VeDny VeDny komentáře u knih

☰ menu

Devátý spolek Devátý spolek Leigh Bardugo

(SPOILER) Za posledních šest měsíců jsem četla vesměs jenom Maas, chtěla jsem obě její série prozkoumat najednou, abych si na to udělala jasný názor. Bardugo jsem delší dobu nečetla, ale hodně jsem ji s Maas při čtení srovnávala. A musím říct, že to je nesrovnatelné. Bardugo je moje naprostá číslo jedna.
Vždy píše zajímavé postavy, které se pomalu, ale zřetelně vykreslují až do poslední stránky. Jejich popisy jsou vtahující, neotřelé, stojí na příbězích a vzpomínkách, na činech, na názorech dalších postav. Přímého popisu se používá velmi málo (ve srovnání s jinými autory). To je pro mě jako trocha čerstvého vzduchu. Velmi inspirující.
Záhady jsou stavěné podobně jako u série Šesti vran - naskakujete do rozjetého vlaku, kostky jsou dávno vrženy; prvních pár kapitol nevíte vůbec nic a s každou další se odkrývá jen malinký střípek; záhady se překrývají natolik, že nevíte, kde jedna končí a druhá začíná, načež zjišťujete, že jsou to vlastně záhady čtyři, ale nakonec jedna a pak zas dvě...ale autorka vás u toho drží pevně za ruku, takže nemáte pocit chaosu.
Moc jsem si také užila prostředí starých budov univerzity, ale i vykreslení amerického městečka tak nějak upřímně, kriticky.
Za co strhávám hvězdičku je pouze to, že jsem se u knihy nebavila tolik, jako u ostatních autorčiných knih. Přijde mi, že v tom hraje roli nepoměr objemu a obsahu. Stránek to má skoro 500, ale ten obsah mi k tomu nepasoval. Bylo ho málo. Sice to pomohlo krásně vykreslit atmosféru místa, vybarvily se tím nejrůznější vedlejší postavy, propletly se čtyři časové roviny, ale kupředu, k cíli a k jádru pudla jsme se prostě šinuli hrozně pomalu.
Druhý díl začínám číst hned zítra a velmi doufám, že to chytne jiný spád, že se brzy setkáme s Darlingtonem, že bude víc akce, že bude víc magie.

10.11.2023 4 z 5


Atlas prokletých míst Atlas prokletých míst Sibylle Le Carrer

Od knihy jsem čekala něco jiného - chtěla jsem údaje, fakta, mystiku, historii, příběhy. Místo toho (přestože od každého jsem trochu našla) jsem vnímala spíše autorovy cynické, společensky laděné, komentáře, zbytečné průpovídky a celé odstavce poetických, z prstu vycucaných popisů domnělých situací nebo personifikací popisovaných míst. Místa však byla sama o sobě docela zajímavá, jen jejich výběr, popis, řazení a spojování v tematické celky nestálo za moc.
Graficky a technicky je to krásná kniha, to ano. Víc by se mi ještě líbilo, kdyby se sladilo množství textu - tj. aby byla vždy jedna strana textu a jedna strana s mapou. Jak už bylo povídání delší, autor to zbytečně natahoval a grafická úprava čtvrté strany už pokulhávala.

04.07.2023 3 z 5


Říše bouří Říše bouří Sarah J. Maas

(SPOILER) Sérii dočítám tak trochu ze setrvačnosti. Sice mě zajímá, jak to dopadne, kvalita knih je však bídná. Tento díl jsem si ještě více všímala krkolomných popisů, které byly hrozně nepřesné, nepřirozené nebo vůbec nedávaly smysl ("Lorcan pohodil sekerou v ruce - poprvé, podruhé-, až se kovově rozezněla v hustém lese"...pohodí si jí v ruce a ona vydá kovový zvuk? Která část? Jak? O co?) Nebo se třeba zbytečně opisovaly jednoduché a nedůležité činnosti, čímž vznikl zmatek a balast. Těch opisných slov mi přišlo opravdu hodně a měla jsem z nich dojem, že autorku pohltila kreativita a snažila se opsat drama až skoro poeticky, ne zrovna kvalitně a hodnotně, takže výsledek působí jako od studenta, který používá velká slova, myslí si, jak z toho všem vstanou chlupy na pažích, a přitom je to úsměvné.

Neméně úsměvně působily lechtivé scény, to jsem se opravdu smála... tisíce předchozích stran se hrálo v náznacích, které samozřejmě mají sílu, a tady to napálila přímo...a ty popisy..."ocel obalená v sametu" je moje nová noční můra. :D

Chybí mi taky vysvětlení některých věcí - Lysandra si zmenší prsa a změní se v netopýra, ale jizvička zůstane? Proč?

SPOILER ZDE: Finální část v zrcadle byla zklamáním. Přišlo mi, že čtu fanfikci Harryho Pottera - jedině ona ví, že musí zemřít, zemřít musí jenom ona, aby byl temný záporák zničen. Pak ještě požádá ducha, aby s ní byl, až na to dojde... napsáno úplně ve stejném duchu a se stejnými obraty.

A pak už bych zmínila jen klasiku - všechny postavy dokonalé, nejchytřejší, mají plán, vše jim vychází. Atd atd.

Pozitivně vnímám, že se vydali do světa. Mnohé fantasy mají super mapu a pak se pohybují jenom na kousku. Tady mě bavilo poznávat krajinu, i když to mohlo být popsáno záživněji. Taky jsem si oblíbila postavu Elide, protože (zatím) nic moc neumí a je velmi lidská. Zajímavé mi přijdou konce světa, jejichž řešení jsou servírována tak nějak "za pět dvanáct", takže se buduje napětí do poslední chvíle. Plány, které byly uvedeny do pohybu dříve v knize, jsou pěknou hrou se čtenářem... i když teda to, jak to nakonec všechno vyšlo do puntíku je takové zbytečně pozitivní. Moc se mi líbil konec s Mave a jejím dlouholetým působením na Aelinin život.

Věž úsvitu snad překonám, protože tohle zakončil ukázkový cliffhanger, Chaola moc nemusím od jeho strany 1. Ale jsem zvědavá na místa a kulturu, kterou to přinese.

08.06.2023 3 z 5


Vláda vlků Vláda vlků Leigh Bardugo

Výborné. Bardugo mě znovu dostala svým vypravěčstvím. Vše plyne velmi rychle, vysvětluje se hromada věcí, občas se sice děj otírá o koncepty, které jsou ve fantasy trochu ošemetné, ale já to beru a chci víc.
V předchozích sériích mě Zoja moc neuhranula, měla jsem ji za padoucha, ale teď ji beru za jednu z nejlepších postav - je vtipná, je ostrá, ale pořád velmi lidská. To se dá říct vlastně o všech postavách, všem je přiřknuta jakási aura výjimečnosti a náznak dokonalosti, ale Bardugo je opřede takovým množstvím uvěřitelnosti a lidskosti, že si toho skoro nevšimnete.

"Svět se může rozpadat, a Nikolaj Lantsov bude jednou rukou přidržovat strop a druhou si smetat smítko z klopy, zatímco se bude všechno obracet v trosky."

"Nechť psi vyrazí na lov. Nebojím se smrti, neboť jsem ji nařídil."

"Zasmála se, znělo to, jako když chřestí kosti v šálku věštce, připravené se vysypat a zvěstovat jen neštěstí."

26.08.2022 5 z 5


Grónské mýty a pověsti Grónské mýty a pověsti Knud Rasmussen

Ke koupi mě vesměs přesvědčil komentář níže od Anie.M. Za to moc děkuji.
Knížka je velmi kvalitně zpracovaná, ilustrace jsou netradiční a se zobrazováním výjevů se moc nepářou, ale já jsem se u nich velmi pobavila.
Příběhy samotné jsem očekávala v podobném duchu jako ty řecké - že budou mít nějaký počátek, zápletku a rozuzlení a třeba objevím nějakou hloubku... ovšem to jsem se spletla. Příběhy šly rovnou k věci, žádné velké úvody, krátké oznamovací věty, bez emocí, občas se objevovaly informace poměrně náhodného charakteru, které s dějem příliš nesouvisely. Motivy byly často až bizarně brutální, velmi často se objevoval incest, vražda, děsivý sex. (nebo všechno dohromady viz příběh matky, která pro syna vybrala svou dceru za manželku, kterou následně sama zneuctila údem vyrobeným z kajaku...hm)
Příběhy jsme si ve skupině předčítali a hodně jsme se nasmáli, přestože teda byly často dost brutální. Rozhodně doporučuji!

21.03.2022 5 z 5


Slavík a růže Slavík a růže Oscar Wilde

Vydání z roku 1919 má neskutečné kouzlo - papír, imitace kůže, text není strojový, ale podle ručně psané předlohy, dokonce je jedna stránka ručně vybarvená. Kultura knihy byla tehdy úplně jiná.
Takový nádech pokladu dodal příběhu ještě větší osobitost.
Když jsem byla dítě a paní učitelka nám tuto pohádku četla, vím, že mě konec hodně zasáhl a dodnes si pamatuji, jak se ve mně něco hnulo.

17.09.2021 5 z 5


Fangirl Fangirl Rainbow Rowell

Knížku jsem četla v originále a musím říct, že angličtina byla velmi dobře stravitelná i pro tehdy ještě puberťáka, který jazyk nijak zvlášť nestudoval. Hodně se tam toho děje, přesto je naprosto zřejmá dějová linka.
Cath mi byla až podezřele podobná, byla jsem ráda, že čtu o někom, ke komu vyloženě nevzhlížím, byly jsme si ve většině situací vlastně rovny. Její psaní a ukázky toho příběhu jsem ovšem moc nedávala, ke konci už jsem je úplně přeskakovala, nebyly nudné, jenom jsem byla příliš zvědavá na pokračování hlavního příběhu.
Banda extrovertů kolem hlavní hrdinky dávala všemu spád a já se radovala. Upovídaný Levi je postavou, kterou bych ráda potkala, příjemný a vtipný týpek už od strany jedna. :)

11.05.2021 4 z 5


Ilustrovaná Ústava České republiky Ilustrovaná Ústava České republiky Adam Berka

Knížku jsem si koupila samozřejmě pro nádherné ilustrace spojené s důležitým obsahem, který by měl každý aspoň mlhavě znát. Jediné, co mě na knížce mrzí je, že ilustrace jsou naskládány do středu všechny dohromady a nijak zvlášť se k textu nevážou, doufala jsem, že ilustrace budou na určité části reagovat. Že tak ozvláštní průběžně pročítání. Na druhou stranu i mimo ilustrace je vizuál krásný, papír příjemný, kniha se dobře čte i drží. :)

06.04.2021 4 z 5


Stručný příběh umění Stručný příběh umění Susie Hodge

Kniha je neskutečně krásně navržená a příjemně se v ní listuje. Název už naznačuje, že to budou informace hodně stručné. Zkoušku z dějin umění s tím asi neuděláte, ale pokud vás umění zajímá jako úplného začátečníka, náhodného kolemjdoucího, nebo chcete mít k ruce menší knížku s přehledem, určitě doporučím. Pro základní přehled určitě stačí. Chybí detailní popis uměleckých praktik každé doby, povídání o jednotlivých umělcích (jsou rozvedení jenom někteří) atd.

10.03.2021 5 z 5


Poslední oběť Poslední oběť Richelle Mead

Poslední díl je z celé série nejlepší. Stránky mi letěly pod rukami neskutečnou rychlostí. Autorka dávkovala akci a oddechy s takovou mistrností, že jsem se nemohla odtrhnout, protože se pořád dělo něco, co mě upřímně zajímalo.
Autorka dobře zná své čtenáře, sdělovala nám vše, o čem jsme toužili číst.
Byla jsem ale moc ráda, že se celá série neskončila obrovským šťastným koncem (jenom takovým přiměřeně velkým), spoustu se toho pokazilo, spoustu toho Rose nemůžu napravit, i když se její život vrátil k normálu.
Vývoj postav byl jemně vykreslován a nikdo nezůstal stejný, nikdo nezůstal dokonalý. To umím ocenit.
Je mi líto, že spousta lidí nad touto sérií mávne rukou, protože jsou v ní vampýři. Je napsána skvěle a dokonale se vymaňuje z braku, který se o svět upíru také snaží (marně).

23.02.2021 5 z 5


Stínem políbená Stínem políbená Richelle Mead

Začnu klasicky tím, jak je ta obálka hrozná. A kniha opět skvělá.
Tento díl mě bavil, ale nemám ráda, když se lidi v knihách/filmech nesvěří s důležitou informací minimálně těm nejbližším. Rozhodnutí mlčet bylo Rose dlouho řešeno a nakonec vysvětlováno, ono se jí to taky úplně nevyplatilo, když to nakonec řekla.
Akce jsou častější, i když občas jenom cvičné, děj odsýpá, Dimitrij už jen těžce odolává.
Skvělou částí je výlet na královský dvůr, opět nové postavy, nové záhady, přestože nejsou servírovány jako klasické záhady. Skvělé.
Konec samozřejmě srdcervoucí. Nemohla jsem tomu uvěřit.

02.02.2021 5 z 5


Vampýrská akademie Vampýrská akademie Richelle Mead

Tahle kniha, přestože má hroznou obálku, jako vlastně i zbytek série, je poklad. Téma vampýrů už možná neletí a je to rozhodně pro mládež, ale napsáno je to skvěle.
Postavy se chovají na svůj věk, Rose je možná občas trochu spratkovitá, ale to v tom věku děcka umí být. Celý děj je promýšlený, každá akce má svůj důvod.
Četla jsem kdysi a čtu opakovaně, protože je to dobrá kniha. Vlastně mě inspirovala natolik, že jsem jako děcko sedla k wordu a začala sama psát.

Děj je rozjížděcí, jednodušší, nových slov je jenom pár a jsou v úvodu čtivě vysvětlena. Vlastně se vše točí jenom kolem toho, jak to na akademii chodí a Rose s Liss se snaží zjistit něco o tom jejich poutu. Do toho se zaplete i Dimitrij, postava dokonalého chlapa... kdysi mi přišlo, že je to takový ten opravdový dospělák, ale v knize mu je 24, což je skoro můj ročník. Už mi nepřipadá jako takový dospělák :))
Líbí se mi, že je Rose schopná a odvážná, přesto není úplná Mary Sue.

02.02.2021 5 z 5


Zlodějská přísaha Zlodějská přísaha Mary E. Pearson

(SPOILER) Nejsem ohromená. Knihu jsem několikrát odložila, ten start byl vážně podivný a absurdní. Divný zombie pták ti donese vzkaz, že se něco hrozně pokazilo, tak snad jedu dnem i nocí a vymýšlím plán, jak to zahrát... ale oni zvolným poklusem, techtle mechtle a pak rovnou do pastičky. Achjo.

Autorka navíc používá podobná - občas stejná - schémata, intriky, nástrahy, rozuzlení. Hlavní záporák je Komiszar (nebo jak) číslo dva, stejně se chová, mluví, má o hlavní hrdinku nějaký zvrácený a zištný, krajně milostný, zájem. Ta ho tahá za nos a navzdory opakování, jaká je v tomhle vlastně hvězda, jí to moc dlouho nevydrží. Takový Paxton (nebo jak, ta jména jsou něco) to zahrál mnohem líp. Mladé postavy obecně mají příliš superschopností a zkušeností, zatímco starší a zkušenější (vysoce postavení experti) bezradně lomí rukama a čekají na spásnou mládež. K tomu docela špatný překlad, občas divný slovosled, zdlouhavé popisy, myšlenkové pochody, připomínání všeho, co bylo dávno třikrát řečeno.

Největší bizár asi byl, jak za to všechno vlastně mohla Kazi, ale dělá ukřivděnou a všem se klepe ret z toho, jak jí vlastně ublížili. ONA je chtěla uspat, ONA je chtěla ohrozit a okrást, ONA unesla jejich VŮDCE, ONA ho smýkala divočinou do cizího království, které, z nějakého neuvedeného důvodu, plní roli soudce i kata. ONA ho odvedla z města ve chvílích, kdy ho nejvíc potřebovalo. ONA je všechny oslabila a nepřímo tak stojí za celou tou zkázou. A ON ani nemrkne. Protože je jeho životní láska. :)

Ráda jsem přečetla, ale knihy posílám dál.

06.09.2024 3 z 5


Zlodějský tanec Zlodějský tanec Mary E. Pearson

(SPOILER) U této autorky zažívám hrozné rozpolcení. Na jednu stranu je její svět moc zajímavý, postavy dělají přirozené chyby, jejich činy mají následky a jejich moc není epických rozměrů. Vztahy jsou vykreslené v něčem uvěřitelně, vedlejší postavy si lehce oblíbím.
Na stranu druhou je fantaskní svět upozaděn neúplnými, nepřesnými, špatnými nebo zbytečně poetickými popisy, takže si nejsem schopna nic pořádně představit a vytvářím si vlastní kulisy, abych každou druhou stránku nemusela řešit frustraci z toho, že vlastně nevím, kde se postavy pohybují, co tam je kolem za lidi a prostory, co mohou přinést atd. Což je zrovna u fantasy nesmírná škoda a dost mě to při čtení rozčilovalo. Mapy snad ani nemusely být, polovina věcí tam chybí, je jinde, než autorka naznačovala nebo neodpovídá podnebí, které je v knize vykresleno.
Vztah hlavních postav mě docela vtáhl, asi tomu pomohlo úvodní spoutání a intenzivní "bonding". Četla jsem o jejich vztahu ráda, rozhodně mě bavil víc než Lia a její trojúhelník, i tak mi ale přišlo, že je to málo popsané a vykreslené, abych uvěřila té finální lásce a nezlomitelné loajalitě. Spíš se mi zdálo, že jsou oba poblouznění novým vztahem a nemyslí hlavou, obzvlášť Jase, jehož činy často odporovaly zdravému rozumu a odpouštěl příliš snadno.
Druhý díl si však určitě přečtu, i když můj komentář zní hodně kriticky, čtení jsem si moc užila a nedostatky (občas řádné) jsem až příliš snadno přecházela, jen abych věděla, co bude dál.

Mimochodem. Všímá si někdo těch paralel se lvím králem? První kapitola z pohledu Jase byla jak monolog Mufasy typu "kam až dohlédneš je naše země" atd atd. A v trilogii se zase utíkalo před buvoly a popis byl jak vystřižený ze LK...

08.07.2024 4 z 5


The Brand Gap - 	Jak překlenout propast mezi obchodní strategií a designem The Brand Gap - Jak překlenout propast mezi obchodní strategií a designem Marty Neumeier

Umím si představit, že knihu zadáte studentům na začátku semestru jako úvod do brandu/grafického designu. Kniha je přečtená za večer, nestráví nad ní tedy moc času, takže do další hodiny mají dočteno a můžete to probrat. Je tam pár super bodů, které mohou nasměrovat, jak nad problematikou přemýšlet. Pokud však nemáte brand před sebou poprvé, trochu se orientujete, pak autor nenese nic objevného. Vesměs jde jen o definování brandu, jeho základní teorii, která je uchopena úvahou, takže nenese informace nijak prakticky přežvýkané do konkrétních rad a zkušeností (pár stran k "Takhle ano/takhle ne" tam však je). Osobně jsem uvítala část s kmeny a identitou, jelikož se jedná o cestu, jak téma zprostředkovat i ve školách (střeních/základních), aby bylo dobře uchopitelné.

01.06.2024 4 z 5


Královna ničeho Královna ničeho Holly Black

Opět přečteno přes noc. Mělo to spád, žádné vycpávky, všechno šlo k věci. Jelikož jsem poslední rok věnovala Maas a jejím sériím, jsem úplně v šoku, že to jde vlastně jinak, že se nemusí všechno popisovat, opakovat, nemusí se zmiňovat všednost. Díky tomu byla tato trilogie příjemně krátká, stravitelná a srozumitelná. Ovšem zase mi, ze stejného důvodu, chyběl lépe prokreslený vztah hlavních hrdinů, byla hrozná škoda, že v celé trilogii spolu mají jen pár scén, takže mi ta jejich láska na konci přišla taková nedopečená. Zasloužilo by to pokračování.
Ale nevnímám to vyloženě negativně, styl autorky je senzační, moc dobře se to četlo, zasmála jsem se. A ačkoli jsem se snažila odhadovat jejich kroky, téměř vždycky jsem byla překvapená. A všechny proběhly tak přirozeně, kvůli různým lidem, různým náhodám a plánům, že jsem neměla pocit, že čtu o mary sue.

Pár detailů, u kterých jsem se zarazila, že jsou podivné, neuvěřitelné nebo nekorespondují s předchozími díly, tam samozřejmě bylo. Ale nechávám být, celkový dojem z knihy to naprosto přebíjí.

Další knížky od autorky určitě přečtu a tuhle sérii vřele doporučuji.

31.03.2024 5 z 5


Krutý princ Krutý princ Holly Black

Přečteno jedním dechem. Konečně YA, kde hlavní postavy nejsou dokonalými povahou i schopnostmi, kde mají odvážné činy vážné důsledky, kde se chování blíží realitě. Velmi jsem ocenila, že mě jednání jednotlivých postav překvapovalo, zvykla jsem si u YA předpokládat stereotypní reakce, ale tady to prostě přicházelo jinak. Hlavní postava není hrdinou, není padouchem, je někde mezi tím, což si uvědomuje ona i ostatní. Skvělé.

Svět mi také přišel fascinující, ovšem nedokázala jsem si ho dobře představit - hlavně to, kde žijí všechny ty dvory. Na ostrovech to být nemůže, když dvojčata chodí (podle mapy) do školy z jižního cípu na severní. Možná to tam někde bylo zmíněné a nevšimla jsem si, ale hodně by mi pomohlo, kdyby se to tam někde důkladněji vysvětlilo.

Děj nehorázně letěl kupředu, kniha neměla žádné hluché pasáže, což je příjemná změna. Po prologu v minulém čase jsem se úplně dojala, jak je to skvělé napsané, tenhle styl mi hrozně sedí. Pak se teda přešlo do toho přítomného času, který je mi jako drátem do oka, ale rychle jsem si zvykla a kvalita knihy mé kostrbatější čtení násobně vynahradila.

29.03.2024 5 z 5


Univerzální principy designu Univerzální principy designu William Lidwell

Četla jsem kapesní vydání z roku 2015 v angličtině. Rozhodně doporučuji, toto vydání má 150 principů, vždy se jedná o dvoustranu - krátké a jasné vysvětlení a vedle obrázek s popisem, co na něm pozorujeme, jak se na něm popisovaný jev ukazuje. Kapesní vydání bylo velmi stručné, ale úplně postačovalo. Jediné, co se mi nezdálo je rozměr - 12x12 cm a 2cm lepený hřbet, takže se to hroznou silou zavíralo, že bych si to položila na stůl, to neexistovalo. Obsahově však výborné. A novější vydání určitě designově lepší.

23.03.2024 5 z 5


Ve stínu popela Ve stínu popela Jennifer L. Armentrout

Hrozně mi to připomíná Maas a její dvory. Objevují se detaily i slovní obraty, které jsou téměř totožné, takže ve výsledku tahle kniha působí jako laciná fanfikce na svět Dvorů.
Obdivuji autorku, že toho stihla napsat tolik, ale je to bohužel na úkor kvality. Spousta věcí je uspěchaných, obrovské množství pohnutek vůbec nedává smysl, postavy jednají iracionálně a hystericky. Hrdinky, které se neumí zorientovat v situaci a drze odfrkávají při každé příležitosti jsou už mi proti srsti.
Také je to zbytečně dlouhé, hodně věcí se opakuje a scén, které nechaly hranici lechtivosti v prachu, je tam tolik, že knihu nepovažuji ani tak za fantasy, ale za porno :) s fantasy zápletkou...protože každá důležitá vážná věc i maličkost byla jednoznačnou záminkou skočit na sebe...

Velmi se mi však líbil nápad s bohy, bestie jsou nové, prostředí je taky zajímavé a je mu jaksi dána duše. Smrtelníci a jejich rituály pro bohy byly zpestření, problém s hnilobou byl taky pěkně vymyšlený.

Trochu mě mrzí, že dobrý nápad působil jako vykrádačka - různé mytologie, jména, osudy, opět dvory, dvory dvory. Ne všechno, ale dost na to, aby to poutalo pozornost a nutilo ke srovnávání. Ačkoli Dvory taky nejsou dokonalé, tohle vedle nich opravdu dostává nádech na koleni spíchnuté fanfikce. A je to škoda.
Dvě hvězdy dávám za svět a pár napínavých momentů (včetně finiše, díky (kvůli?) kterému jsem si musela ve tři ráno koupit druhý díl.

06.01.2024 2 z 5


Brány pekla Brány pekla Leigh Bardugo

Kniha je od prvního dílu poměrně odlišná - děj běží chronologicky (většinou), postavy už jsou spíše známé, víme, co zhruba čekat od objevujícího se paranormálu. Podobu shledávám v tom, že se k jádru věci opět klestíme skrze veledetailní popisy míst, vzpomínek a detektivní počiny všech postav.
Nejsem si jistá, jak na to nahlížím. Na jednu stranu bych byla radši, kdyby se k věci šlo svižněji. Na stranu druhou si z knihy odnáším velmi vzácný dojem opravdovosti - jako bych viděla seriál či tam skutečně pobíhala s nimi. "Vidím" ta místa, scény, postavy velmi zřetelně.
Dočetla jsem se, že Bardugo plánovala sérii s Alex o 12 dílech, což by při takovém tempu rozvíjení děje a postav a vztahů dávalo smysl. Ovšem pak to okrouhla na 5 dílů a nyní jsou v plánu 3. A to mi přijde jako hrozná škoda, 12 by tomu tempu odpovídalo opravdu víc. I těch 5.
Moc se těším na další díl, doufám, že ukáže více Darlingtona, jeho interakce s Alex jsou výborné a obecně mě jeho postava v čemsi baví. Navíc by mohla opadnout ta zprostředkovaná frustrace, když Alex neustále klopýtala - vlečena povinnostmi Vergilia.

23.11.2023