tygřík2 komentáře u knih

Pokračuje ve stejném duchu jako v Silu, ale ne tak úplně.
Opět jsem se zavřela do podzemí a jako cvok se plahočila po schodišti. Navíc mi občas, když jsem se probouzela z kryogenního spánku, byla tak děsná zima, že jsem si ke čtení oblékala tlusté ponožky, ale neodradilo mne to. Tak dobrá ta kniha je :-)
A.... Enehy...napadlo...

18 14.09.2017

Že se budu na stará kolena honit po schodech nahoru a dolů jako blázen a ještě se mi to bude líbit, toho jsem se nenadála.
(Hlavně číst tenhle díl jako první, protože jinak si zkazíte ten správný dojem.)

26 14.09.2017

Kdysi jsem ji četla, snad k maturitě, a nudila mne tak, že na druhý díl jsem neměla sílu ani chuť. Zkusím to znovu na stará kolena a dám vědět, jestli se něco změnilo :-)

12 14.09.2017

Po Jiskře života a Sofiině volbě kniha, která se mnou při čtení pořádně zamávala. Také jedna z těch, které už nikdy znovu neotevřu, protože na tenhle příběh se zapomenout nedá.

11 01.09.2017

V tomhle díle trilogie jsem už chvílemi přes kupy mrtvolek skoro nedohlédla, kdo je klaďas a kdo záporák. Tajemství původu je jasné už dávno, ale jsem napjatá, jestli z toho morového povětří autor hlavní hrdiny zachrání.

6 01.09.2017

Autor se zjevně inspiroval Startrekem, Stargates, Battlestar Galakticou, Cestou do středu Země, Historiií Duny, Předehrou k Duně a možná i lecčíms jiným. Ale mně to nevadilo. Pěkně to skloubil, příběh je svižný, dobře rozehraný. Postavy mají sice jednu, dvě vlastnosti, ale zde nejde o psychologické dílo, ale o akční sci-fi. Na to, že je to prvotina, dost dobrý. Je fakt, že už jsem četla lepší, ale oproti různým nedomrlým a nedovařeným rádoby sci-fi z posledních let - nádhera, početla jsem si, až mne oči bolely. Držím panu Riddleovi palce.

8 01.09.2017

Tento díl trilogie mi připomínal "to bylo tak" ze hry Járy da Cimrmana Němý Bobeš. Chvílemi jsem se ztrácela ve vrstvách :-)

6 01.09.2017

Doplnila jsem si znalosti dějin o další zajímavá fakta. Paradoxně jsem u toho občas usnula (asi proto, že nejsem voják:-)), hlavně při vyjmenovávání spolupracovníků a výstroje. Ale MUSELA jsem se prokousat do konce. A dokázala jsem to!
Napsáno vysokým důstojníkem, diplomatem a politikem, z čehož plynou přeopatrné formulace čehokoliv a vysoce kladná hodnocení všech zúčastněných. Některé postřehy, ač jsou z poválečných let, jsou platné i dnes.
Maje na mysli, že autor nebyl spisovatel, ale geniální stratég a vojevůdce, odpouštím mu jeho poněkud uspávající styl a děkuji, že pomohl vyhrát WWII a napsal o tom zprávu ze svého pohledu.
Za knihu hvězdy čtyři, za vyhranou válku plný počet.

10 18.08.2017

Humor páně Paasilinnův je hodně svérázný.
A nerozumí mu každý. Inu, tak jako máme každý jinou krevní skupinu, máme i jiný smysl pro humor.
Pro mne je každá kniha tohoto autora zdrojem pěkné psiny.
A v mnohém poučením. Jedním z nich je výzva nebrat svět a hlavně sebe zas tak úplně vážně.

10 21.07.2017

Třetí kniha v sérii a pořád žádné zlepšení. Zařazeno do kategorie Jedním okem tam, druhým ven.

8 11.05.2017

Kniha pokračuje ve stejném stylu jako díl první. Nebojte se, bát se nebudete. Ale je to čtivé, jen do toho nesmíte moc šťourat.

8 10.05.2017

Dílko mne lehce zklamalo. Čekala jsem něco bohatšího, více spletitého, vícevrstevnatého, prostě něco víc než sýr sýrového typu. Tady klidně můžete vypnout mozek, protože pachatele poznáte už na pár prvních stránkách. Hlavní postavy jsou neustále naložené v líhu. (Ještě že neměly mobil, to bych si připadala, že sleduji středověkou Ulici. :-) ) Popisy staré Prahy se mi líbily asi nejvíc. Vypadá to, že se mi detektivka nelíbila, ale to není tak docela pravda. Pustím se do dalších dílů, zrovna mám období, kdy potřebuji něco nenáročného. A také doufám, že se to zlepší.

10 10.05.2017

V téhle knize nejde ani tak o text jako o ilustrace. Paní Fischerová-Kvěchová mi svými obrázky učarovala už v dětství. Kostičky, ze kterých jsem si skládala pohádky, Popelku, Zlatovlásku..., musely mít její obrázky, jinak jsem je bojkotovala :-)

15 10.05.2017

Yaxe mám přez tát chechtat? Voňi ty antoří ně chtjeji znat zapít!

18 26.04.2017

Jednou k nám přišla návštěva, přelétla pohledem knihovnu, zastavila se u knih páně Rutherfurda a pravila: " Ty vážně čteš takle tlustý knížky, jo?" a já si poprvé uvědomila dvě věci. Že ty dveře do jiných časů jsou vážně prostorově výraznější a že v očích některých lidí jsem zřejmě podivín. Ale mně to nevadí, číst o historii popsané tímto způsobem mne neskonale baví.
Nehledě na to, že se pořád dovídám něco nového.

14 25.04.2017

Londýn je můj oblíbený. Když čtu knihy od pana Rutherfurda, je to, jako bych se na popisované místo přestěhovala. Nelze ve čtení přestat, neexistuje nic jiného. ( Něco jako leze leze po železe, nedá pokoj, až to přečte.:-) ) Přestože jsou objemné, je mi líto, že mají konec.

15 25.04.2017

Hihihi, chichichi chíííííííí...áááá hahaháááá...cheche hehehehe hááááááá!!!!

10 25.04.2017

Ani náhodou nenapsáno suchopárně odborně, přesto jsem ulovila pár nových střípků do mozaiky historie. A že za vším jsou hormony, i když mocní tohoto světa to halili, halí a budou halit do vznešených lží? To už víme, žejo. ( Co asi jiného znamená úsloví "za vším hledej ženu"?) Ale díky takovýmto literárním počinům jim to bude baštit snad méně a méně lidí :-)

9 25.04.2017

Poučné čtení!!! Velice!!!
Shodou okolností jsem knihu četla v době, kdy se náš prezident veřejně plazil před soudruhy, kteří způsobili nezměrné utrpení mírumilovného, bohabojného a bezbranného národa.
Plakala jsem.

6 15.04.2017

Pro mne nejsilnější dílo tohoto autora. Jedna z mála knih, které mne opravdu vyděsily. Nemohla jsem tehdy pochopit, proč se lidé k sobě takhle chovají. ( To jsem nepochopila dodnes.) Není to lehké čtení, i když je napsáno skvěle.

29 15.04.2017