tygřík2
komentáře u knih
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Tehdy jsem Kateřině záviděla bydlení na zámku. A toužila se naučit judo. Ani jedno jsem dosud nestihla. A ty kopretiny? Tak ty jsem dostala. Jednu z nich mám ještě schovanou v Atlase pravěkého člověka.
Hedvábné starosti
Norbert Frýd
Půvabné vyprávění, krásně vykreslená atmosféra. Na Hedvábné starosti si vzpomenu pokaždé, když zavítám do krajského města, kde mají ulici pojmenovanou po autorovi.
A také pokaždé, když vařím puding.
Čekárny mého života
Lenka Reinerová
Dobrá kniha ve vás uvízne drápkem. Tahle to udělala.
Chrám světa
Miroslav Verner
Pan profesor Verner je u mne už od dětství naprostá a nepřekonatelná jednička v oboru egyptologie. Každou jeho knihu i každý pořad s ním hltám jako krokodýl nilský. Tak krásně a přitom věcně, zasvěceně a moudře umí o mém milovaném tématu vyprávět málokdo.
Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero
Ludvík Souček
Tohle pro mne byla naprostá pecka, která mne ohromila. Přečetla jsem všechny tři díly jedním dechem. Ve škole schytala pár kulí, jelikož prostě nešlo knihu odložit a věnovat se nakloněné rovině, kvadratickým rovnicím, recitování ný-natý-itý ani zabývat se podmětem a přísudkem. Byla jsem blízka stavu, jenž nastává po požití omamných látek. Bylo to mé první setkání se sci-fi a učinilo na mne mocný dojem. Už nikdy jsem se té náklonnosti nezbavila...
Cesta do země Svaté a do Egypta. Díl I.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Snažila jsem se přelouskat v původní verzi. Tolik zábavy při čtení cestopisu jsem v životě nezažila. (Nehledě na to, že charakteristické rysy některých, zde popisovaných národů, se za čtyři století nezměnily ani o píď.)
Cesta kolem světa za osmdesát dní
Jules Verne
Ani nepočítám, kolikrát jsem v dětství s panem Foggem ten svět objížděla. A ty ilustrace!
Balady
Jiří Wolker
I když povinná četba k matuře, nikdy jsem nelitovala, že jsem ji přečetla. Moje nejoblíbenější báseň od tohoto autora (už nevím, jestli je zrovna v této sbírce) je Poštovní schránka, co kvete modře na rohu ulice. A pak ta, kde autor touží býti trpaslíkem. Velice nadaný mladík byl tenhle Jiřík Wolkerůch, jak jsme mu tehdy se spolužáky familiárně říkali. Na znamení toho, že bychom ho klidně brali do party. Věčná škoda, že odešel tak brzo.
Autobus sebevrahů
Arto Paasilinna
Téměř dokonaná sebevražda uchechtáním v důsledku nemírného požití černého humoru...
Výpravy Ra
Thor Heyerdahl
To, že jsem v dětství strašně toužila být členem posádky navzdory všem nesnázím a nepohodě, samo o sobě svědčí o tom, jak autor dokázal svým zápalem strhnout lidi k neuvěřitelným věcem. Pan Heyerdahl se na dlouhou dobu stal mým hrdinou číslo jedna. Tenkrát dokazoval svou hypotézu o tom, že Staří Egypťané měli styky minimálně s Amerikou. Tehdy se mu smáli a mnozí si ťukali na čelo. A dnes se jeho teorie bere jako hotová věc.
Poplach v Kovářské uličce
Václav Řezáč (p)
Komunistická agitka zaměřená na děti. Víc není co dodat.
Konec starých časů
Jaroslav Žák
Tolik jsem se už dlouho nenasmála. Oba díly jsem přečetla jedním dechem. Občas mi šel mráz po zádech. Jen doufám, že do těch sra.ek nespadnem potřetí...
Kraken
China Miéville
Úměrně tomu, jak stoupá počet mnou přečtených knih od pana Chiny, zvětšuje se můj pocit, že si z nás výše jmenovaný prostě dělá legraci. Legraci inteligentní, napínavou, hravou a místy až černou. Takovou mám ráda. Vždycky mu na ten jeho špek skočím. A úplně na konci vždycky musím uznat, že zas vyhrál :-))
Bylo nás pět
Karel Poláček
Nádherný dětský jazyk snažící se vypadat dospěle a moudře. Úžasný humor plný pochopení pro lidské slabosti. Krásné příhody malých uličníků, které mi připomínají dětství, jaké prožil můj ze všech nejlepší manžel a které mu závidím.
I když jsem četla až jako dospělá, dokázal mne autor přenést do jeho vlastního dětského světa. Milé a pohodové. Ale také způsobující mrazení, když si člověk uvědomí, jak autor, potažmo hlavní hrdina a jeho rodina, skončili.
Seriál, který vznikl podle knihy, má trošičku odlišnou atmosféru. Pokud bychom si nepustili vánoční díl, nebyly by to Vánoce. Protože křesťané oslavují Vánoce zpěvem, cukráři řevem...
Oblomov
Ivan Alexandrovič Gončarov
Naše profesorka ruštiny, blahé paměti, byla z Oblomova nadšením bez sebe. A my jsme na ni zírali a zírali a nevěřícně si říkali, jak je to možné. Jak někdo může být unesený z takového tydýta?
Po létech jsem to viděla jako divadelní hru s panem Trojanem v hlavní roli. Můj dojem z díla se drobátko vylepšil. Ale mou srdcovkou se Oblomov nestal a už asi nestane.
Pohádky z tisíce a jedné noci
František Hrubín
...s růžemi voní jasmín ze zahrad a skryté harfy nepřestanou hrát...
Pohádky z Orientu převyprávěné básníkem jsou půvabné a chytré.
Nejkrásnější je však úvodní báseň, kterou jsem kdysi uměla z paměti. Je nejen stále krásná a vtipu má dosud za tři, ale také to byla má první lekce, jak jednat s nafoukanci :-)) .
Jdu zkusit, jestli ji ještě dám.
Poklad Inků
Karel May
Ještě dnes se musím chechtat, jak mě Karel May tehdy zblbnul. Po přečtení Pokladu Inků jsem se snažila vytrénovat si oči na koukání do přímého slunce, abych byla tak dobrá jako ti úžasní Indiáni. A pak se divila, že všude vidím černá kolečka! Naštěstí mne u toho přistihla maminka dřív, než jsem si stačila poškodit sítnici. :-))
Tam na hrázi u rybníka
Ferdinand Krch
Četla jsem dětem, když byly malé.
Dnes recituji svému pejskovi, když šmejdí a hledá něco onačejšího k snědku, než má v mističce: Byl jeden pes, do pece vlez, ukrad tam topinku, běžel s ní po rynku...
Polámal se mraveneček
Josef Kožíšek
Až mne přemůže ten Němec, co mi pořád bude schovávat věci, tohle bude to poslední, co si budu z literatury pamatovat :-))