VasnivaCtenarka komentáře u knih
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
Díky audioknize Smysluplná vražda tak máte i vy možnost přenést se do anglického sídla a okusit pravé anglické počasí a britský životní styl.
Jak už u Agathy bývá zvykem, její detektivky jsou vždy důkladně promyšlené a vy si minimálně první polovinu příběhu lámete vždy hlavu, kdo je vrahem. Pak si obvykle někoho vytipujete a druhou polovinu čekáte, jestli se vám tip potvrdí.
Ne jinak tomu bylo i v tomto příběhu. Agatha Christie nás však dokáže mnohdy překvapit.
Příběhem nás provází Otakar Brousek mladší a Růžena Merunková. Díky jejich hlasům při poslechu postavy celého příběhu krásně ožívají. Hlas pana Brouska je tak sametový! A při poslechu paní Merunkové máte pocit, že vám slečna Marplová stojí hned za zády. Jejich hlasy se krásně doplňovaly a vždy do poslechu přinesly novou energii a oživení.
Celý poslech tohoto příběhu vám zpříjemní 6 hodin a 40 minut. Je to dokonalý poslech na klidné deštivé odpoledne, kdy se pohodlně usadíte s dobrou kávou nebo čajem, nějakým zobáním, zavřete oči a budete jen tak vnímat jejich hlasy.
Přestože jsem si poslouchání této audioknihy užila, musím napsat jednu negativní věc, která mi poslech trošičku komplikovala. A sice větší počet postav. Po celou dobu poslechu jsem měla trošku problém se v postavách orientovat.
Protože já se lépe soustředím na psaný text, tak se snažím volit spíše jednodušší audioknihy. Agatha Christie byla na mě trošku velké sousto. Ale i tak to bylo skvělé a pokud vám nedělá problém se na poslech soustředit, pak vám tuto příjemnou detektivku v podání Otakara Brouska a Růženy Merunkové opravdu vřele doporučuji.
AUDIOKNIHA:
73 poutavých kapitol je rozdělených do tří částí. V první části nás vypravěčka Tereza Dočkalová vpustí do světa závistivé Amber. Pochopíme naprosto dokonale její způsob myšlení. Provede nás svým plánem a budeme ho s ní také realizovat. Jana Plodková pak propůjčila svůj hlas Daphne, která nám vypráví druhou část příběhu. To už však příběh dostává jiný rozměr. Zde vyplouvají na povrch skutečnosti a tajemství, které příběhem krásně zamávají a vy se nebudete moci odtrhnout! Budete chtít vědět pravdu. A budete překvapeni, že nic není jak se zdá.
Poslední paní Parrishovou napsala Liv Contantine. Tohle jméno je však pseudonym a ukrývá v sobě dvě americké autorky – sestry Lynne Constantine a Valerie Constantine. Sestry tento příběh psaly prostřednictvím e-mailů a hovorů přes Skype, protože je od sebe dělí hranice tří států. A přesto dokázaly vytvořit až mrazivě dokonalý thriller, který jste už dlouho neposlouchali/nečetli.
Obě vypravěčky odvedly kus práce. Byla jsem překvapená, jak silně mě tento příběh při poslechu zaujal a vtáhl.
Při poslechu první části jsem měla trošku dojem, že kniha nebude mít spád, že se tam toho neděje příliš. Pokud i vy budete mít tento pocit, radím vám, abyste počkali. Ve druhé části se teprve začne odehrávat to pravé ořechové a nebudete schopni přestat poslouchat. Opravdu! Tohle jsem při poslechu audioknihy ještě nikdy nezažila!
Společnost Voxi audioknihu vydala v roce 2020. Celý příběh se vešel na jedno CD a celkový poslech vám zabere 12 hodin času.
Hlas Jany Plodkové a Terezy Dočkalové je opravdu velmi příjemný a to, jak s ním umí pracovat je…. obdivuhodné.
Tenhle poslech jsem si užila na 100%. A vím, že něco takového už asi dlouho, dlouho nezažiju.
Pokud milujete audioknihy a k tomu perfektně propracované thrillery, pak tohle musíte zkusit. Neváhejte ani minutu, protože tohle si opravdu užijete!
Za pět let je docela útlá knížka, ale už od první stránky vás styl psaní Rebeccy docela pohltí. Čte se to jedním dechem. Jakmile jednou začnete číst, knihu přelouskáte raz dva, za jeden, maximálně dva večery.
Celý příběh je rozdělen do 41 kapitol a obsahuje také epilog s názvem Poté. Uvnitř kapitol můžete najít příjemné množství přímé řeči, takže pokud patříte k těm čtenářům, kteří nemají rádi dlouhé a ještě delší odstavce bez přímé řeči, mohu vás uklidnit.
V každé recenzi se musí zmínit klady, které kniha má. Já začnu tím největším kladem knihy – a tím je čtivost. Byla jsem nesmírně překvapena, s jakou lehkostí se příběh čte. Jak snadno oči plynuly po písmenkách a než se nadějete, jste v půlce knihy.
Kniha má jen pár hlavních postav, takže se v nich snadno orientujete, což jen dopomáhá právě k plynulému a ničím nerušenému čtení.
Všem postavám vdechla autorka poměrně uvěřitelné charaktery, stejně tak jako jejich životy.
Mám-li hodnotit promyšlenost děje, tak zde bych dala spíše průměrné hodnocení. Přestože se kniha četla moc dobře, tak příběh samotný mi přišel sice dobře promyšlený, to ano, ale lhala bych, kdybych nenapsala, že znám promyšlenější příběhy. Ale i přesto to bylo příjemné čtení a já vám můžu tuto knihu klidně doporučit.
Tempo příběhu hodnotím také pozitivně. V knize nebyly žádné momenty, při kterých by se čtenáři nudili. Žádná hluchá místa.
Takže ano, zkuste i vy tuhle knižní novinku. Myslím, že budete mile překvapeni.
Celý příběh je inspirován skutečnou událostí, jen autor Wojciech Dutka pozměnil jména hrdinů.
Kniha je rozdělená do 4 větších částí, z nichž každá má několik kapitol.
Já osobně už nemám příliš ráda knihy z 2. světové války. Jsou to více méně stále se dokola opakující tatáž zvěrstva, která se tam děla. Ale v tomto příběhu mi to při čtení zase tak moc nevadilo. Ano, i v tomto příběhu jsme byli svědky naprosto nelidských momentů, ale těmto momentům nebyla věnována plná pozornost autora. Pomáhaly jen dokreslovat prostředí, ve kterém se oba hlavní hrdinové nacházeli.
Autor nás velmi vkusně přenesl do světů obou hrdinů. Díky detailnímu zpracování životních příběhů hrdinů a současně také jejich vnitřních světů jsme mohli okusit a snad i trošku pochopit jejich chování a to, jaký vliv prostředí mělo na jejich psychický vývoj.
Stejně tak dobře autor propracoval popis prostředí, které je obklopovalo. Tady mám možná jedno malé ale, které vlastně ani nevím, jestli je “ale”. Přišlo mi, že autor prostředí popsal velmi věcně. Surově, ale věcně. Prostě tak, jak to bylo. Na jednu stranu je to dobře, protože jsme nebyli zase tak moc šokováni z těch hrůz, které se tam dějí, na druhou stranu tady byla promarněna příležitost napsat knihu tak, abychom byli opravdu hluboce zasaženi bestiálními činy, které se tam dějí. To si už musí asi každý sám zvážit, čemu by dal spíše přednost.
Musím uznat, že přestože má kniha něco málo přes 430 stran, četla se velmi dobře a hlavně rychle. Styl psaní Wojciecha Dutky je poměrně jednoduchý, trefný a výstižní. Díky tomu jste měli pocit, že žádná věta v knize nebyla zbytečná.
Knihu hodnotím jako velmi krásné a povedené dílo a jsem velmi ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Kniha je totiž příběhem o tom, jak snadné je ztratit lidskost v nelidských podmínkách a také jak láska může pomoci tuhle lidskost v sobě zase objevit.
Knihu rozhodně doporučuji.
Kavárna v Kodani nabízí odlehčený, odpočinkový a romantický příběh, který vás potěší. Je to vlna roztomilosti, pohody, dobré kávy, skořicových šneků a poznávání Kodaně.
Přestože má kniha poměrně dobré ohlasy, já se domnívám, že je to taková jednoduchá záležitost, spíše takový lepší průměr. Zápletka je docela jasná, ale při čtení vám to ani vadit nebude, protože jde právě o tu laskavost, kterou v knize můžete cítit.
Je to opravdu odpočinková četba, kterou zvládnete přečíst za jedno dvě odpoledne. Je to opravdu milý příběh.
Autorka Julie Caplin tento první příběh ze série Romantické útěky dobře promyslela a i když byl docela předvídatelný, tak se četl moc dobře. Hluchá místa jsem v něm téměř nenacházela a čtení bylo takové… přívětivě zábavné. Příběh v sobě ukrývá i pár zvratů a vy budete netrpělivě očekávat, zda se Kate a její milý tedy dají dohromady či nikoliv.
Julii Caplin musím také pochválit za propracovanost samotných postav. V průběhu čtení si zamilujete všechny novináře a jediný, kdo vás bude v příběhu obtěžovat, je kolega od Kate, který ji vyfoukl povýšení.
Celou skupinu cesta do Kodaně sblíží a vytvoří se mezi nimi kouzelné přátelství, a tak Kate podrží v době, kdy to bude potřeba.
Kniha dle mého nemá žádná velká negativa. Spíše mi přijde taková… možná trošku tuctová. Proto ji ubírám pár hvězdiček. Ale to nic nemění na tom, že je to příjemný čtivý kousek, který vás neurazí, ale nejspíše ani nenadchne. Ale vykouzlí vám příjemný pocit.
Knihu mohu jednoznačně doporučit romantickým duším. Je to prostě taková mírumilovná, laskavá a příjemná jednohubka.
Gilly Macmillan i zde projevila talent na psaní. Musím uznat, že kniha se čte jedna báseň. Slova mají příjemnou energii a oči po řádcích plynou a plynou a najednou jste v půlce knihy. To se musí Gilly nechat.
Gilly ve své knize použila dvě dějové linky – jednu ze současnosti, kdy je Lucy dospělá žena a řeší své aktuální problémy s Danem a druhou, kdy se dostáváme spolu s Lucy do onoho večera, kdy se její bratr ztratil.
Každá dějová linka je rozdělena do kapitol a každá kapitola nám odkrývá a nové skutečnosti.
Přesto si dovolím tvrdit, že dějová linka ze současnosti mne bavila více a po dočtení celého příběhu vlastně nechápu, proč nám byla vůbec předkládána ta dějová linka z minulosti.
Budu-li hodnotit promyšlenost děje, tak ani zde nebude má recenze příliš pozitivní. Autorka si velmi dobře pohrála s psychologickým vykreslením všech hlavních hrdinů – to ji nemůžeme upřít. Ovšem celková promyšlenost děje mi přišla poněkud chabá. Zejména při samotném vyvrcholení zápletky jsem očekávala mnohem větší nápaditost. Vlastně celé to vyústění mi přišlo jako z rychlíku.
První polovina knihy mi přišla velmi zajímavá. Pořád jsem přemýšlela, co vlastně může být ta hlavní zápletka a jak se její minulost protne se současným životem. Pořád jsem přemýšlela, jestli je Lucy normální nebo zda trpí nějakou psychickou poruchou. Pořád jsem si vytvářela závěry a přemýšlela jsem, co všechno se v knize bude dít. První půlku hodnotím tedy velmi kladně. Ale pak, alespoň já mám ten dojem, začal děj nějak stagnovat.
Co však kladně hodnotím je právě ten popis hlavních hrdinů a samozřejmě také situací, do kterých se dostali. Musím uznat, že při čtení si autorka pohrávala s mou fantazií a já si zase živě mohla představit dům, les, oslavu letního slunovratu… Zase jsem to viděla před očima jako film – to na knihách miluji. Když dokážou probudit takhle mou fantazii.
Z této knihy však mám poměrně smíšené pocity. Nemůžu říct, že by to byl nečitelný kousek, to vůbec ne, ale opravdu jsem od autorky očekávala více.
I v této knize se ukrývá krásný, citlivý a poměrně do detailu promyšlený příběh, který chytne za srdce. Budete soucítit se všemi hrdiny a všechny budete milovat. Budete rozumět Morgan, proč je na Claru tak zlá, budete chápat Claru, proč je na Morgan tak zlá, budete rozumět Jonahovi, protože to taky nemá lehké. Příběhy Colleen jsou kouzelné proto, že všichni hrdinové jsou psychologicky velmi dobře propracovaní a i když se vám mnohdy nelíbí, jak se chovají, přesto jim rozumíte a přistupujete k nim s jistou shovívavostí a s pochopením.
Musím přiznat, že ten úplný začátek knihy mne zase tak nezaujal, ale hned po první kapitole, možná druhé, jsem už nebyla schopna knihu odložit. Děj vás naprosto vtáhne a pohltí. Svět přestane existovat. Vy jste ve světě Morgan a Clary a chcete jim tak moc pomoci překonat to těžké období! Chcete vědět víc a víc. Chcete být už na konci a vědět, jak to všechno dopadne.
Stejně dobře, jako umí autorka Colleen vykreslit postavy, stejně tak dobře nám podává vykreslený i děj samotný. Hluchá místa tam nenajdete snad žádná a tempo je natolik příjemné, že máte dostatek času vše s hrdiny prožívat a přitom se nenudit.
Ještě bych ráda zmínila, že kniha je rozdělena do 38 kapitol, kdy jedna kapitola je vyprávěna z pohledu Morgan a další je zase vyprávěna z pohledu její dcery. Právě to nám umožňuje tak dobře porozumět oběma.
Zápory jsem v knize žádné nenašla. Možná jeden malilinký – a sice neobjasněné dopisy. Ale jinak dávám Colleen jako vždy nejlepší možné hodnocení.
Knihu jednoznačně doporučuji. Bez mrknutí oka si ji přečtěte. Nebudete litovat! Skvělý kousek!
Autorem tohoto moc pěkného příběhu je Filip Rožek, který se knihou snažil poukázat na psí příběhy a na organizace, které se snaží pejskům, ale ne jen jim, každý den pomáhat. Gump oslovil takovou spoustu čtenářů, že se filmoví producenti rozhodli Gumpa také zfilmovat. A také vznikla na podporu tohoto projektu známá píseň Protože to nevzdám.
Kniha vypráví svůj příběh z pohledu Gumpa. Je psána tak jednoduše, jako by ji skutečně vyprávěl samotný Gump. A přitom se povedlo Gumpovi přijít na řadu moudrých myšlenek. Každý si při čtení najde věty, se kterými bude souznit a které se dotknou jeho nitra.
Tempo knihy je příjemné. Celou dobu čekáte, kdy se Gump setká s Bedřichem. A fandíte mu o 106. Pokud máte obavu, že budete u čtení knihy plakat a že je to smutný příběh, musím vám říct, že já u knihy zase tak moc neplakala. Nemůžu říci, že by to byla vyloženě smutná kniha – to ne. Je to prostě kniha o tom, jak to v tom životě chodí. Je to o zlých lidech, ale také o těch dobrých, díky kterým je svět hezčím místem pro život.
Myslím, že pokud se do knihy pustíte i vy, budete mile překvapeni.
Určitě můžu knihu doporučit.
Naprosto dokonalý dobrodružný, akční a strhující příběh, plný tajemna a zkorumpovaných agentů FBI. Můžu vám říct, že to tedy byla jízda! Wow!
Michael Ledwidge dokázal napsat velmi povedený thriller, který vás vtáhne a nepustí. Rychlé tempo zaručí, že se při čtení rozhodně nudit nebudete! Ani na vteřinu.
Před ničím se nezastaví je první díl knižní série Michael Gannon a já jsem už teď zvědavá na druhý díl. Musím uznat, že už hodně dlouho jsem nečetla tak akční knihu. Dokonce bych řekla, že by tohoto příběhu mohl být velmi povedený akční film.
Skvělé tempo si kniha uchovává po celou dobu. Tahle kniha nemá ani žádná hluchá místa.
Hlavní hrdiny budete milovat. Gannon i Ruby jsou sympaťáci a tak trošku doufám, že v dalším díle mezi nimi přeskočí jiskra. V tomto díle se však žádné romantiky mezi hrdiny nedočkáme.
A záporné hrdiny, ty zlé a nelítostné agenty FBI, ty budete z duše nesnášet. Opravdu. Jsou prohnilí až na kost a je to z každého jejich slova cítit na sto honů.
Charaktery postav autor Michael Ledwidge vystihl a popsal naprosto dokonale, stejně jako naprosto dokonale popsal i celý děj a akční “scény”. Popis je tedy naprosto bezchybný.
Tuhle knihu si užijí tedy zejména ti, kteří mají rádi knihy s rychlým tempem. S dějem, který vás vtáhne a který vám nedovolí knihu odložit. Máte-li rádi komplikované zápletky a napětí, nebudete litovat, když si tuhle knihu pořídíte.
Vřele doporučuji.
Tuhle knihu ocení lidé oduševnělí, inteligentní a se schopností se zamyslet. Pro mne osobně je poměrně složité tuto knihu hodnotit. Pana Kostku znám osobně. Věděla jsem o čem kniha bude a protože se touto tematikou zabývám již nějakou dobu, nic v té knize mne nepřekvapilo. Mám dojem, že je to taková.... kompletace všech možných teorií, které jsem slyšela dříve. Věřím, že pro mnohé je tato kniha složitá a těžká na čtení. Kolikrát se musíte nad odstavcem zamyslet, než budete číst dál. Ale přesto má tato kniha význam.
Ztracená v galábii je útlá knížka, kterou přečtete za pár hodin. Já osobně jsem ji přelouskala za jedno posezení ve vaně. Knížka je rozdělena do několika částí a můžu vás ujistit, že se čte tak snadno, že budete v půlce aniž byste si to uvědomili.
Styl, který paní Sonja použila, je poměrně jednoduchý, snad i trošku stručný, ale velmi výstižný. Mohu říci, že přesně tam, kde chtěla, abychom se vžili do jejich pocitů, tam se autorka rozepsala a nechala nás nakouknout více pod povrch. V jiných pasážích nám podávala příběh tak, jak to prostě v tom životě chodí. Nezabředávala do hlubokých myšlenek, nesoudila nikoho a nic.
Osobně mám ráda knihy, ve kterých se nachází poměrně hodně přímých řečí. V téhle knize zase tak moc rozhovorů mezi hrdiny nebylo, ale můžu vás ujistit, že mi to vůbec nevadilo.
A jestli bych vám tuhle knihu doporučila? Rozhodně ano! Je to netradiční kniha, napsaná podle skutečné události. Se samotnou autorkou jsem několikrát hovořila a je to obdivuhodná žena. Jsem vděčná, že poukázala na tuto problematiku, protože nevědomost evropských žen je poměrně velká a zamilovat se je tak snadné!
Je to opravdu hezký příběh, kterému nemám co vytknout. Vše na sebe krásně navazovalo, děj je naprosto srozumitelný. Při čtení vám je vše jasné a všemu dobře rozumíte. Ano, občas se v duchu ptáte, jak je možné, že jsou některé ženy tak…. bláhové. Ale po lásce toužíme všichni. Všichni chceme lásku přijímat a také rozdávat. Je to naše přirozenost. Jsem vděčná, že existují lidé, jako je Sonja. Protože pomáhat nezištně… jen tak… z dobroty vlastního srdce…. to je obdivuhodné, nevšední a úctyhodné.
Marie Lacrosse odvedla s touto knihou velmi hezkou práci. Je to klasická sága a v mnohém nám může připomínat Marii Lamballe (Anne Jacobs), ale i tak to je příjemné čtení.
Při čtení pozorný čtenář pozná, že studium dobové historie autorka rozhodně nepodcenila. Díky tomu jsme se mohli skutečně ocitnout v době 19. století. Mohli jsme okusit způsob života chudých lidí, kteří přicházeli pomáhat na vinici a současně jsme také pocítili život bohatých. Kontrast mezi chudými a bohatými byl značný a díky tomu, jak jej dokázala autorka popsat, jsem jej mohli i prožít.
Příběh samotný, myslím tím tu hlavní zápletku – Irena a Franz, může na některé lidi působit trošku kýčovitě. Vždyť co si budeme povídat, že se služka zamiluje do syna svého pána, to asi nikoho nepřekvapí. Ale i tak se mi jejich příběh líbil.
Za co musím Marii Lacrosse pochválit je popis osob. Franze a Irenu jste si díky jejich charakterům zamilovali. Naproti tomu otec mladého pána Franze a jeho sestra – ty byste nejraději při čtení odpálili do vesmíru. Ale díky nim měla kniha pár zvratů a ti se tak mohli postarat o nějaké to vzrušení v ději.
Knize nemám ve své podstatě co vytknout. Bylo to příjemné čtení, možná trošku předvídatelné. Děj byl rozdělen do několika částí a každá část měla kratší kapitoly. Vše bylo napsáno poměrně jasně, takže žádný pocit zmatku a nepochopení při čtení cítit nebudete.
Také však musím napsat, že dějová linka věnující se Ireně mě bavila více než linka Franze, ve které jsme s ním mohli prožívat válku. Nemyslím si, že by tato linka byla napsaná nějak hůř, to vůbec ne, jen mě prostě tolik neoslovovala a přistihla jsem se, že některé pasáže přeskakuji.
Přesto si myslím, že se kniha řadí k těm lepším kouskům a věřím tomu, že potěší každého milovníka rodinných ság.
Příběh nabízí mnoho a mnoho emotivních momentů ze života Ellen. Bohužel, nemám pocit, že čtenářům bylo dopřáno tyto emotivní momenty s Ellen prožít.
Celý příběh na mne působil velmi chladně a věcně. Zkrátka a dobře – Ellen potkala Pamelu, pak spolu chvíli žily, pak Pamela odešla a hotovo. Přestože kniha má 429 stran, tak mi přišlo, že autorka Frances Liardet nedovedla uchopit toto citlivé téma za pačesy a přenést to na papír tak, že bychom knihu proplakali.
Každé souvětí, které v knize bylo, mi přišlo chladné. Místa, která si zasloužila opravdu velmi citlivý popis, byla podaná krátce a věcně. Avšak místa, která nebyla pro děj příběhu nikterak podstatná, byla zase často hluchá a zbytečně roztažená.
Při čtení jsem často pociťovala neúplnost. Neúplnost z toho, že mi přišly odstavce ustřiženy. V knize se nahodilo nějaké téma, ale další odstavec jako by na předchozí vůbec nereflektoval a byl o něčem jiném. Mnohdy se mi stávalo, že jsem při přímé řeči nevěděla, kdo ji vlastně vyslovuje. A kolikrát mi ani nedocházely myšlenkové pochody hlavních hrdinů. Jako by to byli typičtí Angličané, kteří se neumí bavit o citech. Myslím, že tenhle příběh si zasloužil mnohem, mnohem více citlivější zpracování. Takové, kdy skutečně budete plakat. Kdy budete děj hltat. Já jsem v knize neneašla ani jedno citlivé místo, kdy bych měla slzu v oku.
Bohužel, musím zkritizovat i popis osob v knize. Ellen jsem sice jakž takž poznala, ale rozhodně jsem s ní nesympatizovala a rozhodně jsem neprožívala její osud. Pamela? Pamela si mé srdce taky nijak nezískala. Ellenin manžel Selwyn – ten mi přišel v příběhu snad i zbytečný, protože jeho role tam byla, dle mého, spíše okrajová, než podstatná. Vedlejších hrdinů měla kniha docela dost, řekla bych. Ale nebyli nijak důležití a vlastně jsem si ani jejich jména moc nepamatovala.
Vzhledem ke stylu, jakým byla kniha napsána, jsem se přistihla, že jsem často přeskakovala odstavce, které mi přišly prostě hluché, zbytečné a dlouhé.
Jediné, co se mne možná trošičku dotklo… snad jen na krátkou vteřinku, byly dopisy, které Ellen psala. Ale i ty mi přišly spíše chladné. Já osobně si představuji dopis plný citů jinak.
Přestože se o knize nevyjadřuji příliš pozitivně, vím, že jsou lidé, kteří tvrdí, že druhou polovinu knihy proplakali. Já se k této skupině nepřidávám. Pro mně byla tato kniha zklamáním.
Slibovala tak krásný příběh… a dala mi tak málo! Je mi to nesmírně líto, protože mám pocit, že to mohla být naprosto nezapomenutelná kniha.
A jestli vám knihu doporučím? Určitě ano! Už jen proto, že chci znát váš názor. Je totiž dost dobře možné, že pro vás to bude ta správná kniha a chytne vás za srdce. Však to znáte – sto lidí, sto chutí…
Já musím autorku pochválit, jak se snažila skloubit odbornost a sociální pojmy do čtivé podoby. Ano, pořád to je odborná kniha, ale díky příkladům, grafům a citacím mi bylo studium sociologie docela příjemné. Děkuji tedy autorce :)
Dokonalá kořist volně navazuje na první díl Dokonalé stopy knižní série Inspektor Luc Callanach. Pokud máte obavy, že bude klesat kvalita a úroveň příběhu a knihy jako takové, rychle se těchto obav zbavte, protože Helen Fieldsová jen potvrdila svůj um a talent. Kniha byla stejně tak čtivá jako první díl. A vraždy byly stejně tak šokující jako v prvním díle. Takže ano, milí milovníci detektivek, zde si přijdete rozhodně na své, stejně jako při čtení prvního dílu.
I v knize Dokonalá kořist musím vyzdvihnout naprosto dokonalou a snad až obdivuhodnou schopnost autorky promyslet děj do naprosté dokonalosti. Tohle je něco, za co knize prostě musím dát maximální ohodnocení.
A plné hodnocení kniha nedostane jen za skvělou promyšlenost, ale také za výborné tempo a styl, kterým je kniha napsána. Už po pár stránkách, možná snad i pár odstavcích, budete vtaženi do děje natolik, že pro vás přestane existovat svět. Budete chtít spolu s Lucem vyřešit záhady, budete nesnášet jeho kolegu z Londýna a budete chtít, aby se Luc s Avou zase přátelili jako dříve.
Stejně jako v prvním díle i zde najdeme příběh rozdělený do několika poměrně krátkých kapitol.
Helen Fieldsová je skvělá autorka a její um popsat hlavní hrdiny je fenomenální. Nemůžu si pomoci, ale ona se skutečně v tomto ohledu řadí mezi TOP autory. A jak krásně dokáže popsat místo činu a způsob vražd?! Úžasné!!! To si prostě musíte okusit sami! Jsem přesvědčená, že nebudete zklamaní.
Ať přemýšlím jak přemýšlím, nemůžu na knize najít ani jednu jedinou malilinkatou zápornou věc. Je to prostě dokonalé po všech směrech.
Dokonalou kořist můžu jen a jen doporučit. Opravdu. Absolutně neváhejte a běžte do ni. Já bych začala první dílem, protože by byla škoda ochudit se o takový knižní skvost. Ale i kdybyste se k prvnímu dílu nedostali – nevadí. Ve druhém díle se jemně a zlehka nakousne děj prvního dílu, takže se alespoň maličko dozvíte něco málo z předchozího děje. Přesto si myslím, že abyste si zamilovali hlavní hrdiny, bylo by dobré si první díl přečíst. Lépe poznáte Luca i Avu a porozumíte jejich přátelství.
Takže ano, tuhle knihu miluji a myslím, že si ji zamilujete i vy! Opravdu. Vřele a ještě vřeleji vám ji doporučuji.
U Harlana Cobena vždy oceňuji nejen jeho čtivý styl psaní, který je skutečně obdivuhodný, ale také promyšlenost dějů všech jeho knih. Ale to fanoušci Harlana Cobena, mezi které se počítám i já, už prostě očekáváme a víme, že nám to Harlan vždy dopřeje. Proto také saháme po jeho knihách. Protože víme, že nikdy nešlápneme vedle. Harlan, to je prostě jistota dobře stráveného času s knihou.
Tempo knihy bylo výborné. Tady není zase nic, co bych mohla vytknout. Napětí jsem zase tak moc při čtení necítila, ale zvědavost byla. Chtěla jsem vědět, kdo za tím vším stojí a jak to dopadne.
Za co musím Harlana opravdu moc a moc pochválit je popis osob. To se mu opravdu povedlo naprosto skvostně. Všem postavám vdechl tak opravdové charaktery, že si ke všem postavám vytvoříte vztah. Některé postavy budete mít rádi, jiné budete opravdu nesnášet. A to je vždy znakem dobré knihy.
Pokud bych měla zmínit nějaké zápory, pak jeden bych přece jen našla. A sice, že v celém příběhu nebyla objasněna minulost Wilda. To mě trošku mrzelo, protože Wilda jsem si zamilovala a tohle mi v příběhu opravdu chybělo.
Přesto však můžu knihu opravdu doporučit. Myslím, že si čtení užijete. Tato knižní novinka uspokojí milovníky klasických detektivek. Budete se společně s Wildem pídit po zločincích a budete doufat, aby ztracené děti byly nalezeny zdravé.
Tento hořkosladký příběh v sobě nese poselství, které může mnohé chytit za srdce. Přesto bych neřekla, že by kniha na naše city hrála nějak přehnaně. To ne. Autor Hendrik Winter nám celý příběh podává díky svému suchému humoru s jistou nadsázkou a nadneseností, že vám to vlastně ani nepřijde. Tu a tam se vyskytnou dojemné momenty, ale slzavé údolí se u vás doma určitě konat nebude.
V každé recenzi se snažím vyzdvihnout klady. V tomto případě je velkým kladem právě ono poselství “tady a teď”. Alespoň já si tohle z knihy odnáším. Současně musím Hendrika Wintera (pseudonym) pochválit za ono odlehčení tohoto tématu. Díky tomu se vám při čtení tu a tam vykouzlí úsměv na rtech, i když se jedná o veskrze smutný příběh.
Tato kniha s měkkým obalem v sobě ukrývá vedle poměrně hezky promyšleného příběhu také krátké kapitoly, takže vám příběh poměrně rychle utíká.
Budu-li hodnotit propracovanost hlavních postav, tady musím Hendrikovi dát rovněž jedničku. Hlavní hrdina Adam a jeho nemocná Jessi jsou velmi sympatičtí. Jejich charaktery a smysl pro humor si s velkou pravděpodobností také oblíbíte a budete je obdivovat, jak se jim daří celou situaci brát prostě tak, jak je.
Helen Fields dokázala napsat naprosto skvělou detektivku, která se čte jedna radost a která vás doslova pohltí!
Pokud víte, že máte nějaké povinnosti, nepouštějte se do této knihy. Protože pokud se do ni pustíte, veškeré povinnosti půjdou stranou. Nebudete chtít přestat číst. Budete žasnout nad promyšleností příběhu. Děj vás vtáhne natolik, že pro vás přestane existovat svět! Jakmile knihu otevřete, nebudete mít v životě místo pro nic jiného, než pro čtení.
Promyšlenost děje byla naprosto brilantní. Vzhledem k tomu, že autorka zvolila vyprávění jak z pohledu vraha, tak i policie, krásně jste vše chápali. Dostat se do mozku psychopata a vnímat jeho myšlenkové pochody – to bylo naprosto skvělé. A taky bylo moc příjemné být na straně policie a Luca a podívat se na psychopata zase z pohledu vyšetřovatelů a důkazů. Vše se nádherně doplňovalo a vy jste si tak mohli opravdu vychutnat dokonalý děj.
Kniha měla také moc příjemné tempo. Vše se krásně stupňovalo a konec – konec byl perfektní!
Budu-li hodnotit propracování popisu osob a míst, tak ani tam není nic, co bych mohla kritizovat. Luca, Avu a koneckonců doktora Kinga jste poznali skvěle. Luca i Avu musíte milovat. Ti jsou skvělí. A King? Tohoto psychopata milovat nebudete, ale stejně mu budete perfektně rozumět. U všech hlavních hrdinů poznáte jak jejich dobré, tak i temné stránky. Postavy jsou naprosto uvěřitelné a při čtení máte pocit, že jsou tito lidé opravdu skuteční.
V této knize jsem nenašla nic, co bych mohla jakkoliv kritizovat. Je to skvělá kniha a já se nemůžu dočkat dalších dílů.
Jelikož jsem část knihy poslouchala jako audioknihu, tak musím pochválit také pana Šťastného, který knihu načetl. Jeho intonace, změny hlasu a vůbec tón jeho hlasu - to bylo naprosto dech beroucí! Obvykle mám problém se u audioknih soustředit, ale hlas pana Šťastného mě naprosto pohltil. Opravdu skvělá práce!
Knihu můžu doporučit všem milovníkům detektivního žánru. A to i těm náročnějším, kteří už mají ledacos načteno a nespokojí se jen tak s něčím. Budete nadšeni! Jsem si tím jistá!
Tahle kniha se přidává na seznam mých nejoblíbenějších knih!
Četlo se to velmi dobře, to rozhodně ano, ale přesto jsem čekala více zvratů.
Musím uznat, že přestože mne příběh trošku zklamal a očekávala jsem více, tak konec přinesl zvrat, který ve mne vzbudil zvědavost po druhém dílu této série. Vím (po přečtení Selekce), že Kiera Cass umí napsat zajímavý příběh, možná proto chci dát šanci druhému dílu. Zajímá mne, jak nakonec dopadne život Hollis a co se s ní bude dít.
Ano, příběh nebyl příliš pestrý, zvratů tam bylo málo, hlavní hrdinka byla až neuvěřitelně dokonalá a král Jameson byl tak šlechetný! Charaktery hlavních postav mi přišly trošku neuvěřitelné, ale proč ne?! Vždyť je to pohádka! Má to být trošku neuvěřitelné.
Budu-li hodnotit promyšlenost děje samotného, tak tam jsem opravdu očekávala více. Bylo to více méně omýlání stále toho stejného dokolečka dokola. Myslím, že až na konec, kde se skutečně něco stalo, děj byl velmi poklidný a možná i trošku nezajímavý.
I tempo celého příběhu mi přišlo spíše línější. Chybělo mi tam postupné gradování děje. Mám dojem, že pak přišel najednou zvrat a konec.
Kniha byla rozdělena do 36 krátkých kapitol.
Zastavím se ještě na chviličku u popisu osob a prostředí samotného. Zatímco Hollis jsme všichni poznali docela dobře, přišlo mi, že popis Silase a možná i Jamesona, včetně Hollisiných rodičů mohl být ještě o chlup více propracovaný. I králoství mi přišlo popsáno spíše “letem světem”. Ale přestože to teď mírně kritizuji, osobně mi to zase tak moc nevadilo.
Myslím, že příběh, který Kiera zamýšlela napsat má moc milý potenciál a kdyby trošku lépe propracovala děj knihy, mohl se zrodit naprosto krásný příběh. Ale domnívám se, že druhý díl může být lepší a trošku zvednout skóre tomuto prvnímu dílu.
Já dám knižní sérii ještě jednu šanci. Pokud bude i druhý díl plynout tak, jako plynul tento díl, rozmyslím se, zda se pustím do případných dalších dílů.
Knihu doporučuji všem, kdo mají rádi pohádkové příběhy pro dospívající dívky. Je to milá a romantická četba. Nečekejte nic velkého. V žádném případě nesrovnávejte knihu se Selekcí, protože pak byste byli nejspíše zklamaní. Selekci se už Kieře nejspíše nepodaří překonat. Ale přesto si myslím, že tato knižní série nás může ještě překvapit.
Pokud budete mít někdy náladu na historický román, ve kterém najdete úplně všechno, co můžete od historického románu očekávat, tak je Skleněný oceán skvělá volba.
Skleněný oceán v sobě ukrývá sice smyšlený příběh, ale odehrávající se na pozadí skutečné události, která se zapsala do historie dějin. Luxusní zaoceánský parník Lusitania nabízí skvělé prostředí nejen pro silnou lásku, ale také pro tragédii a špionážní zápletku.
Lauren Willig, Karen White a Beatriz Williams daly hlavy dohromady a společně vytvořily velmi čtivý, poutavý a uvěřitelný příběh, od kterého se nebudete chtít odtrhnout.
Kniha se četla velmi, velmi dobře. Je úžasné, jak se dokázaly tři autorky sladit natolik, že nikde nic nedrhlo a vše na sebe krásně navazovalo. Při čtení si vůbec neuvědomujete, že by knihu nenapsal jeden autor. Stejně tak musím autorkám pochválit dokonalý popis nejen všech hlavních hrdinů, ale také všech osob, které příběhy hlavních postav dokonale dokreslily. Všechny postavy měly tak jasné charakterové rysy, že zatímco některé postavy vám byly sympatické od samotného začátku, jiné postavy byste nejraději hodili přes palubu.
Autorkám musím také pochválit samotné propracování děje. A také popis prostředí a doby, ve které se dějová linka z roku 1915 odehrávala. Při čtení jste se i vy ocitly na palubě lodi a užívali si s místní smetánkou.
Kapitoly v knize nebyly nijak zvlášť dlouhé. Každá kapitola nám popisovala příběh z pohledu jiného hrdiny. Vše na sebe dokonale navazovalo a dějové linky se krásně prolínaly.
Ať přemýšlím sebevíc, nenašla jsem na knize žádné zápory. Je vidět, že si autorky daly s příběhem skutečně tu práci, aby vše dotáhly k naprosté dokonalosti, aby byli čtenáři spokojení.
Knihu mohu opravdu jen a jen doporučit. Bylo to příjemné čtení. Máte-li rádi historické romány, určitě neváhejte. Myslím, že nebudete litovat.