VasnivaCtenarka VasnivaCtenarka komentáře u knih

Za tebou Za tebou Sibel Hodge

Kniha je napsána tak čtivě, že jakmile ji otevřete, nebudete ji chtít odložit. Prostě vás to vtáhne a i když od samotného začátku budete tušit o co tam jde, stejně to budete chtít dočíst a vědět, jak to všechno vlastně je.

I přes výraznou průhlednost a předvídatelnost děje, musím knihu hodnotit velmi kladně. Vše do sebe tak krásně zapadá. I když jste od samotného začátku věděli, koho asi můžete podezřívat, byla chvíle, kdy jsem podezřívala celý svět ze spiknutí a nevěřila jsem absolutně nikomu.

Tempo knihy mi přišlo také velmi příjemné a dobře udržené po celou dobu čtení. V knize jsem nenašla žádná hluchá místa, která by mi vadila, která by tam byla zbytečná. Vše mělo v knize své místo a svůj důvod.

Celý příběh knihy Za tebou od Sibel Hodge byl rozdělen do třech částí, ve kterých se ukrývalo několik spíše krátkých kapitol.

Moc ráda bych v této knize vyzdvihla pro mne naprosto skvěle popsání všech osob v knize. Hlavní hrdinka byla poměrně sympatická, což se o jejím manželovi nedalo říci. Ba dokonce bych řekla, že ve mne manžel hlavní hrdinky probouzel velmi agresivní emoce. A pokud ve mne kniha vyvolá jakékoliv pocity, pak je to pro mne dobře napsaná kniha.

Budu-li chtít hledat v knize nějaké zápory, pak za zmínku stojí snad jen ta předvídatelnost děje, ale čtivost této knihy způsobila, že na tuto drobnost jsem jednoduše zapomínala. Ono totiž i když tušíte, jak se věci mají, chcete si svou teorii ověřit. A právě tahle touha způsobila to, že jsem knihu otevřela a četla ji a četla, dokud jsem nedočetla až na samotný konec.

Knihu mohu jednoznačně doporučit. Za mě je to moc povedený příběh, který za to rozhodně stojí.

31.08.2020 4 z 5


Přeju si... tebe! Přeju si... tebe! Tracy Brogan

Evelyn a vlastně i její přátelé byly velice milé postavy, celá kniha na vás působila přesně takovým milým dojmem. Proto jste si knihu užili, protože v ní nebylo prakticky nic negativního. Hlavní hrdinku budete mít rádi stejně jako Tylera. Jejich charaktery jsou vykresleny naprosto dokonale.

Budu-li se na knihu dívat z pohledu promyšlenosti děje, tak ano, byla to jednodušší kniha, od které prakticky nemůžete čekat žádnou hloubku. Ale to by nevadilo – proč číst pořád nějaké vraždy nebo komplikované zápletky? Samozřejmě, že dej by mohl být komplikovanější a mohlo by tam být i více zvratů, ale i přesto jsem si tuhle knihu užila. Nic jsem od toho nečekala a dostala jsem krásnou pohodičku.

V knize se tu a tam vyskytla hluchá místa, ale to mi při čtení vůbec nevadilo. Spíše některá hluchá místa podtrhla charaktery postav, takže svůj význam měla, ačkoliv tam některé pasáže opravdu být nemusely.

Velice se mi líbily charaktery mužů ze seznamky. Takové “lopatky” člověk jen tak nevidí a při mé bujné fantazii jsem ty situace viděla zase naprosto živě a musela jsem se tu a tam i usmívat.

Zápory jsem v knize snad ani žádné nenašla. Bylo to prostě takové osvěžující počteníčko, které si tu a tam člověk moc rád dopřeje. Takže knihu mohu jen a jen doporučit. Především ženám. Je tam náznak romantiky, ale není to vyloženě přeslazené. Je tam náznak erotiky, ale není to vyloženě erotické. Je tam malý trestný čin, ale detektivka to není.

Je to prostě….. moc fajn.

27.08.2020 4 z 5


Pravá matka Pravá matka Shalini Boland

Shalini Boland musím pochválit za čtivý thriller. K hlavní hrdince si nejspíše vytvoříte vztah a budete ji mít rádi. O řadě dalších osob z příběhu už tohle říct nemůžu. Respektive vztah k ním mít budete, ale budou vám nejspíše protivní a budete si říkat, jak je možné, že jim Tess nedala minimálně jednu ránu pěstí. Charaktery postav v této knize mi tedy přišly vykreslené celkem dobře.

Pokud budu hodnotit příběh jako takový, musím napsat, že zde mám smíšené pocity. Promyšlenost zápletky mi přišla poměrně dobrá a snad i trošku originální, ale celkový děj…. z toho mám rozporuplné pocity. Více méně se děj táhnul celkem pomalu. Hlavní hrdinka řešila stále novináře, práci, svého bývalého manžela a zase novináře, práci a svého bývalého manžela. A pak najednou došlo ke zvratu, všechno se vysvětlilo a byl konec.

Kapitoly v knize nebyly nikterak dlouhé, ale to i z toho důvodu, že kniha samotná také nebyla příliš tlustá. Jednalo se o takovou jednohubku na jedno odpoledne. Možná na dvě.

Já jsem od knihy nečekala nic a dostala jsem průměrný, ale čtivý příběh, který si zapíšu do seznamu přečtených knih a na který za měsíc zapomenu.

Proto dávám knize průměrné hodnocení. Čtivost se tomu nedá upřít stejně jako fakt, že vás autorka hezky vtáhne do příběhu a vy se chcete knihou pročíst až do samotného konce. Jen se domnívám, že by v knize mohlo být více zvratů.

Knihu vám můžu klidně doporučit, nebylo to špatné. Ale já jsem už asi docela náročný čtenář a skutečně tuto knihu vnímám s porovnáním s jinými thrillery krapet průměrně. Necítila jsem žádné napětí. Nic mrazivého. Prostě jen příběh… který se četl dobře.

26.08.2020 3 z 5


Osvobození Osvobození Imogen Kealey

Troufám si říci, že v poslední době nás knižní nakladatelé doslova zahlcují knihami s tématikou 2. světové války. Čtenář touží číst emotivní příběhy z koncentračních táborů. Tato kniha vám však tyto emoce nenavodí. Nečekejte nic, co by souviselo s jakýmkoliv koncentračním táborem. Celý příběh je skutečně jen a jen o Nancy a o boji, na který se připravuje – ať už ve výcvikovém táboře nebo v hlubokých francouzských lesích.

Velmi pozitivně hodnotím fakt, jak nám autor přiblížil život místních makistů a náladu ve francouzských vesnicích. Něco takového jsem zatím v žádné knize snad nečetla. Takže jsem moc ráda, že jsem mohla alespoň na chviličku být v tom lese spolu s Nancy a nesnášet egoistické muže, kteří se odmítali podrobit ženskému velení, ačkoliv ona sama uměla nejspíše lépe bojovat než oni.

Děj v knize se odehrával celkem svižně. Respektive v celém ději knihy jsme se s Nancy připravovali na velký boj.


I teď, po dočtení knihy, mám dojem, že mi byl celý příběh podán příliš věcně. Nekonaly se tam žádné dojemné scény. To je snad to jediné, co můžu knize vytknout. Kniha na mne nijak citově nezapůsobila. A to vnímám jako handicap, protože mám velmi ráda příběhy, které ve mně něco zanechají. Přesto to bylo velmi zajímavé počtení.

Celý příběh je rozdělen do tří částí, ve kterých se pak ukrývá mnoho docela krátkých kapitol. V knize je i dostačující množství přímé řeči, což knihu samozřejmě hezky obohacuje.

Autory musím také pochválit kvůli popisům osob.

Podívám-li se na knihu kritickým okem, tak musím napsat, že poměrně necitlivé vyprávění mi krapet kazilo dojem z četby. Myslím, že z tak úžasného příběhu mohli autoři vytřískat ještě trošku více. Chyběl mi v tom prostě tento rozměr. Možná proto mám z hlavní postavy pocit, že se jednalo o odvážnou, ale prakticky necitlivou ženu, která snad neměla žádné emoce a dělala jen to, co od ní situace a prostředí žádalo.

Knihu mohu doporučit všem, které zajímá 2. světová válka a kteří čtou rádi válečné romány. Nečekejte žádný srdceryvný příběh. Ten se v této knize neukrývá. Je to příběh o statečné ženě, která pomohla k odsunu Němců z francouzského území. Je to příběh o ženě, která se nebála postavit se čelem krutosti a bolesti. Která byla odhodlaná pro dobrou věc i zemřít, bude-li třeba. Ať byla Nancy jakákoliv, je to žena, která si zaslouží úctu, protože takových žen nejspíše po světě příliš nepobíhá.

Za zmínku ještě stojí fakt, že knihu Osvobození napsali dva autoři, kteří svá jména spojili do jednoho a vznikl tak originální pseudonym.

20.08.2020 4 z 5


Ztracená dcera Ztracená dcera Rick Mofina

Kniha se četla moc dobře. Styl, kterým byl příběh napsán, byl velice jednoduchý. Kapitoly nebyly nijak dlouhé a v knize bylo také mnoho přímé řeči. Což je super, člověk pak má pocit, že děj odsejpá. A taky odsejpal. To rozhodně ano.

Ale tomuto autorovi bych rozhodně nedala za toto dílo nálepku “Nejlepší autor thrileru”. Ale snaha byla – to ano. A toho si také cením.

Já se domnívám, že téma zmizení dítěte je v poslední době už docela ošemetné. V dnešní době je tolik a tolik knih, kde je dítě pohřešované, zavražděné nebo nalezené, že přijít s nějakým originálním námětem – to je opravdu zázrak. Tady ten příběh byl originální, ale už to bylo na můj vkus docela překombinované. V ději se stalo pár věcí, které příběhu nijak nepomohly. Prostě tam byly navíc – snad jen na zvýšení počtu stran. Ale to bych ještě přehlédla, to jsou maličkosti. Ale to, jak se příběh vyvíjel, mi přišlo docela neuvěřitelné.

Tak ráda bych vám tady zaspoilerovala a svou kritiku trošku zkonkretizovala, ale nemůžu vám to udělat. Opravdu si musíte knihu přečíst a udělat si vlastní názor, zda to už autor přehnal či nikoliv. Jak je možné, že cizí lidé poznají více než vlastní rodina? A ten pes? (O psovi se dočtete, nechci více prozrazovat). To bylo jako co? To byl dle mého názoru vrchol zbytečnosti!

Abyste si ale nemysleli, že je to špatná knížka, musím uvést, že do teď jsem kritizovala drobné nedostatky v samotném ději příběhu. Pro mě to mělo pár mušek, ale nebylo to zase tak strašné, jak se může nejspíše teď zdát. Klidně si knihu přečtěte, protože teď zde budu psát ty klady a myslím, že se vám knížka může líbit.

Co se promyšlenosti děje týká, k tomu jsem se vyjadřovala již dříve. Proto tento bod recenze považuji již za uzavřený.

Tempo knihy bylo poměrně svižné. Ale tak akorát, abyste si mohli klást otázky. Policejní vyšetřovatelé brali svou práci skutečně precizně, takže budete svědky velkého množství výslechů, díky kterým si sami budete moci udělat obrázek o zločinu. Místy nás dokonce autor uměl i hezky “našponovat” a vy jste prostě nutně potřebovali hned vědět, co našli v lese. Bylo to tělo Maddie? Našli Maddie? Ale kdepak…. autor tuto otázku odpoví až za několik kapitol. Tím vás také nutí číst dál a dál. To musím autorovi pochválit. Myslím, že se mu povedlo vzbudit ve čtenářích spoustu otázek. Na které odpověď dostanete v průběhu čtení, jiné budou nezodpovězené. Ale těch nezodpovězených zase tak moc není.

Autora musím také pochválit za poměrně dobře zpracované popisy osob a míst. Díky těmto popisům si vybudujete vztah k téměř všem hrdinům. Ať už pozitivní nebo negativní. Stejně tak vám budou před očima naskakovat obrazy dětského pokojíku nebo i lesní cestičky.

Přes pár drobných maličkostí, které mi v knize nesedly, musím říct, že to nebyla špatná kniha. Četlo se to opravdu dobře. Při čtení jste byli součástí příběhu, což je moc příjemné. Autor nás dokázal skutečně vtáhnout. Četlo se to snadno a rychle. Přesto si myslím, že když porovnám tento thriller s ostatními, zaslouží si spíše průměrné hodnocení. Pokud zapřemýšlím o knihách s podobným námětem (zmizení dítěte, únos dítěte), tak i zde jsem četla propracovanější příběhy. Ale i tak to byla fajn strávená chvíle. Já si myslím, že to byla taková odpočinková knížka na jeden dva večery. Prostě taková pohodička.

Určitě si knihu zkuste sami přečíst. Já myslím, že se vám bude líbit. Stejně jako většině.

18.08.2020 3 z 5


Šesté dítě Šesté dítě Jonathan Dylan Barker

Tak na tuhle knižní sérii budu vzpomínat dlouho! I na tento konkrétní díl. J. D. Barker odvedl opravdu skvělou práci, jaká se v knižním světě vidí ne příliš často. Tleskám a dávám klobouk dolů, protože tohle bylo nezapomenutelné dílo, ke kterému se v budoucnu klidně velmi ráda zase vrátím.

V knize Šesté dítě J. D. Barker dotáhl celý příběh Opičího vraha ke konci. Ale i v tomto díle si se svými čtenáři zase pěkně pohrál a celý příběh krásně zašmodrchal. Vlastně ne, autor příběh zašmodrchal už v druhém díle (Pátá oběť), v tomto díle to zase hezky pomaloučku, polehoučku všechno odšmodrchává. Ale dělá to takovým způsobem, že jste celou dobu napjatí a pořád si kladete dotaz “Kdo je sakra ten opičák?!” Sami nevíte, komu můžete věřit. Kdo za tím stojí? Kdo je zlý? A co když je opičáků více?!

V recenzi na druhý díl jsem psala, že se v knize vyskytuje příliš mnoho osob a že je děj překombinovaný. Můžu říci, že v tomto třetím díle J. D. Barker tyto postavy zmiňuje velmi často, ale tím, jak se celý příběh a pozadí vražd odkrývá, nám hezky všechno začne do sebe zapadat. Takže pokud vám přišel druhý díl stejně jako mé maličkosti mírně chaotický, tak třetí díl vám myšlenky a souvislosti hezky urovná.

Jsem nadšená z toho, jak dokázal J. D. Barker tak složitý příběh bravurně zakončit, aniž by se do toho sám nezamotal. Opravdu má autor můj obdiv.

I tato kniha se pyšni spoustou krátkých kapitol, které nás udrží v ději tady a teď. V každé kapitole se dozvíme, co který detektiv či padouch dělá, takže ani zde vám neunikne žádný detail, díky kterému tak můžete s detektivy pátrat po opičákovi a zapojovat své šedé buňky mozkové. Díky tomu se i vy sami stanete detektivem. A taky zločincem, kterému začnete konečně pomalu a jistě rozumět.

Promyšlenost děje byla naprosto dokonalá, úžasná a fenomenální. Opravdu se divím, že to autor dokázal tak krásně zakončit. Já bych takový příběh nebyla schopna ani vymyslet, natož tak skvěle pomyslet a dokončit, aniž bych se do toho sama nezamotala. Věřím, že sepsání tohoto díla autorovi zabralo skutečně mnoho a mnoho let. A je to znát! Ta péče o postavy a o děj samotný je z knihy vyloženě cítit. Je v tom cítit neuspěchaná, pečlivá a systematická práce.

Tempo knihy mi přišlo poměrně rychlé. Rychlé, napínavé a plné zvratů. V každé kapitole se stalo něco, co bylo pro příběh nepostradatelné.

Popis osob a prostředí i zde bylo dokonalé, čímž si autor udržel opět vysoko nasazenou laťku.

Knihu jsem dočetla se smutkem v duši, že už příběh končí. Chtěla bych číst další a další pokračování. Sám autor napsal na konci knihy ve své poznámce: “Není to lehké loučení.” Není, opravdu to není lehké loučení ani pro čtenáře.

10.08.2020 5 z 5


Pátá oběť Pátá oběť Jonathan Dylan Barker

Z předchozího dílu už známe všechny hlavní postavy, ale pokud jste Čtvrtou opici nečetli (rozhodně doporučuji přečíst před tímto dílem nejen proto, že na sebe příběh navazuje, ale hlavně proto, že je to opravdu velmi, velmi povedená kniha), tak se s nimi celkem dobře seznámíte i v tomto díle. Co se postav týče, tak Pátá oběť jich má o mnoho více než Čtvrtá opice. To mi při čtení způsobilo trošku zmatek ve jménech a takový celkový pocit chaosu. Čtvrtá opice mi přišla jednodušší a díky ne příliš velkému počtu osob také jasnější. Pátá oběť je velmi rozvětvená. Samův tým už známe dobře z prvního dílu, ale tady nás ještě autor obohatil týmem FBI, rodinnými příslušníky obětí a lidmi z minulosti opičáka. Zkrátka a dobře na můj vkus už jich tam bylo až přespříliš. To je možná jediná negativní věc, kterou jsem u čtení pociťovala.

Co u J.D. Barkera oceňuji je to, jak nám předkládá kapitoly. Každá kapitola se dívá na příběh z pohledu jiného vyšetřovatele či vraha, takže tak získáváme pocit, že jsme pořád v centru dění. Díky tomu nám neunikne žádný detail. Víme přesně, co která postava dělá a jak se případ vyvíjí. Tohle musím opravdu pochválit.

Přestože se mi zdá děj tohoto dílu už docela překombinovaný, musím přesto napsat, že se to četlo skvěle. Autor si dává skutečně záležet na tom, aby byl děj zajímavý. A to rozhodně byl. Možná místy trošku předvídatelný, ale to nic nemění na tom, že je to skvělý příběh.

Tempo měla kniha po celou dobu stejně svižné. V tomto směru nemůžu knize vytknout vůbec nic.

Budu-li srovnávat první a druhý díl této série, musím uznat, že první díl mne oslovil o něco více. Přesto si myslím, že autor vysoko nasazenou laťku dodržel a i tento díl je velmi čtivý, precizní, zajímavý, napínavý a prostě skvělý! Určitě se do něj pusťte, máte-li chuť na skvělý thriller. Ale doporučuji vám to vzít hezky od prvního dílu, přestože se podstatné události z prvního dílu zmiňují i v Páté oběti.

Oba díly považuji za fenomenální kousky, které za to rozhodně stojí. Takže jestli si přečíst Pátou oběť?! No že váháte! Směle do toho!

24.07.2020 4 z 5


Vzpomeň si na lásku Vzpomeň si na lásku Sarah Jio

Vzpomeň si na lásku je příjemné, jednoduché a oddechové čtení na letní den. Dokonalá knížka na koupaliště, na pláž nebo jen pod strom. Je to milé počtení, které neurazí. Od knihy z edice Srdcovky nelze očekávat žádný složitý a hluboký příběh, ale pokud toužíte po oddechu a jen tak si přečíst něco naprosto nenáročného se špetkou romantiky, tak vřele knihu doporučuji. Dokonce bych řekla, že to ani není přeslazeno příliš, takže cukrovky se obávat nemusíte.

17.07.2020 4 z 5


Počátek Počátek Dan Brown

Kniha Počátek má poměrně mnoho krátkých kapitol, které jsou obohacené o články z konspiračního webu. To dodává knize zajímavost a jistou originalitu.

Přestože mne příběh bavil, nemůžu si pomoci a nenapsat pár kritických bodů, které mne na knize zklamaly. První věc, která mne při čtení zarazila, bylo na můj vkus zbytečné protahování. Nevím, co tím chtěl autor docílit, ale když skončila další kapitola a já měla pořád pocit, že jsem se nic nedozvěděla, tak jsem tu a tam už koulela očima. Polovina knihy mi přišla taková zbytečně táhlá. Až teprve v druhé polovině se tempo trošku urychlilo a přibyl tam tu a tam nějaký zvrat.

Co se zvratů a napětí týče, tak ve srovnání s předchozími knihami mi přišlo, že Počátek byl o ně trošku ochuzen. Předchozí knihy mi přišly živější, pestřejší, promyšlenější (to rozhodně!!!) a bylo tam více zvratů a napětí.

A co mne při čtení také trošku mrzelo bylo to, že v knize nebylo příliš mnoho symbolů, což bych právě s ohledem na povolání mého milovaného Langdona čekala.

Ale i přesto se v knize dozvíte nové informace. To je další věc, kterou na knihách od D. Browna miluji. Zbožňuji inteligenci, moudrost a gentlemanství pana Langdona.

Počátek není špatná kniha. Nejspíše se nebudete zase tak moc nudit. Je třeba však počítat s tím, že některé pasáže jsou, alespoň podle mne, zbytečně natažené, ale jinak se to četlo moc dobře. V porovnání s ostatními knihami ze série však musím napsat, že se jedná o nejslabší kousek. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Ovšem čekala jsem více, mnohem více.

13.07.2020 3 z 5


Nový začátek Nový začátek Nora Roberts

První díl série Chronicles of The One je rozdělen do tří částí, které jsou dále rozděleny do kapitol. Kapitoly nejsou nikterak dlouhé a najdete v nich jak velmi surové popsání hrůzných činů, tak i krásné okamžiky bilé magie, které ve vás vylovají příjemný pocit dobra. Přestože jsem měla problém se do knihy začíst, musím uznat, že se autorce velmi pěkně povedlo zkombinovat zlo a dobro tak, že jste při čtení těch hrůzných situací měli nepříjemné pocity, zatímco při čtení těch laskavých situací, jste měli zase naopak dojem vnitřní harmonie a něčeho moc hezkého.

Kniha je velmi bohatá na přímou řeč, takže pokud nejste zastánci dlouhých odstavců bez přímé řeči, přijdete si v této knize na své.

Budu-li hodnotit promyšlenost děje, tak musím autorku pochválit za to, jak krásně dokázala popsat onu pandemii a to, jak propukla. To byla část, která mne bavila snad ze všeho nejvíce. Právě ten začátek, kdy onemocněl první pacient. Kdy ho nemoc začala tížit. Rovněž musím autorku pochválit za svůj um, díky kterým jsme mohli prožít všechny hrůzy s hrdiny. Tu a tam jsem však měla dojem, že dej je už překombinovaný příliš. Nemoc, dobro, zlo, hodní lidé, hodné skutky, zlí lidé, zlé skutky – tu a tam jsem měla pocit, že i lidí samotných je tam až příliš a občas jsem měla problém se ve jménech orientovat. Ale lísteček se jmény můj problém rychle vyřešil.

Co se týče popisu děje a osob, tam se autorka doslova vyřádila. V pozitivním slova smyslu. Popis všeho byl poměrně barvitý a povzbuzoval fantazii.

Přestože tato kniha měla nejspíše vše, co by mít dobrá kniha měla, mě se kniha četla špatně. Ale pozor – to je čistě subjektivní dojem, který neberte příliš vážně. Opravdu je třeba si knihu přečíst a utvořit si na ni vlastní názor. Přestože v knize autorka udělala vše správně pro to, aby to bylo čtivé a zajímavé, na můj vkus to už bylo překombinované. Nějak jsem se nemohla začíst a nemyslím si, že by za to mohla sama autorka. Spíše mi asi nesedly ty fantastické prvky.

Ale pokud vás láká postapokalyptická fantasy, pak si knihu zkuste určitě přečíst. Myslím, že by se vám mohla líbit, přestože já jsem se trošku u ni natrápila.

13.07.2020 3 z 5


Schovej mě v dešti Schovej mě v dešti Jojo Moyes

Schovej mě v dešti je milý a nenáročný příběh, který vám umožní si u knihy krásně odpočinout. Je to kniha, která má moc hezký námět. Část příběhu je zasazena do 50. let v Hongkongu, takže na vás dýchne atmosféra této doby.
Další část knihy se pak odehrává v současnosti právě v Irsku. Prostředí koní a honů může být pro mnohé také velmi zajímavé.
Co se promyšlenosti samotného děje týče, tak můžu autorku pochválit hned z několika důvodů. Velmi se mi líbilo zasazení části děje do Hongkongu. A vůbec ta doba babiččiného mládí mi přišla velmi zajímavá. To se autorce povedlo. A ještě ji musím pochválit za krásné zobrazení tohoto generačního střetu. Kdy v případě babičky Joy vládnou možná až přílišné zásady, pravidla a slušnost a Sabine (vnučka) nic z toho nechápe. Její uvolněná doba má tolik daleko k tradicím a k myšlení babičky!

Jojo Moyesové se také velmi dobře povedlo popsat osobnosti všech tří hrdinek. Každou jste chápali. A každá měla pravdu. Každá chtěla totéž, ale žádná si o to, co doopravy chce, neuměla říci. Každá ve své mysli nadává té další a ani jedna nedokáže pochopit ty další dvě. Tyhle ty myšlenkové střety se mi velmi líbily. Jojo má talent nejen krásně popsat charaktery osob a osoby samotné, ale také prostředí, ve kterém se nachází. Díky tomuto umu se skutečně ocitnete na nudném večírku v 50. letech a nebo na irském venkově v sedle koně při honu na lišky. Stejně tak to budete vy, kdo bude sedět přesně v určitý čas u stolu a večeřet s lidmi, které prakticky ani neznáte a nemáte jim co říci.

Přestože se jedná o poměrně hezký příběh a Jojo odvedla skutečně velmi dobrou práci, nemůžu se ubránit srovnávání knih. Od Jojo jsem přečetla část její tvorby ale oproti jiným knihám, mi tento příběh přišel spíše průměrný. Četlo se to velice dobře, v příběhu nebyla žádná místa, která by mně nudila, ale přesto knize nemohu dát plný počet bodů. I když to bylo hezké, necítila jsem žádné výraznější emoce. Romantika v knize mi přišla spíše polovičatá. Zkrátka mi v knize něco málo chybělo. Ale přesto musím napsat, že přečtení knihy vůbec nelituji. Byl to příjemně strávený čas. Velmi příjemně.

29.06.2020 4 z 5


Pravda, nebo lež Pravda, nebo lež Colleen Hoover

Co se týče samotného námětu, ten byl promyšlený velmi dobře a velmi precizně. Vše, co se v příběhu dělo, do sebe krásně zapadalo. Při čtení budete chápat všechny postavy a budete doslova nesnášet tu mrchu Verity! Jak může vůbec takový člověk existovat?! Tohle se vám bude honit hlavou. Budete si přát, aby se ten úžasný Jeremy už konečně svléknul a pomiloval Lowen. I tyhle myšlenky vás budou napadat při čtení. Budete nedočkaví. Netrpěliví. Budete chtít vědět jak se vyvine jejich vztah a jak to dopadne s Verity. A závěr? Závěr je skvělý, i když možná trošku předvídatelný, ale přesto skvělý!

Kapitoly v knize byly poměrně krátké, takže jste měli pocit, že děj ubíhá opravdu velmi rychle. Kapitoly se rozvěž také střídaly. Vyprávění bylo vždy proloženo čtením autobiografie od Verity, což velmi zdařile dokreslovalo celý příběh a tvořilo právě onu šokující linku. Tohle se Colleen povedlo opravdu skvěle. Má talent psát naprosto uvěřitelně, takže při čtení nemáte ani nejmenší pochybnost o tom, že by to mohlo být jinak. A tím si vás také Colleen umí krásně vtáhnout do děje. Zkrátka vás lapne a už vás nepustí. A když už budete muset knihu odložit a jít dělat něco méně důležitého než čtení (protože pro správného knihomola není na světě nic důležitějšího než čtení), tak budete celou dobu myslet na Verity, Jeremyho a na Lowen.

Tempo knihy bylo příjemné. Nebylo ani zrychlené, ani loudavé, bylo tak akorát, abyste si vše, co se v knize děje, pěkně užili.

Přemýšlím, jestli bylo v knize něco, co by mi bylo nepříjemné… co bych mohla zkritizovat. A nic mne nenapadá. Já prostě téhle knize nemůžu nic vytknout. Pravda, nebo lež je prostě skvělá kniha. Je to oddechová četba, při které se nebudete nudit. Hluchá místa v ní nejsou, vše do sebe krásně zapadá, postavy si zamilujete a budete jim přát jen to nejlepší (až na Verity) a konec může být pro mnohé šokující. Vyřešení celé zápletky se autorce také povedlo na jedničku s hvězdičkou.

Takže ano, určitě si knihu přečtěte. Nebudete litovat! Je to opravdu příjemná kniha a myslím, že vás bude bavit.

Rozhodně můžu doporučit.

24.06.2020 5 z 5


Obchůdek na rohu Obchůdek na rohu Nicola May

Pustíte-li se do čtení této knihy, je vám nejspíše jasné, že od této knížky nemůžete čekat nic hlubokého. Ale pokud se chcete jen odreagovat od všedního dne a na chvíli se přenést někam jinam, pak je to kniha pro vás. Je to milý příběh, který se čte poměrně dobře a který vám zkrátí deštivé dny.
Budeme-li se bavit o promyšlenosti děje, tak tento příběh byl tak jednoduchý, že zde prakticky nebylo nic, co by se mělo nějak výrazně promýšlet. Ale abych byla upřímná, naprosto mi to vyhovovalo, protože jsem po téhle knize sáhla právě z toho důvodu, abych nad ni nemusela vůbec přemýšlet. Drobné zápletky se tam vyskytly, ale ty byly opravdu drobounké a pozorný čtenář si vlastně domyslí všechno ještě dříve, než se děj odehraje.

Co se tempa týče – to bylo více méně konzistentní. Pořád se tam něco dělo, ale pořád to bylo v takové poklidné atmosfére. Když se nad tím zamýšlím – tak se tam vlastně skutečně pořád něco dělo a přitom se tam nic moc významného neudálo.

Po dočtení mám z knihy celkem dobrý pocit. Jak jsem napsala výše – prakticky nic velkého nemůžete od knihy očekávat. Je to oddechová kniha, se kterou máte možnost utéct od reality a na chvíli na nic nemyslet. Svůj účel v mém případě splnila dokonale. Já si na chvíli u knihy odpočinula.

19.06.2020 3 z 5


Čtvrtá opice Čtvrtá opice Jonathan Dylan Barker

Celý děj budete hltat očima a nebude se vám chtít knihu odložit. Budete usínat s myšlenkou na vraha a probouzet se s pocitem touhy vzít opět knihu do rukou.

Budete nevěřícně číst deník Opičího vraha a nebudete vědět, zda máte toho chlapce politovat nebo ho zabít. A stejně tak jeho rodiče.

J. D. Barkera musím pochválit za naprosto skvěle promyšlený příběh! Ale opravdu skvěle promyšlený. Do všech detailů. A rozhodně ho musím pochválit za to, jak krásně nám popsal myšlení vraha. To bylo naprosto geniální. A šokující! A chvílemi jsem musela knihu odložit, abych to rozdýchala. Má fantazie všechno prožívala s obětmi, takže… no brrrrrr

Co se tempa týče – to mi přišlo stabilní a spíše poklidnější. Ale vůbec ničemu to nevadilo. Ba právě naopak, jako by nás tím autor ještě více vtáhnul do děje – jen si pořádně prožijte tu hrůzu, co dělám své oběti…. Tak jak si Opičí vrah pohrával se Samem a se svými oběťmi, tak si stejně autor pohrává se svými čtenáři. Dokonalost a preciznost na všech frontách!

Je to skvělý kousek a nepřečíst si tuto knihu, to by byl doslova hřích!

Jestli milujete opravdu kvalitní thrillery, tak tahle kniha vás určitě nezklame. Vřele doporučuji.

19.06.2020 5 z 5


Duch domu Ashburnů Duch domu Ashburnů Darcy Coates

Můžu vám říct, že místy budete cítit napětí a příjemné nepříjemno.
Příběh je vymyšlený moc hezky. Musím uznat, že se to autorce skutečně povedlo. Četlo se to opravdu skvěle a ať už se u knihy budete bát, nebo vám bude připadat přestřelená a nereálná, tak jak tak budete chtít knihu dočíst do konce, protože budete s napětím očekávat, jak to všechno dopadne. Budete chtít vědět, co všechno se Addy ještě přihodí a jak se s tím, holka naše, popere.
Skvělé je, že si ke všem postavám vytvoříte nějaký vztah.
Psané slovo v této knize je velmi jednoduché, ale všechno krásně popisující. Při čtení se nebudete ani jeden odstavec nudit. Popisy osob, věcí, domu, okolí domu – to se autorce opravdu moc hezky povedlo. Takže máte-li trošku potrénovanou fantazii, bude se vám v hlavě celý příběh odehrávat jako jeden film.
Tempo knihy bylo moc příjemné. Nebylo to ani pomalé, ani příliš urychlené. Vše se odehrávalo tak, jak se to v dané chvíli odehrávat mělo, abyste si mohli příběh opravdu užít naplno. Autorka vám dávala dostatek prostoru právě pro ty strašidelné pocity.
Kniha byla rozdělená do několika kapitol, které na sebe krásně navazovaly. Kapitoly nebyly nijak přehnaně dlouhé, takže jste měli celou dobu pocit, že čtete docela rychle. Prostě to odsejpalo raz dva.
Přestože se mi kniha opravdu líbila a můžu ji všem doporučit, musím za sebe napsat, že v jisté chvíli mi děj přišel už tak moc nereálný, že se tím vytratilo to napětí. Z tohoto důvodu jsem já necítila při čtení pocit strachu, ale spíše pobavení.
Jen se domnívám, že kdyby autorka zůstala u klasické duchařiny, nejspíše by mne dokázala více udržet v napětí a možná mi vyvolat i husí kůži na těle. Ale jak říkám, i tak to je perfektní kniha, kterou můžu doporučit.

Čte se to dobře, je to chytlavé, má to atmosféru, postavy jsou perfektně vykreslené a popsané, děj je skvěle promyšlený – prostě výborná kniha.

18.06.2020 4 z 5


Nová doba Nová doba Marie Lamballe (p)

V knize dostanete pocítit, jak moc byli samotní Němci postiženi válkou. Je to příběh nejen o snaze a touze přežít všechny životní těžkosti a útrapy, ale také je to příběh o silném přátelství. O přátelství, kde nezáleželo na tom, zda jste Němec, Žid či Francouz. Kde každý dobrý člověk byl vítaný a kde si lidé pomáhali navzájem.

Co se samotného děje týče, musím autorku pochválit, protože se jí podařilo přiblížit nám poválečnou dobu v Německu. Spousta knih je z doby války, mnohé jsou z Osvětimi a ukazují nám, jak se Němci chovali špatně k celému světu. Mám dojem, že knih, kde se ukazuje, že i samotní Němci touto nesmyslnou válkou trpěli je mnohem méně. Proto bych tímto chtěla autorce poděkovat, že nám toto období přiblížila. Spisovatelka si svůj příběh velmi pečlivě promyslela a příběhy svých hrdinů nám popisuje tak reálně, jak to snad jen je možné. Nic nepříkrášluje. Vše je podáváno tak nějak bez výrazných emocí, prostě tak, jak to v té době chodilo.

Tempo knihy mi přišlo poklidné a neměnné, přestože se v knize stále něco dělo. Díky tomu, že kapitoly byly vždy z pohledu nějaké postavy, odkrývaly se nám tak osudy všech hrdinů. Dostaneme se tak nejen do Wiesbadenu, ale také do francouzské Provance nebo třeba také do zajateckého tábora. Budeme putovat s uprchlíky po Evropě, budeme se schovávat před bombovými nálety, budeme se loučit s milovanými a jiné milované zase srdečně vítat zpět doma.

Marie Lamballe nám svým popisem přibližuje atmosféru nejen doby samotné, ale také atmosféru kavárny a vztahů, které mezi lidmi panovaly.

Kniha se mi četla velmi dobře. Hluchá místa jsem nenacházela, tempo bylo více méně stále stejné, osudy hlavních postav mi přišly zajímavé stejně jako doba, do které byl děj zasazený.

Přemýšlím, jestli existuje něco, co bych mohla knize vytknout. A ať přemýšlím jak přemýšlím, nic mne nenapadá. Jsem zvědavá na další díly této série. Protože osudy postav nejsou ještě jasně ukončené, nerada bych pronášela konečné soudy nad touto knihou ani já.

Pokud máte rádi rodinné ságy, určitě si můžete knihu přečíst.

10.06.2020 4 z 5


Jeden z nás Jeden z nás Shari Lapena

Shari svůj příběh promyslela dokonale. Není nic, co bych mohla této knize vytknout. Velmi hezky propracovala všechny postavy. Ke všem jste si mohli vybudovat nějaký vztah.

Velmi mne bavila provázanost všech postav. A ty ženské drby – to nemělo chybu. Všichni měli nějaká tajemství, která nám Shari postupně odkrývala a tím jsme se propracovali k rozuzlení celé zápletky. Co je však na knize naprosto úžasné? To, že s každou kapitolou podezříváte někoho jiného. V tomhle si autorka s námi dokonale pohrávala. Tak krásně nám podsouvala možného podezřelého a tak krásně vymýšlela příběh tak, aby všechno skutečně ukazovalo na něj! A pak bum… vyplouvá na povrch další skutečnost a najednou podezíráte někoho jiného. A téměř až do samotného konce si nejste jistí tím, jestli váš tip na vraha je ten správný. Tohle bylo naprosto dokonalé a tímhle si mne kniha získala.

Tak jako všechny knihy od Shari Lapeny byla i tato kniha velmi čtivá. Její styl psaní je tak jednoduchý a přímý, že se čte dobře prostě všem. I proto má autorka tolik fanoušků. Zde ale musím také pochválit překladatelku, která má právě na čtivosti velký podíl.

Tempo celé knihy bylo velmi příjemné. Hned v úvodu nám autorka popíše vraždu. Tím nás všechny hned na začátku zaujme… a pak si nás už drží a drží a vy čtete a čtete a nechcete přestat. Příběh začíná hezky nabírat na otáčkách, když se začnou objevovat nové skutečnosti. A rozuzlení je také moc zajímavé.

Knize Jeden z nás nemám opravdu co vytknout. Nebylo tam žádné hluché místo, nic mě při čtení nerušilo, postavy byly skvělé, děj měl spád, mnoho zvratů, které ovlivnily váš názor na vraha… prostě vše bylo naprosto perfektní.

03.06.2020 5 z 5


V přímém ohrožení V přímém ohrožení Ken McClure (p)

Kniha četla jedna báseň. Oči plynuly po písmenkách a příběh se vám ladně dostával pod kůži. Hezky pomaloučku, polehoučku si vás autor dokázal získat na vlastní stranu.
Hlavní postavy byly opravdu velmi sympatické.
Co mne na knize bavilo nejvíce bylo to samotné prostředí. To, jak Steven přicházel věcem na kloub. Jak jeho mozkové závity dokázaly krásně pospojovat fakta a my tak máme krásnou příležitost pomalu přicházet věci na kloub.

Protože miluji cestování, tak jsem velmi ocenila i to, že se děj částečně odehrává v Africe. Mám ráda nové prostředí a Kongo je krásná, i když velmi chudá země. Líbilo se mi nahlédnout alespoň částečně do této kultury.

Velmi příjemné na samotném příběhu bylo i to, že i když se jedná o fiktivní zápletku, byla zasazena do skutečnosti. Kongo skutečně bojovalo několikrát s epidemiemi eboly. A informace, které o tomto tématu v knize získáváme, jsou reálné.

Co se tempa knihy týče, nečekejte nic extrémního. Není to thriller, je to příjemná detektivka, která si své tempo s sebou nese od samotného začátku do konce. Ale nudit se rozhodně nebudete. To ani omylem. V příběhu se pořád něco děje. Ale vše je popsáno tak mile, tak nenásilně. A i když tam lidé umírají, není to nepříjemně popsané jako třeba v jiných, velmi detailních knihách.

Tím, že je autor sám vědec a lékař dodává knize na uvěřitelnosti. Dokonce bych i uvěřila, že i samotná zápletka se může klidně stát – co by ne? Opravdu nám pan spisovatel podával všechno velmi pěkně.

Postavy byly sympatické díky dialogům, které mezi sebou vedly. Díky tomu jste pochopili velmi dobře jejich charaktery. Autora však musím pochválit nejen pro jeho popis osob a děje samotného, ale především za jeho znalosti, které dávaly příběhu šťávu.

Kapitoly v knize byly poměrně krátké, tak to dávalo člověku pocit, že čte poměrně rychle. Ale i kdyby tam ty kapitoly nebyly – četlo se to tak dobře, že byste si na ně ani nevzpomněli.

Přemýšlela jsem, co bych knize mohla vytknout, ale na nic jsem nepřišla. Možná snad jen, že děj byl trošku předvídatelný, ale to mi nijak nevadilo, protože jsem hltala myšlenkové pochody Stevena a vše si s ním dávala hezky dohromady.

Pro mne tohle byla příjemně strávená chvíle s oddychovou detektivkou. A jestli bych knihu doporučila?! Samozřejmě ano! Všem, kdo mají rádi detektivky, kdo má rád vědu, kdo se chce při čtení taky něco dozvědět a prostě se jednoduše pobavit. Tahle kniha vás určitě nezklame.

31.05.2020 4 z 5


Papírové panenky Papírové panenky Emma Pullar

Co dodat... snad jen, koukněte se na mou recenzi tady u knihy.
Tohle byla, bohužel, slabota. Je mi to moc líto, ale kromě originálního námětu a celkem pěkného přebalu mě kniha zklamala vším, čím může zklamat. Více v té recenzi.

26.05.2020 2 z 5


Jeden rok bez tebe Jeden rok bez tebe Nina De Pass

Kniha Jeden rok bez tebe je napsána především pro dospívající mládež. Přestože nejsem cílová skupina a do této kategorie už opravdu mnoho, mnoho let nepatřím, musím napsat, že se mi kniha líbila. Dokonce se musím přiznat, že se mi v určitých chvílích kutálely slzy po tvářích.

Příběh Cary byl pochopitelný a nesmírně se mi líbil psychologický vývoj hlavní hrdinky. Nesmírně mě bavilo sledovat, jak se pozvolna mění. Jak se otvírá pomaličku světu, jak krůček po krůčku překonává své útrapy.

Tempo této knihy je velmi pozvolné. Nečekejte žádné závratné zvraty – o tom tato kniha není. Jedná se spíše o psychologický příběh.

Ze všech postav z knihy mám zvláštní pocit. Postavy byly popsány celkem průměrně, možná proto nemůžu k žádné postavě říci, že by mi byla vyloženě sympatická. Jako bych si k nim nemohla najít cestu. Možná je to dáno mým věkem a tím, že kniha prostě není určena dospělým ženám.

Co se mi však líbilo je to, že přestože mi každá z postav připadala tak trošku zvláštní, pojilo je opravdu silné přátelství a vzájemně si snažily si pomáhat. To bylo opravdu moc milé.

Přestože děj byl poměrně předvídatelný a potenciál námětu mi nepřišel využitý na 100 %, hodnotím knihu kladně. Je to koneckonců první kniha od spisovatelky Niny De Pass, tak si zaslouží jistou shovívavost. Knihu tedy mohu doporučit. Nečekejte však žádné veledílo. Jen milý, psychologický příběh o jedné utrápené slečně.

25.05.2020 4 z 5