vekune komentáře u knih
I když jsem knihu zařadila do přečtených, přiznám se, že jsem ji nedočetla. Vadilo mi na ní snad úplně švechno. Hloupý, přímočarý a příšerně předvídatelný příběh (otázkou je, zda se to vůbec dá pokládat za příběh) a nesympatická, hloupá a protivná hlavní hrdinka. Pointa je v tom, že na začátku fakt neumí vařit a v průběhá vaří čím dál líp a potí ze sebe jedno klišé za druhým.
Tak to bylo peklo. S detektivkou to nemá nic společného, s psychologickém románem taky ne a s kvalitním románem taky ne. Zdá se, že se pokouší zakomponovat do knihy od každého trochu a fakt to nejde. Detektivové nepřišli na jednou stopu, věčně jen dumali, přemýšleli, řešili své osobní situace a na konci jim jim osoby všechno vyžvanili. jako WTF.
Super, téma mě na první pohled nezaujalo, ale pak jse byla nadšená. Hlavně proto, že žiju v Brně. Mimobrněnským to pravděpodobně moc neřekne. Ale prolínání příběhu rodiny Offermanů s dobovými fotkami a zároveň přípravou výstavy byl správný tah.
Skvělá kniha, úchvatné zpracování. Silný příběh. Chtělo se mi plakat.
Únavný, to je to slovo, které naprosto vystihuje tuto knihu. Je prostě uondaná, rozvláčná, nezáživná a únavná. Ze začátku docela dobrý, ale pak jen popis postav, děje.. mělo to vlastně děj? Zápletka nikde - jestli ta vražda měla být středobodem knihy, tak potěš. Někteří níže se tu zmiňují o historii, ale teda zmínit rok 1968 a 1989 to je snad málo, ne? Nějaká hlubší sonda jak do historie, tak do postav, tak ta rozhodně chyběla.
Tak já nevím, třetinu knihy Malin řeší sebe a svůj chlast, druhou sebe, dceru a rodiče a ve zbytku se tak nějak věnuje vyšetřování. Do poloviny na nic nenarazí, a pak najednou do sebe začne vše zapadat. Kniha zbytečně dlouhá, natahována, monology jednotlivých postav až nereálné. Trochu si zaspoileruju, tak kdo nečetl, dál nečtěte. Je nutný, aby ty dvě mrtvý 6letý holčičky (když už musí do všeho kecat) mluvily tak, jako kdyby vystudovaly každý dvě vysoký školy? Je nutný nám ústy sociální pracovnice sdělit příběh rodiny, a pak pro jistotu, kdyby někdo nepochopil ještě jednou ústy jednoho z bratrů? WTF? Dva vyšetřovatele se spolu opijou a my tam čteme věty typu: "Jeho dech voněl whisky" Zbytečný natahování děje, aby kniha měla víc stránek.
Některé tipy nebyly špatně, některé byly vyložené úsměvné (např. pořiďte si externí disk a tam si ukládejte filmy...jako vážně?). Celkově se jedná spíše o postřehy života s mimčem.
Mno, na knížku jsem se docela těšila a děj se mi i líbil, trochu jiné téma, zajímavé. Ale ten závěr, jak už všichni byli staří a setkání třetího druhu, to už mi tam nezapadlo..
Tak já sama nevím, chvíli si myslím, že to bylo boží, chvíli, že to bylo nedodělaný. Já prostě asi potřebuju některý věci na závěr vždy vysvětlit. Ať se jedná o magický realismus či ne, v tomto případě bych ho tam ani neviděla. Jinak kniha pěkná, čtivá, atmosféra supr. Česká jména mi úplně nesedla, ale to se dá překousnout. Spoiler: Co se stalo s Laurou? Co byl zač ten přízrak? Potřebovala bych asi i dovysvětlit ty bakterie v knihách.
Já jsem se děsně těšila a nakonec jsem byla zklamaná. Průvodce to není, cestopis to není, filozofická esej taky ne. Autoři se snažili dát všechny tři žánry dohromady a moc se jim to nepovedlo. Albánii miluju, je nádherná, ale povrchní popis přírody, tradic a zvyků, historie téměř o ničem a snaha o životní moudra mě teda rozhodně nenadchly.
Jedná se o obecné zamyšlení nad životem, neřekla bych, že je tam nějak popsán prožitek hor, jen pár obecných myšlenek. Dla jsem čtyři hvězdy, protože mě nadchly fotky pana
Zahradníčka a vazba knihy, prostě je moc hezká:)
Jsem moc ráda, že tato kniha vznikla. Meda Mládková je úžasná a svérázná žena. Myslím, že ji autor svým stylem zachytil úplně přesně. Líbí se mi kombinace rozhovorů, dodatků, dopisů a fotografií.
Já jsem té knihy dlouho bála, byla postavena v poličce a koukala na mě. Pak jsem se jednou odhodlala a udělala jsem dobře. Byla jsem nadšená, začtená a nemohla jsem se od ní odprostit, každou ráno v autobuse jsem hltala kus toho strašnýho života, kteří přerozovaná inteligence národa prožívala kolem Žluté řeky. Příběh plyne, člověk jednou postavy nenávidí, jednou jim fandí a bojí se jak to dopadne. Na závěr už je to opravdu i dost nechutné. Obdivuji autora, že se něco takového, vzhledem k jeho státní příslušnosti, vůbec odvážil napsat.
Mně se Dívka, tkerá spadla z nebe líbila mnohem víc, než skleněný pokoj. Ten byl až příliš dokonalý, s úžasným koncem. Mělo to spád, příběh, napětí, akci, všechno. Chvílema jsem málem nedýchala. Už se těším na trpaslíka.
Útlá, ale velmi příjemná kniha. Dobře se čte, příběh nenáročný, i přes arogantnost je hlavní hrdina vcelku sympatický.
Jiří Slíva má nejen výborný humor, ale i jeho kresby jsou neskutečné a i nesktuečně vtipné.
Musím říct, že mě kniha úplně neoslovila. Je to teda první kniha od tohoto autora a zvažuju, zda mu dát ještě šanci. Hrdina byl rpostě nesympatický, nerozumněla jsem mu, skákavé vykládání příběhu a četlo se mi to hůř a hůř. Na konci už jsem přeskakovala, takže mě závěr vůbec nemohl oslovit.
Moc se mi to líbilo. Knihu nepovažuji za depresivní, i když někdy by člověk hlavní hrdiny vzal, zatřásl s nimi a zařval : "probuďte se", trochu mě zklamal závěr, ale pak sjem si uvědomilam,že jsem vlastně ani nic jiného čekat nemohla. Celkově je mé hodnocení pozitivní
Myslím, že Žítkovské bohyně se mi líbily víc. ale myslím, že je to tím, že kniha od jedne autorky/autora, kterou čtete jako první je vždycky nejlepší.