V.Lenka komentáře u knih
(SPOILER) O knize jsem slýchala uz od mládí a trochu se jí bála. Cítila jsem to jako mezeru ve vzdělání a dluh, že jsem ji ještě nečetla. Když jsme se letos vydávali na dovolenou do Jeseníků, tak jsem si řekla, že je ten pravý čas. Knihu jsem sice dočetla až po návratu, ale vůbec to ničemu nevadilo. Bylo by ale působivěší knihu přečíst už před návštěvou Losin.
Z knihy jsem byla naprosto úchvácena a řadím ji mezi TOP knihy, které doporučuji (nejen "must read", ale i "must have").
Nemusíte se bát násilí/drastickych scén, ke kterým by daná látka mohla svádět, ale čekejte psychologický román. Některé postavy si zamilujete (děkan Lautner, Zuzana), z jiných se vám bude dělat slabo (Boblig a jeho skřet). Ovšem i děkan Lautner je vykreslen jako člověk z masa a kostí i se svými pochybnosti, slabostmi, tužbami. Když Kaplický knihu psal, měl v živé paměti monsterprocesy 50. let, myslim, že mu to pomohlo tak dobre vystihnout atmosferu doby, i kdyz carodejnicke procesy a komunisticke procesy delilo nekolik stoleti. Je také obdivuhodné, že kniha mohla vyjít a ze byla i zfilmovana. Postavy jsou uvěřitelné, jejich jednání v kontextu pochopitelné, příběh má spád. Vubec se nenudíte a otáčíte další a další stránky. Fandíte každému křivě obviněnému a doufáte v zázrak, i když vlastně tušíte (víte), jak to dopadne.
Toto je opravdu mistrovské dílo, které věky přetrvá (a které je bohužel stále aktuální).
11 bodů z 10 :)
(SPOILER) Pamatuji si, jak mi knihu předčítali rodiče, utkvěla mi v paměti zbožnost broučků, původ sedmikrásek, jak Brouček dostal nakládačku od verunků a Trnkovy obrázky.
Před chvílí jsem dočetla svým dětem. Vnímala jsem knihu logicky trochu jinak než jako dítě. Některé věci mi přišly již překonané (odevzdanost vyšší moci, slepá poslušnost), jiné jsou trvalé (pozdravit, poděkovat, oplácet, podělit se). Jako celek si myslím, že má kniha stále co říct. Rovněž ten jazyk je kouzelný.
Na ten konec jsem si musela dávat hodně přestávek, jak mne to dojímalo a lámal se mi hlas. Syn to korunoval výrokem: Takových mrtvých broučků! To už ani
nebudu ty sedmikrásky trhat.
(SPOILER) POZOR SPOILERY!! Dobře napsaná kniha, ale s velmi závažným tématem.
Chuděrka Sisi musela být tak osamělá, nepochopená! Škoda, že se v léčebně nesvěřila, škoda, že nebyl viník potrestán! I když těch viníků tam bylo víc. Vždy mne drásají knihy, kde není spravedlnosti učiněno za dost. Takové dětství s pokřivenými rodinymi a sourozeneckými vztahy a chladným nezájem matky to bylo šílené! No a to co provedl otec naprosto neodpustitelne. Taková přetvářka navenek. Je to tísnivá depresivní kniha, na konci je jakási naděje, snad Sisi zahlédla světlo na konci tunelu.
Líbily se mi popisy přírody i hub.
Bavila mne postava autistického Vojty.
Obálka knihy vlastně tak trochu napovi, co temného nás v té knize čeká.
Připomnělo mi to tematicky Les v domě, ten mi přišel ještě tísnivější a beznadějnější.
Kniha určitě stojí za přečtení, jen ji prosím vás nečtěte v depresi, protože tato kniha vám ji akorát prohloubí.
Pamatuji si, jak jsme četli ve škole jako povinnou četbu. Pamatuji si krásné obrázky, obsah vůbec, na rozdil od stresu z četby před celou třídou.
Teď po letech už jako dospělá jsem knihu přečetla a byla nadšená, jak je hezky napsaná. Linie dobrodružného příběhu založená na reálných archeologickych vykopávkách a poznatcích o životě tehdejších lidí. Doporučuji.
(SPOILER) Který Čech by neznal tuto klasiku? Mně ji předčítali rodiče, jiným třeba prarodiče, další příběhy nasáli prostřednictvím večerníčků či gramofonových desek. Milovala jsem listování touto knihou a ty jednoduche ilustrace jsou nezamenitelne.
Já jsem předčítala svým dětem a zavzpomínala zároveň na své bezstarostné dětství a upamatovala se na příběhy pejska a kočičky. To, jak pejsek s kočičkou pekli dort, se stalo součástí kultury a synonymem splácaninu všeho možného, ale s výsledkem neodpovidajícím námaze a vynaloženým prostředkům. Jak myli podlahu sami sebou a potom se vzájemně věšeli na šňůry. Pyšná noční košilka má také svůj půvab. A ty kalhoty zalátané dešťovkou (pozor však makaronem ve vecerníčkovském zpracování) mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Pejsek, který najde domeček podle vůně syrečku. Neznala jsem však, jak pejsek s kočičkou slavili 28. října, tento příběh byl logicky v komunistických vydáních zcenzurován. Musim však souhlasit s JointlieKat94, která píše, že některé věci jsou nelogické, ale to je asi součást toho, že jako dospělí na to jdeme uz moc rozumově.
Děti hodnotily take kladně, cetli jsme přerušovaně a nektere příběhy opakovaně několik let, takže za tu dobu mohu zhodnotit, že kniha poskytla mnoho podnětů a inspirace.
Dávno tomu, co jsem viděla film. Děj mi v hlavě nezůstal, ale vím, že se mi to tenkrát moc líbilo, pamatuji si, jak jsem strašně Johnovi i panu Jinglesovi fandila. Johnovi jsem přála obnovený spravedlivý proces.
Když v letošní čtenářské výzvě byla buď kniha od Jane Austen, anebo Stephena Kinga, tak moje ruka sáhla právě po Zelené míli, kterou jsem tu už rok měla půjčenou od svého táty. Kniha nezklamala, je skvěle napsaná, vypoitovaná. Ačkoli téma je nevesele, tak některé situace mne nahlas rozesmály. Knihu mohu jenom doporučit, určitě patří mezi ty, o kterych musite chvili hloubat a které se vryjou do paměti.
Výborně napsaná kniha. Myslela jsem, že autorka čerpala z vlastní zkušenosti, ale jedná se o vyfabulovany příběh podložený kvalitní rešeršní prací.
Některé situace humorné, ale prožívat bych je nechtěla (ty autisticke). Jiné (zejm. aspergerovske) mi až vháněly slzy do očí, jak jsou podobné těm, co prožíváme u nás doma. Moc se mi líbí, že jsou tam vykreslení dva kluci, kteří se pohybují na opačných pólech PAS. Všechny postavy jsou uvěřitelné a dobře zpracované.
Knížka by mohla být klidně delší, četba mne moc bavila. Jediné, co bych vytkla je volba jména hlavní hrdinky. Ta Pamela mi do českého prostředí moc nezapadá, ale to je opravdu jediná vada na kráse této knihy, kterou určitě doporučuji.
Román se mi velice líbil a hluboce mne zasáhl. Umožnil mi pochopit dobu, kterou jsem nezažila. Dobu, ve které o osudu člověka mohlo rozhodnout lživé anonymní udání. Dobu, ve které byl každý, kdo vybočoval, považován za podezřelého až nebezpečného. Bylo mi smutno z hlavní hrdinky, protože nebylo v její moci zvrátit chod událostí. Hlavou zeď neprorazíš.
Kniha hezky pracuje i s jazykem, který je také používán jako charakteristika postav.
Přestože kniha vyznívá smutně, tísnivě a beznadějně, tak obsahuje i pasáže, u kterých se čtenář zasměje.
Knihu určitě doporučuji k přečtení.
(SPOILER) Četla jsem bezprostředně po Alchymistovi, tato kniha mi byla ale nějak bližší. Hlavní myšlenkou knihy je vlastně to, že smrt dává smysl života. Vědomí konečnosti lidského bytí by nás mělo nutit ke smysluplného využití našich dní. Někdo k tomuto poznání dojde, až když musí čelit těžké nemoci, anebo podobně jako Veronika po neúspěšném pokusu o sebevraždu. Přečíst by si knihu určitě měli všichni, kteří se myšlenkou na svou sebevraždu někdy zaobírali, nebo zaobírají.
Harry Potter mne v době svých prvních vydání naprosto minul, ale teď jsem se k němu dostala s dětmi, u kterých tedy bylo pořadí lego, film a následně mnou předčítaná kniha. Mne i syny (7 a 9 let) kniha naprosto pohltila. Je to napínavý a dobře vystavěný příběh, který nás hodně bavil. Líbilo se nám srovnávat film a knihu. Kniha oproti filmu obsahuje i komické situace.
Mladší syn kreslí i výjevy z příběhu či si je hraje s legem. Doporučujeme.
Knihu jsem nečetla, ale poslouchala v rozhlasovém zpracování (četba s hvězdičkou). Je to tísnivý příběh, ze kterého je vám smutno a je vám těch holek líto. Je smutné, že byl/je příběh žitou a živou realitou statisíců dívek. Má to nějaké vůbec východisko? Snad jen narodit se jako chlap. Žena je jen nástrojem potěšení pro muže. Chlapi jsou v knize vylíčeni většinou jako nezodpovědní prospěchářští hajzlíci, i když jsou tam i výjimky. Kniha mi připomněla svou tematikou Divoké labutě a Paměť mojí babičce, které jsem před časem rovněž poslouchala jako audioknihy.
EDIT (pozor mozny spoiler): Ten závěr s rostoucími prsy byl takový divný.
A jsem ráda, že překladatelka postavám udělala české přezdívky, pro mbe to bylo ku prospěchu a prispelo to je srozumitelnosti. Všechna asijská jména mi splývají, a tak jsem se ztrácela ve jménech, kde ta čínská jména zůstala bez českých přezdívek.
Můj devítiletý syn měl období zájmu o Titanik, takže jsem musela narazit i na tuto knihu. Dalo mi dost námahy ji sehnat. V naší knihovně ji neměli, v knihkupectvích byla beznadějně vyprodaná, tady ji také nikdo nenabízel. V několika online antikvariátech jsem si nastavila hlídacího psa, a tak když se kniha objevila v nabídce, tak jsem po ní skončila. Synův zájem o Titanic sice mezitím polevil, ale přesto jsme knihu s chutí na střídačku předčítali i sedmiletému synovi/bráškovi. Kniha nás bavila a zase nastínila problematiku z trochu jiného úhlu. Zejména sociální rozdíly, starosti odlišných sociálních vrtev a sirotčinec pro syny bylo zajímavé téma.
Pro dívky zajímající se o Titanic je to úplně ideální kniha, protože má dívčí hrdinku. Pro kluky a dobrodružnější povahy bych doporučila určitě spise jednu z těchto tří: Zvířecí hrdinové na Titanicu, Přes palubu: Přežil jsem potopení Titaniku, 1912 a Loď duchů. Hodnocená kniha je pro kluky málo akční, ale určitě není špatná.
(SPOILER) Až na ten konec dobrý? Kdepak! I ten konec dobrý. Za mne i trochu překvapivý.
Na začátku pomalejší rozjezd, kde ale byly příběhy 3 postav jasně vizuálně oddělené, v dalších částech ten vizualni předěl mezi jejich úhly pohledu nebyl tak patrný a jiz se stíral, jak se pribehy prolnuly. Postavy mne bavily, jejich odlišný životní styl (od mého) mi nevadil, naopak mi přišel zajímavý. Zapletka mi přišla zajímavá a neotrela. Bavilo mne, že se román odehrává v Brně. Při četbě jsem se několikrát nahlas smála, což v šalině poutalo pozornost okolí - říkala jsem si, zda v ní náhodou nepotkám "dědka" s kanystrem benzínu, anebo Lunu, jak jede na ákáčko, anebo samotného autora, který mi zaklepe na rameno a zeptá se, co čtu.
Za mne kniha ano, snesete-li nějaký ten vulgarismus, cynismus a roztodivne důsledky divokých večírků a promiskuitniho stylu života.
Byla jsem na knižním stand-upu autora, knihu jsem si tudíž "musela" koupit a mám v ní i podpis autora.
Poslechla jsem si i jako četbu na pokračování na ČRo, tam je to zkrácenou a vulgarismů je rovněž o dost méně, take jsou některé dobré komicke situace vypuštěny. Ten konec je v rozhlase ošizen, jako kdyby zapomněli načíst poslední kapitolu, ale jinak je to načteno hezky.
Obsah knihy odpovídá jejímu názvu. Je to sbírka hlášek, které zazněly v knihkupectví. Není to žádná hlubokomyslná literatura, ale potěší jako zákusek ke kávě a zpestří jedno odpoledne. Některé hlášky byly k zasmání, jiné k pousmaní a u jiných člověk spis kroutil hlavou, zda je to opravdu možné, jak hluboké může mít někdo mezery ve vzdělání. Knize škodí grafická úprava, která některé po sobě jdouci hlášky nesmyslně spojila. U hodně hlášky dokonce nastala situace, že tam byla vložena dvoustrana dalších hlášek.
Jako odpočinková literatura dobrý, ale znovu číst nebudu a posílám dál.
Knihu jsem nečetla a dobře, že tak. Podle komentářů níže mne to ochránilo od nervového kolapsu. Chyby v knihách mne totiž neskutečně vytáčejí.
Viděla jsem loni o prázdninách film Oppenheimer a když nyní na Českém rozhlase bylo možné pustit si 15dílnou četbu na pokračování podle knihy Oppenheimer: Americký Prométheus, jsem se rozhodla v její společnosti strávit víkend.
Je to velmi dobře a poutavě zpracováno, pěkně mi to doplnilo film, kde jsem některé věci úplně nepochopila a díky tomuto poslechu se dovtípila souvislosti. I když některé ty špionážní záležitosti jsou mi záhadou pořád, ale to je asi můj problém, že jakmile je někde špionáž a intriky, tak jsem ztracená. Překvapilo mne, že monstrprocesy nebyly jen záležitostí východního bloku, ale že byl Oppenheimer vlastně obětí procesu, který bychom rozhodně do právního a demokratického státu nezařadili.
Poslechu rozhodně nelituji a hodnotím ho 4*, protože to nebylo úplně blízké mému srdci. Určitě ale potěší každého se zájmem o historii, zejm. 2. světovou válku a souvislosti s atomovou bombou.
Milá knížka, dosud jsem nečetla nic, k čemu bych to mohla přirovnat. Kniha vyznívá pozitivně a myslím, že dokáže povzbudit i zvednout náladu. Četba mne bavila. Ráda bych si přečetla i ten další díl i Muže jménem Ove, ke kterému knihu hodně čtenářů přirovnává.
EDIT: Možná přeci jen bych to mohla přirovnat ke knize Až na ten konec dobrý, kde bych pojítko viděla téma smrti, transgenerační porozumění, pozitivní vyznění knihy.
(SPOILER) Kniha se mi líbila, dobře se četla, odsýpala. Zabývá se (pro mne) aktuálním tématem autismu. Kombinuje ho s tematem počítačové hry. Dotýká se i partnerských rodinných vztahů, gamblerství, traumatům z dětství. Tato vícevrstevnatost, kterou tu někteří vytýkají, mi nevadila, ba naopak bych ji hodnotila kladně. Pozitivně hodnotím i hlavní myšlenku celé knihy, že se skrze počítačovou hru k autistickemu synovi najde cestu jeho otec a zároveň hraní her dítě začlení do kolektivu.
Ten přešťastný konec mi přišel trochu jako z amerického filmu, ale knihu hodnotím velmi pozitivně pro poskytnutí množství úvah do mého života. Proč muži tak často nedokážou přijmout, že je jejich jiné? Proč nechávají dost často ženy v péči o dítě se specifickými potřebami ve štychu? Proč se péče o děti považuje za méně hodnotnou pro společnost?
Poslouchala jsem jako audioknihu. Bylo mi z té neutěšené situace velmi smutno, obzvlášť s ohledem na vývoj posledních dní.
Poslouchala jsem, abych si vyjasnila, o co tam vlastne jde. Stejně ale nevím, kde je pravda. Nic není černobílé, je tam příliš mnoho zájmových skupin, ale pořád mi z toho vychází, že to vždy nejvíc odnesou nevinní lidé, kteří chtějí žít normálním životem. Ti, co zůstali, jen přežívají a živoří, ti, co utekli jsou jinde vykořisťováni.
(SPOILER) Nejprve jsem na ČRo poslouchala audioknihu (načteny povídky Krajina roztavenych zvonů a Růže z papíru), které mne chytly za srdce, a tak jsem pořídila i knihu, kde je těch povídek víc, ale stejně mne nejvíc oslovily ty výše jmenované, ostatní byly v lepším v případě takové nijaké a ta poslední byla vyloženě divná. Možná jsem to jenom nepochopila, možná to nedokážu docenit a dešifrovat záměr autora. Bohužel ta poslední povídka ovlivnila moje celkové hodnocení, jinak povídka, která dala jméno celé knize, si zaslouží být čtena a hodnocení 5*.
Komiks inspirovaný takzvanou kuřimskou kauzou. Byla jsem cca před 5 lety na Listování této knihy přímo v Kuřimi, kam jsem se přistěhovala. Původní kauza je velmi složitá a zamotaná, ale tato kniha podává kauzu s jistým zjednodušením. Stejně ve mne zůstával pocit zmatení. Hlavní postava novinářky je zvolena skvěle a vlastně u ní jediné jsou její motivace pochopitelné. Rada jsem si po letech pribeh připomněla, i teď po něm zůstal tísnivý pocit a otázky: jak se to mohlo vsechno stat? Proč před soudem nestanul ten, kdo prostřednictvím jiných tahal za ty nitky?