valda komentáře u knih

Závěrečný díl trilogie o zážitcích Američana žijícího v Čechách. V tomhle díle se Jon pustil i trochu do cestování mimo Prahu, ale jinak platí všechno, co jsem psal o předchozích dvou dílech.

10.09.2019

Druhý díl z trilogie o tom, co zažívá Američan žijící v Česku. Jako všechny díly, i tenhle je útlý, takže přečteno budete mít velmi rychle. Hlavní síla těchto knih je asi v takovém tom Jonově jazyku, kterým je kniha psaná. Jestli vám tahle pseudo čeština nesedí, tak asi nemá smysl pokračovat ve čtení. Historky často začínají tím, že Jon někde vyrazí s kamarády na pivo a hlavní zápletka spočívá v tom, že někdo začne objednávat panáky. Jon ale všechno píše takovým bezprostředním způsobem, takže i celkem banální historka má docela zajímavé kouzlo.
Vzpomněl jsem si třeba na: ... konečně jsme stáli s barmanem tváří v tvář... :-)

10.09.2019

Asi každý už slyšel o tragickém osudu Scottovy výpravy, které se sice podařilo dostat na jižní pól, ale až po Amundsenovi, a po cestě zpět celá skupina zahynula. Protože nikdo z výpravy nepřežil, tak jediným zdrojem informací je nalezený Scottův deník, ten může ale být trochu subjektivní. Tato kniha se snaží podívat trochu střízlivěji na celou událost. Scottův přístup bohužel v porovnání s Amundsenovým nevychází moc dobře. Scottova výprava jako by patřila do minulého století. Osobně jsem z toho měl pocit, že bylo vše uspěchané a špatně naplánované. Britové prostředí moc nerozuměli, a předpokládali, že veškeré problémy se vyřeší prostě vojenskou disciplínou, nezdolností všech zúčastněných. Zásoby byly špatně propočítané, na topení se používalo nevhodné palivo, pro tahání saní se používali poníci, pro které bylo potřeba táhnout spoustu potravin, atd. Na rozdíl od Scotta působí Amundsen mnohem připraveněji. Zjistil si, že pro pohyb po ledovci eskymáci používají psy a tak jich vzal pořádné stádo společně s lidmi, kteří jim rozumí (psy můžete krmit nalovenými lachtany nebo jinými psy, pro poníka na Antarktidě krmení prostě neexistuje). Už tohle na mě působí, že to Scott s přípravou trochu podcenil. Tak by se dalo dlouze pokračovat. Celé tohle téma je jistě velmi citlivé, protože pro někoho je Scott národní hrdina, pro někoho možná zbytečný hazardér. Kniha obsahuje taky docela obsáhlý popis ostatních předcházejících výprav do Antarktidy, takže pokud vás téma zajímá, tak doporučuji.

13.07.2019

Alibaba Group je jedna z největších světových společností zabývajících se prodejem na internetu. Možná je vůbec největší, protože na rozdíl od Amazonu a eBay se jí podařilo ovládnout čínský trh a jak známo, většina věcí se dnes vyrábí právě tam. Alibabě se podařilo čínských trh, který je velice odlišný od ostatního světa, uživatelsky přívětivě zpřístupnit celému světu. Číňan tedy může svůj výrobek prodávat přímo třeba někomu v České republice, bez toho, aby musel platit velkou částku peněz nějakému zprostředkovateli. Tohle mu umožní u nás už velice populární B2C server AliExpress.com.
Autor Porter Erisman dlouhodobě pracoval pro zakladatele Alibaby Jacka Ma, a rozhodl se o tom napsat knihu. Téma určitě mohlo být zajímavé, např. souboj AliExpress vs eBay o ovládnutí čínského internetového obchodování. Ale kniha je bohužel napsaná dost nezáživně a jak napsal Desper, šlo by jí shrnout na 20 stránek. Obecně mám tenhle problém nastavované kaše u hodně amerických autorů literatury faktu. Navíc je celá kniha spíš taková reklama na Alibabu a z mnoha řádků je prostě cítit, že je autor psal s obavou, aby náhodou někoho v Alibabě nepopudil.

13.07.2019

Tohle je pokračování prvního dílu, o kterém jsem psal. Nově se autor rozhodl přidat více textu. Asi se mu moc nechtělo o fotografovaných objektech psát, nebo si něco zjišťovat, tak to vyřešil tak, že fotografie doplnil historickými texty z různých periodik a knih.

06.04.2019

Historické fotografie Valašska na jedné straně a na druhé, jak to vypadá nyní. Tohle může být vždy zajímavý pohled. Na této knize mi ale vadily dvě věci. Nově vyfocené pohledy ne moc dobře pasují na ty historické, samozřejmě často to může být způsobeno tím, že už ten pohled prostě vyfotit nelze, kvůli zástavbě nebo lesu, ale v dost případech vidím, že by stačilo jenom trochu víc oříznout. Potom kniha neobsahuje skoro žádný text, takže jí nejpozději do hodiny máte prolistovanou. Hodilo by se aspoň trochu víc popsat, co je na fotografiích, a pokud se něco změnilo, tak napsat, proč.

06.04.2019

Kdo by neznal Jeremyho Clarksona. Četl jsem od něj už několik souborných vydání jeho sloupků, takže vím, že je to skvělý, a velice čtivý a zábavný novinář. Taky byl dlouho hodně důležitou postavou v nejúspěšnějším pořadu světa o autech: Top Gear. Nikdy se nebál být politicky nekorektní, mezi všemi těmi předem připos... lidmi z ostatních pořadů, kteří se báli jakkoliv vykročit z řady, aby náhodou nepřišli o práci. No, nakonec i Jeremyho z jeho pořadu vyhodili, protože zfackoval člověka, který mu nezvládnul přinést steak. A tak nyní pokračuje v neméně úspěšné show, která se jmenuje Grand Tour.
Tohle je kniha, která obsahuje výběr článků, které Jeremy psal do časopisu Top Gear, který vycházel souběžně s televizním pořadem. Platí to, co jsem psal už o předchozích souborech, které jsem četl. Pokud si chcete přečíst něco zábavného, tak trochu vás zajímají i auta, a nevadí vám macho humor, tak doporučuji.

01.09.2018

Tohle je kniha o freedivingu. Což je sportovní disciplína, při které se lidé potápějí do extrémních hloubek bez zásoby kyslíku. Každý rok se bojuje o vytvoření nového světového rekordu v maximální hloubce, do které se podaří závodníkům potopit, nebo třeba v maximální vzdálenosti uplavané na jeden nádech.
Oproti přístrojovému potápění je to takový "čistý" sport. Mezi člověkem a vodou není nic navíc. Kromě určité míry štěstí, jako všude, záleží pouze na tom, jak se dokážete soustředit, jak dobře ovládáte své tělo, a různé techniky, jak si dokázat poradit s extrémním tlakem, který na vás působí ve více než stometrové hloubce, atd.
Asi bych se tomuto sportu nechtěl nikdy věnovat, kvůli docela velkému náporu na organizmus (i když světová rekordmanka měla více než padesát let, o jakém jiném sportu se tohle dá říct), co mi připadá lákavé je ta svoboda, že se můžete na jeden nádech plavat klidně 3-4 minuty s delfíny, v tichu, někde v oceánu. Řekl bych že tenhle sport má určitou až meditativní atmosféru.
Tahle kniha se dělí na dvě části. V jedné je popisován život Nicolase Mevoliho, docela úspěšného freedivera, který nejspíš zemřel na následky poškození plic. Příčinou bylo asi příliš časté vystavování neléčených plic velkému tlaku pod vodou. Tahle část pro mě nebyla zas tak moc zábavná. On Mevoliho život, nebyl zas tak moc zajímavý. Prostě to byl takový plážový týpek, co se chtěl stát mistrem světa, tak na tom intenzivně pracoval. Byl celkem mladý, tak toho zatím moc nezažil. Druhá část, která se střídá s tou první je o tom, jak poslední roky probíhaly soutěže v tomto sportu. A autor v ní taky popisuje různé techniky, které freediveři používají atd. Je vidět, že freedivingu opravdu rozumí. A tahle část se mi hodně líbila. Pokud se chcete dozvědět docela dost informací o tomto sportu, tak doporučuji. Protože mi tenhle sport je tak trochu blízký, tak dávám hvězdičku navíc.
PS: Nechybí ani česká stopa. A taky doporučuji film o freedivingu Magická Hlubina.

Knihu jsem četl v původním vydání, tedy bez bonusové kapitoly s Renčem, i když jeho slátaninu Na vlastní nebezpečí jsem viděl.
Kniha vypráví o skupině vodáků, kteří sjížděli v devadesátých letech různé hodně divoké řeky, a sem tam se jim podařil i nějaký prvosjezd. Můžete se těšit na Grand Canyon, Aljašku nebo Nepál. Kniha je napsaná čtivě, a řekl bych v našem malém rybníčku knih o divoké řece, to musí být pro fandy skoro povinnost.

02.08.2017

Martin Decarli je motocyklový novinář, fanda do modelů letadel a samozřejmě hlavně motorkář. Taky je to takový trošku samorost a totální blázen do ostrova Man a nejstaršího motocyklového závodu světa Tourist Trophy, který se na ostrově jezdí.
Man je vůbec takový zvláštní ostrov, který sice patří do Spojeného Království, ale má samostatný parlament. A já jsem ho znal hlavně proto, že na celém ostrově platí mimo obec neomezená povolená rychlost, což mi v dnešní době plné zákazů, kdy vám brzo zakážou si i uprdnout, protože tím zabíjíte lední medvědy, přijde naprosto neuvěřitelné.
V téhle knize se dozvíte, co Martin všechno na svých třech cestách po Manu zažil, ale autor si dal taky práci s tím, popsat, různé zajímavosti, kterými se Man vyznačuje. Nejsem sice moc fanda na lidi, kteří o sobě sáhodlouze prohlašují, že oni jsou ti správní, obyčejní lidé, a všichni ostatní jsou zloději, a nejlepší delikatesa je dát si utopence s cibulí, ale vše je psáno lehkou a celkem zábavnou formou. Takže pokud jste motorkář a chystáte se na Man, tak tohle je povinná četba.

03.04.2017

Jak píše už Lucina, tahle kniha, kromě bulvárního názvu, se pokouší vyhrát cenu o nejodpudivější obálku. Obsah ale už tak ujetý rozhodně není. Autor se snaží obhajovat myšlenku, že hlavním obsahem lidské existence je boj o jídlo a sex. A tak vysvětluje, že většina vynálezů vznikla ve válečných organizacích, a mezi lidi se dostala pomocí erotického byznysu, který je taková vysoce konkurenční šedá zóna, takže se nebojí experimentů a cutting edge technologií. Podobně je to s fastfoody. Autor popisuje mnoho různých příběhů, o firmách, kterým se podařilo něco prosadit v moderních technologiích. Je to taková odpočinková četba, co mi trochu vadilo je, že se v knize trochu omílá pořád to samé dokola.

11.03.2017

Celkem obsáhlá kniha o reklamě v České republice. Samozřejmě takových knih by šlo udělat dalších deset dílů, protože zajímavých reklam v Česku vzniklo hodně, ať už zajímavých tím, jak jsou stupidní, nebo tím, jak jsou zábavné.
Kniha taky obsahuje spoustu fotografií, což je u tohoto tématu důležité. Jak je psáno v anotacích, autor se věnuje různým kauzám, co kolem reklam vznikly. Co mě, ale jako lajka moc nebavilo, bylo, že opravdu velká část knihy je vypisování spousty jmen osob, z reklamní branže firem a organizací, které se reklamou zabývají. Vzhledem k tomu, že reklama je dost dynamický trh, a každá ta firma se během deseti let osmkrát přejmenuje, tak to působí dost nepřehledně. Ale chápu, že pro někoho, kdo chce v tomto byznysu dělat, jsou tohle cenné informace.
Já bych spíš uvítal více úvah nad jednotlivými reklamami. Proč tahle zrovna vypadá takhle, co se nepovedlo, co povedlo, atd.

11.03.2017

Tohle je pokračování knihy La Grace pluje! Moc jsem od knihy nečekal. Vždycky mám pocit, že pokud je v knize příliš mnoho obrázků a lesklého papíru, tak se autor snaží zakrýt, že vlastně nemá o čem psát. Ale překvapilo mě, že je kniha napsaná celkem čtivě.
První díl jsem nečetl, předpokládám, že ten se věnuje stavbě La Grace. Dnes asi jediné válečné historické lodi ČR, repliky z 18. století. Postavené na počest významného českého mořeplavce ze 17. století Augustina Heřmana.
Každopádně klobouk dolů, loď vypadá úžasně. Nevím jestli nějaký čech udělal něco podobného, kromě Rudolfa Krautschneidera.
Tahle kniha je o velkém úspěchu na mezinárodním závodě, myslím, že tradiční námořní národy musely koukat, kde se tam ti čestí piráti vlastně vzali. Ale taky hlavně o tom, že loď měla dvakrát dost namále a mohlo být po ní. Jednou jí málem ukradli "opraváři" v Dominikánské republice a jednou dokonce ztroskotala u Španělského pobřeží.
Ale ze všeho se dostala a pořádá plavby pro veřejnost. Nejen stavba takové lodi stojí obrovské peníze, ale i její provoz a placení různých poplatků je dost náročné. Přál bych České republice, aby na ministerstvu dali taky trochu rozpočtu do námořní plavby, po Koženém to už asi nebude žádná sláva, ale aspoň za tu srandu by to stálo.

29.12.2016

V pořadí už třetí kniha vydaná k výročí kapely Tři sestry. Od té minulé, kterou jsem taky četl uběhlo 5 let. A to není zrovna moc. Navíc kapela už aspoň 15 let rozhodně není seskupení divokých chlastajíc punkáčů. Zároveň asi taky nikdo od Tří sester nečeká vrcholné umělecké zážitky, které by se zapsaly do dějin. Takže vlastně není ani moc o čem psát. Měl jsem taky trochu pocit, že se nikomu z kapely nechtělo moc s autorem těch 5 let rozebírat. Každopádně ale Radek Diestler umí psát čtivě.
Trochu problém je v tom, jak jednotlivé díly vycházejí. Už druhý díl obsahuje i prvních 15 let z prvního dílu, které zabírají polovinu knihy. V tomto třetím díle dostanete kromě posledních 5 let taky "zcela zdarma" prvních 25 let kapely z předchozích dvou dílů. Takže už je z toho celkem velká bichle a nový obsah z 5 let, je tak vlastně jenom pár stránek. Člověka, který vlastní předchozí díly, tohle asi moc nepotěší, ale chápu, že těch pár příhod z posledních 5 let by jako samostatná kniha moc neobstálo. Taky oceňuji podařenou sbírku politicky nekorektních fotografií.
Takže, pokud neznáte předchozí díly, tak si klidně hvězdičku přidejte.

29.12.2016

Nakladatelství Altituda vydávalo několik let na začátku milénia knihy o horolezectví, pak nejspíš zaniklo. Tohle je jedna z těch knih, z edice Světové horolezectví. Jedná se o druhý díl souboru vlastních vyprávění známých horolezců. Jestli jsem to dobře pochopil, tak oba soubory připravil Walter Bonatti. Jedná se převážně o výstupy z "moderní" éry horolezectví, tzn. 70. léta. Protože ale soubor připravil Bonatti, tak jsou upřednostněny klasické postupy na úkor supermoderních technologíí dobývání hory. Kromě Alp a Himalájí se můžete těšit třeba i na Patagonii.
Je to takové celkem příjemné počtení, ale protože článků je hodně, tak nikdy není dost prostoru na větší vtažení do děje, a prakticky žádný mi nějak více neutkvěl v paměti, takže doporučuji se spíš podívat po jiné knize s podobnou tématikou.

27.11.2016

U téhle knihy musíte nejprve překonat bulvární obálku, která na první pohled tvrdí, se zlatým pozadím, že se jedná o bestseller, podle kterého vznikl film The Social Network. To není pravda. Každopádně autor se v knize snaží zmapovat historii Facebooku od jeho vzniku po rok 2010, kdy kniha vyšla. A řekl bych, že se mu to celkem povedlo. Každopádně si ale myslím, že i když celý příběh Facebooku může působit jako skvělý námět pro zábavné drama (z ničeho najednou vznikla během dvou tří let, jedna z nejmocnějších firem světa, je tam zrada, je tam asociální mladý miliardář, atd.), tak přece jenom si myslím, že celý příběh kolem Facebooku je zatím asi prostě příliš krátký na to, aby vystačil na celou knihu. Jak asi řekl i Zuckerberg, ve filmu The Social Network, si příběh taky museli pořádně zdramatizovat, protože co si on pamatuje, tak většinu času, v prvních letech šlo vlastně jenom o pořádnou dávku programování.
Takže knihu doporučuji, pokud chcete vědět, jak to bylo s Facebookem, ale jako se mi to stává u většiny amerických autorů literatury faktu, ocenil bych její zkrácení aspoň na polovinu. Protože hodně pasáží se v ní opakuje, nebo nepřináší nic zajímavého.

30.10.2016

Walter Bonatti je asi jeden z těch nejvýznamnějších horolezců historie. Myslím, že mnoho z těch horolezců, co jsou dnes mediálně známí, bude jako jeden ze svých vzorů jmenovat jeho. Bonatti lezl hlavně v 50.-60. letech. Už tehdy to byl horolezec ze staré školy. Upřednostňoval původní techniky lezení z 30. let 20. století. Jak sám popisuje, tak lezení je hlavně hra. Jste tady vy, hora a nějaká zajímavá cesta jak na horu vystoupit. Zároveň si ale musíte na začátku určit pravidla. Jak moderní a složitou techniku k lezení použijete? Pokud vám jde jenom o to stanout na vrcholu, tak zaplatíte armádě nosičů, kteří vám pomocí elektrických vrtaček připraví lana na nejjednodušší cestě, vynesou vám a připraví stany v několika táborech po cestě. Připraví jídlo, dodají kyslíkové lahve, atp. Jste na vrcholu.
Stejně tak si ale můžete vybrat obtížnější trasu, jít do stěny jenom s tím, co sami s kamarádem unesete, nevrtat do skály a nepřipravovat žebříky, a místo toho použít klasické skoby. Cesta na vrchol se tím stane určitě silnějším zážitkem a dobytí vrcholu o to větší odměnou.
Je to něco jako, když šlapete na kopec pěšky. Z praktického hlediska to nemá smysl, můžete přece na kopec vyjet autem, a stejně spousta lidí jde pěšky.
V Bonattiho době média ale moc nerozlišovala, jak jste kopec "dobili". Takže slavnými se stávali prostě ti, co měli více prostředků, a uměli v tom chodit. Extrémní prvovýstupy na zajímavé stěny ocenila pouze menší skupina zkušených horolezců.
Protože dnes už je vylezeno téměř všechno, tak mediální pozornost už není tak veliká, pokud náhodou nejste beznohý slepý trpaslík trpící rakovinou, kterého právě vynesli na Everest.
Každopádně Bonatti s extrémním lezením ze dne na den v roce 1965 skončil, protože byl znechuceným tím mediálním šílenstvím prahnoucím po senzaci o dobytí vrcholu, co se kolem začalo dít. Z knihy jsem měl pocit, že je to takový samorost, který spíš vyhledává samotu a dělá si věci po svém. A i když je v knize hodně sentimentu, tak stejně stojí za přečtení, obzvlášť pokud jste aktivní horolezec.

15.10.2016

Tohle je myslím jedna z těch povedenějších knih o včelařství. Myslím, že celkem stručně, ale zároveň přehledně odpovídá na otázky typu: Co mám dělat když? Od ostatních podobných knih se liší v tom, že kromě toho, že je tam napsáno, co má včelař dělat, tak často je i vysvětleno, proč. Myslím, že si tam počte i zkušenější včelař. Nechybí taky spoustu vysvětlujících obrázků.

11.07.2016

Kniha se skládá ze tří částí. První je o malém chlapci Jendovi Klečkovi. Ten vyrůstá na konci třicátých let na severních svazích Jeseníků a samozřejmě příliš nechápe, co se to vlastně děje, a proč už se nesmí kamarádit s němci. Proč se češi stěhují do protektorátu apod.
V druhé se Jenda vrací, už jako vysokoškolák do rodného kraje, kde je zase všechno jinak, a nyní jsou pro změnu perzekuováni němci, a stěhují se do Německa. A do opuštěného kraje se stěhuje mnoho zvláštních lidí s ne vždy čistými úmysly.
Třetí je spíše didaktická, o těžbě žuly na jesenicku.
Myslím, že to je celkem citlivě napsaná kniha žánru "těžký život na vesnici". V tomhle žánru je ale dost velká konkurence, tak pokud vás vysloveně nezajímají místa jako Vidnava, Velká Kraš, Žulová, Jeseník (Freiwaldau) nebo Rejvíz (kterému nevím proč autor říká Ruřiště), tak asi není důvod ji číst.

11.07.2016

Jan Kobzáň je známý valašský malíř a grafik. Umělec, jehož tvorba se především zabývala tématy valašské historie. Ve 30. letech 20. století se rozhodl sesbírat různé valašské lidové pověsti a vydat je knižně. Kniha taky obsahuje spoustu ilustrací, tvořených hlavně pomocí dřevorytu. Pověsti jsou psané ve valašském nářečí.

24.01.2016