tygřík2
komentáře u knih

Takový pokus o novodobého Phila Marlowa či Jesseho Stona. Ale tady příběh rozmělňuje příliš mnoho slov, příliš mnoho odboček, příliš mnoho příliš podrobných informací. Při poslechu audioknihy (i přesto, že pan Oliva čte úžasně) jsem se občas přistihla, že přemýšlím, co udělám zítra k obědu:-))), a přesto jsem neztratila nit.


I když kniha drobátko zastarala, například výzkum Etrusků pokročil a výběr odborníků na římské dějiny, od kterých jsou čerpány citace a teorie, také není zrovna trendy, pořád má co říci. Interpretace se ujal pan Pavel Soukup a jeho, tu mírně patetický tu jemně ironický, projev dodává tomuto dílu tu pravou atmosféru. Ráda se k tomuto stručnému shrnutí římských dějin, které znám od dětství a které autor v průběhu let postupně aktualizoval, vracím. Proč? Je poctivé a netváří se, že jen ono je to pravé.


Skvělé. Všichni úžasní, ale trpaslíci, trpaslíci vedou :-)))) Recept na jejich kyselicu mě dokáže rozesmát i o půlnoci. A nemalou vinu na tom mají pan překladatel a pan Finger :-)))


Příjemná procházka světovým i lokálním děním na konci 12. století. V létě se vypravím obhlédnout Milevsko. Jedna hvězda za překrásné ilustrace přesně vystihující atmosféru v příběhu popsanou.


S některými závěry (namátkou kapitolka o mírotvorci Chamberlainovi) autora nesouhlasím, ale vcelku zajímavé čtení. Opět se mi pár věcí, které dlouho ležely v mé databázi pouze jako položky kdysi do hlavy nacpané, propojilo a utvořilo další puclík do obrazu zvaného historie.


Doporučuji číst při hodinách dějepisu místo moření dětí suchými fakty. Myslím, že zájem o historii našeho nárůdku by se v našem nárůdku rapidně zvýšil. Jinak mne, bohužel, na tomto díle nic nezaujalo. renefer mi mluví z duše.


Moje úplně první kniha od pana Potoka. Jsem zasažena do srdce. Křehké a zároveň silné, velice intimní vyprávění. Některé pasáže, ve kterých jsou popsány citové a myšlenkové pochody hrdinek, zvedly, z nánosu dějů za léta, v mém vědomí vzpomínky tam uložené. Ano, chvílemi jsem byla Hana, chvílemi Davita. Až jsem pana autora začala podezírat, jestli on nebyl v minulém životě holčička. :-))


Nemohu si pomoci, jako doktora Becka vidím před sebou Harrisona Forda (snad pod vlivem filmu Uprchlík) :-)))
Napínavé, čtivé, takzvaně sůvící:-)))


Je to překladem nebo se mi jen zdá, že tento román je trochu odlišný jazykem i stylem od předešlých detektivek? Objevila jsem pár vět, které usvědčují autorku ze sklonů, které bych u ní nehledala, ze sklonů k přírodní lyrice: ,,Byl ještě podzim, ale teď jel pod oslnivou bílou koulí slunce s roztřepeným okrajem na nebi modrém jako v letní den." Nebo: ,,Bílé ranní světlo zimního slunce změkčilo a vyhladilo kmeny buků a koupalo kameny zámku ve stříbrném lesku, až se zdálo, jakoby se chvěl a průzračněl jako vidina."
Také mě pobavilo, jak šikovně do příběhu paní spisovatelka vpašovala kritické poznámky k současné britské společnosti.
Početla jsem si hezky. Jen trochu pridlhé.


I když český překlad je výborný, přesto se tetelím blahem, ánšto jsem si opatřila audioverzi v originálním jazyce a pán Marek Geišberg, syn pána Mariána Geišberga (dej mu Pánbu věčnou slávu), válel tak isto na jedničku s hvězdičkou. (Tak dobře, že jsem zpočátku nezpozorovala velký rozdíl, dokud mě na to neupozornila zde jedna dobrá duše :-))))

Zajímavý příběh zajímavé osobnosti. Přivítala bych, kdyby autor šel trochu víc do hloubky.


Úplně vidím paní Magdalénu Steinovou, jak mhouří oči do škvírek a slyším ji, jak říká: ,,Joachime..." :-)))


Objevila jsem tenhle malý šperk mezi knihami, které nikdo nechtěl. Alespoň jsem se o ni nemusela s nikým tahat:-))) Stala se ozdobou mé knihovničky.


Ano, autorka výrazně přidala. Mimo jiné mne těší, že Flavia pochytila od rodičů osobitý styl humoru.


Seznamovací večírek s Flavií Albiou. (Na rozjezd budiž, ale v příštích pokračováních bych ráda neodhalila pachatele na několika prvních stránkách :-)). ) Je dobrou dcerou i pokračovatelkou Falcona a Heleny, má ráda lišky a možná se na ní z dáli usmívá láska. Fandím.


Ano, pan Ishiguro se tímto definitivně stal jedním z mých literárních oblíbenců.
Příběh o několika rovinách. Zaujala mne i ta politická. Takový střípek do mozaiky Mnichov 1938.


A já pořád dumala nad tím, odkud berou tvůrci jihoamerických telenovel náměty :-)))
Ovšem verše , které na začátku pronáší Čas, tak ty beru!


Druhý díl trilogie má, tuším, 560 stránek. Kdyby neustále neopakovali, co se dělo v díle prvním, stačilo by jich bohatě 200. Takhle se nápaditý příběh rozmělnil a ty vycpávky vyloženě otravovaly. Lehké zklamání..
