velun15 komentáře u knih
Jedním slovem - MAZEC! Ke konci už tušíte, kdo je oním lesem, ale že je to možné, to se vám vůbec nechce věřit. Bylo mi líto hlavní hrdinky a vůbec jsem nechápala postavu matky a pořád jsem si říkala, proč, jak to mohla dopustit a zavírat nad tím vším oči? Byla to má první kniha od Mornštajnové a určitě ne poslední :)
Byla to má první "Hartlovka", tak jsem byla vůbec zvědavá na styl psaní. Příběh byl fajn, takové vše ze života, celkem fajn se to četlo. Je to spíše taková oddechovka, protože není třeba nad dějem nějak moc přemýšlet :)
Těšila jsem se, ale nijak odvařená jsem z knihy nebyla :) Je to takové pěkné pohádkové čtení. Co se mi na knize nejvíce líbilo, tak byla asi finální kapitola Ragnarök, kde se do toho člověk více vžije a zdá se mu, jako kdyby tam se všemi najednou byl přítomný :)
Za mě naprosto super, přečteno během pár dní.
Jen prostě pořád nechápu, jak to všechno může stále ve 21. století fungovat a jak v to všechno může vůbec někdo věřit? Očividně proto, že nikdy nic jiného nezažil a pravděpodobně valná většina ani nezažije.
Myslím, že dalším plusem knihy je to, že si začnete vážit věcí, které máte a které jsou pro vás úplnou samozřejmostí.
Na knihu jsem se hodně těšila a byla jsem trošku zklamaná. Takové osudové příběhy zažívá každá druhá holka a je jen na ní, jak k nim přistoupí, jak je bude prožívat. Já osobně děkuji za takové poznámky, kdy jsem si uvědomila, že pokud opravdu něco umím a dokážu, že je to jen a jen moje plus a měla bych si za to sama sebe daleko více vážit :-)
Zaujal mě název, proto jsem si knihu koupila. Tak nějak jsem tušila, co se Sáře v dětství stalo, nicméně se to napřímo dozvíte až na konci knihy, což mi přijde trochu divné. Miluju houbaření, takže ani pasáže o sběru hub mi nevadily, obdivovala jsem Sářin přehled. Co mi ale vadilo, tak byl konec, kdy jsem si říkala proč? Useknutý, jako kdyby měla mít kniha pokračování.
Moc krásný příběh :) Všechny tyto ženy mají můj velký obdiv, jak to vše mohly zvládat, přes ta všechna úskalí, která tehdejší doba zahrnovala. Dřely od nevidím do nevidím, dokázaly být usměvavé a navzdory ne vždy lehkému životu ještě tak srdečné.
Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem knihu přečetla. Pořád jsem ji odkládala a v mezičase četla jiné knihy, protože mě až tolik nechytla, že bych zůstala jen u ní. Jednoduše, oddechové čtení z hereckého prostředí, sem tam i vtipné :)
Nechápu, jak kniha může mít 89%!!! Miluju zvířata, miluju knihy o zvířatech, miluju psy, ale tato kniha byla pro mě zklamáním, nedotažené do konce, šíleně jednoduchý děj a v podstatě příběh, který se kolem nás všech odehrává běžně, ale nyní to někdo převede na papír a filmové plátno...myslím, že taková pecka to opravdu není.
Téma knihy je smutné, nedovedu si představit, že bych nosila Melissiny boty a stalo se mi to, co v životě jí. Kniha je taková odpočinková četba, která si samovolně plyne. Za mě pěkné, ale žádný zázrak :)
Je to tak zvláštní příběh! Ze začátku mi bylo hlavního hrdiny líto, že je tak osamělý, říkala jsem si, jaký takový život asi musí být? Když jsem knihu dočetla, tolik jsem nad ní nepřemýšlela, ale téměř po měsíci jsem si vzpomněla na Ségolene a zajímá mě, jak to s nimi bude pokračovat dále, tudíž někdy sáhnu možná po pokračování :)
Veškeré světové společenství ví, co se v zemi děje a nikdo s tím nic nedělá, to je na tom to nejsmutnější...je mi těch lidí opravdu líto :(
Hrozně složitý příběh, kde od začátku zjišťujete, že to, co čtete, má nějaký hlubší smysl, což se vám ke konci knihy skutečně potvrdí. Troufám si napsat, že kniha je nadčasová, protože témata, která řešila v době svého vydání, tak jsou stále aktuální. Stále se někdy cítíme zbyteční, stále se snažíme někoho zachránit nebo mu pomoct a mnohdy končíme nepochopeni společností.
Přijde mi to, jako kdybych četla o sobě :D Ročník 1992, holínky od ovčích hovínek, beraní smrádek na rukách a stejně se z těch velkých měst, kde trávíte vysokoškolská léta zase rádi vracíte k těm chlupatým potvůrkám a k hovínkům :)
Nádherná knížka! Ilustrace Elišky Podzimkové tomu dodávají pomyslnou třešničku na dortíku :) Mně se kniha moc líbila, protože si pamatuji trika Lunetic visící na šňůrách po naší vsi, jelikož jsme je prostě všechny tehdy prvostupňové holky žraly :) Hrošíky z Kinder vajec mám dodnes schované a co je nejdůležitější, tak jsou vzpomínky na ty, kteří tu již nejsou a díky nimž tu jsme my :-)
Tak emotivní příběh jsem hodně dlouho nečetla. Krásné čtení . Papírové kapesníky nutností! (-:
Knihu mi doporučila má známá z Dánska, která říkala, že tato kniha je tam velmi populární, protože se díky ní děti dozvědí více o smrti. Upřímně, nevím, zda bych jako dítě byla schopná tuto knihu přečíst. Myslím, že pro děti je to velice silný příběh, který v tak brzkém věku úplně nepochopí, stejně jako to, že po smrti existují jiné světy...toť otázka i pro dospěláka (-:
Naprosto skvělý příběh...nic podobného jsem nikdy nečetla a zároveň obdivuji autora za to, že ho něco takového mohlo napadnout. Je super, jak se dokážete do děje vcítit tak, že jednu chvíli jste na Sv. Vincenci, představujete si vůni moře, potkáváte všechny hrdiny příběhu, poté se ocitáte na Grenadinách, kde trávíte čas spolu s Davidem a nakonec se s ním ocitnete doma na Aljašce, na úplném severu, kde pod mikroskopem zkoumá každičkou sněhovou vločku, je vám zima stejně tak jako jemu, protože prožíváte "zimu na Yukonu" a je vám ho tak trochu líto, protože to celou dobu myslel dobře. Po dočtení si říkáte: "A co teď?", protože příběh ve vás ještě nějakou chvíli zůstane (-:
Jednoznačně lepší než "Manželé odvedle", daleko více čtivější a děj měl spád. Nicméně konec je překvapivý, zajímavý zvrat :-)