VasnivaCtenarka komentáře u knih
Jak krásné bylo číst první stránky knihy, kde autorka předvedla svůj spisovatelský um! Jak moc byly první stránky lákavé a slibovaly napětí, akci a krásný popis situací. A pak se všechno změnilo. Celý příběh přešel do zcela jiné, řekla bych snad i suché, energie! Je dobré vědět, jak funguje business, pokud byste se chtěli stát člověkem, který by rád natáčel cvičební videa, ale postavit na tom celý příběh, který je velmi zlehka okořeněný nějakým výhružným dopisem….?
Při čtení člověk usínal a jen tu a tam vás řádky o vrahovi probudily z této letargie. Nakonec jsem se přistihla, že přeskakuji odstavce, pak i kapitoly a nakonec jsem přeskočila až k posledním kapitolám, abych věděla, jaký to má závěr. Tohle se mi už opravdu dlouho nestalo, aby mne nějaká kniha takhle moc nebavila. Celé to bylo táhlé, jedno hluché místo střídalo druhé.
Je mi to moc líto, ale pokud máte rádi Noru Robertsovou, jistě by se našla jiná kniha, která by byla uspokojivější. Zkuste třeba její Evu Dallasovou, kterou napsala pod pseudonymem J. D. Robb. Ta, myslím, nezklame.
Autor knihy Nikdy není pozdě, Nick Alexander, nám předkládá příběh ublížení, psychického teroru, ztráty vlastního “já” a současně také nové hledání sebe sama a pozvolný vývoj nové lásky vznikající z přátelství, respektu a vzájemné úcty.
Nick Alexander je velice oblíbený autor, zejména v UK a ve Francii a v poslední době si jeho knihy získávají své fanoušky i v jiných zemích EU.
Začátek příběhu mi přišel lehce táhlý. Dlouho jsme poznávali život Heather a její vyprávění toho, jak s ní Ant manipuloval. Teprve až se oba manželské páry ocitnou na dovolené, přibude v příběhu více přímých řečí, což vyvolá dojem zrychleného tempa.
Co se musí autorovi připsat k dobru, je dobrá promyšlenost děje. To, jak se celý příběh obou párů vyvíjí, jak vše dávalo smysl. I snaha o citlivé vyvolání dojmů a emocí u čtenářů, se mu musí autorovi uznat. I když musím se přiznat, že v mé maličkosti kniha na mou citlivou strunu příliš nebrnkala.
Příběh byl rozdělen do 15 kapitol, kdy každá kapitola popisovala děj příběhu z pohledu jedné z hlavních postav. Díky tomu jsme tak mohli pochopit uvažování všech postav.
Přestože na Goodreads má kniha celkem dobré hodnocení, já osobně tuto knihu hodnotím jako lepší průměr.
Rozhodně si najde své příznivce, o tom nepochybuji a možná si pár citlivých dam u tohoto příběhu i pobrečí.
AUDIOKNIHA:
Poslech této audioknihy ve mne zanechal silný dojem. Musela jsem ji rozdýchávat. Za hodinku a půl jste se přenesli do mysli starého člověka, který nezadržitelně zapomíná svou minulost pod vlivem stařecké demence. Je to kniha o vzpomínkách, lásce a rodinné sounáležitosti. Hloubka tohoto příběhu vás zasáhne, přestože musím kriticky napsat, že bych tento příběh, být autorem, pojala asi trošku jinak. Někteří lidé se totiž mohou v příběhu ztrácet. Konec však vše objasní a vám zůstane jen zaražený moment a možná i koulící se slza po tvářit.
Stáří se nevyhne nikomu, pokud dáváte během života na sebe pozor a neskolí vás nemoc ještě před jeho příchodem. Stáří je strašák mnohých lidí. Ale jaké to je, když tělo ještě slouží, ale z mozku se vytrácí vzpomínky na život, na ty důležité životní chvilky, které tvořily vaši osobnost? Které vás formovaly a které vás držely při životě? Jaké to je zapomínat kým jste byl, koho jste miloval, kdo miloval vás… co jste učinil? Ta prázdnota a ztráta orientace je v této knize tak reálná, děsivá a bolestná, že to prostě s citlivou duší musí zamávat ať chce nebo ne.
Přestože jsem po poslechu cítila opravdu velké emocionální vlny, tuhle audioknihu vám musím doporučit. Prostě musím. A pokud nemáte po ruce audioknihu – nevadí, sáhněte po příběhu v jiné podobě. Je to kratičký příběh, který vám z vašeho života ukrojí jen ždibek času, ale můžete díky němu pookřát, můžete se zamyslet, můžete získat kus pochopení, můžete se pousmát a můžete si připomenou lásku ke svým blízkým, pokud ji tu a tam v životě přebije ona stereotypní všednost.
Tuto audioknihu namluvil Pavel Nový, ke kterému jsem měla zpočátku jistou nedůvěru, ale ukázalo se, že jsem se obávala zbytečně. Jeho hlas příběhu opravdu trefně sednul. Celý poslech trvá jen 1:26 h, což je… jeden úklid domácnosti nebo příjemná odpočinková procházka ve všedním dni.
Tuhle audioknihu hodnotím jako velmi povedenou a jak jsem psala výše, určitě vám ji můžu doporučit, i když to byl opravdu velmi zvláštní příběh…. velmi zvláštní.
Anderse de la Motteho mám moc ráda. Získal si mě sérií Roční období, proto, když jsem spatřila tuto knihu, jsem věděla, že ji musím mít. Odnáším si z ní však smíšené pocity, o kterých jsem se více rozepsala ve své recenzi.
Jen z úcty k autorovi samotnému dávám knize 4 hvězdičky.
V této sérii nám Andrew přiblíží svět potápění. Velká část knihy se odehrává pod hladinou, takže o napětí a u někoho možná i klaustrofobních pocitů nebude nouze. Osobně bych řekla, že i tato knižní série se nese ve stejném duchu jako série Naturalista – mám na mysli co se odborných detailů týče. Ale já mám tohle ráda, protože mi to přijde jako příjemné oživení.
Tempo tohoto příběhu bylo velmi příjemné. Občas jsem cítila i jemné napětí, když jsem doufala, že unikne vrahům… nebo aby vyplavala na hladinu dříve, než ztratí vědomí. Odhalit tak velký drogový kartel, do kterého jsou postaveni i opravdu velmi vysocí pohlaváři – to není jen tak! Je tolik lidí, kterých se to týká a kteří ji jdou po krku…. opatrnosti není nikdy dosti! A Sloan by se tím měla opravdu řídit!
Při poslechu této audioknihy, kterou vydal Témbr, nám dělala společnost Barbora Kodetová. Její hlas má moc hezké zabarvení, ale musím přiznat, že jakmile svůj hlas propůjčila mužské postavě, tak mi to občas trhlo ušima. Ale i tak oceňuji její vypravěčský um.
Budete-li mít tedy někdy chuť si poslechnout zajímavý a snad i nevšední podvodní thriller, Dívka pod hladinou může být tou správnou volbou.
Autorka Colleen Hoover se velmi často ve svých příbězích dotýká opravdu citlivých témat a v tomto příběhu tomu není jinak. Závěr této (audio)knihy byl velmi emotivní, jak už jsme u Colleen zvyklí. Začátek mi však oproti tomu přišel poněkud táhlý a stále se dokola opakující. V jedné chvíli jsem se při poslechu dokonce sama sebe ptala, co se to s tou Colleen stalo?! Ale vydržela jsem a od cca druhé poloviny asi (nevím přesně, protože jsem poslouchala a poslouchala a poslouchala) se to začalo rozjíždět a vygradovalo to tak, že byl až zázrak, jak se se všemi události hrdinové popasovali, protože stát se to všechno mé maličkosti, skončím na psychiatrii.
A co musím ocenit úplně maximálně u této audioknihy, je hlas Veroniky Khek Kubařové!
Sarah Larkové se povedlo nádherně přiblížit nám období 1. světové války i po ní. Lidé tehdy bojovali o přežití den co den, trpěli nejistotou z budoucnosti, z následujících dní. Trpěli hlady a nebýt černého trhu, nejspíše by neměli ani na chleba. Autorka nám předložila krásně promyšlený a uvěřitelný příběh, který sice není skutečný, ale je zasazen do skutečných událostí a inspirován skutečnými lidmi.
Tempo knihy bylo tak akorát. Žádná hluchá místa, ale žádná extrémní rychlost, která by byla rušivá. Ne ne ne – tempo bylo příjemné a každá situace v příběhu byla tak akorát dlouhá, aby nás kniha nenudila a aby nebyla zbytečně natažená.
Podíváme-li se na hlavní postavy, tak ty nám autorka vylíčila velmi dobře. Nellie byla dívka odvážná, svéhlavá, zaměřená na řešení problémů, zatímco Phipps byl takový mírný chlapeček, kterému opravdu velmi dlouho trvalo, než se svému otci vzepřel. Z nějakého důvodu jsem si však k žádné z postav nevytvořila příliš blízký vztah. Nemohu říci, že by byli nesympatičtí – to neee… ale přesto jsem si k nim ten vztah nevytvořila. V příběhu se vedle Nellie a Phippse objevuje také Maria – autistická dívka a byla jsem překvapená, jak autorka pěkně vykreslila její život. Myslím s ohledem na onen autismus.
Nic negativního jsem na knize neshledala. Snad jen mě mrzela ta absence vzahu mezi mnou a hrdiny. Ale to se domnívám, že není autorčina chyba, že to jen mé momentální psychické rozpoležení znemožnilo ten vztah plně vybudovat a prožít s nimi příběh naplno.
V každém případě se budu moc těšit na další díl této knižní série, protože mě zajímají osudy všech hrdinů. Jsem zvědavá, jak se jim bude dařit. A myslím, že je čekají ještě perné chvilky. Snad je všichni ustojí bez velkých šrámů.
Knihu mohu tedy jednoznačně doporučit.
AUDIOKNIHA:
Ooooo... tak tohle byla zase jízda! Skvělé to bylo! Mělo to spád, pořád se něco dělo a interpretace pana Stránského byla bezchybná. Jako vždy!
AUDIOKNIHA:
Oooo... tak to se také povedlo, stejně jako první díl - Andělé smrti.
Před přečtením (poslechem) doporučuji přečíst (poslechnout) první díl.
Autorka má opravdu talent vymyslet skvělé zápletky - temné.
Ke knize jsem napsala recenzi, kterou si můžete přečíst na www.vasnivactenarka.cz , ale přesto zde musím napsat, že pevně doufám, že další díly už nebudou mít takový dopad na děti od Lottie. Už je fakt čas na to, aby se Lottie a celá její famílie postavila na nohy! :D
Ale jinak opravdu moc povedené! Doporučuji
V bouři je plynulým pokračováním Stop minulosti. Oba díly na sebe velmi úzce navazují, proto nedoporučuji číst jeden díl bez druhého a opačně.
Při čtení jsem byla velmi potěšena, že se autorce Kathryn Taylor povedlo příběhu udržet stejně vysokou úroveň, kterou měl první díl. Tempo pokračovalo stejně svižně.
Druhý díl začíná ve stejném momentu, ve kterém ten první díl končí.
Stopy minulosti - příjemné čtení, ve kterém vás autorka velmi barvitě přenese do slunného Irska. Za mne velmi povedený příběh, s příjemným tempem, s velmi dobře promyšlenou zápletkou. UPOZORNĚNÍ: MĚJTE NACHYSTANÝ DRUHÝ DÍL TÉTO SÉRIE! BEZ DRUHÉHO DÍLU PO RUCE KNIHU NEČTĚTE. Ale vážně....
Více v recenzi na www.vasnivactenarka.cz
Jarní oběť - závěrečný díl knižní série Roční období, mi přišel z celé série nejslabší. To tempo bylo tak táhlé, líné a pomalé, že jsem měla co dělat. Přesto však musím napsat, že Anders píše čtivě a barvitě.
Andělé smrti, které jsem si poslechla jako audioknihu, slibují opravdu výjimečně kvalitní posluchačský zážitek. Musím uznat, že tento první díl knižní série Inspektorka Lottie Parkerová je mimořádně povedený. Ať už co se týče samotného příběhu a jeho propracování a promyšleností, tak i co do vyprávění Lukáše Hlavici, který této audioknize propůjčil svůj hlas.
Velmi se mi líbí, jak autorka Lorraine Brown popisuje Paříž. Je znát, že všechna ta místa, která v knize zmínila, nejspíše opravdu navštívila. Krásně popsala v celé knize jeden jediný den v Paříži.
Vlak do Paříže je celkem jednoduchá kniha, ale moc hezky promyšlená a naplánovaná tak, že je naprosto uvěřitelná. Zpočátku jsem měla k oběma hrdinům trošku negativní postoj – oba byli na sebe celkem nepříjemní a kousaví, ale čím déle spolu trávili čas a čím více se poznávali, tím více jsem je poznávala i já a na konci jsem je už oba měla ráda.
A to jejich loučení?! Bylo mi z toho smutno… tak smutno!
Tempo v knize bylo přirozené a příjemně rychlé. Pořád se něco dělo, pořád někde byli a pořád se spolu bavili. Hluchá místa jsem tam nezaznamenala, což bylo také velmi příjemné. Děj tedy utíkal a než jste se nadáli, měli jste přečtenou půlku knihy.
Tahle kniha je opravdu takové příjemné letní počtení k vodě, k moři a na dovolenou. Je to nenáročné a odpočinkové čtení, které se vám určitě bude líbit. Je to milé a laskavé. Samozřejmě i předvídatelné, ale to vůbec nevadí. I tak si knihu užijete.
Milovníci Shari Lapeny mne budou asi nenávidět, ale za mne to byla typická Lapenovská průměrnost.
Pohrávání si se čtenářem nemůžu Shari upřít. Nepříliš šťastná rodina by mohla být opravdu skvělým kandidátem na úžasnou knihu, kdyby si Shari uměla více pohrát s propracovaností příběhu a s popisem. U každé její knihy mám dojem, že je vše příliš stručné, příliš jednoduché. Shari umí vymyslet krásnou zápletku ála Agatha Christie, ale v každé její knize, a u Nepříliš šťastné rodiny to nebylo jinak, mi chybí barvitější popis událostí, osob, charakterů atp.
(SPOILER) Italské léto je velmi, velmi oddechová a odpočinková kniha. Jennifer Probst nám dává jasně najevo, že Itálii skutečně dobře zná, že ji sama navštívila. Já osobně Itálii miluji také, takže mi tohle cestopisné pojetí vyhovovalo.
Tempo knihy mi přišlo poměrně líné. Rozjezd byl velmi, velmi pozvolný a vlastně i ve druhé polovině knihy mi chybělo něco, co by děj oživilo, co by všechny tři ženy semklo… Jejich vzájemná nesouhra nás provázela téměř celým příběhem, až teprve ke konci knihy si začaly ženy urovnávat své priority. Na jednu stranu mne to snad až trošku nudilo, ale na druhou stranu ten postupný, pozvolný a snad až plíživý vývoj vztahů byl i uvěřitelný, protože všichni víme, že tohle uvědomění v reálném životě přichází stejně tak plíživě (pokud se nám nestane něco náhlého, nepříjemného, co nás snad až paralyzuje ve svém počátku a způsobí následně náhlé změny). Do teď nevím přesně, jaký mám k tomu zaujmout názor.
Na knize se mi však líbí to, že každá kapitola je nám podávána z pohledu jedné ze tří žen. Díky tomu tak máme možnost proniknout do přemýšlení všech tří žen. Poznat tak jejich uvažování, jejich logiku, jejich starosti a to, proč jsou jejich vzájemné vztahy tak napjaté. Je mezi nimi tolik nevyřčeného! A každou z nich to hlodá, vnitřně ničí a narušuje vztahy nejen k ostatním, ale i k sobě samotné.
Pokud vám nebude vadit línější tempo knihy bez nějakých velkých zvratů, pak by se vám kniha mohla líbit. Na konci jsem měla trošičku oči zalité slzami, to ano… ale to přišlo opravdu až k samotnému konci příběhu, jinak mi příběh přišel tak nějak pořád na stejné vlně. Možná 2/3 knihy se prakticky nic moc nedělo, kromě toho, že navštěvovaly různá místa a seznamovaly se s lidmi. Jsou to právě tito lidé, kteří začínají pozvolna měnit jejich vztahy a životní priority.
Z knihy si odnáším smíšené pocity. Na jednu stranu se mi ten přerod hrdinek líbí, na druhou stranu to mohlo probíhat rychleji a tempo knihy by mohlo být svižnější. Přesto má kniha výborné hodnocení, takže určitě doporučuji si udělat na knihu vlastní názor.
Tasha Boyd vystudovala psychologii, ale vedle toho všeho je populární autorka historických románů a moderních romancí. Francouzská lekce je však první kniha, která obohatila český knižní svět. A musím uznat, že touto knihou nasadila autorka laťku celkem vysoko.
Na to, že se jedná o romantiku, má tato kniha poměrně dost stran – 472. Ale nemusíte se obávat – děj není nijak natažený, hluchá místa kniha taky nemá.
Nevím, jestli za to může psychologické vzdělání autorky, ale vykreslení postav, jejich povah a jejich myšlenkových pochodů, bylo tak uvěřitelné, že si vás prostě získají. Všichni. Jak Josie, tak Xavier a jeho malá Dauphine. Sympatická je i celá posádka na jachtě.
Autorce to prostě píše skvěle, její umění popsat nejen charaktery, ale i prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je opravdu úžasný. Jakmile se během prvních stránek do příběhu začtete, nebudete chtít knihu odložit. Nikdy! Já osobně jsem tuhle knihu měla přečtenou za dva dny. A jakmile na mne přítel promluvil, vraždila jsem ho svým pohledem za to troufalé vyrušení ze světa Josie a Xaviera!
Děj byl samozřejmě krapet předvídatelný, ale to vůbec ničemu nevadilo. A jak to mezi nimi krásně jiskřilo! Ach…..
Málokdy se mi stává, že je mi opravdu líto, že se příběh chýlí ke konci. Ale tohle mne opravdu mrzelo, že jsem si tohoto příběhu mohla užívat pouhé dva dny… dva celé krásné dny.
Kniha vás pobaví, zahřeje, některé možná i vzruší…ale myslím, že každá romantická duše si čtení tohoto knižního skvostu užije. Knihu mohu na tisíc procent doporučit.
Za mne musím napsat, že to byla zatím na nejkrásnější romantická knížka letošního léta!
Od Nevěsty z kláštera jsem neměla velká očekávání. Věřila jsem, že to bude oddechová romantika s tajemnou příměsí středověkých kulis a detektivní zápletkou. Této víře kniha beze zbytku dostála.
Pokud máte rádi detektivky o Oldřichovi z Chlumu z pera Vlastimila Vondrušky, tak vás Schörghoferová potěší.
Cítím, že v Nevěstě z kláštera se snoubí Vlastimil Vondruška s Rosamund Pilcherovou. Autorka se, oproti Vondruškovi, soustředí i na vnitřní vývoj postav a posuny ve vztazích.
Příběh je rozdělen do tří částí a odehrává se od května 1226 do května 1232. V názvu některých kapitol se proto nachází časové upřesnění (červen 1228, září – listopad 1230), když vyprávění poskočí o nějaký ten čas kupředu. V zájmu srozumitelnosti je to dobrý nápad.
Plusem pro mě bylo na začátku knihy vysvětlení pojmů z klášterního jazyka.
Příběh Nevěsty je čistě oddechový.
Helen Frippová při psaní knihy Bublinky štěstí využívala řadu odborných zdrojů, aby se její příběh co nejvíce přiblížil skutečnosti. Nutno ale dodat, že kniha je pouze inspirovaná její životní cestou, není to biografická literatura.
Musím přiznat, že kniha mne velmi mile překvapila. Teprve nyní, při psaní této recenze, si začínám uvědomovat ten úžasný příběh jedné ženy a domnívám se, že by z této knihy mohl být krásný film. Nicole si zaslouží náš obdiv a jsem nesmírně ráda, že si dal někdo tu práci a poukázal na její příběh.
Přestože jsem od knihy neměla žádné velké očekávání, musím přiznat, že mne její příběh oslovil a velmi mile překvapil. Nesmírně oceňuji připravenost autorky a její rešerše, díky kterým dokázala politickou situaci té doby krásně zakomponovat do samotného příběhu, čímž se stal příběh uvěřitelným a “barevnějším”. Možná bych ocenila, ale to je jen už taková má marnivost, kdyby v knize byly ilustrace, které by podtrhly tu francouzskou atmosféru. Stačilo by jen pár…pro zajímavost, pro podporu představivosti.
Mile mne překvapila také promyšlenost děje. Autorka nás ve svém příběhu zavedla nejen na vinice oblasti Champagne, ale podívali jsme se také na skok do Paříže, vydali jsme se s vínem k carskému dvoru atp. Příběh nám skutečně přiblížil dobu, kdy světu bylo ouvej.
Tempo knihy bylo přiměřeně rychlé. Žádná hluchá místa, která by vás nudila, se v knize neobjevují. Vše hezky plyne, vše na sebe krásně navazuje a v ději se neztrácíte. Neztrácíte se ani v postavách a při čtení jsem nezaznamenala nic, co by nějakým způsobem narušilo požitek ze čtení. Rozhodně ke čtení doporučuji otevřít si lahvinku šampaňského… a vnímat jeho šumění…
Knize prakticky nemám co vytknout. Po dočtení jsem si říkala, že je to příběh, který neurazí a ani nenadchne. Musela jsem to nechat takříkajíc “sednout”, a teprve nyní, s mírným odstupem, jsem schopna tento příběh plnohodnotně docenit.
Helen Frippová odvedla krásnou práci a pokud máte rádi zajímavé příběhy inspirované skutečností, rozhodně vám tuhle knihu doporučuji k přečtení. Myslím, že tato kniha krásně osvěží v letních dnech.
Musím přiznat, že tempo knihy bylo výborné. Už od první stránky vás autor svým stylem vtáhl do příběhu a nepustil. Dále musím přiznat, že mě o chlup více bavila první půlka knihy, kdy nás ještě autor nechal tápat nad tím, co je Bernie zač. V polovině příběhu vše autor objasnil a začala teprve ta pořádná “honička” za Berniem.
Kapitoly byly celkem krátké, takže člověk měl pocit, že to hezky “odsejpá”. A co miluji u Barkera je to, jak ty kapitoly zakončí. Vždy tak, že máte potřebu číst dál… Vždycky je zakončí způsobem, který vám na vteřinku vyrazí dech a zůstane prázdnota – prostor pro myšlenku, šok… a to je to, co vás donutí okamžitě začít číst další kapitolu, abyste si své myšlenky potvrdili nebo vyvrátili.
J. D. Barker je mistrem v popisu prostředí a událostí. Všechno umí popsat tak dokonale, že se vám při čtení odehrává v mysli a před očima film. Tohle mám na jeho knihách moc ráda. Nejenže vás vtáhne do děje hned od prvního odstavce, on si k tomu všemu pohrává s vaší představivostí.
Popis charakterů osob se Barkerovi taky vydařil. Jordan je…. prostě Jordan. Drsná žena, kariéristka, která udělá pro svůj úspěch snad cokoliv. Je to žena, která je citlivá, avšak aby uspěla, musí jít někdy city stranou. A Bernie? Nešťastník, který má potřebu pomsty. Oběma budete dokonale rozumět. I když je Bernie vyšinutý a bezcitný, tak víte, že ve skutečnosti je jen extrémně zraněný…a pomstychtivý. A své pomstě chce dostát za každou cenu.
J. D. Barker je zkrátka výborný autor a i když tahle kniha nedosahuje stejné úrovně jakou mají knihy ze série Sam Porter, rozhodně vám tuto knihu mohu doporučit. Budete velmi mile překvapeni.