tygřík2 komentáře u knih
Je to překladem nebo se mi jen zdá, že tento román je trochu odlišný jazykem i stylem od předešlých detektivek? Objevila jsem pár vět, které usvědčují autorku ze sklonů, které bych u ní nehledala, ze sklonů k přírodní lyrice: ,,Byl ještě podzim, ale teď jel pod oslnivou bílou koulí slunce s roztřepeným okrajem na nebi modrém jako v letní den." Nebo: ,,Bílé ranní světlo zimního slunce změkčilo a vyhladilo kmeny buků a koupalo kameny zámku ve stříbrném lesku, až se zdálo, jakoby se chvěl a průzračněl jako vidina."
Také mě pobavilo, jak šikovně do příběhu paní spisovatelka vpašovala kritické poznámky k současné britské společnosti.
Početla jsem si hezky. Jen trochu pridlhé.
I když český překlad je výborný, přesto se tetelím blahem, ánšto jsem si opatřila audioverzi v originálním jazyce a pán Marek Geišberg, syn pána Mariána Geišberga (dej mu Pánbu věčnou slávu), válel tak isto na jedničku s hvězdičkou. (Tak dobře, že jsem zpočátku nezpozorovala velký rozdíl, dokud mě na to neupozornila zde jedna dobrá duše :-))))
Zajímavý příběh zajímavé osobnosti. Přivítala bych, kdyby autor šel trochu víc do hloubky.
Úplně vidím paní Magdalénu Steinovou, jak mhouří oči do škvírek a slyším ji, jak říká: ,,Joachime..." :-)))
Objevila jsem tenhle malý šperk mezi knihami, které nikdo nechtěl. Alespoň jsem se o ni nemusela s nikým tahat:-))) Stala se ozdobou mé knihovničky.
Ano, autorka výrazně přidala. Mimo jiné mne těší, že Flavia pochytila od rodičů osobitý styl humoru.
Seznamovací večírek s Flavií Albiou. (Na rozjezd budiž, ale v příštích pokračováních bych ráda neodhalila pachatele na několika prvních stránkách :-)). ) Je dobrou dcerou i pokračovatelkou Falcona a Heleny, má ráda lišky a možná se na ní z dáli usmívá láska. Fandím.
Ano, pan Ishiguro se tímto definitivně stal jedním z mých literárních oblíbenců.
Příběh o několika rovinách. Zaujala mne i ta politická. Takový střípek do mozaiky Mnichov 1938.
A já pořád dumala nad tím, odkud berou tvůrci jihoamerických telenovel náměty :-)))
Ovšem verše , které na začátku pronáší Čas, tak ty beru!
Druhý díl trilogie má, tuším, 560 stránek. Kdyby neustále neopakovali, co se dělo v díle prvním, stačilo by jich bohatě 200. Takhle se nápaditý příběh rozmělnil a ty vycpávky vyloženě otravovaly. Lehké zklamání..
Na příběhy JKJ o třech kamarádech a psu nedám dopustit. Jemný humor, vyjádřený v dokonale vytvářených větách a mistrně gradovaný, není určen primárně k popukání břišního svalstva, ale k tomu, aby se v duši rozlila záře pohody. Čtenář, jehož pronásledují chmury, přestane vidět svět v černých barvách. Čtenáři, který takové potíže nemá, svět rozkvete do barev přímo dovádivých. Takových knih je nám třeba jako soli.
Trochu pomalejší rozjezd, ale pak! Příběh se rozvíjí z několika stran, nápad stíhá nápad. Svět Vzdálených planet je zajímavý. Ale lístek na iperionovou dráhu na Pekelnou díru si nekoupím, mám svých vlastních brouků v hlavě dost. :-)))
Milý Hastings je v tomto případu obzvláště nedovtipný:-)))
Přečteno panem Medunou, dabérem seriálového Poirota, absolutně nedostižně. Proto jsem toho chytrého mužíčka téměř viděla před sebou.
Takové miloučké povídání o dámách, jež se nám dnes mohou jevit jako pošetilé. Ony se se však chovaly podle tehdejších, na dnešní dobu mnohdy nepochopitelných, pravidel. Jen to trochu moc řešily a připadaly si dokonale vychované. (Člověku je jich někdy až líto.) A paní spisovatelka si z nich dělá laskavou legraci. Seriál na motivy této knížky je, řekla bych, životnější.
Věta "Kdybysem to byl bejval věděl, tak bysem tam byl bejval nechodil." se stala trvalou součástí mé slovní zásoby :-)))
Paní Christie mi vyprávěla napínavý psychologický thriller hlasem paní Růženy Merunkové a bylo to poposloucháníčko!
Audio načtené, tuším, panem Frejem je úžasné. Velmi mě pobavilo Poirotovo ohodnocení bájného jmenovce:-)))
I s přihlédnutím k úctyhodnému věku dílka nejde dát více hvězd. Nápady dobré, ale způsob, jakým jsou zpracovány, mi krutě nevyhovuje. Je trochu zmatený a roztříštěný. Možná by prospělo, kdyby se toho mohli ujmout filmaři...