tygřík2
komentáře u knih
Trhlina
Jozef Karika
Horrory nejsou můj šálek čaje. Jednak ve mně většinou vyvolávají záchvaty smíchu a to by, tuším, asi být nemělo ( z toho důvodu na ně nemohu ani chodit do kina ), druhak si myslím, že na světě vezdejším je toho, čeho je třeba se bát, víc než dost. Ale protože mladá slovenská literární scéna mne začíná zajímat čím dál, tím víc, zkusila jsem toto dílko. Užila jsem si Trhlinu v audio podobě, tentokrát v češtině, v bezvadném přednesu pana Josefa Kaluži, který jí "pristane".
A fakt dobrý! Způsob vyprávění páně Karikovo jest blízké vyprávění páně Howeyho a jeho Silu. Síla spočívá v napínavém podrobném popisu všeho a v jeho civilnosti.
Trhlina je taková sci-fi detektivka šmrnclá horrorem ( neb jak pravila jednou jedna televizní hlasatelka - horrorovitá :-) ). Bavila mne, i když jsem se nebála.
Rudý kapitán
Dominik Dán
Pána spisovatel´a Dominika Dána som až do teraz nestretla a jeho Červeného kapitána tiež nie. Pekne prekvapenie. Napínavé, zábavné aj poučné. Okrem toho milujem slovenčinu. Na mierke od jednej do desať - desať.
No možno moje nadšenie je zposobené tým, že som knihu počúvala. Čítal ju na pokračovanie pán Jozef Vajda. Skvelé!!! Kto nie je spokojný s knižkou, s českým prekladom alebo s filmom, odporúčam túto verziu. Neobanujete. Výkon pána Vajdu na mierke od jednej do desať - dvadsaťpať.
(Slovenským užívatel´om sa ospravedlňujem za drzosť písať v ich krásnej reči, aspon si myslím, že toto robím, no neodolala som.)
Anna Sacher a její hotel
Monika Czernin
Nějak mi tam pořád chyběl její soukromý život. Pak jsem se zadívala na obálku a název a pochopila. Jejím životem, veřejným i soukromým, byl její hotel.
Kmen Andromeda
Michael Crichton
Chvílemi trochu nudné (přece jen už je to od vzniku knihy nějaký pátek a vývoj vědy pokročil), občas malinko nelogické, ale celkově dobré. Jestli však nechcete mít noční můry, nečtěte to, pokud na vás zaútočily chřipkové viry. Mohlo by se vám zdát, jako mně, že se rozpadáte na molekuly a díváte se na to elektronovým mikroskopem. :-)))
Apokryfy
Karel Čapek
Láska ke knihám stvořeným panem Karlem Čapkem počala se u mne Dášeňkou, pokračovala přes Devatero pohádek k cestopisům, povídkám a Apokryfům. Ty zbožňuji.
Když jsem je četla poprvé, byla jsem nadšená z jazyka a jiného pohledu, dnes bychom možná řekli alternativní reality, na historii. Možná můj nezměrný obdiv způsobil, že jsem si jako maturitní otázku z češtiny vytáhla zrovna Čapka. ( Ještě dnes vidím ty plamínky smíchu v očích profesorek, když jsem jim tvrdila, že hrdinou jednoho z apokryfů je praotec Janeček. Sice mě ty střípky veselí varovaly, že asi něco nebude tak úplně v pořádku, ale za boha jsem nedokázala přijít na to, co. )
Dnes mi duši hřeje i navýsost výstižný popis charakterů, mentalit a osudů osob, který působí, že postavy mi připadají jako lidé, které denně potkávám. Nezměrná moudrost, laskavost a schopnost spisovatele nenápadně skrze biblické příběhy promlouvat ke čtenáři o jeho současnosti. Kupodivu i o naší.
A vlastně ne kupodivu. Lidé se totiž nemění. Stále opakovali, opakují a budou opakovat tytéž chyby od věků do věků. Někteří se v nich budou stále rochnit, druzí je budou chtít opětovaně napravovat. Říká se tomu dějiny.
Hastrman
Miloš Urban
Děkuji Eremites za vyčerpávající komentář, ke kterému jen dodávám, že knihu zařazuji do "plytkých, účelových exhibicí" a never more.
Tajemství planet
Hana Prošková
Nic nervydrásajícího ani objevného jsem na této detektivce (Tajemství planet) neshledala. Ale stala se zvláštní věc. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a výkon pana Pavla Soukupa v hlavní roli ji povýšil o dvě hvězdy.
Cesta kolem měsíce
Jules Verne
Na YouTube je k vidění a slyšení První rozhlasová hra vysílaná do vesmíru a je to hra podle této knihy, jedné z prvních sci-fi. Výkony herců a ruchařů jsou úžasné. Báječně se jsem se bavila.
Pollyanna
Eleanor H. Porter
Když mám světabol, spolehlivě ho zažene, když zkouším hrát "tu hru" s Pollyannnou. Možná "ta hra" vypadá naivně a pošetile. Možná někdo řekne, že v dnešní době nemůže fungovat. Ale ona funguje. A funguje vždycky a funguje spolehlivě.
Jsem ráda, že jsem si příběh Pollyanny, po shlédnutí filmů, konečně přečetla, i když je napsán poněkud zdlouhavým stylem, protože se mi v duši rozhostila tichá a mírná radost. Jsem ráda, že je dnes pošmourno, takže mohu bez výčitek svědomí usednout ke klávesnici počítače a s ostatními se o tu radost podělit, protože sdílená radost se násobí.
Let do nebezpečí
Arthur Hailey
Zatoužila jsem po tomto dobrodružství podruhé, ale tentokrát, neb jsem nemohla v noci spát a oči už bolely, jsem zvolila rozhlasovou hru podle této knihy. A ani v nejmenším jsem neprohloupila! Sice už má také nějaký ten křížek na hřbetě, ale v podání paní Vránové, pánů Adamíry, Cupáka, Munzara a dalších to byl zážitek dvojnásobný. Když se sejde dobrá předloha, citlivá adaptace a skvělí interpreti, čas nemá šanci.
Velká kniha pohádek
Božena Němcová
Moje milovaná kniha, moje milované pohádky, moje milované ilustrace.
Nejvíce mne kdysi zaujala víla, co se zjevovala v tryskajícím prameni a voda padala na zem jako perly. Vzpomenu si na ni pokaždé, když pozoruji naše zahradní kropítko v akci. A čekám, kdy z něj ta bytost z jiného světa vystoupí..
Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni - Stázina
Václav Čtvrtek (p)
A od té doby, co jsme ji s dětmi přečetli, pokud se nám přihodí něco nemilého a trápí nás to, říkáme: "...a každá voda jednou steče s kopce dolů a Stázina se Kubovi nakonec dostane..." A hned se zažehne světýlko na konci tunelu.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
"...A pak jsem ty fixy, i tu oranžovou i tu růžovou, jednu po druhý, naházela do kanálu..."
Ta holčička má opravdu trudné dětství a jejím rodičům ničí život soudruzi.
Humorná forma vyprávění, Helenka je roztomilá, ale nemohu si pomoci, jde mi mráz po zádech.
Velký dík za divadelní kus s paní Hrzánovou.
Srdce z kamene
Simon Scarrow
Po římské sérii jsem tohle nečekala! Strhlo mne to do víru příběhu o to víc, že Řecko mám ráda a Lefkáda je moje obzvláštní srdeční záležitost. Děkuji autorovi, že mi přiblížil její minulost. Od teď, když se budu povalovat na oblázcích pod bílými skalami a kochat se zelenými kopci a modromodrým mořem třpytícím se ve slunci, budu mít o čem přemýšlet.
Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta: muzikál pro činoherce
Oldřich Daněk
Sice jsem nečetla, ale viděla v divadle . (Snad to není hřích.) Skvělé. Hra i herecké výkony. Paní Maciuchová byla boží (ostatně jako vždy).