Twinny komentáře u knih
Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Ze začátku jsem neměla problém knihu odložit a několik dní se k ní nevrátit. Potom to začalo být zajímavější, ale napětí nebo dokonce strach jsem necítila.
Neodhadla jsem téměř nic z toho, co se stalo. Nakonec to do sebe zapadlo. Ale žádná sláva to nebyla.
Někdy mám u tzv. "thrillerů pro ženy" pocit, že autorky napíšou povídku polovičního rozsahu a pak ji natahují a vyplňují, aby dosáhly minimálního počtu stran na vydání. A Náš manžel ve mně tento pocit vyvolal několikrát.
První kapitoly byla trochu škoda. Knížka by byla napínavější, kdybychom dopředu nevěděli, jak to dopadne. Příběh celkem napínavý byl. Hlavně jsem čekala, jaké psychopatické jednání vyplave napovrch.
Co se týče postav, jsem trošku rozpačitá. Některé chování naší "dámské jízdy" bylo nelogické. Některé zvraty mi přišly na sílu.
Začátek mě moc nezaujal. Byl velmi pozvolný, člověk dlouho netušil, co se bude dít. Potom to přešlo do zajímavější a napínavé části. Ale jakmile jsem se se zatajeným dechem začetla do konce, byl mu za chvíli konec. A potom tu byl ještě ten konec nekonec.
Autor píše velmi čtivě. Když jsem se prokousala začátkem, tak se to četlo samo. Možná by bylo fajn pokračování.
(SPOILER) Musím říct, že jsem od knihy čekala něco jiného. Hodně jiného.
Jediná postava, která mi byla sympatická byla Barbara na začátku knihy. Potom už tam nebyl nikdo, koho bych si mohla oblíbit, komu fandit.
Při čtení knihy jsem se zmítala mezi dvěma pocity. Někdy to pro mě byl dobře vypsychovaný thriller, jindy totální nesmyslná slátanina.
Nějak jsem měla problém věřit Marcovi, hlavně ke konci knihy. U Barbary zase občas nebylo jasné, co je a není halucinace.
POZOR SPOILER!
To, že jsou Barbařina matka, Raoul a dítě mrtví jsem si myslela, resp. to bylo z jejich "chování" jasné. U dítěte jsem to poznala hned. U matky a Raoula jsem si musela počkat na upřesnění. Nemyslím si, že ji nutili k prostituci. To už byli dávno mrtví.
KONEC SPOILERU
Když milujete Supernatural, kniha s názvem Nefilim Vám nemůže zůstat lhostejná.
Příběh byl parádně zamotaný. Většina knihy byla napínavá. Tak nějak se mi podařilo odhalit, kdo do toho byl zapletený, ale dohromady už jsem to neposkládala. Při odhalení vraha jsem koukala. Můj typ byl trochu vedle.
Bála jsem se spojení s Greenpeace, ale nakonec mě to nerušilo. Občas mi vadilo Novino přepočítávání všeho na množství škodlivých látek.
Poznámka mimo: Když u detektivek a thrillerů anotace téměř nečtete, tak Vás při výjimečném nakouknutí chyba ve jménu hlavní hrdinky nepotěší :D
Říkala jsem si, že už nebudu rozečítat další série. Hlavně ne detektivní, těch už mám rozečtených dost. Ale koupila jsem si Krvavou pomstu, aniž bych tušila, že jde o druhý díl série. Tak jsem si půjčila první. Že jde o "doplňkovou" sérii k jiné sérii jsem se dozvěděla nějak během čtení Temného měsíce :D. Ale nevadí.
První co mě u této knihy napadne je nesympatický vyšetřovatel a vyšetřování celkově - Flowers si mě nedokázal nijak získat a jeho vyšetřování mě moc nebavilo. Přišlo mi, že ho něco jen tak napadlo a dělal si celkem co chtěl. Napětí a nějaké motivace číst tam bylo pomálu. Nějaká místa - spíš místečka - byla napínavá velmi, ale bylo jich vážně málo. Občas jsem ztratila přehled o postavách, nebo o tom, co se tam už stalo.
Zápletka byla docela složitá a neodhadla jsem skoro nic a můj domnělý vrah byl někdo jiný.
Krvavou pomstu přečtu a pak uvidím. Možná zkusím i Pravidla oběti. Ale jenom možná.
Ehm. No. Nejdřív mě to nebavilo, potom ano, pak ne, pak ano, a tak pořád dokola. Chudák Joe si nemohl ani trochu oddechnout. Ale přišlo mi to takové, já nevím. Hlavnímu hrdinovi se najednou změní celý dosavadní život.
Stejně jako k autorově další knize - V cizí kůži - k tomuhle nemám co napsat. Přečetla jsem, ale za pár týdnů už nebudu vědět, o čem to bylo.
Musím říct, že příběh Kateřiny Aragonské se mi četl těžko. Většině politických a náboženských věcí jsem nerozuměla, ale tak to mám u všech historických knih, filmů a seriálů. Kateřinu vidím jako silnou ženu, která i přes všechna příkoří bojovala o svá práva a o práva své dcery.
Příběhy dalších Jindřichových žen si přečtu. Anna Boleynová byla nejspíš opravdu velká potvora, ale jsem zvědavá i na její příběh a příběhy dalších tudorovských královen. Protože i přes vliv ostatních byl Jindřich králem a to, kam až to všechno zašlo, byla především jeho vina.
Knihu jsem dostala zadarmo a sama bych si ji, ač detektivky čtu často a ráda, nejspíš nekoupila. Možná to bylo těmi osmdesátými léty, ale nepřišli mi zajímaví ani hlavní psychouš, ani hlavní detektiv. Příběh byl takový ehm. Za chvíli nebudu vědět, že jsem to četla.
Začátek mi přišel nezáživný a knihu jsem dvakrát odložila. Bylo mi to docela líto, protože Simona i Holku mimo rytmus mám moc ráda a četly se skvěle. Mám ráda autorčin humor.
Myslela jsem že ji budu muset oželet. Ale potom jsem zjistila, že je kniha součástí "Simonova světa" a dala jí třetí šanci.
Když jsem konečně prokousala začátkem, tak se to rozjelo. Fandila jsem Molly, aby se konečně dočkala. Zamilovala jsem si Reida. Od začátku bylo jasné, jak to dopadne, ale návrat do puberty a vzpomínky na první lásku jsem si užila.
Dívky v ledu (není už těch "dívek" nějak moc?) jsem se bála kvůli tomu, že je tak populární a je připodobňovaná knihám, které mě zrovna nenadchly.
Začátek mě vůbec nebavil. Soustředit se mi dělalo velký problém. Některé věty jsem musela číst opakovaně, jak mi myšlenky utíkaly mimo příběh. Až posledních sto stran mě to začalo bavit.
Ze začátku je Erika nesympatická, ale její frustraci z vyšetřování jsem dokázala pochopit. Moci pracovat jen s fakty, které neohrozí pověst rodiny a muset ignorovat všechno ostatní. To by štvalo každého detektiva, kterému jde o vyřešení vraždy.
Četla jsem to čtyři dny a dneska dočetla a už si nevybavím, jak k nějakým věcem došlo a proč se to tak stalo. To se mi pár hodin po přečtení nestává. Něco mi přišlo spíš jako náhoda a "osvícení z hůry", než pořádná detektivní práce.
Vraha jsem odhadla v půlce. Hlavně mi napověděl jeho úhel pohledu. Bez něj bych možná podezřívala někoho jiného, ale ten sám o sobě většinu podezřelých vyloučil.
Abych to shrnula - pozvolné vyšetřování, do kterého zasahuje otec oběti, přehlížení zjevných faktů, které by se u jiné oběti braly v úvahu, nakonec rychloakce alá Kobra 11. Na jedno přečtení dobré, na koupení dalších dílů už ne. Krimisérii, které ráda věnuji část rychle ubývajícího prostoru v mé malé knihovničce, budu hledat jinde.
Hůř se mi začítalo a začátek mě moc nezaujal. Nicméně potom se vyprávění rozjíždí a člověk ví, že tam pořád něco nesedí. Jak to bylo, jsem odhalila, když to začínalo být pomalu jasné a i detektivové zavětřili správnou stopu.
Do deseti stran před koncem to byla slušná detektivka, které bych dala s klidným srdcem čtyři hvězdičky. Líbila se mi trochu víc než Někdo blízký. Ale těch posledních pár stran? Muselo se to ještě takhle zamotat? Copak nestačilo to, co se stalo?
První díl jsem měla koupený, ale ten mě tolik nezaujal, tak jsem si druhý raději půjčila a jsem za to ráda. Kompletovat sérii nebudu a ani nevím, jestli se mi ji chce dočítat. Přece jen, detektivek a thrillerů je spousty. O krimisériích nemluvě.
Moc se mi do thrilleru, který má přes 500 stránek nechtělo. Bála jsem se, že autorka bude plácat páté přes deváté, aby knihu zaplnila. Což se stalo i u dost kratších thrillerů.
Začátek mě nebavil, připomínal mi Dívku ve vlaku. Potom se to dost rozjelo a já hltala každou stránku. V polovině mi došlo, co se stalo a jen jsem čekala, až na to přijde i Andrea. Potom už mě to zase bavit přestalo, protože autorka zbytečně natahovala. Nakonec to bylo přesně tak, jak jsem si myslela.
Jen už mě ty druhé konce po koncích, které mají šokovat, štvou.
Cca před dvěma lety jsem četla autorčinu prvotinu Manželé odvedle. Na Někdo cizí v domě jsem se vrhla díky zajímavé anotaci a s tím, že se autorka mohla trochu zlepšit.
Začátek byl zajímavý, pak jsem se začala nudit. Střídaly se zajímavé pasáže s těmi nezáživnými. Stejně jako minule byl detektiv úplně zbytečný. Policejní vyšetřování odbyté.
Toho "cizího" jsem odhalila poměrně brzy, ale celek mi ušel. Po poslední kapitole jsem si řekla, "to je jako konec?"
Přijde mi, že autorka jede na stejném principu jako v předchozí knížce. Dva manželské páry, které si v sousedství žijí relativně normálním, klidným životem. Jednomu z nich převrátí špatná událost život vzhůru nohama. Na povrh začínají vyplouvat nejrůznější tajemství, která zamíchají jejich vzájemnými vztahy. A nakonec konec, který má šokovat.
Měla jsem dojem, že autorka vzala svoji prvotinu a přepsala ji tak, že si něco vypůjčila z Dívky ve vlaku, něco ze Zmizelé a dala tomu pro sebe typický otevřený konec.
Je to stejné jako prvotina, žádné zlepšení ve čtivosti a stylu psaní, ani ve vystavění zápletky. Takže opět za 2*.
Závěrečný díl skvělé série jsem si musela přečíst hned po Loutkáři. Protože jeho konec vybízel k přečtení pokračování. Nový případ, který je opět osobní a setkáváme se se starými postavami, které se ve dvojce, i přes svou důležitost v prvním díle, stáhly do pozadí.
Opět napětí, skvělá akce, humor. Rozplétání zdánlivě nevyřešitelného. Ovšem musím strhnout jednu hvězdu za to, že ke konci už ubývalo logiky.
Po půl roce jsem dostala chuť na pokračování Hadrového panáka. Opět se mi dostalo napínavého děje, vtipných hlášek a složitého případu. Tentokrát bylo tempo pozvolnější, méně zvratů.
V této trilogii jsou rozhodně plus jednotlivé postavy. A že je tam Wolfa málo? Jsou i další, které jsem si oblíbila. Hon na pavouka mě dostal :D
Příběh Trishy ve mě vyvolal pocity napětí a strachu. Jak to s malou dívkou dopadne? Dokáže se udržet naživu tak dlouho, aby ji našli včas? A najdou jí vůbec? Neskončí v lese pohřbená na věky?
Trishino putování a boj o přežití jsme prožívaly společně. Bezmocně jsem jí radila a sama se zamýšlela nad tím, co bych dělala já a jestli bych dokázala vydržet tak dlouho. Úžasný čtenářský zážitek. Doporučuji.
Nápad rozhodně zajímavý. A to je asi tak všechno. Žádné napětí, žádné postavy, které bych si mohla oblíbit. Možná to bylo stylem psaní, který mi absolutně nevyhovoval, ale dočetla jsem to jen proto, abych věděla, jak to skončí.
Pachatele jsem odhadla, když se tam začal objevovat. Jeho motiv ovšem ne. Otázky, které jsem si během čtení kladla, zůstaly většinou bez odpovědi.
Hlavní hrdinka totálně nesympatická. Atmosféra žádná.
Anotace slibující originální příběh mě opravdu zaujala a nalákala na knihu. Těšila jsem se, že budu pročítat Grand-Ducův deník a snažit se odhalit pravdu dřív, než on a další postavy. Další postavy, které se z toho totálně zcvokly. Dala jsem si to dohromady společně s aktéry. Oni mi jen dovysvětlili detaily.
Přes polovinu knihy jsem se nudila. Po počátečním hladu po informacích, jsem pomalu ztrácela zájem o vysvětlení. Až po nějaké straně 250 mě to začalo zase zajímat a dočítala jsem rychle.
Vadil mi detektivův deník. Ne, že by byl nudný. Jen jsem měla dojem, že všechno ví a u všeho byl. Ne. Nemožné. Proto z průměru strhnu třetí hvězdu.
(SPOILER) Začátek mi přišel fajn. Opět velmi čtivě napsaný příběh. Nejlepší byl pohled Jacoba. Tu část jsem si užila nejvíc.
Po tom, co se dostala ke slovu opět Bella, už mě to přestávalo bavit. Konec mě trochu zklamal.
Celá série by se dala zhustit ze čtyř na tři knihy. Stačilo by proškrtat a zkrátit asi tak o dvě stě stran každou z nich. Možná na dvě, kdyby se vynechal Rozbřesk.
Ano, poslední díl mě sice bavil, ale byl navíc. Myslím, že ani nebyl původně v plánu. A pár věcí už si autorka cucala z prstu.
Na jednu stranu mě mrzí, že příběh už končí. Série mě bavila a našla jsem si i pár oblíbenců (paradoxně jsem měla většinu postav radši než Bellu a Edwarda). Ale na druhou stranu je dobře, že skončila. Tenhle díl už to natahoval a další už by byl naprosto zbytečný. Aspoň je tu ještě ta novelka o Bree...
Spoiler!!!
Existence Renesmé mi nevadila, jen jsem tomu trochu nerozuměla. Jak může upír, jehož orgány nefungují, zplodit dítě? Jak vůbec funguje pohlavní styk? Potřebuje přece krev v těle. A i když asi ona část těla bude stejně tvrdá jako jeho zbytek, co vhodná poloha orgánu? Tohle mohla autorka vysvětlit. I když nad tím tak přemýšlím, tak jsem možná radši, že to neudělala. Lepší nad něčím takovým nepřemýšlet...
Za celou sérii musím říct, že Bella je prostě naivní a hloupá. Občas se chovala jako kr*va. Nechápu, co na ní Edward a Jacob viděli. No, Edward je zase z celé upíří skvadry nejméně zajímavý. Občas jsem mu říkala Studená pr*el :D. Jacoba mám z celé trojky nejradši a mrzí mě, že mu přidělili směsku těch dvou. Autorka udělala z hlavní trojice jednu rodinu a zároveň posílila vztahy mezi upíry a vlkodlaky, takže klišé.
Jinak jsem čekala aspoň nějaký ten boj. Vlkodlaci, kteří se pokusí zabít Cullenovi. Boj s Volturiovými. Cokoli. A nic z toho. Jasně, autorka nechtěla zabít oblíbené postavy. Nebo možná není schopna popsat boj. Těžko říct.
Konec Spoileru