vejnar komentáře u knih

Jsme slabí i kdybychom si připadali sebesilnější. Potřebujeme v životě každou oporu, která se nám nabízí - v kostele, v rodině, od věrných přátel.

Oč my lidé usilujeme a o co se snažíme, to je štěstí v našem životě a mír na věčnosti. A tam vede jen jediná cesta, skrze dobrotu srdce. Cesta ke smyslu života přesahuje rozum a všechny myšlenky.

9 14.04.2012

Docela rád bych viděl Čapkovo dílo v divadle (určitě pak dialogy vyzní o dost lépe;) ale jako knížka je to slabé. Rozjezd se mi celkem líbil, ale konec už byl takový zkratkovitý, narychlo ušitý a nebavil mě. Zamyšlení o vývoji a chování lidstva, které hra vyvolá, je samozřejmě chvályhodné a člověk jen pokyvuje hlavou.. Zajímalo by mě, o čem by psal Čapek dnes, v době, kdy se robotům téměř podařilo ovládnout naše domácnosti a slušnou náplň volného času..

9 08.02.2012

Do Santiaga jsem zatím nešel, ale díky Ziburovi už teď vím, o čem to vlastně je. Dávám palec nahoru za jeho humor, jazyk, nadhled a vlastně i odvahu, kterou každý poutník musí prokázat;) Líbila se mi tato pasáž: 'Na cestě miluju tu jednoduchost. Na všechno tady totiž existuje stejná odpověď. Nemám kde spát? Jdu dál. Mám vztek? Jdu dál! Vynoří se mi nepříjemná vzpomínka? Jdu dál! Prostě jdu dál ať se děje cokoliv."

8 03.11.2024

Parádní knížka, krásné prolínání příběhu s poetickými popisy přírody na tajuplném ostrůvku Kampa.. Po přečtení jsem si Neffa zamiloval a přečetl několik jeho dalších tlustých knih! Více v mé recenzi http://blog.vejnar.com/trinacta-komnata-vladimir-neff.htm

8 11.01.2012

Díky za tuto sbírku, kdy se tři velikáni setkávají, uvažují nad životem a rozebírají všední obyčejnosti ze svých pohledů profesních, hlavně však ze srdce v příjemném tónu svých procítěných individualit. Jejich vidění světa je někdy až nostalgické, vždy však střízlivé a sympatické s vtipným nadhledem a poctivým přístupem k věci. Oceňuji jejich vyjadřovací schopnosti a bohatost češtiny, všichni tři umí výborně psát a kniha se čte v jistém smyslu jednohlasně;) PS: Když jsem tu pod jménem Vladimíra Preclíka zahlédl dva letopočty, bylo mi zas trochu smutno, je to všechno pryč..:/

7 20.01.2013

Výborně napsaná kniha se zajímavým příběhem! Ihned dávám do doporučených. Jen opatrně na první kapitolu - skoro mě odradila - doporučuji se k ní vrátit po přečtení celé knihy!

"Co vzniká pomalu, vzniká nezřetelně. Porucha, která by byla viditelná na první pohled náhodnému návštěvníku, uniká dennímu pozorovateli."

6 19.03.2016

Začátek mě k dalšímu čtení příliš nenabádal, ale pak už jsem si to užil se vším co k Neffovi patří - nadsázka, humor, překvapení (jak píše Zlatinka), touha po velikášství hlavní postavy, její snaha o morální bezúhonnost a logicky přesné vyjadřování s filosofickým nádechem, záliba v drobných maličkostech, které většinou zásadně ovlivní další pokračování děje.. A také se dozvíte proč královny nemají nohy;) Jdu na Prsten Borgiů..

6 02.03.2013

pet-kyval to řekla za mě.. pěkná, humorná knížečka, co se musí líbit snad všem;) 90%

6 21.05.2012

Člověk se opravdu pobaví nad dotazy diváků, někdy ani nepotřebují komentář:) Horníček byl a vždycky bude jedním z nejkrásnějších Čechů. Lidskost, moudrost, vtipnost, upřímnost, pohotovost, předvídavost, jemnost - tak nějak bych ho charakterizoval.. http://blog.vejnar.com/mistri-mluveneho-slova.htm

6 29.04.2012

Člověk vyššího typu pan Humbl využívá každé příležitosti k prosazení vlastních zájmů a není mu zatěžko potopit druhého, potom co užil výhod jeho blízkosti. Knihu od mého oblíbeného spisovatele jsem dostal od blízké milované osoby, toho času jdoucí ještě cestou srdce..

5 21.11.2018

Humorně vylíčené situace nelehkého soužití sedmičlenné rodiny Krausových. Oddechová četba u které se pobavíte a říkáte si, že leckteré roztržky vám vůbec nejsou cizí:)

5 25.08.2017

Pasáže, co mě zaujaly:
"Člověk malý a mdlého rozumu se cítí často dotčen. Brání se všemu, co nechápe, tuší v tom nebezpečí, osten namířený proti vlastní cti, a snaží se svými obavami a svou dotčeností nakazit i druhé."

"Šli jsme dál. Vždycky se jde dál a pořád se něco opouští. Jsme něčím pořád opouštěni, čas plyne jako proud, čas vane jako vítr a člověk se marně pokouší něco mu vzít, něco si přisvojit, aby to vždycky bylo na dosah, třeba vadnoucí, a přece pro někoho ještě plné krve, vůní, větru nebo žalu."
...
"A proto vyvolení píší básně. Ostatní ryjí svá jména do zřícenin, odvážejí si mušle z mořských břehů a ukrývají květy na dně zásuvek a mezi listy knih."

5 10.03.2017

Výborná sociální sonda do nitra jedné přehlížené dívky, která hledá své životní štěstí.

"Marně četla noviny, marně hledala zprávy o blížícím se válečném konfliktu. Tatínek pořád sliboval, sliboval, a ono kde nic tu nic. Zrovna v té pitomé době si lidé umínili, že budou žít v tupém, telecím míru. A nebožka Hanousková přece řekla Štěpce docela jasně, že ji štěstí nebo neštěstí potká jen ve válečných časech! Je tak silná a dobře vyvinutá, má takové statné a žádostivé tělo, a přitom stále zůstává stranou všeho životního víru!"

5 18.11.2016

Líčení pocitů při nasazování svěrací kazajky je doslova srdcervoucí až bere dech, velmi poutavě napsáno.. První výlet do minulých životů mě zklamal svou rozvleklostí a část jsem přeskočil (což málokdy dělám), ale pokračoval jsem a další příběhy už byly v pohodě, zejména ten poslední se ztroskotáním na kamenném ostrůvku se mi hodně líbil.

Taky mi trochu vadilo občasné přesvědčování (typu milý čtenáři, uvědom si..) o tom, že duch je věčný, neumírá a každý v sobě nosíme nepočítaně z předchozích životů (doslova). Ano, věřím, že v tomto případě se ve vyprávění Morella přihodilo něco nadmíru výjimečného, ale dokazuje to jen ohromnou duševní sílu a obdivuhodné schopnosti hlavní postavy. Každopádně jsem rád, že jsem na knihu (díky A700:) narazil, vzbuzuje hodně emocí a dobře se čte.

5 14.10.2012

Velmi rozsáhlé dílo o životě malířském a literárním konce 19. století a zejména o nelehkém životě citovém Zdenky Braunerové, sympatické a chytré ženy a umělkyně. Román mi hodně připomíná tvorbu Vladimíra Neffa, kterého tu mám mezi oblíbenými. Místama tu na mě bylo až příliš mnoho postav, ale celkově musím dát autorovi za tu mravenčí biografickou práci pět hvězd. Nejvíce jsem si vychutnával psychologické pasáže, krásně pojaté, některé věty jsem si poznamenal do notesu.

5 27.03.2012

Skvělé čtení, které doporučuji každému! (Jedna z mnoha knih, které jsem dostal ke svým čtyřicátinám. Děkuji Kris;)

Návyky se formují opakováním konkrétních činů. Dalším opakováním se posilují.

Stěžování si je jako páchnoucí dech. Všimneme si, když je cítit z úst někomu druhému, ale sami u sebe ho necítíme.

Než promluvíš, zvaž jestli tvá řeč bude lepší než ticho.

Jestliže změníte svá slova, změníte tím následně i své myšlenky, a tím celý svůj život.

Nejlepší způsob, jak přimět ostatní aby si nestěžovali, není přímá konfrontace, ale přesunutí pozornosti.

Stát se člověkem, který si nestěžuje, znamená přestat nadávat na to, co nemůžeme změnit.

Je třeba se zaměřovat na to, co chceme, aby se stalo, a nikoli na to, co nechceme. Když si stěžujeme, zaměřujeme se jen na to, o co nestojíme.

Ventilování hněvu zvyšuje míru rozčilení a agrese. (Častý mýtus, že to je opačně; doloženo studiemi)

Stěžováním zvyšujete svou vlastní hladinu stresu. Říkáte, že něco je špatně, a vaše tělo na tuto informaci reaguje stresem.

Kvůli stresu ztuhnou svaly, zrychlí se srdeční tep a stoupne krevní tlak.

V USA je 7 nejprodávanějších léků na nemoci způsobené stresem! Je dokázáno, že stres škodí zdraví (deprese, vyšší cholesterol, srdeční choroby, pálení žáhy, žaludeční vředy).

4 30.05.2022

Skvělá kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo chce porozumět svému partnerovi či dětem.. Vypsal jsem si pasáže, co mě zaujaly nejvíc:

"Láska nepočítá chyby, nepřipomíná minulá selhání. Prosba dává lásce šanci, zatímco požadavek ji dusí.

Sdílením svých pocitů (i negativních) budujeme důvěrný vztah.

Láska se projevuje tak, že hledáme způsoby, jak ze sebe vydat to nejlepší.

V zamilovanosti jsme vláčeni instinktem, který se vymyká běžnému chování. Jestliže se však po návratu do reálného světa, kde máme možnost volby, rozhodneme být laskaví a velkorysí, potom skutečně milujeme.

Zamilovanost je dočasné emocionální vzplanutí. Skutečná láska spojuje rozum s citem. Zahrnuje také vůli, vyžaduje disciplinovanost a je si vědoma dalšího rozvoje osobností. Naší nejdůležitější emocionální potřebou není být zamilován, nýbrž být opravdově milován.

Sexuální touha u žen je primárně založena na jejich emocích (že jsou milovány), zatímco u mužů má fyzický základ.

Základem úspěchu je mít pestřejší způsob řešení než jen přizpůsobit se a potlačit sebe.

Rozdíl mezi myšlenkou a potřebou. Zanedbáváme přirozenou potřebu vzruchu v partnerství. Vztah se bez stereotypu neobejde a nemá smysl se mu bránit. Ale pokud k tomu přidáte stále stejné sexuální polohy, únavu, určitou všednost, je vzruchů málo a přirozená potřeba se začne projevovat."

Jazyky lásky: Pozornost, slova ujištění, přijímání darů, skutky a služby, fyzický kontakt.

4 28.10.2021

Velmi se mi líbila. Začátek trochu zdlouhavý, ale potom už nepustí;)

"Ve chvílích obzvláště teskných ji vylovíme z veteše nastřádaných zklamání, hýčkáme ji a vroucně se jí díváme do tváře - do tváře sladké minulosti, která se nikdy nevrátí."

A pak třeba citace od Camri! PS: Po přečtení si určitě pusťte i film, stojí za to!

4 20.10.2016

Jen doplním, že záhadné obvinění Josefa K je hezky popsáno v doslovu: "Je to člověk slušný, ale v sebe zakletý. Nikomu vědomě neublíží, tím méně však pro někoho a pro něco žije, tím méně se za něco obětuje." Z příběhu to však příliš patrné není, u Kafky se obecně vyplatí čísti doslovy;)

PS: Kouknul jsem i na filmové zpracování Procesu z roku 1962 - zajímavé, ale důvod obvinění mi zde přijde ještě více skrytý než u knihy. Film si spíše libuje v absurdních ztvárněních a třeba scéna s trojicí chlapíků v bankovní spíži nebo s dotěrnými holčičkami ve věži mě moc neoslovila. V knize je vše popsáno mnohem důkladněji a obšírněji, tady mi to vyznělo nějak naprázdno.

4 14.04.2013

Již podruhé jsem se oddával čtenářským rozkoším, které poskytuje tato sbírka povídek mezilidských vztahů. Chování, pocity a vášně jednotlivých postav jsou zde vylíčeny s takovou opravdovostí, pestrostí a dramatičností, že vás příběh vcucne do děje a už nepustí.

Zweigova vytříbená psychologie libující si v drobných detailech a v pozvolném odhalování a proměnách charakterů je navíc umocněna bravurním českým překladem, který každé slůvko odměřuje na miskách vah a vybírá jen ta třpytivá a neohmataná. Už se těším, až mě AMOK popadne potřetí:) Několik zajímavých ukázek z knihy jsem přepsal sem: http://blog.vejnar.com/stefan-zweig-amok.htm

4 30.12.2012