tygřík2
komentáře u knih

Jestli se směsici vybraných faktů, dohadů a zbožných přání určité ideologie říká historie, to teda nevím. Občas jsem se musela smát jeho vývodům, jindy mě autor svým neotřelým pohledem na věc přinutil k přemýšlení. A to poslední oceňuji na téhle rozvernosti asi nejvíc.


Jako vždy v románech pana Potoka: o duši citlivé, něžné, křehké, niterné a trýzněné nepochopením, předsudky a vnitřními rozpory, přesto silné, vytrvalé a přes všechny překážky jdoucí za svým cílem, i když bolest je veliká.


I hledání jehly v kupce sena hoši z 87. revíru zvládnou. Sice je to tvrdý oříšek, ale i ten byl rozlousknut s elegancí. Samozřejmě za mé účasti. Rozešli jsme se po šichtě o půl třetí ráno :-)))


Tomu se říká sisyfovská práce, honit jednoho zločince za vysokou cenu a za zády dorůstají další adepti péče 87. revíru. Autor se na malém prostoru dotknul mnoha témat, která zdaleka nejsou minulostí, jak by se snad zdálo.


Josepův příběh, podaný mým oblíbeným vypravěčem, mne chytil za srdce. Jít za svým snem neznamená jen snít. Znamená to tvrdou dřinu a odříkání po dlouhou dobu, i když se někdy zdá, že se to prostě už dál nedá vydržet. Znamená to věřit ve svůj cíl a nenechat se srážet lenochy a závistníky. Znamená to nevymlouvat se na cokoliv. Dělat chyby, ale umět se z nich poučit. Možná padat, ale zase se zvedat. Pak vytvoříte vynikající víno, postavíte dům, vystudujete milovaný obor, vybudujete vlastní firmičku... cokoliv...s láskou a pro lásku...


To zase bylo jednou posůveníčko! Pavouček Lukáš mne zaujal. Se zvědavostí a mírným napětím jsem ve třech pokračováních sledovala, jak se z neduživého a slabého, ale díkybohu chytrého a citlivého, chlapce vlivem překonávání těžkých překážek, které mu život staví do cesty a máchá ho v nich nemilosrdně, stává MUŽ. Kromě Lukáše jsem se zamilovala do Barnabáše :-))


Vlivem šoku z povodně moje paměť nepodstatné věci vytěsnila, takže pár věcí jsem zapomněla. Snažím se je obnovit.
V této knize jsem nedočetla ani první kapitolu. Proč?
Hlavně mě iritovalo, že si autor vůbec nedal práci a před psaním se neseznámil dost dobře s reáliemi.
1. Staroegyptština nezná hlásku l, ale jedna z postav se klidně jmenuje Lostris, což je zřejmě řecká forma, a navíc její dívčí jméno zní Lanata, takže autor si z nás dělá blázny tuplovaně. Její mládenec se honosí jménem Tanus, k čemuž asi přišel někde v Římě.
2. Lovit hrochy lukem a šípy je holé šílenství a Staří Egypťané to tak, podle mnoha vyobrazení v hrobkách, nedělali. Na hrocha jedině s pořádným kopím.
3. Té báchorce s inovovaným lukem též nelze věřit. Z čistě fyzikálních důvodů.
4. Když autor přirovnal dvojici, která spadla do vody, k páru vyder, něco mi tam nesedělo. Jakpak je mohl Taita znát, když tam nikdy nežily?
5. Abych nezapomněla! Do kukuřičné placky se tehdy ve Starém Egyptě mohl sotva kdo zakousnout.
Možná jsem hnidopich, ale fakt mě to vytáčelo. Nehledě na to, že Taita mi byl od začátku nesympatický. Nehodlala jsem riskovat další zhůvěřilosti podobného typu a po pár stránkách jsem knihu rázně zaklapla a vrátila majiteli. Někdy není na škodu, když z hlavy něco vyšumí :-)))


Humorné, lehce naivní, prostě od dvacetiletého mládence milé počtení. A tak to má být. Přeji autorovi, aby se na svých cestách i nadále setkával s lidmi dobrými a jeho anděl strážný byl stále ve střehu. (Napadlo mne, jak by asi kniha vypadala, kdyby autor nebyl XY ale XX.) Za ten sportovní výkon si pan Ladislav rozhodně zaslouží palec nahoru.

Děj nic moc, ale ten jazyk!!! Z úplně banálních prohlášení vykouzlí skvosty.


Tahle holčička s havranem, ti prostě nemaj chybu!!! Chce být dobrou čarodějnicí, ale zapomněli jí vysvětlit, co to znamená. Tak si to vyložila po svém. A přípodoteky Abraxase? Toho havrana bych mohla mít doma.
S nádhernými ilustracemi pana Smetany skvost.
Já i má dítka jsme se skvěle bavily.


Co dodat k takovému skvělému dílu? Snad jen: taky se vám někdy zdá, že už to začalo...?


Hezká pocta předkům. Sice viníky pro sebe odhalíte hned na začátku, ale čtete dál, protože je to napsané dobře, napínavě a barvitě. Jenom nevím, proč se dílko jmenuje Katova dcera, když by se mělo jmenovat Kat. :-))


Fajn, fakt fajn. Bavilo a to dosti. Miluju ten mírně ironický nadhled. Krásné odreagování. Pan Heteša, kdyby tam už nebyl, putoval by do mých oblíbených. (Sice jsem i tady našla zpotvořeninu "budeš se soustředit", ale zápisu do listiny hříšníků autor unikl o vlásek tím, že ji použil v přímé řeči:-))). )


Trochu jsem podezření měla, ale detektivům z 87. jsem do toho radši nekibicovala. (Tentokrát trochu více omáčky, ale i tak napínavé.)


Prachy nebo život, známé pořekadlo lupičů. Detektivové to mají bez těch dnešních komunikačních prostředků těžké a ještě aby přiučovali občanstvo etice. A vděk žádný. Mají alespoň můj obdiv, jestli je to utěší :-)))


Trochu jsem musela vášeň pro hochy z 87. revíru zchladit, ale ne vlastní vinou! Člověk musí přece jen, bohužel, občas i pracovat. :-))) Ale přesto jsem vyšetřila po večerech alespoň chviličku, abych tam zaskočila na kafe a poptala se, co nového...


Je hezké, když přelouskáte knihu od psychiatra a zjistíte, že i přesto, že žijete v blázinci, jste naprosto v pořádku:-))))


Skvělé. Všichni úžasní, ale trpaslíci, trpaslíci vedou :-)))) Recept na jejich kyselicu mě dokáže rozesmát i o půlnoci. A nemalou vinu na tom mají pan překladatel a pan Finger :-)))


Příjemná procházka světovým i lokálním děním na konci 12. století. V létě se vypravím obhlédnout Milevsko. Jedna hvězda za překrásné ilustrace přesně vystihující atmosféru v příběhu popsanou.


Když poslouchám tenhle bezva příběh prostřednictvím vlídného hlasu pana Čecha, jeho nedostižného a kultivovaného přednesu, dávajícího tušit i jeho smysl pro tento druh humoru, cítím, jak mne opouští nenálada, chmury balí kufry, všechna tíha ze mne padá a já se ocitám na vrcholku hory? kopce? ve Walesu. Čekám, co domorodci vymyslí za další kulišárnu, držím jim palce a užuž hledám motyčku, lopatu a zahradní kolečko, abych jim vyrazila na pomoc s jejich problémem.
