tygřík2
komentáře u knih
Oltář ztraceného ráje
James Rollins (p)
Vždy, když vezmu do ruky jakoukoli knihu tohoto autora, z hlubin truhličky, kde mám všelijaké, povětšinou nepotřebné, harampádí nashromážděné za dlouhá léta a zove se paměť, vypluje na povrch stejná vzpomínka. Je v ní Jean Paul Belmondo v roli spisovatele, tuším, že ve filmu Muž z Acapulca, jak buší do starého psacího stroje, chechtá se : "to je vůl!" . A každou svou knihu končí větou: A Bob Sinclair uniká plavným skokem šelmy...
Doufám, že to pana autora neurazí, to by mi bylo líto. Protože se u jeho knih tím pádem bavím dvojnásob. Bezvadná oddychovka. Napínavá, čtivá, a dokonce občas mne donutí zeptat se na některé věci strejdy Googla, jestli je to tak a jak to teda je.
A navíc je z příběhů cítit veliká láska ke zvířatům. A hele, on je to veterinář!
Jednu chybu jeho knihy ovšem mají. Přečtu je moc rychle :-))
Hyperion
Dan Simmons
Chtěla jsem nedočíst neb mne kniha nudila, ale něco mi nedalo a nedalo, musela jsem se vracet a vracet a čin dokonat. Cítila jsem se jak na houpačce. Nebylo to nedostatkem nápadů, (naopak například teslovníky a ohnivé kapradí mne nadchly) autor jimi nešetří a doslova čtenáře zahlcuje novými a novými zhůvěřilostmi. Chvíli jsem byla uchvácena vírem děje a chvíli se zoufale nudila. A po celou dobu neblahý pocit, že tohle nebude mít happyend. Snad záměr autora neb jsem hned po dočtení sáhla po Pádu Hyperionu, protože, sakryš, se chci konečně dozvědět, jak to celé dopadne.
Taková normální rodinka
Fan Vavřincová (p)
Fan Vavřivcová je prostě jen jedna. A její taková normální rodinka také. Nedám na ně dopustit. Občas totiž nevím, jestli jsem v rodince své vlastní nebo v té takové normální. Jejich hlášky u nás tak zdomácněly, že bez "slabý, Cilka, slabý" nebo "eště jim dáš všem fleka, tatínku" či "nechceš to za odměnu, dostaneš to za trest", si už náš život nedovedu ani představit.
U nás v Mitfordu
Jan Karon
Prosím vás, kde že ten Mitford leží? A ještě tam pořád farářuje otec Tim? A pořád tam ta paní peče ty skvělé koláče s pomerančovou zavařeninou? Tak tam bych chtěla na prázdniny. A možná i na pořád.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Milé vyprávění o dětství příštího biologa na řeckém ostrově Korfu.
Na onom ostrově jsem se před lety o prázdninách usalašila pod košatou olivou a měla výhled na moře i na půvabnou vesničku. Asi za hodinu se začali trousit angličtí turisté s útlou knížkou v ruce a pořád si v ní četli. Pak ukazovali na bílý dům a na modrou zátoku a podivovali se, jakoby cosi porovnávali a nadšeně mezi sebou diskutovali. Když jsem zpozorovala už asi desátého, říkala jsem si, co blbnou? To je nějaká epidemie nebo co? A protože jsem příšerně zvědavý tvor, nedalo mi to a šla jsem na výzvědy.
V místní kavárničce jsem si opodál objektů mé detektivní práce dala frapíčko a nenápadně šilhala, až mne oči bolely, po té knize, co jim nedala pokoje. Když jsem odcházela, prokmitl mezi Angličany kousek titulu: ald Durre. Nójo!!! Rozsvítilo se mi a už jsem to chytla taky: tak támhle to je ten dům, kde rodina bydlela, tohle je ta terasa, kde maminka pletla a tady v té zátoce učinil malý Gerry své první biologické výzkumy! A navždy se proměnil můj vztah jak k tomu místu tak ke knize. Dotkla se mne minulost a teď mohu kdykoli knihu nejen přečíst, ale i prožít.
Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe
John Gray
Nedokázala jsem nějak uvěřit zkušeným matkám, které mi, jako matce začátečnici, udílely nevyžádané rady typu "na všechny děti musíš mít jeden metr" a podobně.
Pan Gray mi potvrdil moje pochybnosti a poskytl pár nápadů, které jsem vyzkoušela.
Fungovaly. Fungovaly všechny! Fungovaly všechny dokonale!
Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše
John Gray
Tuto knihu nechť nečtou ti, kdož si myslí, že jsou dokonalí.
Ostatní se zábavnou formou dozví, např., že když si žena chce o něčem mluvit se svým mužem, prostě si o tom chce promluvit, srovnat si myšlenky a chce, aby ji jen poslouchal. Kdežto muž si myslí, že žena chce něco řešit a od něj očekává řešení. Tak je to dáno od přírody ženám a tak mužům. A když to jeden o druhém neví, konflikt je za dveřmi.
Pan Gray se svojí teorií Marsu a Venuše mi byl často moudrým rádcem, když jsem začínala svou kariéru manželky. A má můj neskonalý vděk dodnes.
Mega hustej nářez
František Kotleta (p)
Já věděla, že bez těch píp nanitů by byli hlavní hrdinové píp nahraní. I když jim VŠECHNO, o co v píp boji, Odíííín!!!, přijdou, dorůstá. Tak husté to bylo.
Podivuhodné zákruty děje i hláška za hláškou mne nutily chechtat se mezi píp sprškami Snailů, píp svistem RPGéček, píp neodbytnými kolotoči a píp vršícími se hromadami píp žlutých mrtvolek nahlas. Nejsem přítelem hrubých výrazů, ale tady byly píp na místě. Bylo to tak píp zábavné, že jsem ochotna zapomenout i na to jedno píp "budeme se soustředit" :-).
Opravdu píp vroucně doufám, že L.K. alias F.K. se někdy k Bratrstvu vrátí a my se s ním vypravíme do vesmíru dát za vyučenou píp žluťáskům na jejich píp vlastním území. (Napíšu Ježíškovi, jestli by se nepřimluvil.) Na důkaz, že tomu pevně věřím, začínám pátrat po nějaké starší kosmické lodi na prodej.
Fakt hustej nářez
František Kotleta (p)
Raději jsem z poza rohu moc nevystrkovala hlavu, protože vyměnili Desert Eagla za slonobijku a vzali si větší a průraznější ráži střeliva. Moje fešácká neprůstřelná vesta by mi byla houby platná. Mrknu se, jestli někde nezbyly nějaké nanity. Mám tuchu, že až parašutistickým kotoulem vlítnu do třetího pokračování, budu je zatraceně potřebovat!
Hustej nářez
František Kotleta (p)
Jak praví název.
Čte se samo. Až si seženu neprůstřelnou vestu, jdu do dalšího dílu.
Císař
Stephen Baxter
Tentokrát budu zlá. Celou dobu jsem čekala na nějaký děj a on se neudál, vyhlížela jsem alespoň malinkatou myšlenku, a ona nikde. Mlácení prázdné slámy. Ztráta času a peněz. Kategorie jedním okem tam, druhým ven. Nikdy více.
Spiknutí
Robert B. Parker
Jesse, James Bond maloměsta, Molly, jeho Moneypenny, Loďák Simpson, naděje policie. Příběhy se dobře čtou, jsou napínavé, mají spád a délku akorát. Hlavní hrdinové nejsou dokonalí, zato mají srdce ze zlata, fištrón, vyvinutý smysl pro spravedlnost a rovnou páteř. Nelze si je nezamilovat.
Nahlédla jsem do mužského světa a zjistila, že mu, i po přečtení celé série, nerozumím o nic víc než předtím. Naučila jsem se míchat drinky (ne pít). Zjistila jsem, že přísloví "nechtěj smutek utopit v sudu s rumem, umí plavat" platí i v Massachusetts. Hlavně jsem se dobře pobavila a ubytovala Jesseho Stonea a jeho partu v jedné z komůrek mého čtenářského srdce označených Oblíbenci a ujistila je, že se určitě vrátím.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Jane Austenová píše v každé knize skoro o tomtéž, ale, světě div se, ani jeden příběh nenudí. Možná je to tím humorem lehoučkým jako pírko. Možná je to tím, že její hrdinky jsou ženy, které se, v kontextu popisované doby a konvencí, snažily zařídit si svůj život podle vlastních představ. Určitě je to tím, že Jane se od dnešních žen až tak moc nelišila. Také věděla, že bez lásky by život stál za starou belu.
Nádraží Perdido
China Miéville
Téda, to bylo něco! Musela jsem to dát na jedno nadechnutí!
Muž v labyrintu
Robert Silverberg
Můj první Silverberg. Vždy si na tuto útlou knížku vzpomenu, když se vedou řeči o dorozumívání s případnými návštěvníky z vesmíru. Nedávno jeden odborník v televizní debatě tvrdil, že by se vědci dnes domluvili s kýmkoli. Tak jsem si říkala: "Hochu, tys nečetl Muže v labyrintu, viď?"
Člověk obojživelník
Alexandr Romanovič Běljajev
Jako dívenka jsem pro Ichtyandra plakala. Že už ho nikdy nepotkám, protože musí žít v moři a tam mu bude zima a smutno. Že někdo může být tak zlý a způsobit mu to. Byla jsem to nevinná dětská dušička...
Broučci
Jan Karafiát
Broučky oceňuji až jako dospělá. Jako dítě jsem se bála žluny tak, že jsem odmítala se na knihu byť jen podívat. (A to nemluvím o kouzelném Večerníčku.) Dnes se podívám na trávník a hned vím, že pod růžovými sedmikráskami jsou hrobečky broučinek, pod bílými spí broučci. Dnes uvidím vřes a vím, že tam bydlí laskavá Janinka s kmotříčkem a kmotřičkou. A na zimu ucpáváme okna mechem, alespoň slovně. A když v se létě v trávě za zahradou začnou tetelit maličká světýlka, vím, že malí broučci poprvé rozžehli lucerničky a letí na službu... A přeju jim, aby nepotkali žlunu, i když se jí už dnes nebojím :-)
Vražda v zapadlé uličce
Maureen Jennings
Příjemná detektivní série. Ale seriál jí inspirovaný ji ve všech ohledech předčil.
Kolejmoří
China Miéville
Předesílám, že tahle kniha koresponduje s mými pocity, které mám už pár let. (Moje město obkličují protipovodňové hráze, stavba tratě a předimenzovaných mostů, dálnice, beton, beton , beton a mizí stromy, stromy, stromy. A za vším v dáli ouřada. A na zahradě mi řádí krtek nebo myši, jestli to nejsou daleko horší příšery :-) )
Hrdinové se stále za něčím ženou, pachtí se, unikají nebezpečí a až úplně na konci pochopíte, že je to satira. Vyvedená v zajímavém jazyce, ozvláštněná autorovou fantazií a láskou k vlakům. Prostě weird. Ale fajn weird.
Malá čarodějnice
Otfried Preussler
Tahle holčička s havranem, ti prostě nemaj chybu!!! Chce být dobrou čarodějnicí, ale zapomněli jí vysvětlit, co to znamená. Tak si to vyložila po svém. A přípodoteky Abraxase? Toho havrana bych mohla mít doma.
S nádhernými ilustracemi pana Smetany skvost.
Já i má dítka jsme se skvěle bavily.
