Velekněžka
komentáře u knih

Snad poustevníka zahlédnu
s jeřábem se proletím
hmotě záda ukážu
a sníh padat uslyším...


Děkuji za bolest
za plameny dračí
jazykem bláznů
vzpomínky kráčí.
My démonů citliví
jsi náš chvilkový král
když otvíráš brány
v nichž blázen se smál...


Čtenářský přelet nad haiku hnízdem Kukačky z Macujamy může trvat minuty, hodiny, snad i týdny. Své mláďátko si však odsud odnese téměř každý milovník lyrického trojverší...
"Za dlouhé noci
mudruje opice jak by
uchopila měsíc"


Kniha náročná jako život samuraje. Odměnou čtenáře naštěstí není hrdinská smrt v boji s řádky, nýbrž mistrovsky ukovaná výzbroj moderní doby - informace :-)


No prosím, a pak že veš není užitečná :-)


Svou externí neotřelou technikou získala polská sonda z českého žaludku mnohdy zajímavé či doposud nepoznané záběry na stále nezahojené národní vředy, přesto však ve mne místy zanechala dojem (Baťa, Baarová) poněkud lehkovážněji sestříhaného studentského filmu namísto objektivní lékařské zprávy.


Zátahu proti narušení idylické rovnováhy jedné amazonské zahrady velí „Slimák“. Ten příběh je sprostá kampaň :-)


Dlouhá léta poctivé dekantace padesáti odstínů bolesti...


Milá Blanche,
na pomoc ti posílám jeden můj oblíbený verš...
"Záchrana nepřijde tou lahví skrz,
pouze jen buduje falešnou tvrz.
Čirá je pro všechny co do ní vidí,
za nový domov tvůj všichni se stydí."


Ilustrovaný balíček "psí" záchrany adresovaný mé dětské duši spolu se zamítnutím žádosti o skutečné štěně :-)
Vážněji - velmi kvalitní studijní materiál pro čtyřnohé nadšence v době, kdy demokracie u nás ještě statečně zápasila s plenami (vydání roku 1991).


Kéž by se kniha objevila na pultech o dvacet let později a nesla název "Třicet let s Václavem Havlem"...


Tak se mi zdá, že při četbě Kerouacových knih objeví najednou člověk spoustu nové práce sám na sobě :-)


Klobouku, Tvé básně čte málokdo
já ano
mají v sobě sílu, tu svobodu tuláka
skutečnou, co nelze ji ovládnout
jen podlehnout, však víš...


Nejštědřejší Amorova nabídka pro Cukuru Tazakiho s drobným Murakamiho háčkem – expres jízdenkou na cestu zpátky do života :-)


Jakou roli hraje v komplikované japonské mentalitě duševní blaho vlastních dětí? Jen škoda, že autor paralelně nevdechl život taktéž deníku Tošiko, vnímavé a svérázně reagující dceři ústředního páru. Latentní, přesto možná největší oběť absurdnosti celé situace…


„Nepokoušej se napodobovat, buď sebou samým, hleď uskutečnit sám sebe!" (Narcis Goldmundovi str. 290)
Velmi silný a dojemný příběh o dlouhém a složitém hledání vykoupeném bolestným, ale šťastným nacházením uvnitř i vně jednoho nestandardního mužského přátelství.


"Nerad bych si myslel, že moje konání je za mými zády vedeno zcela jinými motivy než těmi, o nichž se domnívám, že je znám" (str. 200). "Mluvili o strachu, který vzniká z nejistoty" (str. 410). "Ti však, kdož pozorně nesledují hnutí vlastní duše, jsou nutně nešťastní" (str. 37). "Často se bojíme něčeho, protože se bojíme něčeho jiného" (str. 52). "Kdo ostatně zná opravdové důvody svého strachu?" (str. 53).
Proč tedy tak neúprosně odmítáme nasednout do svého „Nočního vlaku do Lisabonu“?


Věřím, že pokud by se Jakub Schikaneder usídlil v Paříži, znala by jej dnes celá "malířská" Evropa a kdo ví, zda by nenaboural i aukční rekordy "české jedničky" Františka Kupky. Ačkoliv je kniha místy až přespříliš akademická (odborná a teoretizující i zdánlivě neteoretizovatelné), je záměr docílit maximálního odborného respektu zcela pochopitelný a netřeba jej trestat snížením hodnocení.


Zdráhám se uvěřit, že prastará záhada přežití deníčku nymfomanky Beatrice souvisí pouze s jeho přímým obsahem. Ač přijímám argument o vrcholu lechtivé literatury, nezbavuji se také myšlenky, zda-li se zjevně „vypsaný“ autor nepokusil pod ochrannou své anonymity propašovat do novely závažnější témata, o nichž se v textu náznaky opřel (praktiky církve a jejich představitelů, život a chování šlechty atd…) a napomoci tak jejich beztrestnému šíření, zbaven podezření odvedením pozornosti k okolnímu textu.
