tygřík2 komentáře u knih
Hrůzostrašný, ale vynikající popis nevábné budoucnosti. No, celodenní celostěné ovlivňování už máme...
( Původní komentář - druhá věta, ve které místo ovlivňování bylo slovo šaškárny- mi byl přesunut do diskuzí, protože prý obsahoval buď spoiler nebo to NEBYL MŮJ NÁZOR. Upravila jsem to tedy drobátko, ale řeknu vám...:-(((( )
Vážně to tam všechno je tak, jak to autor popisuje. Alespoň tam, kam jsem se dostala:-)) Co nejde vtěsnat do knihy, je šílené vedro :-)
Knihy o historii mohou být i zábavné. Myslím, že pan Niedl přitáhne svými příběhy spoustu zvídavých lidí ke studiu dějin. A ti, co historii znají, se královsky pobaví. Alespoň ti, kdo nejsou suchaři:-)))
V podání pana Martina Fingera je to koncert. A verze, kde Geralta mluví sexy hlasem pan Dvořák, také není k zahození!
Opět bezva čtení. Slupla jsem knížku na tři doby.
Jen by si pan autor nemusel o nás, čtenářích, myslet, že jsme až takoví sklerotici, abychom si nepamatovali, co se událo v předchozích dílech. Ty vycpávky mě vyloženě nebavily. Zdržují a snižují hodnotu jinak povedené knihy. Nechám pět hvězd, ale mám velkou chuť dát za to jednu dolů.
Už jako malá holčička jsem si nedovedla představit, že by mne naši posadili samotnou do vlaku, řekli průvodčímu -úplně cizímu člověku-, kde mám vystoupit a sbohem! A u babičky? Babička s dědou pořád zaneprázdnění prací pro družstvo, takže na vnoučka jim moc času nezbývalo. Jen tu duhovou kuličku jsem si strašlivě přála mít...:-)))
Chvílemi jsem měla silný pocit, že autor píše spíš scénář k akčnímu filmu než čistokrevnou knihu. Ke konci se mi vynořila v duchu rodinka Limonádového Joea:-) Ale jinak- dobrý popis diktatury (ať už si dává jméno jaké chce), jejích metod ovládání lidí - vyvolávání strachu, používání všech druhů násilí, koncentráky (ať už se nazývají jak chtějí), snaha o zdání ochrany před imaginárním nepřítelem. Osvobození funguje také tak, jak popsáno - pár šílenců uvnitř a pomoc zvenčí.
Kuchařka je sice určena primárně pro začátečníky, ale občas do ní, i po těch všech letech, jedním očkem ráda mrknu. (Ale nikde to na mne neříkejte:-))))
Jednu hvězdu ubírám za rozvleklost některých pasáží, druhou za bezostyšnou výpůjčku viráků ( film i kniha Já, legenda). Avšak jednu zase přidávám za umístění části děje do Mojavské pouště a Twenty Nine Palms. Přímo na mne sálalo ze skal vedro, které tam panovalo, když jsem se po těch krajích potulovala, o virácích tehdy nic netuše.
I když dobrá ukázka zhovadilosti rudého režimu, přece jen jsem na vojně za soudruhů, ani jindy:-), nebyla, takže mne tehdy, když se mi kniha dostala poprvé do ruky, tento druh humoru neoslovil. Zato mého ze všech nejlepšího manžela pobaví skvěle vždy a všude. (Je to asi podobné, jako když jen chemika pobaví H2SO5 nebo šachistu tah na G12.) Takže jsem obdržela sérii přednášek o tom, jak to chodilo, když vojna dělala z chlapců muže. Panebože!!! Klobouk dolů před každým, kdo to absolvoval, přežil a zachoval si psychické zdraví a rovnou páteř! Ona je to legrace teď , ale když v tom člověk musel žít...
Když poslouchám tenhle bezva příběh prostřednictvím vlídného hlasu pana Čecha, jeho nedostižného a kultivovaného přednesu, dávajícího tušit i jeho smysl pro tento druh humoru, cítím, jak mne opouští nenálada, chmury balí kufry, všechna tíha ze mne padá a já se ocitám na vrcholku hory? kopce? ve Walesu. Čekám, co domorodci vymyslí za další kulišárnu, držím jim palce a užuž hledám motyčku, lopatu a zahradní kolečko, abych jim vyrazila na pomoc s jejich problémem.
Neurazilo ani nenadchlo. Ale myslím, že to způsobil přednes Rikyho, který někteá slova polykal takoým stylem, až mi uši přeázely. Té ležérnosti bylo na mne moc. Myslím, že to zkusím znovu klasicky, hezky písmenko po písmenku. Protože Koko byl fantastický, dám mu ještě šanci :-)
Vlivem šoku z povodně moje paměť nepodstatné věci vytěsnila, takže pár věcí jsem zapomněla. Snažím se je obnovit.
V této knize jsem nedočetla ani první kapitolu. Proč?
Hlavně mě iritovalo, že si autor vůbec nedal práci a před psaním se neseznámil dost dobře s reáliemi.
1. Staroegyptština nezná hlásku l, ale jedna z postav se klidně jmenuje Lostris, což je zřejmě řecká forma, a navíc její dívčí jméno zní Lanata, takže autor si z nás dělá blázny tuplovaně. Její mládenec se honosí jménem Tanus, k čemuž asi přišel někde v Římě.
2. Lovit hrochy lukem a šípy je holé šílenství a Staří Egypťané to tak, podle mnoha vyobrazení v hrobkách, nedělali. Na hrocha jedině s pořádným kopím.
3. Té báchorce s inovovaným lukem též nelze věřit. Z čistě fyzikálních důvodů.
4. Když autor přirovnal dvojici, která spadla do vody, k páru vyder, něco mi tam nesedělo. Jakpak je mohl Taita znát, když tam nikdy nežily?
5. Abych nezapomněla! Do kukuřičné placky se tehdy ve Starém Egyptě mohl sotva kdo zakousnout.
Možná jsem hnidopich, ale fakt mě to vytáčelo. Nehledě na to, že Taita mi byl od začátku nesympatický. Nehodlala jsem riskovat další zhůvěřilosti podobného typu a po pár stránkách jsem knihu rázně zaklapla a vrátila majiteli. Někdy není na škodu, když z hlavy něco vyšumí :-)))
Dověděla jsem se víc o vnitřním uspořádání mysli komisaře Maigreta než o aktérech zločinu. A nešlo si toho přemýšlivého introverta nezamilovat.
Ironie, sarkasmus, černý humor, to já ráda. Sama jím ale nedokážu častovat své bližní, i když bych si to někdy velice přála, a tak mi nezbývá, než se bavit tím, že to někdo umí a tiše závidět:-)))
První díl série. Po zhltnutí čtyř dílů musím konstatovat, že k Tasovi přibyl další bezva hrdina. No, spíše hrdinové, protože v tomto příběhu si zamilujete když ne tři, tak alespoň dva týpky, co světem jdou, či jedou na koni, bez bázně a hany a se srdcem na pravém místě. Oblečeni do drátěných košil svým mečem a uměním jím vládnout napravují nespravedlnost a tvrdě trestají bezpráví neb jsou to praví rytíři navzdory tomu, že pocházejí z bezvýznamných tvrziček.
Mně osobně ne příliš sympatický desátý český král je tu vypodobněn z úplně jiného úhlu pohledu než u jiných, mně známých, autorů. Zato pan z Lipé to tentokrát škaredě odnesl, ale možná si to zasloužil. :-)
Pan Niedl píše lehkým, avšak ani náhodou plytkým, stylem, který mě chytl a už nepustil. Netrpělivě čekám na balíček s dvěma novými díly, protože se do dalších knih, čekajících na mém nočním stolku, nějak nedokážu začíst.
Člověk prý má zkusit všechno. Takže i já, i když už ne teenager, jsem se dala zlákat na fantasy. A musím říct, že po přečtení celé ságy jsem docela spokojená. Tohle dítě narozené z lásky sci-fi a pohádky se vydařilo.
Nedávno skončil seriál Hra o trůny. Nechci sahat autorům do svědomí, ale tu a tam se jistě inspirovali tímto dílem.
Tak, Geralte z Rivie, nakrm Klepnu, nalešti meče, doplň zásobu lektvarů, budeš mi dělat společnost na letošní dovolené. Tentokrát mi budeš šeptat své příběhy do ucha z audioknihy.
Jasná inspirace Oprásků. Další bot pro tuhle zábavnou histórii.
Hobita mám, i přes kouzelnou filmovou trilogii, spojeného s chvílemi, kdy moje dcerky, vykoupané, zalezlé pod peřinkou, nedočkavě volaly, abych už šla číst. Každý večer jsem usedala střídavě na postýlku jedné či druhé a otevírala stránky do velikého dobrodružství, které bylo tehdy nové i pro mne. Našla jsem každé postavě její hlas a styl mluvy. Asi jsem byla přesvědčivá, protože občas se z pod duchničky ozvalo: "Maminko, já se bojím!" To jsme si pak o tom, co se v příběhu odehrávalo, povídaly a povídaly, až strach odešel a děti spokojeně usnuly. Následující den jsme rituál opakovaly. A po celý život se k této útlé knížečce vracím, jednak pro její fantazii, krásnou řeč a moudrost, jednak pro vůni milých vzpomínek.