tygřík2 komentáře u knih
Chlapci z revíru 87. tentokrát pátrají po vrahovi, pátrají a pátrají a kromě nálezů mnoha kostlivců v různých skříních jejich námaha vychází naprázdno. Ještě, že je Steve miláčkem paní Fortuny!
(Mimochodem - pěkný rým na jméno April není snadné nalézt ani v češtině ani v angličtině. Napadá mě snad jen mitril:-))) Ale kde by detektiv vzal čas číst o hobitech:-))) )
Tohle jsem nedala, po pár stránkách odložila. Nehodlám se vracet. Nemohu hodnotit.
I hledání jehly v kupce sena hoši z 87. revíru zvládnou. Sice je to tvrdý oříšek, ale i ten byl rozlousknut s elegancí. Samozřejmě za mé účasti. Rozešli jsme se po šichtě o půl třetí ráno :-)))
Utopistický román. U-to-pi-sti-cký???
V jednom seriálu o historii mne zaujala tato věta: ,,...a pamatujte, že na světě se nic nemění. Jen kostýmy a kulisy..."
Pan Čapek svým mírným, chytrým a velice ironickým způsobem komentoval konání lidského plemene. A nebál se to uveřejnit! A ještě za to byl a stále je milován!
Pan Čapek by měl sestoupit z literátského nebe a vtělit se do některého z dnešních psavců. Potřebujeme ho jako soli. Já teda jo.
Jo, ta láska, láska nebeská...někoho blaží a jiného to sejří. A chlapci ze sedmaosmdesátého mají hned plné ruce a hlavy práce!
Tři povídky, tři bonbónky. Autor mne nutí nedodržovat spánkový režim, musím se co nejvíc zdržovat na služebně 87. revíru, aby mi neuniklo nic ze zdejšího dění. :-)))
Další sympaťák z revíru 87, kterému jeho zaměstnání nepřineslo jen potěšení a uspokojení, ale i trápení. Minutu ticha za jeho lásku.
Tomu se říká sisyfovská práce, honit jednoho zločince za vysokou cenu a za zády dorůstají další adepti péče 87. revíru. Autor se na malém prostoru dotknul mnoha témat, která zdaleka nejsou minulostí, jak by se snad zdálo.
Někdy i mlsný jazýček přispěje k objasnění zločinu! Toho se pánové z 87. revíru nenadáli. A já se pobavila. Tu dobrotu, co mi voní pod nos u kávy, posílám Stevovi, aby se dřív uzdravil, ještě víc mu to pálilo a já u knih o něm a jeho kolezích nepřibrala :-))
Pokaždé kolem Vánoc se prodávají jedlé kaštany. Pokaždé se mi vybaví (nevím, jestli je to dobrou pamětí nebo už stařeckou demencí :-))), jak si je ti dva lesní skřítci pekli, zapomněli na ně a následný výbuch jim hnul pecí! Pokaždé si, pro tu milou utkvělou vzpomínku, kaštany koupím, i když mi nechutnají. Doma je, skrz troubové sklo, pozoruji, nasávám jejich vůni a snažím se neudělat stejnou chybu, jaké se dopustili K a V. :-)))
Prachy nebo život, známé pořekadlo lupičů. Detektivové to mají bez těch dnešních komunikačních prostředků těžké a ještě aby přiučovali občanstvo etice. A vděk žádný. Mají alespoň můj obdiv, jestli je to utěší :-)))
Víš, co ženský dovedou? A co dovedou chlapi? :-))) I hoši z 87. revíru, ač zkušení a různých fíglů znalí, si dlouho nevědí rady. Ale já jim věřím, že tomu přijdou na kloub. Držím palce, až mi bělí, a ženu očima písmenka před sebou rychlostí blesku...
Stála jsem před dilematem pustit se buď do žehlení té hromady, co na mne číhá v prádelně nebo průšvihů v sedmaosmdesátém. Vyhráli hoši, se kterými jsem zachraňovala ženicha tak vehementně, že mi vystydlo i kafe
:-))
Trochu jsem musela vášeň pro hochy z 87. revíru zchladit, ale ne vlastní vinou! Člověk musí přece jen, bohužel, občas i pracovat. :-))) Ale přesto jsem vyšetřila po večerech alespoň chviličku, abych tam zaskočila na kafe a poptala se, co nového...
Kolik už že je hodin? Půl druhé ráno? Zase jsem to přetáhla. Ale musela jsem to dočíst, prostě musela! :-))
Šestá kniha za mnou v jednom tahu. Hyperknihóza zatím nehrozí. :-)))
Nemůžu přestat číst. Mé srdce momentálně bije jen pro 87. revír! :-)))
Čtvrtý příběh ze série Revír 87 za dva dny. Jedu, ani nejím :-)))
Musím se přiznat, že s dílem pana McBaina (nebo jak se vlastně jmenuje:-)) jsem se až dosud ke své škodě míjela. Ale teď, teď se vezuuuuu zakázanou rychlostí a je to fááájn!!!!