VasnivaCtenarka komentáře u knih
Dopis slečny Sophie je útlá knížka, kterou máte přečtenou za jedno odpoledne. Celý příběh autorka Suzanne Allain zvládla vměstnat do 197 stran a 18 kapitol.
Pokud milujete historické romány, které se točí kolem tanečků, zásnub a přetvářky, pak budete z knihy nadšeni. Žádné velké zvraty však v knize nečekejte. Největším zvratem s nadsázkou je to, když si mladá dáma nestihne správně poupravit šaty před usednutím na houpačku.
Příběh jako takový mi přišel zvláštní. Pořád se tam něco řešilo, i když se vlastně téměř nic nedělo – prostě život smetánky. Já bych ocenila více dobové “akce”. Nějaký opravdu velký skandál, který vás chytne za rozum i za srdce.
Pro některé čtenáře může být tento příběh snad až nudným, ale na druhou stranu ta doba taková prostě byla. A autorka, známá nejen pro své spisovatelské dovednosti, ale také pro svou tvorbu scénářů, nám tuto dobu celkem pravdivě přiblížila.
Osobně bych ocenila hlubší ponoření do prožívání jednotlivých hrdinů. Něco, a nedokážu přesně definovat co, mi v knize scházelo. Nevím, jestli je to právě ona “akce”, nebo větší hloubka zápletky.
Domnívám se, že na tuto knihu si musí udělat každý názor sám. Pro někoho tato kniha bude příjemným pohlazením po duši, a pro jiné, náročnější čtenáře, může být tato kniha tzv. slabším kouskem.
Přesto mohu knihu doporučit všem romantickým duším.
Co mne velice mile na této knize překvapilo byl styl, jakým knihu JoAnn napsala. Bylo v něm cítit cosi vřelého, laskavého. Zkrátka vás to hned od začátku hladilo po duši a vy jste jen tak četli a četli a nechávali se překvapovat tím, co vám příběh přinese.
Pravdou je, že jsem od knihy čekala ledacos… ale rozhodně ne částečný nádech 2. světové války, když babička vzpomínala na své mládí. Neříkám, že to bylo špatně, bavilo mne číst o tom, jak odvážná babička byla, nicméně v kontextu tohoto příběhu mi to přišlo trošku … jako by autorka nevěděla kam s příběhem, tak se upnula ke vzpomínkám babičky, které vnučky tolik zajímaly. Jako by dějová linka sester šla částečně do pozadí a najednou se tady vyjevilo něco nového a většího. Bylo to zajímavé, avšak krapet přebíjející osudy sester. Domnívám se, že tohle “oživení” přesáhlo v konečném důsledku samotný příběh sester. Ale i přesto musím napsat, že se mi to líbilo a vlastně mi to vůbec nevadilo.
Pozitivně musím ohodnotit také promyšlenost děje a to jak osudů sester, tak i babičky a jejího mládí. Díky tomu všemu a krásnému popisu okolí i charakterů osob se na chvíli ztratíte z reality a přesunete se do Oregonu, na úžasnou vinici, která je ovlivněna Francií do každičkého detailu. Dokonce občas zapomenete, že se nacházíte v USA.
Tato kniha je opravdu laskavá, milá a nenáročná. To však není vůbec na škodu, protože občas je fajn si přečíst něco, u čeho jednoduše vypnete a necháte se tím pohltit.
Knihu tedy mohu vřele doporučit.
(SPOILER) Jestli to řekneš… z pera Gregga Olsena je kniha napsaná dle skutečné události a poukazuje na život tří dcer Michell Knotek, které byly systematicky a bezcitně týrané. Stejně tak byly skvědky toho, jak jejich matka utýrala k smrti další dvě osoby a zabila jejich bratrance.
Příběh poukazuje na děsivost choré mysli a snadnou zamanipulovatelsnost lidí, jež se staly obětí Shelly. Je to krutý, hrůzný a pravdivý příběh, při kterém budete nevěřícně kroutit hlavou nad zaslepeností okolí, na mlčenlivostí obětí a nad krutostí Shelly. Je to příběh, který se vám vryje pod kůži. Je to děsivě fascinující, když máte příležitost nahlédnout do rodiny s takto narušenou osobností.
Gregg Olsen při psaní své knihy čerpá z policejních záznamů a rovněž také z rozhovorů tří dcer Michell Knotekové a jejího manžela Davea, který se podílel na likvidaci těl a vraždě jejího synovce. Díky otevřeným rozhovorům a záznamům z výslechu tak dostáváme realistický záznam všeho, čím si musela Nikki, Sami a Tori projít v průběhu svého dětství a dospívání. Jejich dětství nebylo ani trošku příjemné. Bylo plné strachu, bolesti a ponížení, přestože jsou z těchto dětí dnes již dospělé ženy, které při slově “maminka” trnou hrůzou a vybavují se jim děsivé vzpomínky.
Máte-li rádi příběhy plné násilí, pak je toto ideální kniha pro vás. Při vědomí, že se to skutečně stalo, že to není smyšlený příběh, kterých je všude okolo spousty, nabývá kniha zcela jiných rozměrů. Kam se hrabou ty smyšlené horory, kdy se nás autor snaží šokovat svou krutostí! To, co provedla Shelly, je zkrátka nevymyslitelné. Chorá mysl je chorá mysl.
Velkým kladem této knihy pro mě bylo naprosto přímá a bez jakýchkoliv obalů vykreslená hrůzost toho, čím si musely dcery a oběti projít. Předem upozorňuji, že slabším povahám s vyvinutou představivostí nemusí kniha dělat dobře. Vše je prostě prezentováno tak, jak se to dělo.
V každé knize hodnotím promyšlenost děje. Tady asi není co hodnotit. Prostě sám život tuto promyšlenost vytvořil, autor ji jen čtivě přenesl na papír.
Tempo knihy bylo celkem příjemné, přesto jsem si párkrát v průběhu čtení říkala, že je to pořád dokola a dokola. V jeden moment jsem si dokonce říkala, že už by to chtělo ten příběh nějak posunout. Což se zakrátko naštěstí stalo. Abych byla upřímná, zde si nejsem jistá, jestli kvůli tomu neubrat knize jednu hvězdičku. Ale pokud je to záznam reality – pak to prostě nešlo urychlit. Prostě se to tak stalo – ať se to čtenáři líbí nebo ne.
Kniha byla rozdělená do 7 částí a 85 kapitol. Stejně tak kniha byla doplněná o prolog, epilog, doslov a poděkování. Jsem velmi ráda, že v knize také bylo dáno slovo forenzní psycholožce, která nám přiblížila to, s čím se oběti a děti sériových vrahů musí potýkat i poté, co jsou z tohoto kolotoče venku.
Přemýšlím, komu bych knihu doporučila. Možná všem, které zajímají reálné životy. Možná i těm, kteří se vyžívají v hororech a thrillerech. Pokud jste však ten typ lidí, který nesnese číst o ubližování na dětech, pak vám doporučuji se knize vyhnout. Pro někoho to může být skutečně silné kafe…
Je to takové milé letní čtení. Typická romantika, která neurazí, ale že by nadchla, to také nemohu říct. Ale je to odlehčení čtení, které vás bude bavit. Myslím, že příběh jako takový je vtipný, ale nečekejte žádné extrémně promyšlené zvraty. Příběh se odehrává, občas tam je nějaká ta komplikace, občas se usmějete a občas se vám rozbuší srdce, milé dámy. Ale pozor, příběh nabízí romantickou zápletku, nikoliv erotickou, takže pokud jste zvyklé na peprnější literaturu, tak zde vás musím upozornit, že zde najdete opravdu pouze a jen romantiku… s jednou peprnější scénou.
Hlavní hrdinové jsou celkem hezky vykreslení. Kate i Drakea budete milovat. Jsou to milí lidé, žádní morousové, se srdcem na pravém místě a celou dobu při čtení si budete říkat… “Tak kdy se už ti dva konečně políbí?” Budete si muset chvilku počkat, než se ti dva osmělí. Ale osmělí se, nebojte se
I samotné prostředí i situace uměla autorka moc hezky popsat. Zkrátka jste před očima viděli, jak se Kate šplhá po Drakeovi jako “pitomá koala po eukalyptusu”, jak se sama Kate vyjádřila.
Kniha má 23 kapitol a jeden Epilog, který krásně dokončí celý jejich příběh.
Kniha je to tedy nenáročná, spíše taková uvolněná, na pohodičku. Já jsem ji přečetla za dva dny a bylo to milé. Obecně bych ale řekla, že je to spíše pro méně náročné čtenáře, kteří hledají něco laskavého a nebudou od toho očekávat velké zvraty, velké vzrušení apt. Je to prostě jen další milý příběh, u kterého se tu a tam usmějete.
Helen se povedlo vymyslet další originální příběh, který vás nepustí. Stejně tak se ji povedlo ho napsat tak, aby byl skutečně čtivý a vtahující. Přestože se jedná o samostatný příběh, doporučuji před přečtením tohoto dílu začít hezky od začátku – tedy od knihy Dokonalé stopy, abyste si opravdu vytvořili vztah s hlavními hrdinům a abyste zkrátka pochopili jejich životy. Věřte mi, že nebudete litovat, protože celá série je skutečně povedená.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím – žádná negativa na této knize nemůžu najít. Opravdu nic. Tato kniha je zkrátka dokonalost sama
TOHLE SI PROSTĚ MUSÍTE PŘEČÍST! FAKT MUSÍTE! OPRAVDU MUSÍTE!
Franck Thilliez je mistrem ve svém oboru. Je to autor, který píše tak skvělé knihy, že pokud milujete napětí a perfektně propracované detektivky/thrillery, tak prostě musíte.
Znám jen velmi málo autorů, o kterých bych řekla, že píšou tak úžasně. Ale o Franckovi to mohu říci zcela oprávněně a vím, že s touhle knihou zkrátka nešlápnete vedle.
Tento příběh je úžasný a vyústění je tak dokonalé, že na konci knihy budete jen sedět se spadlou bradou a přemýšlet a přemýšlet….
Ať přemýšlím jak chci, nenapadají mne žádné výtky ke knize. Děj byl totiž nápaditý, skvěle promyšlený, měl spád, žádná hluchá místa, byl originální, děsivý, strhující, nepředvídatelný… prostě skvělý!
Děkuji Francku Thilliezovi za jeho talent a um. Trávit čas s jeho knihami je opravdu zážitek.
Co na knize velmi oceňuji je její lehkost, laskavost a příjemnost. A odpočinkovost. Odpočinkovost však pro mne neznamená nudnost, spíše je to taková skvělá knížka na léto k vodě, k bazénu či k moři. Je to prostě takové milé čtení, snadné, předvídatelné a nenáročné.
Je to psáno moc hezky, takže ať chcete nebo ne, autorka vás vtáhne do děje hned po několika málo odstavcích.
Co se promyšlenosti děje týče – ano, není to žádné terno, ze kterého by člověku spadla brada, ale i přesto je to promyšleno tak nějak… hezky. Předvídatelně, ale hezky a ani trošku vám nebude vadit, že vlastně od samotného začátku víte, jak to všechno skončí. Je to taková medová jednohubka na jeden den, řekla bych.
Autorka svým stylem umožní čtenářům navázat blízký vztah k hlavním hrdinům. Budete s nimi prožívat jejich starosti i radosti a budete se spolu s nimi smát některým komickým situacím, do kterých se Cassie, ne vždy svou vinou, dostane.
Nebudu se v této recenzi příliš rozepisovat a rovnou vám knihu doporučím. Je to opravdu moc milé počtení. Je to taková oddechovka, kterou oceníte v době, kdy zkrátka nechcete řešit žádné náročné příběhy.
Knihu mohu opravdu doporučit.
Uffff....To bylo.... velmi, velmi zajímavé.
Veronika Doskočilová ve své knize otevřela téma 2. světové války. Ale pozor, otevřela ho tak trošku jinak, než je v knihách s touto tématikou běžné. Pozvala nás totiž mezi stárnoucí hrdiny, kteří si v mládí prošli krutostmi koncentračních táborů.
Už je to tolik let, co válka skončila, přesto v některých z nich stále je. Jak se jejich osudy proplétají vám nechci prozrazovat, ale nikdo z nich to nemá jednoduché, i když je dávno po válce. Každý si nese svou bolístku.
Příběh je to smutný. Uvěřitelný, ale svým způsobem smutný. Dovolí nám nahlédnout do života těch, kteří se nezvládli s osudem svého života smířit. Nahlédneme však i do života těch, kteří smíření nalezli.
Kniha Skleněné ztráty ve mne vyvolává zvláštní emoce. Směsicí emocí. Z knihy si odnáším smutek. Ale také špetku naděje. Špetku lítosti i racionality. Je to kuchařka emocí…. ale ne zase tak hlubokých emocí, jak by se dalo očekávat. Způsob vyprávění mi přišel takový…. surový. Racionální. Trefný. Nezabředávalo se do extrémní hloubky, přesto tam ten náznak hloubky byl. Možná právě proto na mne působil příběh tak, jak na mne působil.
Co musím autorce vyzdvihnout byl ten originální pohled na 2. světovou válku. Všude čteme o hrůzách koncentračních táborů, ale v tomto příběhu o nich zase tak moc číst nebudeme. Kniha je spíše o důsledcích na psychice, se kterými se hlavní hrdinové museli následně potýkat. Za mě je to zcela originální uchopení této tématiky.
Promyšlenost děje se mi taky líbila. Hezky to do sebe zapadalo. Jedna část mi přišla trošku táhlá a možná bych řekla, že to mohlo působit lehce ospale. Ve své podstatě, i když se v knize něco dělo a čtete vývoj příběhu, jako by se celý příběh odehrál jen v několika málo dnech. Za mne se jedná o opravdu velice zajímavou knihu. Nic podobného jsem nikdy dříve při čtení necítila.
Kapitoly v knize mi přišly trošku delší. Ničemu to však nevadilo.
Měla bych také zhodnotit popis osob a prostředí, ve kterém se příběh odehrával. A abych byla upřímná, tohle se mi z nějakého důvodu hodnotí těžce. Osobně bych možná šla více do hloubky popisu duševního stavu hrdinů. I když jsem jim rozuměla, tak jsem měla pořád pocit, jako by…. mezi mnou a hrdiny byla jakási neviditelná stěna, která mi znemožňovala k nim skutečně proniknout. Na jednu stranu mi to vadilo, ale na druhou stranu právě proto kniha působila takovým…. surovým dojmem.
Pokud máte rádi příběhy, které se dotýkají 2. světové války, myslím, že by vás tato kniha mohla zaujmout. Já i teď, když píšu tuto recenzi, mám z knihy velice rozporuplné pocity. A nemyslím to nikterak ve zlém.
Tak tahle kniha byla pro mne zklamáním. Blackout - tak ohromný potenciál! Tolik možností, jak to celé uchopit! A ono nic. Možná bude chyba v mé maličkosti, protože jsem prostě v půlce, kdy se stále nic moc nedělo, knihu odložila. Za mne tedy velký špatný :-(
Audiobook: Velice příjemný poslech. Napínavý. :) Rozhodně můžu doporučit. :)
Přestože na našem trhu existuje opravdu nepřeberné množství knih, které se tématicky dotýkají 2. světové války, tak tato je výjimečná tím, že popisuje jaké zvěrstva páchali němečtí vojáci nejen na lidech, ale i na uměleckých dílech. Kniha nám tedy přináší další obraz této doby zase z jiného úhlu pohledu. Což může být samo o sobě obohacující a je jen dobře, že se našel autor, který se tohoto tématu dotkl.
Po celou dobu čtení mne na samotném příběhu fascinovalo, jakou práci si musela autorka dát s vyhledáváním informací, aby nám mohla poskytnout tak krásný a uvěřitelný příběh. I na konci knihy uvedla zdroje, které ji inspirovaly pro napsání tohoto příběhu.
Druhá dějová linka – ta ze současnosti – byla poměrně předvídatelná, ale moc hezky zpracovaná, takže jsem si ji užila. V některých momentech možná i více než první dějovou linku z válečné doby. Ta mi totiž občas přišla trošičku táhlejší. Ale občasná táhlost mi rozhodně nijak nekazila dojem ze čtení. Zkrátka se to všechno tak hezky prolínalo, že jsem měla chuť číst dále a dále. Tempo knihy tedy bylo místy trošku pomalejší a to zejména v oné dějové lince z doby války.
480 stran příběhu jsou rozděleny do třinácti částí a 40 kapitol. Každá část knihy nás právě přenese do jiné doby příběhu.
Knize prakticky nemám ani moc co vytknout. Možná lehká předvídatelnost děje v obou dějových liniích. Dějová linka ze současnosti mi přišla trošku více předvídatelná než ta z minulosti, ale i tak mne to bavilo. Vlastně mne to bavilo možná o to více, protože jsem chtěla vědět, jestli jsem charaktery odhadla dobře.
Budete-li mít chuť na příjemné počteníčko, při kterém se dozvíte i něco z minulosti, rozhodně si tuhle knihu přečtěte. Myslím, že budete spokojení.
Kniha Hadí oči v sobě ukrývá skvělý příběh, který nebudete moci přestat číst. Každý řádek budete hltat a budete si ho užívat. A když knihu dočtete, budete smutní, protože budete chtít další díl! A to pokud možno hned! A i když je třetí díl už napsán, tak kdo ví, kdy se dostane k nám!
V Šifře si zamilujete Ninu. V Hadích očích si však zamilujete celý tým! I když je Nina poznamenaná dětstvím, její tým stojí za všech okolností za ní a tím si vás získají. Prostě je to skvělá parta lidí, kterým budete fandit.
Autorčin styl psaní je naprosto fenomenální. Dostane vás! Pohltí vás. Pohrává si s vámi. Chytne vás. A … některé možná v určitých situacích i dojme.
Jestli Šifra byla dokonalá, tak Hadí oči jsou….dvojnásobně dokonalé.
Už tuhle knihu chválit přestanu. Tohle se totiž musí zažít, milí knihomolové. Takže… zapomeňte na tuto recenzi a přečtěte si Hadí oči. A pokud jste nečetli Šifru, tak se nejdříve pusťte do ni, abyste se lépe seznámili s Ninou a abyste ji dali šanci si vás získat. A uvidíte sami… pak už to půjde samo a budete stejně jako já netrpělivě očekávat další díl.
Bylo to skvělé! Nemám slov!
Co musím v této knize ocenit je seznam všech postav, který je uveden na samotném počátku knihy. Přestože jsem první díl dočetla teprve nedávno, bylo příjemné si tyto postavy připomenout a tím i jejich vzájemné vazby. Přece jen – v knize je postav opravdu hodně a i v prvním díle jsem se občas mezi nimi ztrácela. A taky se mi velmi líbila zjednodušená mapka Halleholmu, která nám umožňuje si lépe představit kde se co v Halleholmu nachází. Je to takové milé zpestření. Díky mapě si pak vytvoříme krásný obraz, kde je náměstí s Pekárnou, kde se nachází Zámeček Halleholm, Algotova chata atp. Dává mi to pocit, že jsem tím ještě více zapadla do Halleholmského prostředí.
Ruth musím i v tomto díle pochválit promyšlenost děje. Zdálo se mi, že v tomto díle ještě více vynikla přátelská atmosféra celého městečka a já jsem si moc užívala, že mohu být alespoň na pár hodin součástí tohoto místa. Člověku je až líto, že je to jen kniha, že takové vztahy nejsou všude kolem nás.
Hluchá místa v knize nebyla a tempo si kniha udržovala velmi povedeně. Pořád se něco dělo, což znemožnilo se u knihy byť na jednu vteřinu nudit.
Kniha pro mne byla pohlazením po duši, ačkoliv musím napsat, že zápletka mezi Lovisou a Axelem mi přišla trošku neuvěřitelná, uměle vykonstruovaná a hlavně celkem zbytečná. Ale na něčem ten děj musela autorka postavit, takže …. to respektuji a i tak jsem si to užila.
Knihu jsem si užila a pokud i vy někdy budete mít potřebu utéct před realitou do světa plného laskavosti, pak po této knize rozhodně sáhněte. Myslím, že takové pohlazení po duši tu a tam potřebujeme všichni.
Terrymu Hayesovi se podařilo do 755 stran ukrýt něco tak dokonale propracovaného, že jsem při čtení nestačila zírat. Minimálně nad tím, když jsem si uvědomila, kolik času musel autor věnovat rešerším, aby mohl napsat něco takového.
Terry Hayes nám umožňuje poznat Poutníka. Nejlepší tajný agent snad všech dob, před kterým by se nejspíše poklonil i samotný 007. A stejně tak poznáte Seracéna – nejhledanějšího teroristu, který se rozhodne zničit USA. Ale pozor… poznáte je velice důkladně. Pochopíte, proč se Seracén k tomuto činu odhodlá, pochopíte, jak dlouhá cesta je jednoho člověka k cíli. Kolik odvahy, trpělivosti a vědomosti musíte mít, abyste byli nejlepšími. A to jak nejlepšími agenty, tak i nejlepšími teroristy. A když se tito dva nejlepší setkají…….
Ve čtyřech částech knihy a 188 kapitolách se dostanete do hlavy oběma hlavním hrdinům a budete je obdivovat. Ano, i toho záporáka budete obdivovat, protože – jak může být sakra někdo tak geniální?!
A samotný Poutník? Jak může být někdo tak dokonale vytrvalý? A chytrý? A může vůbec opravdu existovat takový zabiják s tak dobrým srdcem?
V knize najdeme pár rozporů, při kterých se trošku usmějete, ale v globálu si čtení budete užívat. Popis osob i prostředí považuji za dokonalé – koneckonců od téměř 800 stránkové knihy by snad nikdo nic jiného ani nečekal.
Nesmím zapomenout na tempo knihy. To bylo…. brilantní. Hluhých míst jsem si moc nevšímala. I přes tu neuvěřitelnou složitost a velké množství postav děj do sebe úžasně zapadal a vše se odkrývalo hezky pozvolna. Terry nás skutečně uměl vtáhnout do děje.
Musím také napsat, že jsem část knihy poslouchala jako audioknihu. Martin Stránský je vypravěčský kouzelník! Jeho přednes byl naprosto dokonalý a jeho hra s hlasem obdivuhodná!
Ať už si vezmete do rukou knihu, e-book nebo do uší sluchátka s hlasem Martina Stránského, Já, Poutník vás pohltí.
Přemýšlím, co knize vytknout. Napadá mne snad lehký proamerikanismus a pak možná ta délka. I když to bylo brilantně zpracované, dobře čitelné, vše do sebe zapadalo, odjakživa mne takovéto tlusté knihy odrazovaly. I když byl děj poutavý, tak jsem občas měla dojem, že se snad nikdy nedostanu na konec. Ale dostala jsem se a užila jsem si to. Knihu hodnotím tedy velmi pozitivně a určitě ji můžu doporučit všem, kdo mají rádi opravdu dobře propracované thrillery, agenty, konspirace, tajné organizace a terorismus. Stejně tak mohu knihu doporučit těm, kdo mají rádi nahlédnutí do jiných kultur.
První díl knižní série Pekárna s vůní skořice nese stejný název, jako série samotná. Autorce Ruth Kvarnström-Jonesové se podařilo napsat milý romantický příběh, který vás přenese nejen do malebného prostředí Halleholmu, ve kterém poznáte část jeho obyvatel a sílu jejich přátelství, ale také do pekárny, ve které vůni skořice ucítíte při čtení opravdu ve svém nose. Je to kouzelný příběh lásky, nenávisti, ale také přátelství, pocitu štěstí i neštěstí.
Musím uznat, že první příběh Ruth Kvarnstöm-Jonesové se ji opravdu velmi povedl. Dokázal vás naprosto vtáhnout do děje a prožívat emoce se všemi hrdiny. Lovisu a její laskavost, tvrdohlavost a umíněnost budete milovat stejně, jako budete nenávidět toho zatraceného Reubena, který je vůči všem povýšený a arogantní. Přestože byl Axel důležitou součástí knihy, měla jsem dojem, jako by byl ve stínu Lovisy a Reubena. Osobně bych ocenila, kdyby měl v příběhu více prostoru a mohla tak ještě více vyplout na povrch jeho laskavost v kontrastu s nepřátelskou povahou Reubena.
Děj knihy mi přišel celkem dobře promyšlený, i když docela předvídatelný, ale to mi vůbec nekazilo dojem ze čtení. Naopak jsem se těšila z toho čekání na potvrzení či vyvrácení mých předzvěstí.
Celý příběh byl rozdělen do 87 krátkých kapitol a tempo bylo velmi zdařilé. V knize jsem nenašla žádná hluchá místa, která by mne při čtení jakkoliv obtěžovala.
Popis jak osob tak i prostředí byl tak věrohodný, že ve vás vzbudil jak emoce vůči hlavním postavám, tak vám bylo umožněno nasát atmosféru Halleholmu i pekárny. Zkrátka vás ta atmosféra úplně pohltila.
Za mne to byl skvělý debutový příběh, který se Ruth Kvarnström-Jonesové opravdu povedl a myslím, že by se tato kniha mohla líbit i vám.
Určitě stojí za přečtení, pokud toužíte po oddechové knížce a příjemné atmosféře, která ve vás bude evokovat chuť sladkého pečiva s kávou. Na druhý díl se už opravdu moc těším…. brzy na něj přijde řada.
Styl psaní byl velmi čtivý. Kniha měla své příjemné tempo, takže když se do ni dáte, máte ji přečtenou za dva dny a ani nemrknete. Možná ještě o něco dříve.
Stejně tak bych ráda vyzdvihla promyšlenost celé zápletky. Je pravdou, že mi děj přišel možná trošku předvídatelný, ale i tak to nebylo špatné. Co mi možná krapet přišlo líto, že jsme se moc brzy dozvěděli, kdo je pachatelem. Na druhou stranu to bylo nutné, pokud jsme měli být svědky soudního přelíčení. A konec knihy? Myslím ten úplný konec… ten mohl být pro mnohé skutečným překvapením. Příjemným překvapením.
Celý příběh byl rozdělen do 81 krátkých kapitol, tak měl člověk pocit, že to hezky ubíhá.
Autorovi se podařilo velmi hezky popsat jak hlavní hrdinku a její dceru, tak i vedlejší postavy, které v příběhu byly podstatné. I prostředí a děj byl dobře vykreslen, takže jsem neměla pocit plytkosti, který u některých knih občas zažívám.
Přestože vlastně knize jako takové nemám ani co vytknout, tak je pro mne tato kniha takovým lepším průměrem. Četlo se to dobře, příběh byl poměrně zajímavý, ale přesto vím, že jakmile otevřu další knihu, rychle na tento příběh zapomenu. Ale i tak to byla taková příjemná kriminální oddechovka.
Knihu tedy mohu i přesto doporučit.
Máte-li rádi promyšlené příběhy, tak tady nebudete zklamaní. Ano, čtu zrovna ještě o něco lépe promyšlenou knihu, ale Šifra je svou promyšleností na velmi vysoké úrovni a právě to z ní dělá uvěřitelný a velice čtivý příběh.
Hlavní hrdinku si zamilujete! A já mám moc ráda, když čtu knihy, které mi umožní navázat vztah s hrdiny. Budete jí obdivovat, budete jí fandit a budete s ní prožívat její duševní bol, ale i odhodlání a touhu zastavit tu zrůdu. Budete spolu s ní luštit šifry, které ji snad přivedou k sadistickému vrahovi.
Musím rovněž pochválit velice svižné tempo knihy. Četlo se to jedna báseň. Vše na sebe krásně navazovalo, vše se doplňovalo a děj se krásně pozvolna odehrával a odkrýval nové a nové informace.
Stejně tak, jako autorka uměla krásně vystihnout charaktery hlavních postav – a to jak Ninu, tak její policejní kolegy, ale i vraha, tak stejně krásně uměla popsat prostředí, ve kterém se děj odehrával. Autorka si umí pohrát s naší fantazií, takže při čtení se vám bude před očima děj přehrávat jako na filmovém plátně.
Na knize jsem neshledala nic, co bych mohla kritizovat. Mohu ji jen a jen doporučit.
Autor Nicolas Sparks je v knižním světě známý a všichni máme rádi jeho dojemné příběhy. I tenhle se vám bude nejspíše líbit, i když musím přiznat, že jsem od něj četla už dojemnější knihy. Ale i tak to bylo příjemné.
První půlka knihy mi přišla poněkud táhlá, ale úderem druhé půlky mě děj vtáhnul a už jsem ho zhltla raz dva.
Já osobně jsem si však po dobu čtení nevytvořila k žádnému z hrdinů nějaký bližší vztah. To mi trošku při čtení scházelo, protože v jiných jeho knihách jsem si hrdiny vždy zamilovala.
Přesto to byla příjemná kniha, ale vzhledem k tomu, že znám od autora i lepší “kousky”, ubírám jednu hvězdičku.
I tak však knihu mohu jen a jen doporučit.
Miluji Agathu Christie, miluji její styl, milují atmosféru anglického venkova i Londýna za dob pana Poirota a slečny Marplové. Knihu mohu jen a jen doporučit! Není nic, co bych mohla vytknout. Absolutně nic. Prostě.... stará dobrá Agahta. Kouzelné to bylo.
Celý tento příběh je inspirován skutečnou události. To vzbuzuje u mnohých očekávání, že kniha bude skutečně emotivní. Já za sebe musím napsat, že emoce ve mne kniha nevyvolala žádné. Ten příběh má tak ohromný potenciál, aby nás chytil za srdce, abychom jej proplakaly (zejména my ženy), ale autorčin styl je tak plytký a věcný, že mne nedokázal natolik vtáhnout do děje, abych si hrdiny zamilovala a prožívala jejich osud s nimi. Z tohoto důvodu jsem z knihy trošku zklamaná, protože jsem čekala mnohem více.
Popis osob byl rovněž natolik věcný, že jsem vlastně vůbec neznala charaktery osob. Absolutně vůbec jsem nepronikla do myšlení a prožívání žádné postavy. Věděla jsem, že jsou smutní, veselí, ale o tom to prožívání ve skutečnosti není. Chyběla mi opravdová hloubka. Popis prostředí byl, když přimhouřím oko, ještě docela obstojný. I když musím uznat, že třeba cestu lodí bych více vybarvila, stejně tak i začátky Jacka v nové rodině.
Myslím si, že tento opravdu krásný námět, nadprůměrný námět, je nám podán zcela průměrně a je to ohromná škoda.
Velké plus však v knize vidím z pohledu edukace široké veřejnosti, protože příběh nám ukazuje temnou historii, která ve své době byla skutečně reálná. Je to zase další pohled na 2. světovou válku, trošku jiný, neotřelý, ale reálný. A takových příběhů není nikdy dost. Měli bychom vědět, čeho všeho jsme, jako lidé, schopní.