulvy a ženské sexuality vůbec. Je to vtipné, je to krátké a je to poměrně informativní, takže to vlastně můžete strčit do rukou i někomu feministicky zaostalejšímu, můžete to házet do klína lidem, kteří šeptají slovo MENSTRUACE atd.
No a pokud už patříte mezi pokročilejší osoby rozdělující lidstvo na lidi a lidi, tak se aspoň pobavíte, ale pokud vás téma zajímá HLOUBĚJI, budete si muset vybrat něco dalšího. Tohle je zkrátka stejná kategorie jako knihy "děsivé dějiny". Osobně bych to klidně dala i dětičkám, ale společensky asi budeme ještě muset chvilku počkat, protože mám v živé paměti kolegyni, která před pár lety koupila svému tehdy cca osmiletému dítěti encyklopedii, a pak řešila, jestli má poslední dvě stránky zalepit nebo vytrhnout, protože tam je pohlavní ústrojí muže a ženy, a to přeci nemůže chudák vidět :D TAKŽE TAK

5 01.03.2020

Během čtení jsem si musela dát pár pauziček, především pak mezi Utøyou a soudním procesem.
Párkrát jsem si poplakala a ve výsledku považuji knihu za přínosnou.

Čekala jsem spíše věcnou reportáž, tudíž mi chvíli trvalo, než jsem si na formát knihy zvykla, ale asi těžko můžeme od norské novinářky čekat, že se jí toto téma nebude osobně dotýkat.
Doporučuji si hned na začátku přečíst doslov, který mi pomohl přestat se neustále zaobírat tím, co jsou přidané beletristické výplody autorky a co je realita.

Musím říci, že mě nepříjemně překvapilo, že měl Breivik více štěstí než rozumu. Nikdy jsem se těmito událostmi podrobně nezaobírala a tak nějak automaticky jsem předpokládala, že to byl magor s promyšleným a komplikovaným bulletproof plánem...

5 06.02.2020

Důvod napsání koresponduje s obsahem knihy, tzn. občas to je plakáníčko nad nevděčnou prací lékaře. Nebo spíše - nedostatečně vděčnou. Ale je to zábavné a pro mě (jakožto člověka, kterého děsí vše okolo těhotenství a když vidím těhotnou ženu, můj přirozený pud mi nevelí /tak jako většině/ MUSÍM SI SÁHNOUT NA BŘÍŠKO, ale EVO, DÝCHEJ ZHLUBOKA A POMALU SE VZDAL, JINAK SE POBLIJEŠ) navíc i občas děsivé. Ještě děsivější to bude pro lidi se sklony k hypochondrii (v kombinací s plánováním dítěte). Hypochondrové a úzkostliví lidé, tuto knihu si odložte na "až po dětech".
Každopádně to zase o něco více zmenšilo mou touhu po dětech (což však, zcela upřímně, říkám celý život skoro o všem, takže jsem již za těch třicet let v těžkém mínusu) plus jsem se dozvěděla pár nových věcí (spoustu z nich jsem však vědět nechtěla, tak nevím jestli to je PLUS :D)
Ať už to číst budete nebo ne: zaměstnanců ve zdravotnictví si važte.

PS: knihu jsem částečně četla a částečně poslouchala, ale v tomto případě (skrz všechny footnotes) doporučuji spíše čtení očima

5 11.01.2020

V této knize žijí mí noví nejlepší kámoši ♥
Evička doporučuje:
Seznamte se s posádkou Poutníka, zjistěte něco málo o jejich rase, zamilujte si je!
-
Ano, sice poletíte vesmírem udělat tunel do zcela nové části vesmíru, ALE! pokud čekáte vzrušující dějovou linku, která vás nenechá pořádně nadechnout, pokud čekáte epické bojové scény, budete zklamaní. Tento příběh je založený na postavách a pokud vám tam všichni přijdou stejně boží a zajímaví jako mi, pokud vás zajímá, jaké sapienty si pro vás Chambers připravila, budete to taky milovat. DOUFÁM!

5 15.11.2019

Na této knize se mi líbila typografie.
---
Mám povědomí o tom, že to lidem přijde boží, hutné, atmosferické, epické a kdovíjak výborné. Nad tímto se velice podivuji a je to mimo mé omezené chápání.
---
Každopádně na hutné atmosféry doporučuji A uzřela oslice anděla, pokud chcete jezírko a sociální problémky, dejte si Černé jezero.
A samozřejmě vám doporučuji i toto české Jezero. Ze statistik totiž vyplývá, že to velmi pravděpodobně budete milovat. Magnesia Litera approves.

5 31.12.2018

Kromě toho, že je kniha zdlouhavá, nudná a nezajímavá, má příběh klasickou zápletku, které se dočkáte v každém druhém hororu/thrilleru. Mám upřímné a velké nepochopení pro to, co mělo být na příběhu napínavé, když od stránky 1 víte k čemu spějete. A nespějete k tomu žádným novým ani zajímavým způsobem. Není to v mých očích úplný odpadek, jen to zkrátka bylo zbytečné a nudila jsem se. Spousta lidí však tuto knihu z nějakého záhadného důvodu miluje. Pokud se vám zalíbí první dvě kapitoly, čtěte dál, je možné, že se k těmto milovníkům přidáte. Pokud ne, tak knihu hned zahoďte a nemrhejte svým cenným časem.

5 05.09.2018

Upřímně - nejsou v tom žádné nové nápady a teorie. Příběh také neohromí. Je to celé dost obyčejné, všechny těžké volby jsou podány tím nejméně zajímavým způsobem. Zkrátka velké meh. Zabavilo mě to, ale kdybych si místo toho znovu pustila FAQ About Time Travel, udělala bych lépe, protože to je aspoň zajímavá zábava.

5 18.07.2018

Po prvotním šoku se teď musím smát. Tento příběh je má spřízněná duše, musím se více zaměřit na Dánsko. Budu vám tvrdit, že to je vtipné, i když hned zkraje přijde hlavní postava o panictví tak, že znásilní opilou holku... a kope do hlavy malé kluky. Je vůbec v pořádku takové příběhy číst? Je to dost špatný příběh a taky příběh boží, vždyť jej navštíví i sám Ježíš! Vyvolá ve vás většinu existujících emocí, až je z vás emocionální smoothie a nevíte, co vlastně říct. Tohle bych chtěla probrat s Nietzschem nad sklenicí vody. Píšu si to na bucket list.

5 03.04.2017

Proč jsem šáhla po této knížce?
Protože vyjde film s Emmou Watson a já ráda čtu knížky dříve, než vidím film.
Navíc dle traileru se zdálo, že půjde o knihu se silnou hlavní hrdinkou, která má mozek...
ale ne.
Hlavní hrdinka je primitivní blbka bez vlastního názoru.
Chápu, asi by bylo náročnější zmanipulovat někoho, kdo myslí komplexněji než šumící tráva,
nicméně určitě by se to lépe četlo.
Aspoň, že to bylo dobře napsáno.
A tím dobře nemyslím dobře. Myslím tím čtivě.
Každopádně sektářství vnitřního korporátního prostředí bylo vystihnuto výborně, nejednou jsem se musela smát (se smutnou slzičkou v oku).

5 10.01.2017

Mám k této knížce asi milion výhrad.
ALE… ono to je všechno, tak krásně podáno. Backman je skutečně nadprůměrným vypravěčem. Miliony mých výhrad mě vůbec neobtěžovaly. Po dočtení jsem si pročítala názvy kapitol a měla jsem příjemně nostalgický pocit… KAFE… ach ano, to bylo tehdy, když jsme měli domovní schůzi! MÝDLO… ach, takhle vlastně voněl ten byt!
Je velice lehké se stát součástí této knihy, přehlédnout veškeré její nedostatky a mít ji rád.

5 19.12.2016

Doufejme, že posmrtný život neexistuje, protože jinak se Zamjatin někde hodně buší do hlavy. Všeobecně máme 1984 za velice vizionářské a pokrokové dílo, ale tím vizionářem nebyl Orwell, ten v podstatě udělal akorát více realistický (na druhou stranu, dle mého, co se lidské psychologie týče, méně propracovaný) retelling tohoto díla. Čímž nechci nějak shazovat Orwella, páč ho mám ráda, chci tím vyzvednout pokrokovost a kvalitu tohoto díla. Srsly, tohoto dědečka dystopie číst chcete! (Zamjatin se opět bije do hlavy, protože někdo se zase v povídání o jeho knize baví akorát o Orwellovi)

5 09.12.2016

Osamělost prvočísel, byla ta knížka, kterou milovali všichni správní lidé a ve mně se nakupilo tolik očekávání, že to nutně muselo skončit velkým zklamáním. Tedy... to jsem si alespoň říkala a přečtení jsem odkládala více než pět let. Shame on me. Mé obavy byly zbytečné a já se naprosto zamilovala.
Už jsem se za svůj život seznámila s milionem knižních postav, které bezmezně uctívám, ale tady jsem měla poprvé pocit, že čtu o postavách, s kterými se můžu více méně ztotožnit, přestože s nimi mám společného jen málo.

5 25.11.2016

Překvapilo, jakou pravdu, smutek a hloubku v sobě může ukrývat kniha sestavená ze slovních hesel.

5 07.07.2016

Upřímně mě nenapadá člověk, pro kterého by přečtení této knihy nebylo přínosem, takže si ji přečtěte všichni.

Miller vypráví o tom, co prožívala jako oběť znásilnění, často jsem měla flashbacky na to, jak se mluvilo o Ferim ("Člověk by řekl, že takový najde spoustu holek, které o něj budou stát. Namísto toho si ničí život něčím takovým? Nechce se tomu věřit")

Je mi smutno, že i v roce 2024 musíme řešit, jak moc si za co můžou holky a ženy samy, že když projde nový zákon o znásilnění, musíme pak číst vtípky na formuláře o konsentním sexu... podaří se nám vůbec někdy porazit kulturu znásilnění? Doufám, že ano! Ale minimálně v Česku to vidím spíše na vzdálenější budoucnost.

"Říkají nám, že taková napadení jsou častá, ale když se nebudeme vyzývavě oblékat, můžeme snížit pravděpodobnost, že se to stane právě nám. Jenže to problém neodstraní, jen to nasměřuje útočníka k jiné, nic netušící oběti, na níž si vybije násilí"

4 09.06.2024