VasnivaCtenarka komentáře u knih

Nefritová lilie je kniha s kouzlem. Je to kniha, která vás vtáhne do orientální Číny plné kořeněných vůní, dobrot a čínské medicíny. Je to kniha, při které můžete pocítit čínskou hrdost, uctivost a laskavost. Je to kniha o přátelství a o pomoci druhým v těžkých chvílích. O tom, že neuhnout z cesty dobrého člověka je důležité i v dobách, kdy nedobří lidé dělají nedobré věci.

Kirsty Manningová brilantně vykreslila válečnou Čínu. Popis prostředí, zvyků i osob byl naprosto dokonalý. Romy, její maminka a otec, Li, Ťien, Nina, Wilhelm, Alexa a pár dalších postav dodávaly příběhu živoucí kouzlo a naprostou uvěřitelnost.

Při čtení velmi snadno zapomenete, že se jedná o fikci, ačkoliv autorka se inspirovala skutečnými příběhy židovských uprchlíků v Šanghaji a také skutečnými místy. Možná i díky tomu vás dokáže přenést skutečně do Šanghaje a vy se ocitnete na šanghajských ulicích, v zahradách nebo v domech, kde budete moci ochutnat tradiční čínskou kuchyni spojenou s tradiční čínskou atmosférou.

Je to krásný a čtivý příběh, který vás chytne za srdce a na jehož konci možná u citlivějších čtenářů ukápne slza. Láska, přátelství a starostlivost o své blízké se prolíná celou knihou.

Je to milý příběh s nádechem smutku, odvahy a naděje v lepší zítřky.

Knihu určitě mohu doporučit. Je to… prostě krásný příběh.

3 03.11.2021

Čtivost této knize se rozhodně nedá upřít. Něco tak pohodového a příjemného jsem v rukou už dlouho neměla. Kniha, ačkoliv co se romantické zápletky týče byla celkem hezky předvídatelná, mne bavila už od první kapitoly. Laura Griffinová, autorka knihy Na život a na smrt, nám předala v písmenkách příjemnou zápletku takovým krásným způsobem, že oči budou jen plynout po písmenkách a vy budete celý příběh krásně nasávat. Zkrátka jej dokážete přečíst za jedno odpoledne – tak jako to bylo v mém případě.


Musím rovněž také pochválit samotnou promyšlenost děje. Budete spolu s Kirou a Jeremym stejně jako s policií pátrat po vrahovi a pozvolna budete odkrývat zápletku. Občas budete překvapení, jindy vám souvislost dojde… ale ať už se při knihách sami za sebe snažíte odkrýt zápletku a vypátrat vraha nebo jen čekáte, jak si s celým případem poradí hlavní hrdinové – v obou případech si čtení této knihy užijete.

Na knize můžu rovněž také ocenit absenci hluchých míst. Nové informace se nám pozvolna odkrývají a vše na sebe krásně navazuje. Jedna informace doplňuje druhou a tím se vše postupně odkrývá. Hluchá místa v knize nečekejte…. jen kdyby ten Jeremy tak neotálel a prostě si tu Kiru konečně “podmanil”, když už to tak jiskří! Jakožto romantická ženská jsem se nemohla dočkat, až…… však víte co :-)

Ať přemýšlím jak přemýšlím, nemohu přijít na žádné zápory, které by mi znepříjemnily čtení tohoto příběhu. Domnívám se, že se Lauře Griffinové podařil další pěkný příběh, který vás sice nijak zvlášť nepřekvapí, ale i tak je to takové milé počtení, které vás potěší.

Knihu mohu rozhodně doporučit každému čtenáři. Nečekejte žádné velké WOW, ale i tak si to, alespoň myslím, hezky užijete a budete se při čtení bavit.

3 23.09.2021

Přestože Obr z mlhy u nás vychází později než Útočiště, je to autorova prvotina a musím napsat, že to je na knize znát. Příběh, který se rozhodl Jérome Loubry napsat má ohromný, ale opravdu ohromný potenciál pro to, aby se stal absolutně skvostným thrillerem, ale…. něco tomu chybí. Chybí tomu detailnější propracování, zabřednutí do detailů. Já bych knize dodala více dialogů, které umožní čtenářům lépe poznat charaktery hlavních postav. Dala bych tam více dialogů s pozůstalými, aby nás skutečně autor mohl vtáhnout do utrpení, které rodiny prožívají. Dala bych tam více dialogů mezi vyšetřovateli, abychom mohli lépe nasát jejich vztah. Při čtení jsem toužila být součástí života Stana a Sarah, ale…. nebyla jsem jejich součástí. Jen jsem si četla jejich příběh. A že to byl velmi povedený příběh, jen co je pravda. Jen mi to celé přišlo nějaké moc uspěchané. Proto mne mrzí, že z tak skvělého příběhu, který kniha v sobě ukrývá, autor nedokázel vytřískat ještě něco více. Něco, co by z knihy udělalo opravdu nezapomenutelnou knihu, kterou bude chtít každý.

Je pravda, že já jsem na thrillery skutečně náročná a opravdu už očekávám velmi precizní zpracování, ale jsem si jistá, že méně náročné čtenáře kniha určitě potěší, protože to ani zdaleka nebylo špatné.

Děj příběhu mi přišel skvěle promyšlený. Opravdu mi přišlo, že nápad měl Jérome skvělý. O to více mne právě mrzí ta uspěchanost. Ale mizející děti a nacházení zavrazděných dětí, tlak města, strach obyvatel…. všechno je to tak krásně obestřené hustou mlhou… a ponurostí – prostě dokonalý námět na thriller, no ne?

Tempo knihy mi přišlo akorátní. Více méně se v každé kapitole něco dělo. Při čtení se rozhodně nudit nebudete. Jakmile se začtete, budete číst dál a dál a dál.

Jak jsem napsala již výše, ocenila bych trošku detailnější popis prostředí a osob. Nemyslím tím popis toho, jak věci a lidi vypadají, ale spíše takový popis, který vyvolá pocity a dojmy. Chtěla bych mít bližší pocit z mrtvého dítěte…. toho, jaký byl. Jak se choval…. jestli to byl veselý chlapec, jestli to byl rarášek…. Jaký měl vztah k rodičům…. zajímalo by mne třeba, co dělal před únosem. Jak prožíval únos… chtěla bych to, jako thrillerový nadšenec, prožívat s ním. Chtěla bych, aby mi běhal mráz po zádech. Chtěla bych cítit napětí.

O Stanovi jsme se dozvěděli jen to, že to byl rozvedený policista, který měl vlastního syna a svůj neúspěch při vyšetřování si bral příliš osobně a zapíjel ho alkoholem, což z něj dělalo občas agresivní osobnost. Byl zoufalý, že nemůže trávit více času se svým dítětem…. Ale mě by zajímal mnohem více jeho vnitřní svět. A když za nim přijel syn na návštěvu, chyběl mi popis toho, jaký spolu měli vztah a co dělali. V knize bylo pouze zmíněno, že to pro něj byla pozitivní terapie. To mi prostě nestačí! Chci Stanovi porozumět. Chci ho poznat! A stejně tak Sarah. Ani k ní mne autor příliš nepustil. Sarah si podřeže žíly, ale já z knihy necítila její zoufalství. Neporozuměla jsem přesně tomu, co ji k tomu motivovalo, ačkoliv to tam bylo zmíněno. Zkrátka jsem to s ní neprožívala.

Je ohromná škoda, že tohle mi kniha nenabídla, protože jinak bych dala knize bez mrknutí oka maximální hodnocení. Takhle se z knihy stává pro mne lepší průměr.

Přesto to byl moc hezký příběh a já knihu mohu doporučit.

1 12.09.2021

Letní sázka od Emily Henryové je takové jemné pohlazení po duši. Je to velice milý a nenáročný příběh protkaný příjemným humorem, který vám vykouzlí při čtení úsměv na rtech.

January je velmi milá mladá žena, která i přes všechny své starosti a bolístky nepřichází o smysl pro humor. Dialogy mezi ní a Gusem jsou velmi pohotové, rychlé a bystré. To, jak se oba vzájemně popichují je tak laskavé, až je to zkrátka hřejivé a vy při čtení cítíte příjemný pocit. Díky tomu je Letní sázka takové příjemné oddechové a odlehčené čtení, ryze odpočinkové. Guse i přes jeho nedořešenou minulost January velmi přitahuje.

Emily Henryová oběma hlavním hrdinům vdechla krásné charaktery, které si zamilujete. A stejně tak si zamilujete jejich smysl pro humor. Myslím, že je to právě ten smysl pro humor, který je čtenářům tak přibližuje a který z nich dělá uvěřitelné postavy.

Celý příběh je takový…. jednodušší, ale hezký. Nečekejte žádné promyšlené zapeklitosti a silné zvraty – to opravdu v knize nenajdete. Ale i ten jednoduchý děj byl hezky promyšlený. Řekla bych, že vše bylo krásně dotaženo do zdárného konce a žádné otazníky po dočtení vás nebudou trápit. Velké plus je, že v knize jsem nenašla žádná hluchá místa. I to svědčí o skvělé promyšlenosti.

Z celého příběhu jsem měla lehce táhlý pocit. Ale nebylo to na škodu, spíše z toho příběhu a z toho pomalejšího tempa sálala pohoda a klid. A tohle táhlejší tempo bylo příjemně doplněné o velmi rychlé a trefné dialogy. Ty příběh skutečně příjemně oživovaly.

Kniha je to velmi příjemná, veselá, lehká, milá – prostě akorát na léto. Nebo jen tak, když si chcete přečíst něco, u čeho si opravdu odpočinete a nebudete chtít nic moc řešit.

Určitě mohu knihu doporučit všem. Bylo to takové…. hřejivé.

3 02.09.2021

Přestože tato kniha nebyla mým šálkem kávy a při čtení jsem se trošku trápila, protože mi tak úplně nesedl styl psaní, musím velmi kladně ohodnotit promyšlenost samotného děje. Děj samotný měla autorka promyšlený opravdu brilantně! Klobouk dolů. To, jak nám vykreslila městečko spolu s místní atmosférou bylo dokonalé. A osobně bych v takové atmosféře být nechtěla minutu!

Přestože nám autorka umožnila nahlédnout do života postav, osobně jsem si k žádné postavě nevytvořila pozitivní vztah. Nějak mi každá postava byla nesympatická a to považuji také za jistou nevýhodu příběhu. Přece jen, když v příběhu nemáte svého favorita, alespoň jednoho, pak vám v tom příběhu něco schází. Zapálení pro jeho příběh. A že v tomto díle bylo postav! Zorientovat se v nich mi dávalo taky zabrat.

Kniha Za dveřmi tma nám podává příběh ve dvou dějových linkách. První dějová linka nám přibližuje současnost, druhá nás zase vrací do minulosti a odkrývá právě různá tajemství obyvatel města.

Zpočátku je příběh trošku táhlejší, ale jak se více začítáte a začítáte, pozvolna se odkrývají právě ty pravé charaktery postav, tím se tempo pozvolna zrychluje.

Vím, že se autorka opravdu snažila a je to z příběhu znát, musím však tuto knihu ohodnotit spíše průměrně. Ale myslím si, že na první román to je velmi zdařilé dílo, velmi a jsem zvědavá na případnou další knihu od autorky. Mám totiž ráda, když mohu sledovat, jak se autoři ve svém psaní zdokonalují. Tak snad se brzy dočkáme další knihy.

1 23.08.2021

Kniha Mlčící fontány od autorky Ruty Sepetys vám pravdivě odkrývá ponurou historii Španělska, kterou velmi pevně ovládá generál Franco. Ruta si dala spoustu práce, aby si našla k dané době co možná nejvíce informací a díky tomu nám tak odhalila pravdivou, hořkou historii Španělska. A celý příběh doplnila romantickou zápletkou, čímž příběhu vdechla další rozměr.

Na celém příběhu velmi pozitivně oceňuji znalost právě historie. Příběh je doplněn o úryvky z reálných rozhovorů a publikací. S tím si autorka dala ohromnou práci a na celém příběhu je to velmi znát. Díky tomu je příběh tak uvěřitelný a pohlcující. Ta propracovanost je cítit na každé straně.

Velmi kladně hodnotím popis prostředí i hlavních hrdinů. Ani zde nenechala autorka nic náhodě a vpustila nás velmi hezky do světů všech hrdinů. Popis španělského prostředí bylo naprosto věrohodné, stejně jako vnitřní svět hrdinů.

Kladně také hodnotím promyšlenost děje. Je jasné, že skutečná historie dodala knize “šmrnc” a umožnila vytvořit skvěle promyšlený příběh. Musím však napsat, že některým lidem přišel konec trošku “nedotažený”. Možná snad i uspěchaný. Já osobně jsem tento dojem neměla. Mě to přišlo všechno v pořádku a žádné otazníky si po přečtení knihy v sobě nenesu. Ale musím uznat, že by mne zajímal trošku blíže vývoj hlavní hrdinky.

Zpočátku jsem měla problém se do knihy začíst. Celé mi to přišlo nějaké chaotické, ztrácela jsem se ve jménech, nějak jsem ten příběh nemohla uchopit. Ale po první třetině se to zlomilo a nechtěla jsem knihu odložit. A pak jsem už jen četla a četla a chtěla jsem vědět, jak se vše vyvine.

Knihu mohu s klidným svědomím doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi historické romány. Za mne to bylo nejen příjemné čtení, ale také nahlédnutí do historie, o které se příliš nemluví. Jsem ráda, že alespoň touto formou může docházet k osvětě.

5 18.08.2021

Barbara O’Nealová pro nás napsala velmi citlivý příběh, který se vám bude číst jedna báseň. Oči plynou po písmenkách, cítíte z nich klid a harmonii a jedna stránka střídá druhou. Ano, musím přiznat, že zpočátku jsem měla trošku problém se začíst a měla jsem dojem, že se v třetině knize autorka trošku ztratila, že se stále plácá dokola a jako by ji na chvíli utekla pointa příběhu, ale následně tuto pointu zase našla, a pak se už příběh začal odvíjet tak, jak jsem si přála a jak jsem si představovala. Najednou mne kniha pohltila a já chtěla vědět, co stojí za tím vším. Čím vším si musela děvčata projít a co všechno jim formovalo jejich osobnost. A čím více čtenářům autorka odkrývala minulost, tím více mne příběh pohlcoval. Je to tak jemné, postupné a laskavé pohlcovaní, kdy si zkrátka obě hrdinky musíte zamilovat.

Barbaře se povedlo krásně podchytit pocity a zážitky obou sester. Popis jejich životní dráhy byl obdivuhodný, a tak krásně uvěřitelný a pochopitelný! Obě sestry si vás omotají kolem prstu – ať chcete nebo ne. Ať se vám na začátku příběhu zdají jakékoliv, časem je pochopíte. A to je právě ono kouzlo této knihy. To, že časem vše pochopíte. Proto mi nezbývá než napsat, že popis hlavních postav spolu s popisem prostředí samotného bylo brilantní.

Musím se také zastavit u tempa knihy. To se mi zdálo spíše línější. Alespoň co se společného osudu obou sester týče. Dějová linka Kity mi přišla barvitější než ta od Josie. Zatímco u Kity můžeme být svědky jejího prohlubování přátelství s Javierem, u Josie mi přišlo, alespoň zpočátku, tempo trošku zaseknuté a děj mírně ztracený. Naštěstí to byla jen krátká doba a pak se vše zase hezky “rozjelo”.

Kapitoly v knize byly poměrně krátké a každá byla vyprávěna z pohledu jedné ze sester. Vše na sebe krásně navazovalo a vy jste tak právě díky tomu mohli pozvolna pronikat k samotnému jádru příběhu. Pro někoho je tento způsob vyprávění příjemný, na někoho to právě může působit línějším dojmem.

Když pominu to krátké hluché místo, které jsem v knize na pár okamžiků pociťovala, mohu s klidným svědomím říci, že je to milý příběh, který se moc hezky čte a při kterém mohou citlivější čtenáři mít slzy v očích. Alespoň na már momentů ke konci knihy.

Knihu mohu jednoznačně doporučit.

6 16.08.2021

Domnívám se, že Lucinda dokázala skloubit jak svůj spisovatelský talent, tak i své vzdělání klinického psychologa se zaměřením na truamata. Díky této kombinaci si můžete přečíst velmi uvěřitelný příběh, který vás chytne a nepustí.

Ano, rozhodně bych neřekla, že je Útěk ze světa typickým thrillerem. To ne – napětí nečekejte. Osobně bych ho překvalifikovala na psychothriller nebo na rodinné drama. Ale i tak jsem si čtení opravdu užila.


Každá kapitola je v knize vyprávěna z pohledu jiné hlavní postavy. Jedna dějová linka, která je vyprávěna z pohledu Kate, je z minulosti a odkrývá nám tak detaily jak toho, co se dělo v životě Kate těsně před zmizení, tak i to, co se dělo po dobu jejího zmizení.

Díky takto koncipovanému vyprávění můžeme dobře porozumět motivům všech postav a současně také můžeme vidět rozdílnosti ve vnímání vzniklých situací u všech zúčastněných.

Při čtení můžete pocítit, jak si Lucinda pohrála s promyšleností celého příběhu a dopadu na jednotlivé hrdiny. Je pravdou, že od samotného konce příběhu bych očekávala něco více akčního, ale i tak jsem měla z knihy jako z celku dobrý dojem. Přece jen mě osud Kate i její rodiny bavil a kolikrát jsem se sama sebe ptala, jak je možné, že se někdo nechá tak krásně systematicky (v tom je asi právě to nebezpečí) a polehoučku zmanipulovat do takové míry, že má zcela vymytý mozek. Tohle mne skutečně bavilo.

Díky talentu, kterým byla Lucinda obdařena, si vytvoříte vztah ke všem hrdinům a občas budete na ně i v duchu nadávat, protože nebudete schopni pochopit, jak někdo může být tak zaslepený – a to ať už se bavíme o Kate nebo o jejím bývalém manželovi, který se mezi dvěmi ženami “plácá” a sám si neumí s nově vzniklou situací poradit, což je celkem pochopitelné.

Knize jako takové snad kromě trošku uspěchanému a snad i jednoduchému závěru nemám absolutně co vytknout. Ba právě naopak, mne se tento příběh četl přímo báječně a já si to užila plnými doušky. Po dlouhé době to byla kniha, která mne opravdu vtáhla do svého děje.

Takže ano, knihu vám mohu doporučit. Je to taková jednohubka, která vám zpříjemní jeden či dva večery.

6 09.08.2021

Lucy Colemanová nám dala krásně okusit přemýšlení dvou rozdílných povach. Zatímco Fern hluboce prožívala, že Aidenovi nestačí dosavadní život, který spolu vedou, Aiden se ocitl na životní křižovatce a sám nevěděl, co vlastně od života chce. Musím velmi pochválit autorku, jak hezky dokázala vykreslit jejich manželskou krizi. Oba hrdiny jste pochopili a vlastně jste docela nestranně pozorovali, jak se bude příběh odvíjet, aniž byste jednomu fandili více než druhému.

Od příběhu jako takového neočekávejte žádnou extrémně promyšlenou zápletku. Je to takový jednodušší, řekla bych snad i snadno odhadnutelný příběh.

Přestože se mi líbil vhled do přemýšlení hlavní hrdinky a bylo pro mne příjemné, že jsem jí rozuměla, dialogy mezi postavami se mi zdály poměrně plytké. Čekala bych něco více, což mi trošku ovlivnilo můj dojem z knihy.

Celý příběh byl rozdělený do 35 kapitol a na závěr si pro nás autorka připravila bonus v podobě dodatku, ve kterém hezky napsala, jak dopadly jednotlivé postavy příběhu.

Knize dávám spíše průměrné hodnocení, protože mi v ní něco scházelo. Při čtení jsem nezažívala žádný “wow efekt”. Ba dokonce jsem měla někdy pocit, že mne ty plytké dialogy krapet nudí. Od knihy jsem čekala prostě více, ale určitě dám autorce ještě další šanci, pokud v Česku vyjde nějaká její další kniha.

Knihu mohu doporučit těm, kteří mají chuť na něco jednoduššího, odlehčeného a odpočinkového.

1 08.08.2021

Musím se přiznat, že to je po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla. Možná jsem to vzdala příliš brzy.... ale pokud mě kniha nechytna ani po 1/3, tak.... to prostě vzdávám.

Pekárna v Brooklynu vám umožní nahlédnout do života v New Yorku, smlsnout si na výborných dortících a poznat pár nových přátel s hlavní hrdinkou Sophií.

Pekárna v Brooklynu je krásný a barvitý příběh, který vás pohladí po duši. Je to roztomilost sama. To je, pro mne, hlavní klad knihy. Je to prostě příjemné a hřející nenáročné čtení, se kterým si zpříjemníte jeden či dva večery. Čte se to jedna báseň.

Promyšlenost děje je celkem dobrá, avšak pro čtenáře trošku předvídatelná, ale myslím, že to v tomto případě není na škodu. Jasně že nečekáme žádného Shakespeara, protože když tu knihu vezmeme do rukou, chceme si prostě užít ten příjemný pocit, který v nás kniha vyvolává. A že asi víme, jak to dopadne? No a co? To přece nevadí! I tak je to super.

Podíváme-li se na tempo v knize, tak to bylo takové… příjemně akorátní. Ani příliš rychlé, ani táhlé. Prostě tak akorát, abyste se při čtení cítili dobře. To se musí Julii nechat.

Zaměřím-li se na popis osob a prostředí, tak díky příjemnému popisu osob si skutečně k hrdinům vybudujete veskrze vždy pozitivní vztah. Jen ten její bývalý přítel je pořádný prevít! A popis prostředí? Ale jo, i tady to bylo celkem stoprocentní, i když…. asi bych ocenila trošku lépe popsané newyorské památky. Ale… to ze mne mluví cestovatelská duše, která by už táááááák strašně moc chtěla cestovat.

Osobně nemohu knize vůbec nic vytknout. Možná jen lehce tu předvídatelnost, ale to nic nemění na tom, že po přečtení této knihy se bude vaše romantická a cestovatelská dušička cítit pohlazeně.

Knihu rozhodně můžu doporučit všem.

7 22.07.2021

Poutavá obálka knihy Ztracené střípky vyloženě nutí člověka, aby po knize sáhl. Kor, když si na obalu můžeme přečíst: “Nová hvězda moderního thrilleru.” To vše značí, že se máme na co těšit, pokud se do knihy pustíme.

Kniha je rozdělena do několika částí a kapitol, ve kterých se prolíná současnost, minulost a také vyprávění z pohledu policisty. Přestože mám ráda, když má kniha dvě dějové linky, zde to na mne působilo poměrně rušivě. Střihy v kapitolách způsobovaly, zejména v první třetině knihy, jistou dezorientaci, která mi komplikovala čtení. Pak jsem si už zvykla na střídání dějových linek a orientace se mi vrátila. Přesto jsem se necítila při čtení příliš komfortně.

Musím přiznat, že jsem se do čtení musela trošku nutit. Celý děj mi přišel poměrně táhlý. Thriller je pro mne synonymem napětí, které jsem však při čtení necítila snad ani jednou. A pokud je tohle “nová hvězda moderního thrilleru”, tak opouštím svět thrillerů a začínám číst sladké romanťárny.

Kniha pro mne postrádala spád, děj se mi táhnul, měla jsem pocit, že je to nekonečný příběh. Vlastně celé mi to přišlo takové nějaké zmatené. Ano – rozporuplný a zmatený pocit po přečtení v sobě pociťuji.

A jestli bych knihu doporučila? Ano, pro méně náročné čtenáře, kteří nemají laťku nastavenou příliš vysoko. Pro nás, co čteme thrillery často, je tohle opravdu slabé kafe.

2 20.07.2021

Helen Fieldsová má přenádherný vypravěčský dar a jak vás její řádky jednou lapí, už nikdy nebudete chtít její knihu odložit. Nikdy. A hned sáhnete po dalším díle.

Co opravdu nemůžu této knize vytknout, jakožto to nemohu vytknout ani v předchozích dílech, je naprosto dokonalá promyšlenost děje. V ději se neztratíte. Ani na vteřinu. Všechna nová fakta k případu vám autorka předkládá tak krásně, že si můžete ty střípky postupně pospojovávat a odkrývat pozadí všech zločinů.

Tempo má kniha velmi příjemné. Takové akorátní, řekla bych. V každé kapitole se dozvídáte něco nového. V knize neexistují žádná hluchá místa a vše je načasované naprosto precizně a správně.

Příběh je rozdělen do padesáti krásně propracovaných kapitol. Já osobně mám moc ráda knihy, které nemají příliš dlouhé kapitoly. Mám pak pocit, že to hezky “odsejpá”. Takže i v tomto mne kniha nezklamala.

Podíváme-li se na popis prostředí a hlavních hrdinů – není co vytknout. Avu, Luca a ostatní jejich kolegy známe z předchozích dílů. Do příběhu nám vstoupila nová postava soudního lékaře, který byl při vyšetřování velmi nápomocný. Původní patoložka Ailsa Lambertová má v tomto díle dovolenou. Jonty Spurr je však také sympaťák a udělá pro dopadení vraha vše, co je v jeho možnostech. Popis prostředí a děje nám Helen poskytuje tak barvitě, že budete do děje vtaženi už po druhé kapitole. Možná hned po té první. Pokud máte dobrou představivost, bude se vám před očima odvíjet děj jako ve filmu.

Každá recenze by měla mít zmíněné zápory, ale já na této knize nemůžu žádné najít. Opravdu ne.

Takže Dokonalé ticho vám můžu doporučit. Kdybych byla mohla, tak vás i přinutím si tu knihu přečíst, protože vím, že budete spokojeni.

Ještě musím zmínit, že díly na sebe přímo nenavazují, ale pokud chcete být součásti vývoje hlavních hrdinů, doporučuji začít tuto knižní sérii od prvního dílu.

16 14.07.2021

Zatímco první díl v sobě ukrývá nějaký příběh, tak ten druhý díl mi přišel…. jen plácání do větru. Autor se snažil vehementně udržet humornou vlnu z prvního dílu, ale nemohla jsem si pomoci, přišlo mi to již příliš umělé, strojené a hnané do extrémů, kdy už vám to snad ani vtipné nemůže přijít.

Marně jsem hledala pointu v příběhu. Krom toho, že se rodiče Marie chystali do Karlových Varů, se v knize nic moc velkého nedělo, a i ty Vary byly podány tak nějak letem světem, ostatně jako vše v této knize.

Jelikož jsem viděla film Poslední aristokratka, tak jsem při čtení automaticky viděla v postavách tváře herců z filmu. Ale zatímco v prvním díle mi byly hlavní postavy ještě celkem sympatické…. tak v tomto díle mi už přišly poněkud křupanské, buranské, trapné, neomalené a postrádaly špetku laskavosti a milosti.

Tahle recenze bude velmi krátká, protože mne nenapadá nic, co bych knize mohla vyloženě pochválit. S politováním musím napsat, že …. tohle byl oproti prvního dílu propad kamsi, kde…. snad ani dno není vidět.

Přesto dávám autorovi dvě hvězdičky – za snahu a za jistý všeobecný přehled, který je v knize znát.

Další díly knižní série Aristokratka nezavrhuji, určitě se na ně někdy dostane řada, ale…. kdo ví, kdy to bude

6 30.06.2021

Velkým kladem této knihy je pro mne právě to téma, kterým se kniha samotná zabývá. Je moc dobře, že někdo o tomto tématu napsal a když se tak zamýšlím, tak si nevzpomínám, že bych četla jinou knihu, která by tohle téma odkrývala.

Mám-li hodnotit promyšlenost děje, tak zde bych dala knize … lehce nadprůměrné hodnocení. Lehce. Já jsem osobně čekala od knihy více.

Kniha nám totiž podává příběh ve dvou dějových linkách. První dějová linka – ta ze současnosti – poodhaluje příběh z pohledu Mel. Dává nám okusit její prožívání a vnímání jejího vztahu k Lukeovi a k dětem. Druhá dějová linka nás přenáší do minulosti a vypráví nám příběh z pohledu Lukea. Zde nahlédneme pod pokličku jejich vztahu a zjistíme vše, co je před veřejností pečlivě skrýváno.

Kniha v sobě ukrývá čtyři části a celkem 49 kapitol. Četlo se to poměrně snadno. Autorka knihy Kruh, Rona Halsall, má relativně čtivý jednoduchý styl psaní, takže se domnívám, že i vám se kniha bude číst velmi snadno.

Popis osob i děje mi přišel spíše průměrný. Osobně mi byly téměř všechny hlavní postavy nesympatické a nemohla jsem si k nim najít cestu. Luke mi přišel jako slaboch a Mel – ta mi nesedla už od samotného začátku. A rodina Lukea? Ani zde jsem nenašla nikoho, s kým bych mohla skutečně sympatizovat. Spíše naopak. Zkráta a dobře – co postava, to nějaké “ale”.

Přestože kniha odhaluje naprosto skvělé tabuizované téma, tak je mi docela líto oné průměrnosti, která z knihy čišela. Nemohu si pomoci, ale každá postava mi svým charakterem drásala nervy. Opravdu. Přišlo mi, že zde chybělo citlivé propracovaní toho utajovaného tématu. Celé mi to přišlo nakonec neuvěřitelné. Proto dávám knize, která měla opravdu ohromný potenciál, průměrné hodnocení.

O knize se říká, že je to psychothriller. I s touto nálepkou bych byla trošku opatrná a spíše bych řekla, že se jedná o jakési rodinné drama.

Z knihy si odnáším rozporuplné pocity, ale jsem si jistá, že se najdou čtenáři, které kniha nadchne. Já jsem měla velká očekávání a jsem poměrně náročný čtenář, který se nespokojí jen tak s něčím.

Takže ano, knihu mohu doporučit, ale jak jste se mohli dočíst, mám k ní určité výhrady.

29.06.2021

Styl psaní má Helen Fieldsová už opravdu hezky vytříbený a je to poznat s každou stránkou, kterou od ní zakusíte. U Helen absolutně nehrozí, že by jakákoliv další její kniha ztrácela šmrnc. Nepřestává mě fascinovat každá zápletka, kterou autorka vymyslí – její promyšlenost je vždy dokonalá. V každé knížce můžeme cítit péči nejen o příběh samotný, ale také o hlavní hrdiny, kterým Helen dodává kus lidskosti.

V knize Dokonalá smrt se můžeme setkat s poměrně rychlým tempem. V každé kapitole se děje něco, co vás donutí číst dál a dál a neodkládat knížku. Chcete už ten příběh rozluštit spolu s Avou, Lucem a jejich kolegy.

Každá recenze by měla mít v sobě zakomponované také nějaká negativa, ale já opravdu žádná negativa v této knize nemůžu najít.

Takže jediné, co vám můžu opravdu říci, že tohle si prostě MUSÍTE přečíst! Prostě musíte!

11 28.06.2021

Recenze audioknihy:
Po poslechnutí audioknihy Na okraji propasti v tom mám naprosto jasno – musím si přečíst další jeho knihy.

Tento naprosto dokonale promyšlený příběh vás pohltí. Pokud vás fascinuje svět umělé inteligence, inteligentních lidí, exotického prostředí Hongkongu, pak neváhejte ani vteřinu a rozhodně si tuhle audioknihu pusťte také.

Za sebe mohu říci, že Bernard Minier odvedl naprosto skvělou práci. Tento technothriller vás naprosto dostane a myslím, že v průběhu poslechu se budete s nedůvěrou dívat na svůj chytrý mobilní telefon a budete přemýšlet, jestli by nebylo lepší se vrátit ke starému dobrému tlačítkovému mobilu. Oceníte vlastní soukromí.

V 17 hodinách a 36 minutách se přenesete díky hlasu pana Jiřího Schwarze do dechberoucího Hongkongu, města, které nikdy nespí. Města, které je prošpikované technologiemi a umělou inteligenci. Do města, které je stejně děsivé, jako je okouzlující.

Budete mít možnost vychutnat si příběh Moiry a jejího zaměstnavatele Minga, který se snaží, aby byli jeho zaměstnanci v bezpečí. Budete svědky děsivého mučení lidí, nad kterým zůstává rozum stát.

Audiokniha se poslouchala dobře, hlas pana Schwarze byl velmi příjemný, ale…. Je zde jedno ale. Domnívám se, že na audioknihu, alespoň pro mě, byl tento příběh možná moc komplikovaný. Názvy hongkongských ulic mi přišly všechny stejné, stejně jako jména Číňanů. Takže i když se příběh chýlil ke konci, nějak jsem stále nevěděla kdo je kdo. Ale přesto to neubírá nic na zajímavosti a promyšlenosti, jen se domnívám, že lidé, kteří se cítí lépe s knihou v ruce než se sluchátky v uších, by si měli kníhu spíše přečíst.

Ať si už zvolíte jakýkoliv způsob konzumace tohoto příběhu, jsem si jistá, že nebudete zklamaní.

Mě se příběh líbil moc. Užila jsem si to. Byla jsem napjatá a zvědavá. Každou novou kapitolou jsem podezřívala někoho jiného a snažila jsem se pospojovávat souvislosti.

No zkrátka to bylo skvělé a já vám mohu tento příběh doporučit v jakékoliv podobě.

7 23.06.2021

Tak tohle nebylo moje gusto... Příliš.... zdlouhavé a jednoduché.... po opravdu hodně dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla. Možná jsem to vzdala příliš brzy a někdy se k ní zase vrátím.... ale... spíše ne

2 11.05.2021

Shari Lapena má poměrně jednoduchý a přímočarý styl psaní. Nejspíše právě proto jsou její knihy tak čtivé.

Její konec tedy, řekla bych, je takový typický Shariin standard. I tato kniha se nese v duchu čtivé jednoduchosti, která vás pohltí.

Kniha není nikterak napínavá, ale probouzí zvědavost. A to je, myslím si, moc příjemné.

Promyšlenost děje se mi zdála poměrně slušná. Jediné, co bych Shari trošku vytkla, je to konečné řešení, které mi přišlo … možná trošku uspěchané. Přece jen bych od Shari očekávala něco více nápaditějšího, ale i tak to neubírá na celkovém dojmu z knihy.

Postupné odhalování zatajovaných informací dodává knize příjemné tempo bez hluchých míst.

Podíváme-li se na popis osob příběhu, tak i zde odvedla Shari svou standardní práci. Rozumíme jejich chování, chápeme je a mnohdy i podporujeme, ale že bychom je vyloženě milovali či nenáviděli – to ne.

Tak, jak jsem vyzdvihovala jednoduchý styl vyprávění příběhu, který může za čtivost, náročnější čtenáři, kteří mají rádi opravdu detailní propracovaní a podrobný popis děje, hlavních hrdinů i prostředí, tu jednoduchost mohou vnímat spíše kontraproduktivně.

Je tedy otázkou, co vy sami preferujete.

Já osobně můžu knihu doporučit spíše nenáročnějším čtenářům, kteří neočekávají přehnaně promyšlenou zápletku a napětí, které vás bude provázet po celou dobu čtení.

Přesto jsem si knihu užila.

7 08.05.2021

Přestože Poslední let můžeme zařadit do kategorie thriller, já osobně bych tomu dala spíše nálepku “thriller pro nenáročné”. Přestože se kniha četla poměrně dobře, mám dojem, že potenciálu, který kniha mohla mít, nebylo dosaženo. Konec knihy mi přišel uspěchaný a snad i možná trošku bez nápadu. Jako by autorka sama neměla pořádně promyšlené, jak z toho Claire dostane. A tak zvolila tu nejlehčí možnou cestu. U každého thrilleru očekávám napětí, překvapení, zvraty…. ale nic z toho jsem u čtení nepociťovala. Prostě jsem jen četla příběh a najednou byl konec. Možná jsem od knihy očekávala mnoho, možná jsem už náročná.

Kapitoly v knize Poslední let se poměrně rychle střídaly. Obvykle každá kapitola popisovala příběh jedné z hrdinek. V jednu chvíli jsme četli, čím si prochází Claire a ve druhé chvíli jsme se zase dívali do minulosti Evy. Měli jsme tak příležitost pochopit obě hlavní postavy. I když jsme dostali skvělou příležitost si obě hlavní hrdinky zamilovat, mám dojem, že…. mi v jejich popisu něco chybělo. Jako bych se jim nemohla dostat pod kůži a prožívat příběh s nimi. Jako by mezi mne a hrdiny autorka postavila neviditelnou bariéru. Claire mi však byla o chlup sympatičtější než Eva.

Poslední let je docela tenká knížka, takže je více než jasné, že popis ničeho – ani postav, děje či míst nebude přehnaně detailní. Možná právě odtud pramení můj pocit neviditelné bariéry.

Myslím, že kniha opravdu nadchne nenáročné čtenáře. Pokud ale jste milovníky skutečně napínavých thrillerů, které budete prožívat až do morku kostí, tak tyhle pocity při čtení zažívat nebudete. Za mne je tato kniha zcela průměrná. Neurazí, ale nenadchne.

7 05.05.2021