umbra komentáře u knih
Čtivá, místy až zábavná, ale hlavně plná zajímavých faktů. Kniha odhaluje spoustu tajemství spojeného s osvojováním řeči a to snadno stravitelnou formou.
Skvělá kniha, čtivá a ledasco napoví o své době. Film z roku 1970 je jedním z mála, o kterých se dá říct, že se své knižní předloze kvalitou vyrovnají.
Praktická příručka s bohatou barevnou fotodokumentací a podrobnými popisy obsahujícími vše potřebné. Poslouží dobře jak studentům a kantorům, tak milovníkům drahých kamenů a nerostných skvostů vůbec.
Bohužel je to jediná učebnice svého druhu. Působila na mne poněkud neuceleným dojmem, jako kdyby její jednotliví autoři nevěděli, o čem ti druzí píší. Pro mne celkem trošku hůře stravitelné sousto (např. letecké přístroje jsou popisovány velmi stručně a kdo se dříve podobnými věcmi nezabýval, bude to pro něj dosti nesrozumitelné čtení), ale jinak kniha obsahuje vše podstatné, co je třeba znát k pilotním zkouškám.
Jako malá jsem rytířské příběhy hltala jedním dechem. Černý šíp patřil mezi ty oblíbenější.
Docela příjemné čtení, nemohu říct, že bych se u něj nudila, ale rozhodně tato kniha nepatří mezi ty nezapomenutelné. Řadím ji mezi slušný standard v sekci jednou stačí.
Je třeba si knihu nejdříve zasadit do doby, kdy byla napsaná, pak můžete být jedině mile překvapeni neuvěřitelnou fantazií jejího autora. Stroj času jsem četla na střední škole a velmi mě to bavilo. Později jsem viděla dvě zfilmované verze, což bylo opět zajímavé srovnání. Je to každopádně klasika.
Jakožto první počin v oblasti znakového jazyka je to kniha záslužná, dnes již ale nebude zcela dostačující. Už v době vzniku nebyla vyčerpávajícím souborem všech existujících znaků. Každopádně ještě může po nějakou dobu sloužit jako užitečný pramen při studiju znakového jazyka.
(Nejen) o češtině ze všech možných úhlů pohledu. Kniha plná neocenitelných informací a zajímavých úvah. Doporučuji každému, kdo má rád češtinu nebo studuje cizí jazyky.
Jako malá jsem tuto knihu milovala. A to tak, že když jsem ji loni na jednom blešáku zahlédla, musela jsem si ji pořídit - tak nějak z nostalgie :-)
Netradičně pojatá příručka, která humorným, odlehčeným a přesto vysoce zasvěceným tónem odhaluje tajemství fotografie. Přesto, že vznikla pro potřeby majitelů kinofilmových fotoaparátů, není třeba ji házet do koše - principy týkající se samotného pořizování fotografií se totiž nemění. Navíc přichází doba, kdy se mnozí dobrodruzi obracejí zpět ke kinofilmu, protože, co si budeme povídat, malovat opravdu světlem a krystaly má přecejen něco do sebe. Knihu rozhodně doporučuji každému vážnému zájemci o fotografii, když už ne coby rádce, tak alespoň jako zajímavý vhled do historie.
Reprint prvního vydání Lidových rčení (z r. 1996) je zajímavým vhledem do, pro nás již zastaralého, českého jazyka a především odlišného myšlení lidí první poloviny minulého století.
Neocenitelná pomůcka pro každého překladatele a lingvistu.
Velmi sugestivní začátek nás přivádí do lidskou rukou netnutého kraje, odkud se začíná Vančurovo vyprávění. Není to souvislé vyprávění, spíše se jedná o úryvky z českých dějin a stylizované portréty slavných i méně slavných osobností. Kniha stojí za přečtení už jen kvůli svému půvabnému a bohatému jazyku.
Pokračování v úryvcích z českých dějin a stylizovaných portrétech slavných osobností. Knihu asi nelze číst jedním dechem, jako spíš po douškách. Pro mne se její největší hodnota skrývá ve Vančurově bohatém jazyce.
Kniha byla napsána jako jakýsi manifest "fantastického realismu" a odkazuje na ducha surrealistických manifestů dvacátých let minulého století. Nejde o to uvěřit, spíše jako utovřit si názor a získat rozhled. V době, kdy jsem ji četla poprvé, mi každopádně zcela učarovala.
"Zítřek bude fantastický, to ví každý. Ale bude možná dvojnásob fantastický, neboť nás osvobodí od představy, že včerejšek byl všední."
Kéž by byla Barva Nachu výpovědí jen doby dávno minulé... Děkuji Alici Walker za možnost nahlédnout o něco víc do nelehké doby ženské emancipace. Kniha je napsána velmi poutavě a sugestivně.
Moc hezká novela. Truman Capote dokázal velmi sugestivně zachytit atmosféru New Yorku čtyřicátých let a rozhodně jsem se u Breakfast at Tiffany's nenudila. Holly mi připomínala spoustu jiných, podobně ztracených mladých žen (románových postav i skutečných), které na venek září a oslňují, jsouce vždy středem pozornosti, jakoby kolem nich tančil celý vesmír, ale ve skutečnosti vlastně tápou ve tmě, stále na útěku a strašně samy. Film jsem neviděla, ale po přečtení anotace rozhodně nedoporučuji jako náhradu za knihu, byť může být jinak docela dobrý (na ČSFD hodnocen poměrně kladně).